Změňme naše chování, jinak se příroda ozve sama, varuje soukromý zemědělec Daniel Pitek

© Asociace soukromého zemědělství

Na úpatí Milešovky v Českém středohoří žije Daniel Pitek, který se rozhodl opustit své podnikání v Německu a už přes patnáct let navrací tomuto koutu země původní vzhled a podobu. Na svých šesti stech hektarech půdy ukazuje ostatním, jak správně ekologicky hospodařit a jak bojovat se současnými klimatickými problémy.

Daniel Pitek je soukromý zemědělec z Milešova na Litoměřicku.

Se kterými největšími problémy se musí vypořádat české zemědělství?

Zemědělství má řadu velkých problémů a mnoho z nich je opravdu kritických i pro naši společnost. Žijeme v situaci, kdy pláčeme, že máme sucho, degraduje půda a potýkáme se s větrnými a vodními erozemi. Problém je také například klesající biodiverzita. Nyní se v médiích objevují zprávy, jak je Česko potravinově nesoběstačné, a to vše souvisí s tím, že se neumíme starat o naši půdu.

Co je potřeba změnit?

Když se podíváme například na strukturu jednotlivých zemědělských podniků, zjistíme, že se u nás téměř vůbec nechová dobytek. Většina lidí se zaměřila na rostlinnou výrobu, a navíc pěstuje jen tržní plodiny, jako je řepka, kukuřice nebo pšenice. Když podniky neprovozují živočišnou výrobu, nemají organickou hmotu, která vzniká právě od zvířat a která velmi výrazně oživuje půdu a dodává jí klíčové živiny. My se o to snažíme a chováme koně, ovce i dobytek a zásadně to prospívá našemu hospodaření. Sousedům pravidelně poskytujeme hnůj, aby ho mohli použít na svá pole a dodávat jim potřebné živiny. Má to souvislost i s potravinovou soběstačností, která se momentálně výrazně řeší, a premiér Andrej Babiš říká, že je naše situace katastrofální. Tomu může pomoci právě živočišná výroba. Nesmí to na druhou stranu být tak, že na jednom místě bude desetitisícové stádo a poté široko daleko ani jedno. Je potřeba mít živočišnou výrobu rozprostřenou a chovat zvířata v menších stádech. To má pro krajinu velký význam.

Jaké další kroky pomohou zlepšit krajinu?

Například se musí dodržovat osevní postup, což je kolečko, kde by mělo být sedm až osm plodin, které se střídají na jednotlivých dílech půdních bloků. Každá plodina něco z půdy bere a něco jí naopak dává. Dříve se kombinovaly plodiny, které mají ekonomický výnos, a také plodiny, které naopak vracejí živiny do půdy. Bohužel se už téměř vůbec nedělají úhory (část pole, které leží ladem, pozn. red.). Měla by se využívat více například vojtěška, která je výborná pro zadržování dusíku a vody, jelikož má dvoumetrové kořeny a dokáže vytvořit cesty pro vsakování vody. Je navíc výborná pro biodiverzitu, jelikož v krajině drží spoustu živočichů, kteří by na tom místě jinak nezůstali.

Z půdy zmizelo 90 procent živých organismů, je mrtvá. Schyluje se k ekologické katastrofě, říká expert

Vědci z celého světa varují před dosud nevídaným vymíráním rostlinných a živočišných druhů. Viníkem je podle nich zejména člověk, který planetu znečišťuje, významně se podílí na globálním oteplování a drancuje přírodní zdroje pro vlastní obživu.

Jak ovlivňují kvalitu půdy velké zemědělské podniky?

Jsem členem Asociace soukromého zemědělství a máme tam zemědělce od pěti až deseti hektarů až třeba po 1300. Ideální mi přijde od 50 do 150 hektarů. Nejlepší by samozřejmě bylo, kdyby v každé obci byli tři čtyři sedláci, kteří v ní hospodaří a starají se o ni. Mají k ní sociální vazby. To pomáhá zabránit vylidňování venkova a nemusíte ani tolik řešit, jak přitáhnout mladé lidi do zemědělství. K tomu prostoru se chovají jinak než někdo, kdo má velkou firmu a pozemky přes deset tisíc hektarů. Velcí majitelé často nikdy nebyli na svých pozemcích, ty pozemky jim ani nepatří a mají je jen pronajaté. Provozují zejména intenzivní zemědělství a snaží se dosáhnout především co nejvyššího zisku. Tento pohled je ovšem krátkozraký a doplatí na něj celá společnost.

Velké podniky se o půdu nestarají?

Záleží na jednotlivcích samozřejmě, obecně je ale lepší pro kvalitu krajiny více menších zemědělců. Na asi třech čtvrtinách půdy v Česku podnikají velké firmy. Kdyby to bylo naopak, tak je stav v Česku úplně jiný. Můžeme si všimnout, že se zhoršují všechny aspekty současného zemědělství. Stačí se jen podívat na klesající potravinovou soběstačnost. Nyní máme možnost si dovézt mnoho produktů za nižší náklady, než za které je vyrobíme. Musíme být ale připraveni i na moment, že to nebude možné, například kvůli klimatickým změnám. Klesá zemědělská produkce a potom by mohlo být reálné, že nebudeme schopni si potraviny dovézt a budeme si je muset vyrobit sami. Pak ale vyvstane otázka kvality půdy. Pokud se k ní budeme chovat jako dosud, nebudeme soběstační, jelikož nebudeme mít na čem pěstovat plodiny a chovat zvířata. Měli bychom se starat o to, aby kvalita naší půdy byla připravená na podobnou situaci. To dosud hrubě podceňujeme.

Velkým zemědělským tématem je v poslední době sucho. Jak s ním bojovat?

Potřebujeme více zelených ploch. V současnosti dochází k tomu, že žně bývají začátkem července, nebo už dokonce na konci června, což je to nejhorší možné období. Na polích zůstane jen hlína, kam neustále praží slunce, probíhá tam větrná eroze a díky tomu se výrazně otepluje okolí. Zelené plochy naopak okolní prostředí ochlazují, zadržují vodu. Do okolí pouští vodní páru a voda se dostává do atmosféry, kterou ochlazuje. V podobě srážek či rosy pak zase spadne zpět na zem. Udržuje se takzvaný malý vodní cyklus. Další věcí je, že do devatenáctého století jsme měli asi 950 tisíc hektarů mokřadů, celkově máme přitom asi 3,7 milionu zemědělského půdního fondu. Čtvrtinu tak tvořily mokřady. Dnes jich máme jen 50 tisíc hektarů, jelikož jsme je vysušili. To má samozřejmě také velký vliv na ochlazování a na vodní zdroje.

Co musíme udělat pro lepší zadržování vody?

Česká zemědělská půda je schopna udržet něco kolem devět miliard kubíků vody. Ovšem v současném stavu zadrží jen pět miliard. Máme tak zhruba 40 procent deficit oproti tomu, jaký je potenciál. Je to tím, že nemáme strukturovanou krajinu, jako mají v Rakousku, přitom naše krajina byla dříve podobná. Zejména kvůli komunistickému režimu tady nastalo mnoho změn a od půdy odešli původní vlastníci, kteří zemědělství rozuměli. Pořád jsme se z minulosti nedokázali vymanit a tento stav zlepšit. Každý rok do zemědělství jde asi 30 miliard korun, jenže není to téměř nikde vidět, naopak se ukazatele kvality zhoršují. Musíme rozdělovat peníze na jiném základě a hledět více na podmínky pro životní prostředí.

Mluví se také o zastropování dotací, mohlo by to pomoci?

Určitě by to pomohlo. Dotace nemají být jen pro to, abyste zlepšili nějakému podniku finanční výsledky. Bez dotací se v dnešní době samozřejmě neobejdeme, jelikož je otevřený trh a dotují všechny země. Dotace by měl získat ten, kdo něco vyprodukuje a kdo solidně hospodaří. Hospodář by se měl zároveň starat i o své okolí, ve kterém působí.

Zastropování dotací by nás mohlo zničit, říká ředitel zemědělského podniku

Zavedení limitu na evropské dotace pro farmáře by podle ředitele společnosti Zdobnice Josefa Duška mělo negativní vliv na zaměstnanost na českém venkově i na stav krajiny. Jeho zemědělský podnik by kvůli tomu musel výrazně omezit své podnikání.

Co by měly obsahovat podmínky pro udělení dotací?

Tři základní povinnosti. Jednotlivá pole s jednou plodinou bez nějakého přerušení by neměla mít větší rozlohu než třicet hektarů. Měla by existovat povinnost vpravovat do půdy organickou hmotu. A zemědělci by měli udržovat v krajině zeleň v podobě keřů, solitérních stromů, alejí či remízků. Ideální variantou jsou například agrolesnické systémy.

Věříte ve zlepšení současné situace?

Nejsem optimista v tom, co se bude dít v nejbližší době. S ohledem na zemědělství je tu velice špatná politická situace. Jsou tu totiž velmi silné zájmy těch největších podniků. Jsme jedni z mála v Evropě, kdo je proti zastropování dotací, přitom by to mohlo opravdu pomoci menším zemědělcům. Mohlo by to i přilákat nové lidi. Bylo by také potřeba výrazně snížit administrativní povinnosti, většina lidí si totiž nemůže dovolit najmout někoho, kdo se jim bude starat o podávání dotačních žádostí. Andrej Babiš říká, že ho zajímá zadržování vody v krajině a zlepšování současných podmínek, ale přitom je to on, kdo má na současném kritickém stavu výrazný podíl. Každopádně pokud změna nevyjde od nás lidí, příroda si o ni řekne velmi brzy sama.

Článek původně vyšel v příloze Hospodářských novin v rámci projektu Proměny českého zemědělství, který společně realizují EURACTIV.cz a vydavatelství Economia s podporou Evropské komise.