Zbyněk Kulhavý: Chceme-li mít úrodnou půdu, musíme pečovat i o její vodní režim

© Archiv Zbyňka Kulhavého

Modernizace melioračních zařízení může pomoci české půdě uchovávat potřebnou vláhu. Řada lidí by ale podzemní stavby nejraději rušila, což je chyba, říká Zbyněk Kulhavý z Výzkumného ústavu meliorací a ochrany půd, v.v.i..

Česká zemědělská půda údajně ztrácí svoji úrodnost, mimo jiné kvůli tomu, že jsou pro naši zemi typické rozsáhlé půdní bloky. Skutečně se úrodnost české půdy snižuje? Co je příčinou?

Do naší krajiny je zapsána historie různých etap přístupů k zemědělskému hospodaření. Objektivně má nyní půda výrazně nižší obsah organické hmoty, než by bylo žádoucí. S tím souvisí zhoršení infiltrační schopnosti jejího povrchu i snížená schopnost vodu v půdních pórech filtrovat nebo zadržovat. O těchto nedostatcích se ví a existuje řada programů, jak toto napravovat – řada z nich však přinese zlepšení až po letech.

Pozastavím se u zmíněných rozsáhlých půdních bloků. Jejich negativní vliv se projevuje zejména zvýšením vodní eroze na svažitých pozemcích. Tyto dopady se řeší zmenšováním půdních bloků, změnou kultur, přizpůsobením agrotechniky atd. Zapomíná se však často na to, že zemědělství má nároky i na optimální vlhkost půdy. Ta se v minulosti velmi účinně upravovala stavbami závlah a odvodňování. Dostupnost vody tedy úrodnost půdy významně ovlivňuje – poušť ani mokřad není to optimální pro pěstování našich zemědělských kultur.

Bylo by však chybou domnívat se, že to, co se dá realizovat na povrchu, bude stejně působit i pod povrchem. Čtvrtina zemědělských pozemků byla v minulosti odvodněna drenáží a systémy příkopů. Pokud neupravíme současně i tyto stavby nebo pokud nebudeme respektovat jejich existenci, může se stát, že přivedeme vodu ve vlhčích letech do míst, kde ji nechceme.

Vojtěch Kotecký: Velkopodnikový model českého zemědělství vážně poškozuje půdu

Velkofarma je pro většinu lidí v Česku synonymem devastace a často tomu tak skutečně je. Na druhou stranu se ale farmáři začínají zajímat o to, jak svou půdu lépe chránit, říká v rozhovoru pro EURACTIV.cz Vojtěch Kotecký.

Co podle Vás česká půda potřebuje pro to, aby si uchovala svou úrodnost? Více vláhy? Jiné způsoby hospodaření?

Změnit se musí přístup a komplexnost vnímání všech souvislostí při zemědělských činnostech. Voda je hybné médium – zajímá nás její množství i jakost. Výzvou však je, jak toho co nejefektivněji dosáhnout. Co se týká vláhy, tak jsem již popsal, že můžeme stávající meliorační systémy doplnit o nástroj k regulaci odtoku vody namísto toho, že budeme stavby pod dojmem posledních suchých let bez uvážení likvidovat. Nejenže jsme díky nim stále schopni řešit období s přebytkem vody, ale stavbu můžeme využít i k zasakování vod do podzemí. Tyto systémy se u nás experimentálně navrhují na jižní Moravě. Přivádět do drenáží můžeme vodu cizí, například povrchovou z řek, ale i vodu zachycenou výše na pozemku. Jakost vody a s tím související rizika znečištění podzemních vod bude posuzovat hydrogeolog případ od případu. V zásadě jsou však tyto systémy na zasakování vod žádoucí a zpravidla neškodné – vracíme se tak částečně do stavu před vybudováním stavby odvodnění. V této oblasti se toho ale u nás zatím v praxi moc nedělá.

Letošní sucho pocítili nejen zemědělci, ale i veřejnost. Podepsalo se i na půdě?

Samozřejmě. Nejenže půda postupně vysychá výparem a odčerpáváním vody kořeny rostlin. Důležitá je také dotace z hladiny podzemní vody, když schází dešťové srážky. Pokud sucho trvá delší dobu, rapidně se snižuje tento mechanismus dodávky vody pro rostliny. Existence stavby odvodnění ovlivňuje v první řadě hladinu podzemní vody, protože ji poměrně rychle snižuje. Následně se tedy snižuje i vlhkost půdy. V období sucha toto logicky vnímáme jako nežádoucí funkci odvodnění.

Aplikovat závlahu by bylo jedno řešení, zpravidla však po delší době nedostatku srážek začne scházet v povodí i voda pro závlahy. Sucho vyžaduje hospodářskou předvídavost, a když nastane, zbývá už jen málo možností k nápravě. Nejlepší by bylo, pokud bychom dokázali vodu zadržovat v půdních pórech stejně jako ve vodních nádržích. U odvodněné půdy toho dosáhneme například tak, že omezíme její odtok drény a hladinu zvýšíme o 20 až 40 cm, což nezpůsobí zamokření povrchu. Přitom objem takto zadržené vody je ve velkých plochách značný. Z hladiny následně probíhá kapilární sycení horních vrstev půdy, což prospívá vegetaci i půdním organismům. Stále však mluvíme o zemědělsky využívaných pozemcích, které tímto opatřením netrpí.

Máte nějaké vize do budoucna? Jakým problémům bude podle Vás půda čelit?

Vadí mi, že opatření desítky let praktikovaná v zahraničí a před desítkami let zkoušená na několika stavbách u nás, jsou zemědělskou a vodohospodářskou komunitou jen pomalu přijímána. Jsou připraveny dotační tituly na modernizace stávajících staveb odvodnění, na systémy s regulací odtoku. Nejsou však zahájeny, protože schází legislativní podpora. Tyto stavby jsou totiž majetkem vlastníků pozemků a držba půdy je u nás velmi členitá. Jeden drén může vlastnit i desítka majitelů. V posledních letech předkládáme návrhy úprav legislativy s cílem, aby se veřejný zájem na zadržování vody v krajině uplatnil co nejdříve i na melioračních stavbách. Existuje zde řada dalších problémů. Část stavby například vlastní stát. Bez společné péče nebude možné tyto stavby efektivně využívat. Vadí mi zkratkovité přístupy, když se setkám s názorem, že stavby jednoduše zrušíme. Mluví o tom však lidé, kteří úskalí takových kroků ani nevidí. Existuje množství jiných variant, smysluplnějších, levnějších. Jen je třeba se s tímto tématem seznámit a mít vůli jej řešit. Vnímejme tyto stavby jako investici do pozemku a pečujme o ni. Tam, kde převažují trvale nedostatky, realizujme řešení, kterých zná obor hydromeliorací velké množství.

Voda se stává problémem i u nás a probíhající klimatické změny nám situaci dále zkomplikují. Chceme-li mít půdu úrodnou, musíme pečovat i o její vodní režim. Vodohospodářské stavby jsou obecně určeny k tomu, abychom s vodou mohli na pozemku účelně hospodařit. Pokud budeme schopni se na tomto domluvit, máme zatím ještě dostatek prostoru, času už nikoli, k realizaci účinných a potřebných opatření v zemědělsky využívané krajině.

Článek původně vyšel v Královéhradeckém deníku v rámci projektu Proměny českého zemědělství, který společně realizují EURACTIV.cz a vydavatelství Economia s podporou Evropské komise