Pokračovat v „business as usual“ nepřipadá v úvahu. Právě to je jedním ze závěrů celoevropského jednání o budoucnosti zemědělské politiky v Evropě, popisuje seniorní analytik evropské zemědělské politiky z ekologické organizace Greenpeace Marco Contiero.
Spolu s ním se debaty účastnilo celkem 28 stakeholderů, mezi nimiž byli zástupci malých zemědělců, provozovatelé velkých podniků, zástupci potravinářů i ekologické organizace. Hlavním výstupem jejich debat je report, který analyzuje výzvy, jimž zemědělský sektor čelí, a nabízí možná řešení. Právě tento dokument by se měl stát základem pro aktuálně rýsovanou společnou zemědělskou politiku (SZP) po roce 2027.
Marco Contiero je ředitelem pro unijní zemědělskou politiku ekologické organizace Greenpeace.
Emoce kolem situace v zemědělství a nároků na jeho udržitelnost byly na začátku tohoto roku poměrně dost vyhrocené. Jak to vypadá nyní? Jak ten proběhlý dialog mezi všemi zúčastněnými stranami hodnotíte?
Byl to dlouhý proces. Setkávali jsme se sedm měsíců a měli skoro na 100 schůzek, takže to bylo velmi intenzivní. Sedmkrát jsme se sešli na plenárním zasedání a pak ještě mnohokrát v pracovních skupinách nebo na bilaterálních a trilaterálních jednáních. Ani nevím, kolik celkem vzniklo návrhů (závěrů).
Jednání začala tím, že jsme všichni museli dodat draft, ve kterém jsme nastínili všechny naše požadavky, pozice, zdůvodnění a tak podobně. Zprvu bylo náročné přivyknout tempu dialogu. Každý měl svou vyhraněnou pozici a snažil se ji všemožně zdůvodnit. Během diskuzí se nám však postupně podařilo najít společnou řeč, přestože stále k různým otázkám máme odlišné postoje. Ale stále více se snažíme jeden druhému více porozumět a myslím, že to je největší přidaná hodnota tohoto celého procesu – i jeho hlavní výsledek.
Proč vůbec EU potřebuje reformovat svou zemědělskou politiku?
Hlavním důvodem je, že nikdo není spokojen s tím, jak ten aktuální systém nyní funguje. Zemědělci byli v ulicích a v podstatě protestovali proti nízkým příjmům – alespoň ti, kteří je měli skutečně nízké. Ekologové protestují už desítky let proti všem negativním dopadům na životní prostředí, které produkce potravin má, z hlediska znečištění vody, znečištění ovzduší, degradace půdy nebo životních podmínek zvířat. Spotřebitelé jsou zase nespokojení s nepřehledností (současného systému dotací), cenami nebo greenwashingem. A obchodníci nejsou spokojení s omezením dovozu a vývozu.
Takže od začátku bylo jasné, že musíme jednoduše přestat s těmi boji, kdy jedna strana je bílá a druhá černá. A to byl ten moment, kdy jsme si řekli: „Dobrá, dejme všechny aktéry celého potravinového řetězce dohromady a podívejme se, zda spolu konečně mohou začít mluvit. Místo aby jen házeli obviněními.“
The work of the Strategic Dialogue on Agriculture shows that we can overcome polarisation, create trust and find common solutions.
It’s a success in itself.
The recommendations will now feed into a Vision for Agriculture and Food ↓ https://t.co/xnEnQyeE6B
— Ursula von der Leyen (@vonderleyen) September 4, 2024
Vrátíme-li se na úplný začátek, byla to Ursula von der Leyen, kdo inicioval tento dialog, je to tak?
Ano, dialog iniciovala předsedkyně Evropské komise von der Leyen. Měla k tomu dva hlavní důvody. Prvním byla snaha ukončit polarizaci (debaty o zemědělství). A druhým bylo nalezení způsobu, jak reagovat na rostoucí zisky části zemědělců.
Samozřejmě to souviselo také s tím, že v červnu jsme měli volby do Evropského parlamentu. Od von der Leyen to bylo docela chytré – zabránila tomu, aby se diskuse ještě více rozhořela, a ukázala, že je připravená jednat. Musíme také vzít v úvahu fakt, že pochází z Evropské lidové strany (EPP), která se formálně prohlašuje za stranu zemědělců. Udělali to z jasných politických důvodů, čili aby získali hlasy svých voličů.
Pak ale tento krok skutečně zafungoval. Z této první, spíš „volební“ myšlenky, se vlastně stalo něco, co mělo vyšší politický význam. Nakonec došlo ke kompromisu, k dohodě, která vzešla z celého spektra zúčastněných stran. A to je skvělé. Teď doufám, že na to navážeme pečlivou realizací. Nevyřešili jsme všechno, jen jsme stanovili některé průlomové dohody a dali jsme některá doporučení pro další postup.
Použil jste slovo „průlomový“. Jak tedy jste spokojen s tím závěrečným reportem?
Kdyby napsání téhle zprávy bylo jenom na mně, samozřejmě bych to napsal jinak. Musím ale říct, že všichni jsme se shodli na tom, že současný způsob, jakým EU poskytuje veřejné prostředky zemědělcům, je neuspokojivý. Respektive uspokojuje jen velmi úzkou skupinu lidí, kteří dostávají hodně peněz, i když je nepotřebují. Drtivé většině zemědělců, kteří bojují a kteří jsou v ulicích a protestují, stávající struktura SZP nevyhovuje. Všichni jsme se shodli na tom, že je přímé platby na hektar, které jsou základem SZP, nutné postupně opustit. A že musíme radikálně změnit způsob, jakým je podpora zemědělcům rozdělována. To je velmi důležité.
Dál jsme se dohodli na další průlomové dohodě o chovu zvířat. To, že se skupiny zastupující celý tento sektor rozhodly říct: „Musíme pokračovat ve snižování spotřeby živočišných produktů a zvyšovat spotřebu rostlinných alternativ“, je vysloveně historický moment.
Musíme se také zabývat dopady chovu hospodářských zvířat. A to hlavně v oblastech, kde je koncentrace hospodářských zvířat nejvyšší. Problémy, které se s živočišnou výrobou pojí, totiž jsou založeny především na hustotě chovu zvířat, tedy chováním příliš mnoha zvířat na jen velmi malé ploše. Souhlas od zástupců z Belgie, Katalánska nebo Španělska je pro nás v téhle otázce proto velmi důležitý.
Jak jste již zmínil, závěrečnou zprávu byste sám napsal jinak. Jsou tedy ty klíčové požadavky, pro udržitelné hospodaření s půdou nebo budování větší odolnosti vůči dopadům například klimatických změn, do konečného textu zapracovány? Nebo jinými slovy: jsou ty nároky na udržitelné hospodaření, jak jsou popsané ve zprávě, dostatečné?
Uvedl jsem příklady velmi pozitivních výsledků, ale existují i další. Rozhodli jsme se vybídnout ke zřízení tzv. dočasného fondu spravedlivé transformace (Temporary Just Transition Fund). A to je opět další průlomová dohoda: všichni jsme se shodli na tom, že pokračovat v „business as usual“ nepřipadá v úvahu. Musíme změnit současný systém.
Na druhou stranu jsme se také shodli na tom, že tu změnu musíme nějak financovat – a pomáhat zemědělcům, aby se do tohoto „přechodu“ (k udržitelnějšímu způsobu hospodaření) zapojili. Musíme je povzbudit, ale také jim poskytnout finanční nástroje, aby mohli transformaci provést. Nelze pouze říci „musíte se změnit“ a „zaplaťte si to“. Je to celospolečenská výzva. A jako společnost musíme dosáhnout udržitelnějších postupů a požadovat je po různých aktérech. Měli bychom jim ale pro to poskytnout nástroje, ať už finanční, organizační, nebo vzdělávací.
Jak jsem již řekl, jedná se o doporučení, obecnou dohodu. Ta teprve bude muset být převedena do konkrétních opatření, která by se mohla stát prvním krokem k nové vizi zemědělství a potravinářství, již paní předsedkyně von the Leyen slíbila sepsat během prvních 100 dnů svého funkčního období. Doufám, že tento dialog poslouží také k tomu, aby tyto instituce, Parlament a Evropská rada, dostaly velmi jasný směr, kterým se mají ubírat.
A major review of EU food & farming policy has called for a fundamental rethink to support vulnerable farmers + reward those who protect nature
The Strategic Dialogue on Agriculture report is backed by the EU Commission and the whole agricultural sectorhttps://t.co/SQ6ERloHas
— Greenpeace EU (@GreenpeaceEU) September 4, 2024
V době, kdy spolu hovoříme (pondělí 9. září ráno), se v Budapešti koná neformální zasedání Rady ministrů zemědělství, jak jistě víte. Myslíte si, že pro tuto zprávu nebo její obsah bude snadné získat politickou podporu napříč státy?
Bohužel si nemyslím, že to bude snadné. Konkrétně ministři zemědělství mají v popisu své práce hájit zájmy jediného sektoru. Byl bych ale rád, kdyby se do diskuse zapojili také ministři zdravotnictví, hospodářství a životního prostředí. Rád bych viděl stejný typ přístupu, jaký jsme uplatnili v rámci strategického dialogu. To znamená mluvit s různými lidmi s různými zájmy, s různými názory a najít společnou shodu na tom, jak dál postupovat.
Vy osobně sledujete zemědělskou politiku již delší dobu. Cítíte, že dochází k posunu v politické a také odborné debatě o zemědělství? Zapojuje se do ní více zúčastněných stran?
Strategický dialog je prvním krokem k takovému posunu. Jako odborník v Bruselu pracuji téměř 20 let na těchto tématech a viděl jsem, že se stále opakují stejné debaty se stejným typem vědeckých závěrů a dat. A málokdy jsme se dokázali posunout dál. Až doteď, kvůli všem těm mocenským bojům uvnitř naší společnosti, mezi členskými státy.
Pokud budeme v Parlamentu i Radě postupovat stejně, jako v tomto strategickém dialogu – což znamená snažit se společně najít řešení našich společných problémů, pak se můžeme krůček po krůčku vydat správným směrem. Pevně doufám, že dialog nezemře, protože už teď se objevují lidé, kteří se snaží jeho výsledky podkopat.