I starý kotel na uhlí může topit s méně emisemi, musíte to ale umět, říká Hovorka

Jan Hovorka (třetí zprava) se svým týmem a vzducholodí na měření znečištění ovzduší, 2015 © Petr Jan Juračka

Na Green Deal dříve či později stejně musí všichni přistoupit, říká v rozhovoru pro EURACTIV.cz odborník na znečištění ovzduší Jan Hovorka. Vliv člověka na kvalitu životního prostředí podle něj není věc názoru, a kdo tvrdí opak, nemá správná data.

Jan Hovorka je vedoucí Laboratoře pro studium kvality ovzduší v Ústavu pro životní prostředí na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy a člen řady vědeckých společností včetně European Aerosol Association (EAA). Ve své práci se zaměřuje především na kvalitu vnějšího a vnitřního ovzduší, atmosférický aerosol, určování zdrojů znečištění a distribuci v mezní vrstvě atmosféry Země.

Podle čeho se určuje, jakou kvalitu má naše ovzduší?

Naše ovzduší se hodnotí podle limitních koncentrací škodlivin. Nejproblematičtější jsou denní a roční limity pro mikročástice vznášející se v atmosféře, označované PM10 a PM2,5, kde číslo značí jejich velikost v mikrometrech, tisícinách milimetru. Mikročástice, prostým okem neviditelné, snadno vdechneme do plic odkud přejdou do krve. Důsledkem jsou jak akutní, tak chronické zdravotní potíže.

Na mikročástice se „přilepuje“ další škodlivina benzo(a)pyren, rakovinotvorná látka, vznikající zejména nedokonalým spalováním pevných paliv. Problém vidím v tom, že při splnění limitů pro mikročástice jsou dnes v Česku často překračovány limity pro benzo(a)pyren. To naznačuje, že je potřeba zpřísnit limity pro mikročástice. Změnit by se pravděpodobně muselo evropské nařízení, nejedná se pouze o problém Česka.

Další škodlivinou je přízemní ozon, který vzniká ve vrstvě vzduchu přiléhající k zemskému povrchu reakcí těkavých organických látek a oxidů dusíku. Nemá významný primární zdroj, který bychom my sami mohli ovlivnit. Ozon má kromě důsledků na zdraví také dopady například na zemědělské plodiny. Jen doplním, že se jedná o jiný ozon než stratosférický, který vzniká a vyskytuje se ve výšce nad 12 kilometrů nad zemí a je pro zachování života na Zemi naopak nezbytný.

Česko se z koronavirové krize nepoučilo, říká expert na kvalitu ovzduší Šuta

České programy zlepšování kvality ovzduší jsou velmi obecné, dopady opatření se nedají vyhodnotit, říká ekolog Miroslav Šuta. „Očisťování“ dopravy je podle něj v tuzemsku pouze kosmetické, k systémovému řešení chybí politická vůle.

Když vynecháme ozon, koncentraci dalších látek člověk významně ovlivnit může. V jakém podílu ke znečištění přispívají průmysl, doprava a lokální topeniště?

Na to se nedá tak jednoduše odpovědět, protože záleží na konkrétním místě. Ve velkých městech samozřejmě hraje větší roli doprava, naopak v malých obcích mají velký podíl lokální topeniště. Zemědělství a velké průmyslové podniky pak ovlivňují kvalitu ovzduší ve městech i v obcích přibližně stejně.

Kategorizovat to také není úplně jednoduché, protože kvalita ovzduší na území České republiky se odvozuje od měřící sítě Českého hydrometeorologického ústavu. Zhruba 150 stanic je sice rozmístěných po celém Česku, ale z historických důvodů v místech převážně se zvýšenou koncentrací obyvatelstva nebo tam, kde se dá předpokládat zvýšená koncentrace škodlivých látek, například kvůli průmyslu. V malých obcích do tří tisíc obyvatel, přestože zde v Česku žije zhruba 3,5 milionu lidí, tak ale měření téměř neexistuje, a proto se tam koncentrace škodlivin dopočítává. Dopočítané hodnoty jsou ale mnohdy hodně vzdálené realitě, ve skutečnosti mohou být epizodicky mnohem vyšší právě kvůli lokálním topeništím.

Pomalá změna k lepšímu

Jak tedy vypadá situace s kvalitou ovzduší u nás? Která místa nebo regiony mají největší problémy?

Závisí na konkrétní škodlivině. Pokud jde o velkoplošné zasažení mikročásticemi, tak jsou na tom bohužel stále nejhůře Slezsko a Severní Morava, Ostravsko.

U benzo(a)pyrenu mapy ukazují různé „hotspoty“ v obcích, kde je vyšší koncentrace lokálních topenišť na pevná paliva.

Co se týče velkoplošné charakteristiky, tak mapy Českého hydrometeorologického ústavu ukazují, že vyšší koncentrace mikročástic a benzo(a)pyrenu se překrývají právě na Ostravsku.

Z hlediska přízemního ozonu se objevuje vyšší koncentrace v horách v příhraničí, ale to je z jiných důvodů než je lidská činnost – lesy emitují organické látky, které pak v atmosféře reagují.

Ostrava a okolí chtějí přesvědčit mladé a chytré, aby neodcházeli jinam

Moravskoslezský kraj trpí odlivem mladých mozků. Aby to změnil, musí jim nabídnout dostatečně lákavé životní a pracovní podmínky, což je náročné a nákladné. Studenti mají vlastní nápady, jak situaci zlepšit.

Když vezmeme Česko jako celek, dochází meziročně ke zlepšení kvality ovzduší?

V posledních pěti až deseti letech se stav kvality ovzduší mírně zlepšuje. Horší je v zimních měsících, především během nejchladnějšího února, kdy se více topí, lepší pak v letních měsících. V meziročním srovnání je to ale velice podobné, letošní rok se nevymyká.

Takže v tomto ohledu stagnujeme? Předpokládám, že nejrychleji se situace zlepšovala v devadesátých letech.

Máte pravdu, k těm největším a nejvýznamnějším změnám k lepšímu došlo po odsíření velkých elektrárenských celků v devadesátých letech. Kvalita ovzduší se nyní sice zlepšuje, ale rozhodně ne tak rychle.

Co všechno k tomuto postupnému zlepšení přispívá?

Především čistší a čistší průmyslová energetická produkce – nižší emise, poctivější kontrola dodržování pravidel. Zlepšuje se také kvalita vozového parku, klesá tedy koncentrace škodlivin z dopravy.

Na druhou stranu, pokud jde o lokální topeniště, tak v jednom ohledu znečištění stoupá. Tento trend se vyskytuje více méně po celé Evropě – v okrajových čtvrtích velkých měst si lidé pořizují krby na pevná paliva jen „pro potěchu“, ne kvůli potřebě vytápět. Něco takového začíná být problém pro kvalitu ovzduší v okolí měst.

Celkově se ale v Česku znečištění z lokálních topenišť snižuje, nemám pravdu? Díky postupným výměnám kotlů za nízkoemisní.

Ano, to jsou dvě odlišné věci. Trend, který popisuji, je spojený s domy, které jsou většinou nové, mají dobrou izolaci a podobně, ale provozováním krbů jen „pro potěchu“ částečně přispívají ke snižování kvality ovzduší.

Výměna kotlů se týká zejména starších objektů, které dosud používaly jako primární zdroj tepla kotle na spalování pevných paliv. Tyto výměny jdou rozhodně správným směrem a ke zlepšování celkové situace rozhodně přispívají, hlavně v malých sídlech, kde v Česku žije více než třetina lidí.

Programy jako Zelená úsporám tedy hodnotíte kladně.

Myšlenka je to skvělá, druhá věc je ale provedení, které někdy naráží na možnosti zájemců o výměnu se k žádosti o dotaci dostat. Způsob „kdo dřív přijde, ten dřív mele“, kdy bylo potřeba podat žádost během několika vteřin, se myslím upravil a problémy odstranily.

Další věc, která v kotlíkových dotacích trochu „kulhá“, je fakt, že i s novým kotlem na zplyňování biomasy může člověk manipulovat tak, že zhorší jeho emisní charakteristiku. A to až takovým způsobem, že může vypouštět vyšší emise než u svého starého zdroje. To by mělo být podle mě v dotaci lépe ošetřeno, aby se s těmito novými kotli nedalo tak snadno manipulovat.

Evropská komise už nechce dotovat plynové kotle. Navrhuje nová pravidla pro plynárenství

Evropská komise představila dlouho očekávaný „plynový balíček“, který by měl nasměrovat plynárenství na udržitelnější linku. Jak tento balíček ovlivní spotřebitele a podniky v Evropské unii a v Česku?

Uhlí není horší než plyn, když se správně topí

Válka na Ukrajině nutí evropské státy k energetické „rychlorevoluci“, tedy k ještě rychlejšímu odklonu od fosilních paliv, především těch ruských. Přestává se počítat se zemním plynem. Dá se spočítat, jaký okamžitý efekt má válka na kvalitu ovzduší?

Nevím, jestli se to dá spočítat. Upozornil bych na jednu věc, která s tím souvisí. Představa, že spalování zemního plynu v lokálních topeništích v malých obcích nemá žádné negativní důsledky, je lichá. Při spalování zemního plynu dochází místo vzniku mikročástic ke vzniku oxidu dusíku a následně ozonu, který je také nežádoucí pro kvalitu ovzduší. Okamžitá náhrada drahého plynu nějakým druhem pevného paliva neznamená, že nahrazujeme jeden skvělý zdroj podstatně horšími zdroji. Není to tak.

To je ale pouze z pohledu kvality ovzduší, z hlediska strategie dává samozřejmě největší smysl využívat zdroje, které máme na území Česka, čímž se sníží naše závislost na vývoji v mezinárodním prostředí a nákupem zdrojů z Ruska nebudeme pomáhat financovat agresi.

Znám případ, kdy má rodina nový plynový kotel, ale kvůli vysokým cenám plynu si teď na příští zimy koupila dvě tuny uhlí, a bude využívat svůj starý kotel. Myslíte si, že je něco takového plošnější trend v celém Česku?

Ano, to určitě není výjimka. Bydlím na vesnici, tak se s tím běžně setkávám. Může se samozřejmě stát, že důsledkem bude dočasné zhoršení kvality ovzduší, nicméně platí, že když budete spalovat uhlí vhodným a poučeným způsobem, tak ani u starého kotle nemusí být emisní charakteristika špatná. Kromě toho čím topíte a jak topíte je také důležité to, jak máte čisté cesty pro spaliny. Přicpaný komín znamená nedokonalost hoření, která pak způsobuje problémy s kvalitou ovzduší, nehledě na typ paliva.

Zajímal by mě Váš pohled na dlouhodobější trend kvality ovzduší. Z pozice laika tam kvůli situaci okolo plynu vidím dva protichůdné procesy – na jedné straně dočasný návrat k uhlí a dalším pevným palivům, na straně druhé daleko rychlejší přechod na obnovitelné zdroje typu tepelných čerpadel.

V nejlepším případě očekávám stagnaci, pokud tedy jde o lokální topeniště a jejich parametry produkce mikročástic nebo ozonu. Bude hodně záviset na tom, jak jsem zmiňoval, jestli se kotle na pevná paliva budou provozovat správně.

Stejně tak záleží na tom, jestli se objeví příležitosti na nákup tepelných čerpadel a dalších nízkoemisních zdrojů tepla. Nejlepší kombinací je podle mě z hlediska emisí solární panel na střeše a vlastní tepelné čerpadlo. Sice platí, že k provozu čerpadla v současné době potřebujete energii z tepelné elektrárny, nicméně emise na jednotku produkované energie je u takové elektrárny přibližně tisíckrát nižší než u lokálního topeniště. Něco takového umožňují technologie čištění spalin, které jsou v elektrárnách na podstatně vyšší úrovni než u rodinných domků. Vaše environmentální stopa se tedy tímto způsobem výrazně zmenší, díky čemuž se v ideálním případě pak zlepší ovzduší v obcích.

Problémem je dostupnost. Médii proběhla zpráva, že firmám nabízejícím nízkoemisní zdroje chybí kapacity, materiály i pracovníci…

To je opravdu problém. Můžu hovořit i z vlastní zkušenosti, před rokem jsme plánovali vybudování solárních panelů na střeše našeho domku, pak to bohužel usnulo, no a teď už je to velmi komplikované.

Akreditovaných firem je málo, ale vláda podle mě zareagovala pružně a jedná o možnosti, že si budete moct tento zdroj vybudovat „vlastními silami“, a pak si jen necháte udělat revizi. To je myslím skvělý způsob, jak urychlit výstavbu těchto zdrojů energie pro domácnosti.

The Capitals: Ve střední Evropě hrozí nedostatek zelených technologií

The Capitals přináší jedinečný přehled událostí z evropských zemí.

Konec ruských dodávek nezpůsobí katastrofu

A co průmysl a doprava, jaké trendy očekáváte kvůli současné situaci?

Určitě se jedná o příležitost změnit energetický mix v Česku. Rozhodně si nemyslím, že zamezení dodávek fosilních paliv z Ruska u nás způsobí katastrofu, naopak se domnívám, že se tímto podstatně zvyšuje použitelnost Green Dealu (Zelená dohoda pro Evropu, pozn. red.). Je dobré se podívat, kdo ve veřejném prostoru říká opak – jsou to zejména manažeři velkých podniků, které dováží plyn. Ti mluví o katastrofě, což je podle mě velmi zavádějící. Prostor pro pozitivní změny tady určitě existuje a je dobré ho využít.

Zmiňujete Green Deal, jehož součástí je také Akční plán pro nulové znečištění, který chce do roku 2050 vymýtit škodlivé znečištění ovzduší, půdy a vody. Jak hodnotíte jeho ambice?

Ambiciózní je podle mě úměrně dnešní situaci. Myslím si, že jde o jedinou cestu, kterou se vyspělá civilizace může ubírat. Nemůžeme si vybrat, dříve nebo později na většinu cílů celého Green Dealu musíme přistoupit, vliv člověka na kvalitu životního prostředí není věc názoru. Kdo tvrdí opak, nemá správná data.

Válka může ovlivnit klimatickou politiku. Část europoslanců volá po revizi Green dealu

Europoslanci Ondřej Knotek, Martin Hlaváček a Ondřej Kovařík z hnutí ANO vyzvali Evropskou komisi, aby vyhodnotila dopady válečného konfliktu na Ukrajině na Zelenou dohodu pro Evropu a evropský energetický sektor.