Bedřich Moldan: Vláda se snaží zvyšovat kvalitu ovzduší, otázkou je, zda jsou opatření účinná

© TOP 09 (ZH)

Tento článek je součástí Special reportu: ČR a Evropský semestr

Každý by se měl zamyslet nad tím, jestli je opravdu nutné, aby neustále jezdil autem nebo vytápěl na pětadvacet stupňů, říká v rozhovoru pro EURACTIV.cz ekolog Bedřich Moldan. Současná vláda je podle něj v otázce zlepšování kvality ovzduší poměrně aktivní.

Bedřich Moldan je ekolog, geochemik, publicista a bývalý ministr životního prostředí a senátor. Svoji politickou kariéru spojil s Občanským fórem, ODS a poté TOP 09.

Přetrvávajícím problémem v České republice je kvalita ovzduší. Jak ovlivňuje znečištěný vzduch lidské zdraví?

Znečištěný vzduch může způsobovat různé druhy zdravotních potíží. Jemné částice některých látek pronikají do plic a z nich do krevního řečiště. Škodlivá je buď samotná jejich existence, to jsou ty „zaprášené plíce“, nebo toxicita látek, které obsahují, jako jsou oxidy dusíku nebo oxid siřičitý.

Dopady lze zkoumat přímo na případech jednotlivých lidí, ale především existují epidemiologické studie, které sledují širší populaci a výsledky porovnávají s daty o znečištění ovzduší. Pomocí statistických metod se pak vypočítá, do jaké míry je ovzduší na konkrétním místě škodlivé.

Špatný vzduch zabíjí. Pomoci má lepší kontrola kotlů i aut

Znečištění ovzduší má celou řadu viníků – od domácností přes dopravu a průmysl až po zemědělství. V Česku má pomoci výměna kotlů, lepší kontrola aut nebo ukončování výroby elektřiny z uhlí. Snažit by se ale mělo i sousední Polsko, odkud k nám část znečištění přichází.

Jak velký důraz klade současná vláda na zvyšování kvality ovzduší? Dělá pokroky, nebo spíše stagnuje?

Vláda se myslím o tuto oblast stará poměrně dost. Existuje celá řada strategií a opatření, zejména z dílny ministerstva životního prostředí, kde existuje velký odbor, který je docela aktivní. Otázka zní, zda jsou přijatá opatření skutečně účinná. To jde ovšem dost těžko zjišťovat, protože se musí aplikovat zmíněné poměrně náročné epidemiologické metody. Snaha tu ale každopádně je. Také je ovšem nutné se ptát, jestli se v těchto snahách jde správným směrem. Jednou ze zvolených cest jsou tzv. kotlíkové dotace, které já osobně nemám rád.

Proč je nemáte rád?

Protože přispívají k tomu, že se stále spalují pevná paliva. I když samozřejmě závisí na tom o jaká jde paliva, o jaká spalovací zařízení, a především jak lidé topí, přesto i v nejideálnějším režimu se produkují jemné aerosolové částice.

Mám tedy k tomuto směru určité výhrady a myslím si, že by se měly upřednostňovat jiné způsoby vytápění, především tepelná čerpadla, na které dotace také existují. V současné době, i když jde také o fosilní palivo, je nejčistší varianta a zároveň cesta ke snižování znečištění ovzduší spalování plynu. Ten produkuje jen malé množství oxidu dusíku, a hlavně po jeho spalování nevznikají zmíněné jemné částice. Ministerstvo životního prostředí tuto cestu příliš nenásleduje, přestože potřebná infrastruktura už často existuje.

Není znečištění jako znečištění

Velkým znečišťovatelem ovzduší je průmysl. Jedním z plánovaných kroků vlády je zřízení tzv. uhelné komise podle německého vzoru, která by v české energetice naplánovala a dohlédla na přechod z fosilních paliv na obnovitelné zdroje a jadernou energii. Jak tento plán hodnotíte?

Jedna komise navíc neuškodí, ale nemyslím si, že by mohla přinést nějaké překotné změny. Na druhou stranu, německé komisi se sice říká „uhelná“, ale má daleko širší poslání. Kdyby se u nás něco obdobného zřídilo, zejména s ohledem na postupující změnu klimatu, tak si myslím, že by to byla rozumná věc. Mám dojem, že se ale ještě úplně neurčilo, co bude patřit mezi cíle této komise – jestli potlačení lokálního znečištění, nebo dopadů v globálnějším měřítku.

Nesmí se totiž zapomínat na důležitý fakt, že když mluvíme o znečištění ovzduší, může jít o dvě různé věci, které spolu moc nesouvisejí. O prvním typu jsme až doposud mluvili, a týká se škodlivin, které působí přímo na lidské zdraví, eventuálně na přírodu. Do této kategorie patří i tzv. sekundární škodliviny, které se nevypouští z komína nebo z výfuku, ale vznikají přímo v ovzduší smícháním látek z různých zdrojů. Druhý typ znečištění nemá s ovlivněním lokálního prostředí vůbec nic společného a má globální charakter – to jsou emise skleníkových plynů, zejména oxidu uhličitého. Je ale také pravda, že když se snižují emise CO2, tak se sníží celkové emise spalin a s nimi samozřejmě i emise škodlivých látek – benefity jsou tedy společné.

Klára Sutlovičová: Ústup od uhlí v elektroenergetice má primárně pomoci v boji se zvyšováním teploty planety

Pařížská klimatická dohoda je dobrým rámcem pro snižování globální teploty. Na dosahování klimatických cílů ale není dostatek politické vůle, upozorňuje v rozhovoru Klára Sutlovičová před klimatickou konferencí v polských Katovicích, kde se mají přijmout nástroje pro implementaci pařížských klimatických cílů.

Klára Sutlovičová je …

Právě v uhelných regionech, tedy v Ústeckém, Karlovarském a Moravskoslezském kraji, je ovzduší nejznečištěnější. Jak jsou na tom ostatní české regiony?

Nejlépe jsou na tom samozřejmě horské oblasti, třeba Šumava nebo Krkonoše, kde se nenacházejí zdroje znečištění. Uvažovat musíme i o vlivu samotného prostředí, to znamená jestli tam fouká, mění se vzduch, jestli jde o uzavřené kotliny. I v malých vesničkách, kde sice nejsou zdroje znečištění, ale které jsou v kotlinách a neukáznění obyvatelé spalují v zimě kdovíco, tak tam může znečištění nabírat až katastrofických podob.

V zásadě se ale dá říct, že čistší jsou spíše venkovské oblasti, ve městech se zkrátka nachází více příčin znečištění, tedy například doprava, blízkost velkých dopravních tepen. Kdysi jsme vytvořili mapu znečištění pomocí sběru napadaného sněhu, a vyšlo nám, že poměrně čisté jsou oblasti Vysočiny nebo Středních Čech. Některá místa v České republice jsou znečištěna nejen našim průmyslem, topeništi a dopravou, ale i ze sousedních zemí, což je problém například Ostravska. Na to je potřeba také pamatovat.

Životní styl se těžko mění

Zavadili jsme o oblast dopravy. Evropská komise v nedávném hodnocení Česka v rámci evropského semestru doporučuje navýšení investic do oblasti udržitelné mobility včetně přechodu na zelenější veřejnou dopravu. Jaké kroky jsou k tomu zapotřebí?

Těch kroků je celá řada. Potřeba je opět nějaká širší strategie, protože jde o elektromobilitu, zlepšení průjezdnosti komunikací, postihování neukázněných řidičů – já si například myslím, že dieselové motory by se měly ve městech omezovat. Je ale samozřejmě obrovský rozdíl mezi starými a novými diesely, které mají katalyzátory a jiné zachycovače částic. Záleží také v jakém technickém stavu ta vozidla jsou, takže je důležité, aby stanice technické kontroly pracovaly tak, jak mají. Myslím, že v poslední době se to snad mění k lepšímu.

Další krok k čisté mobilitě. Veřejná sféra musí začít využívat více nízkoemisních vozidel

Europoslanci dnes podpořili směrnici, která stanovuje, že určité procento vozidel nakoupených a pronajímaných ve veřejných zakázkách musí spadat mezi nízkoemisní. Podle české europoslankyně Konečné je finální verze legislativy příliš slabá.

Europoslanci nedávno schválili novou verzi směrnice o čistých vozidlech (Clean Vehicles Directive), podle které určité procento vozidel nakoupených či pronajatých ve veřejných zakázkách musí spadat mezi nízkoemisní.

Všechny kroky tímto směrem jsou dobré, i když se někdy může ukázat, že některé cesty nejsou účinné. Je potřeba poskytovat trvalou zpětnou vazbu, aby se zjistilo, co funguje a co nefunguje.

Vidíte v oblasti udržitelné mobility v České republice snahu a pokrok?

Snahu rozhodně vidím. Například u autobusů veřejné dopravy se postupně nasazují čistší vozidla, zlepšuje se také přístup ke správnému režimu jízdy. V oblasti dopravy se využívají různé metody, které jsou všechny svým způsobem dobré a účinné. Hlavní problém nicméně leží v tom, že aut jezdí čím dál více.

Jak se dá problém s množstvím aut řešit?

Podle mého názoru dost těžko. Lidé jsou na něco zvyklí, mají nějaký svůj životní styl, který je velice složité nějak měnit. Když například přijdete do sněmovny a navrhnete, že by se možná měla nějaká oblast v malé míře omezit nebo regulovat, tak všichni konzervativci pochopitelně začnou hlasitě upozorňovat na lidskou svobodu. Typický příklad je diskuse o kouření.

Zákaz dieselů je teprve začátek. Němci se přiklánějí k čistým městům a udržitelné mobilitě

Obyvatelé německých měst chtějí čistší vzduch, méně aut v ulicích a více zeleně. Jedinou cestou je udržitelná mobilita a změna v myšlení lidí, říkají odborníci.

Možná se ten zažitý životní styl přece jen mění. V poslední době sleduji, že například v Ostravě přibývá cyklostezek nebo sdílených kol…

Ano, to je myslím velmi dobrá cesta. Praha v tomto ohledu zaostává, i když je tam situace složitější. Vzorem nám mohou být mnohá města, například Kodaň. Je potřeba vytvořit promyšlenou infrastrukturu, protože i v Praze přibývá kol, což je bez cyklostezek nebezpečné.

Co může udělat každý z nás pro to, aby se kvalita ovzduší v Česku postupně zlepšovala?

Především by si měl každý z nás uvědomit, kterými svými činnostmi přispívá ke znečištění ovzduší. Nejčastěji jde o topení a ježdění autem. Je potřeba se zamyslet nad tím, jestli jsou zvolené způsoby opravdu optimální, nebo zda by nebylo lepší je nějakým způsobem změnit. Při ježdění autem pak přemýšlet o tom, jestli ho využívám opravdu jen když je to nezbytně nutné. U topení je pak velký rozdíl v tom, jestli topím na pětadvacet stupňů, nebo na devatenáct. Toto jsou jednoduché kroky, které by neměly lidi příliš zatěžovat a omezovat.