Společná zemědělská politika a postoj Francie

UPOZORNĚNÍ: Názor autora/autorů se nemusí shodovat s názorem redakce EurActiv.cz

Po rozvíření hladiny kolem rozpočtu rozděluje Evropu zemědělská otázka. Francie zatím odmítá výraznou reformu SZP a podkopává tak evropskou jednotu v jednání s WTO.

V průběhu času se stala Společná zemědělská politika Evropské unie noční můrou Evropy a WTO. Společná zemědělská politika byla založena v roce 1957 a vstoupila v platnost v roce 1962. Původním cílem bylo zvýšení produktivity, stabilizace trhu a záruky příjmů zemědělců šesti zakládajících zemí – Francie, Německa, Itálie a zemí Beneluxu. Dnes se zdá Společná zemědělská politika zastaralá, drahá a ohrožující čestný obchod. Francie, která dostává obzvláště mnoho přídavků, přesto trvá na své pozici: vyžaduje, aby nastavení evropského rozpočtu zůstalo nezměněné a aby podpora zemědělství nebyla snížena.

Společná zemědělská politika: evropská, nebo čistě francouzská politika?

Francie je hlavní uživatel Společné zemědělské politiky. V roce 2004 dostala ze společného rozpočtu zemědělství EU 9,418 miliardy eur, což odpovídá příbližně čtvrtině agrárních výdajů Společenství. Výdaje spolknou 40% – 42% evropského rozpočtu. Odlišný postoj existuje mezi Evropskou komisí a Francii v zemědělské politice od poloviny šedesátých let. V těch letech odmítl dvakrát tehdejší francouzský prezident de Gaulle vstup Velké Británie do Evropského hospodářského společenství. Argumentoval právě obavami o francouzské zemědělce. Od té doby se Paříž brání jakýmkoliv pokusům o reformu Společné zemědělské politiky. Chce své zemědělství chránit.

Na začátku druhé světové války ještě 40% Francouzů žilo ve venkovských osadách s méně než 2.000 obyvateli. V roce 2001 představovalo zemědělství pouze 4,1% pracovních míst ve Francii. To samé platí pro počet podniků v zemědělství, jejich počet klesá ročně o 3,6% od roku 1988 (podle institut INSEE). Vzhledem k těmto číslům se zdá francouzská umíněnost podezřelá a beze změny postoje k Společné zemědělské politice z časů, kdy byl francouzský hospodářský zázrak pevný. Především když se uváží, že podle nevládní organizace Oxfam 60% evropských podpor jde na 15% zemědělců a to ještě na ty nejbohatší.

Francie je ale nyní celosvětově největší potravinářský vývozce. Zemědělská lobby, zvláště svaz rolníků FNSEA a regionální zemědělské komory potřebují tento agrument, aby udělaly nátlak na současné vládce. Zástupci profesních stavů jsou velice aktivní ve správě zemědělských otázek. Síla vztahu stát – zemědělec se projevuje a zdůrazňuje v mnoha komisiích na národní i lokálni úrovni. Jde o systém společné správy ohrožované dnes do velké míry samotnou EU i WTO.

Železné rameno mezi Paříží a Bruselem

Francie vyčítá Bruselu přemrštěné ústupky týkající se reformy Společné zemědělské politiky. Komisař pro vnější obchod Peter Mandelson navrhl během obchodních rozhovorů s WTO podstatné snížení komunitární pomoci zemědělcům.

Komise dokonce v říjnu minulého roku oznámila, že chce snížit zemědělské subvence o 70% a cla pro zemědělský dovoz průměrně o 46%. Reakce z Paříže na sebe nenechala čekat, zuřivá Francie Mandelsonovi vyčítá, že překračuje své kompetence. Mandelson na konferenci ministrů WTO v Hongkongu přišel sám s tím, že EU by měla se svými obchodními partnery o subvencích a clech diskutovat.

Využije Francie svého práva veta? Poslední vyjádření francouzského ministra zahraničních věcí, Pilippe Douste-Blazy, připustilo sotva nějakou pochybnost. On znovu potvrdil odhodlanost, že Francie každou dohodu s WTO, kterou Společná zemědělská politika odmítne, nechá ztroskotat. On ale spíše očekává ústupky od mezinárodních obchodních partnerů.

Špatná evropská pověst

Paříž obvinila Petera Mandelsona z loajálního přístupu k Tony Blairovi, který bez rozmyšlení aplikuje metody „New Labour“ ve vyjednávání s WTO: investování do budoucnosti (např. do služeb) a zanechání politiky minulosti (agrárních subvencí). Francie jedná pouz ve svém vlastním zájmu a méně se stará o důsledky

pro Evropu. Je to recidiva nacionalismu? Po krizi kvůli Bolkesteinově směrnici o službách, ztroskotání smlouvy o evropské ústavě a nejednotnosti ohledně finanční perspektivy pro 2007 – 2013 dostala Evropa další ránu.

Jedno je jisté: Paříž dokazuje s ochranářskou vervou jí vlastní v boji proti problémům, kterým čelí jižní země, snahu prosadit své prvotní suroviny.

Sice podíl zemědělství na mezinárodním trhu je pod 10%, avšak číní zdroj hlavních příjmů rozvojových států. Zde žije 80% dělníků světa. Francouzská tvrdohlavost způsobuje, že se zemědělská otázka stavá scénou pro střet zájmů Severu s Jihem.

Doufejme, že nebude příčinou neúspěchu ministerského střetnutí WTO v Hong Kongu, jako to už předpověděl sám Peter Mandelson.