Společná zemědělská politika EU a její dopad na chudé obyvatele v rozvojových zemích

UPOZORNĚNÍ: Názor autora/autorů se nemusí shodnovat s názorem redakce EurActiv.cz

Glopolis - logo do analyz

V souvislosti s nejnovějším legislativním návrhem Evropské komise, kterým byla zahájena nová fáze reformy podoby Společné zemědělské politiky EU (SZP) po roce 2013, vydalo nezávislé analytické centrum Glopolis infolist. Jeho tématem jsou dopady SZP na chudé obyvatele v rozvojových zemích.

Součástí procesu reformy SZP byla doposud také snaha zlepšit její dopad na nejchudší obyvatele rozvojových zemí. Úsilí uvést v život principy tzv. koherence politik pro rozvoj (PCD), které jsou zakotveny v Lisabonské smlouvě, si získalo v nedávné době širokou podporu ve významných dokumentech týkajících se SZP. Podle neoficiální verze legislativních návrhů ze září 2011, kterou mají české nevládní organizace k dispozici, však Komise ve svém záměru aplikovat zásady koherence politik pro rozvoj značně slevila. Dnes představené návrhy tuto skutečnost potvrdily.

Děje se tak v době, kdy na správném nastavení zemědělské politiky a potravinových systémů záleží více než kdykoli předtím – podle OSN  trpělo v loňském roce hladem 925 milionů osob, což je téměř každý sedmý člověk na světě.

Nová SZP nebere v potaz dopad na nejchudší

Lisabonská smlouva ustanovuje, že SZP by měla vycházet ze zásad koherence politik pro rozvoj. V článku 208 Smlouvy se uvádí: „Hlavním cílem politiky Unie v této oblasti je snížení a výhledově i vymýcení chudoby. Při aplikaci politik, které by mohly mít vliv na rozvojové země, Unie zohlední cíle rozvojové spolupráce.

Legislativní návrh, s nímž EU vstupuje do dalšího kola reformy SZP, však koncept PCD nezahrnuje. Jedná se o jasný odklon od dřívějších dokumentů, v nichž závazek ke koherenci figuroval:

  • původní sdělení Komise z listopadu 2010
  • poslední usnesení Evropského parlamentu o budoucnosti SZP

Jakým způsobem škodí SZP chudým?  

  1. Podporou vývozu 

Přibližně 50 % lidí trpících hladem tvoří drobní zemědělci, kterým se nedostává dostatečné podpory a ochrany od vlastních vlád, což je činí zranitelnými v konkurenci s evropskými výrobky. Vývozní dotace a přímé platby uměle zvyšují konkurenceschopnost evropských výrobků. Díky této podpoře mohou být evropské výrobky prodávány za cenu nižší, než jsou skutečné výrobní náklady a než jsou ceny místní produkce v rozvojových zemích. Ačkoli jsou vývozní dotace nejevidentnějším a nejuznávanějším zdrojem nekalé konkurence, představují nadále součást návrhu nové SZP. 

Příklad 

Česká republika zaujímá v současné době pozici největšího vývozce sušeného mléka do Bangladéše. Snížení světové ceny mléka o 2,5 eur způsobené vývozní náhradou ve výši 5 eur na 100 kg mléka podle odhadů z roku 2009 výrazným způsobem poznamenalo život více než pěti milionů obyvatel Bangladéše. Toto snížení ceny mléka snižuje příjem domácností, které jsou na drobné produkci mléka závislé, o 7 až 16 %. Zvláště u velmi chudých rodin (o 5 až 6 příslušnících) se dvěma kravami a omezeným přístupem k jinému druhu zaměstnání toto snížení ceny znamená, že si rodina nemůže dovolit denní nákup potravin ani poslat děti do školy.

Toto je pouze část dokumentu. Jeho zbytek si můžete přečíst na stránkách think-tanku Glopolis pod tímto odkazem.