Reforma SZP: Členské státy zřejmě přistoupí na spolufinancování

Největší příjemci zemědělských dotací, např. Francie, nebudou mít v budoucnosti jinou možnost, než přistoupit na částečné „opětovné znárodnění“ společné zemědělské politiky. V opačném případě riskují, že budou vyplácet vysokou podporu zemědělcům z východní Evropy, říká Jack Thurston z neziskové organizace farmsubsidy.org.

Tak jak tomu při diskusích o větších reformách v Evropské unii bývá, konečné rozhodnutí obyčejně vzejde z politického handrkování mezi členskými státy, které se odehraje doslova za pět minut dvanáct. Podle Jacka Thurstona, spoluzakladatele neziskové organizace farmsubsidy.org, společná zemědělská politika (SZP) nebude výjimkou.

Už teď je ale podle Thurstona jisté, že se zemědělská politika EU, o jejíž podobě po roce 2013 se v Unii vedou rozhovory, pravděpodobně vydá cestou částečného „opětovného znárodnění“. To znamená, že přímá podpora zemědělství ze strany EU bude doplněna spolufinancováním z národních rozpočtů členských států.

I přesto, že členské země, které se v současnosti těší tučným zemědělským dotacím, nebudou s tímto zásahem souhlasit, nezbude jim podle Thurstona nic jiného než rezignovat. Pokud totiž SZP neprojde touto reformou, za několik let se z velkých příjemců dotací stanou velcí přispěvatelé.

„Dobré peníze z Německa“

Platby v rámci SZP, „které dříve přinesly všechny dobré německé peníze do Francie“, za pár let potečou do Polska, vysvětluje Thurston a dodává, že v případě přistoupení na spolufinancování peníze ve Francii alespoň částečně zůstanou a do východní Evropy nepoputují. Ze stejného důvodu bude myšlenku spolufinancování SZP podporovat i Berlín.

„Myslím si, že každý již akceptuje, že rozpočet SZP bude po roce 2013 založen na spolufinancování,“ řekl Thurston a připomněl, že i Francie již začala uvažovat o převzetí určité „národní zodpovědnosti“.

Německo mezi Francií a Británii

Německo bude podle něj sehrávat roli „rozhodčího“ mezi Francií, která reprezentuje zastánce silných regulací  SZP, a Velkou Británií, která naopak patří k zemím, jež v unijním zemědělství podporují posílení tržního principu.

Thurston připomněl, že důvodem, proč v období po posledním rozšíření EU (v letech 2004 resp. 2007) nedošlo k žádné významné reformě SZP, je dohoda, kterou uzavřel bývalý francouzský prezident Jacques Chirac a německý kancléř Gerhard Schröder. Smyslem této úmluvy bylo, aby většina finančních prostředků, které jsou určeny na podporu zemědělců, nesměřovala do nových členských států.

Unijní rozpočet ve středu debaty o SZP

Thurston je také přesvědčen, že spolufinancování SZP z národních rozpočtů povede k uvolnění určité části finančních prostředků, které tak půjde přesunout do jiných prioritních oblastí jako je výzkum a vývoj nebo podpora inovací.

Připustil ale, že to může vést ke zvýšení zátěže daňových poplatníků, jelikož Evropský parlament pravděpodobně žádné škrty v celkovém unijním rozpočtu neodsouhlasí. Členské státy tak budou nuceny hledat jiné způsoby, jak chybějící prostředky získat, podotýká Thurston.

Kdo rozhodne?

Thurston tvrdí, že v současné době nejdůležitější otázka zní: „Kdo bude o reformě SZP rozhodovat?“. „Výsledek reformy se bude měnit v závislosti na tom, kdo rozhodne – zda to budou ministři zemědělství, ministři financí nebo předsedové vlád.“

Evropská komise by měla během listopadu představit možné cesty, kudy by se reforma SZP měla ubírat, v polovině příštího roku pak přijde s formálním návrhem. Nový režim začne platit od roku 2014, stejně jako nový rozpočtový rámec EU pro období 2014-2021.

Celý rozhovor s Jackem Thurstonem si můžete v anglickém jazyce přečíst zde.