#jasnovEU – díl 17: EU není Schengen

UPOZORNĚNÍ: Názor autora/autorů se nemusí shodnovat s názorem redakce EurActiv.cz

[©Shutterstock/CIW1]

Je Schengen skutečně totéž co EU? Můžeme být v EU a nebýt v Schengenu? A co země, které jsou v Schengenu a nejsou v EU? A jak je to s ČR? Pojďme si ten guláš trochu rozklíčovat.

Seriál #jasnovEU vážně i nevážně osvětluje některá sporná témata spojená s EU. Inspiraci čerpá na sociálních sítích.

Před pěti týdny, prvního května, jsme si připomněli 14 let od vstupu ČR do EU. Kontroly na vnitřních hranicích ovšem zmizely z českého pohraničí o tři a půl roku později, v noci z 20. na 21. prosince 2007 (a na letištích ještě o tři měsíce později, na konci března 2008). Loni jsme tak slavili 10 let bez vnitřních hranic, a tedy i bez zdlouhavých pasových kontrol na celnicích.

Někteří si ovšem i po těch letech stále pletou rozdíl mezi EU a Schengenem.

Zpátky do historie

Schengen a dnešní EU není totéž. Abychom to lépe pochopili, podíváme se nejprve do historie, jak to tehdy bylo a začalo.

Původní smlouvy Evropského hospodářského společenství (dnešní EU) předpokládaly vybudovat jednotný trh s volným pohybem osob, zboží, služeb a kapitálu. Ale Schengenský prostor, tedy prostor bez vnitřních hranic a s posílenými vnějšími hranicemi, v tomto záměru obsažen nebyl.

Některé z tehdejších členských států – západní Německo, Francie, Belgie, Nizozemí a Lucembursko – přistoupily k jeho vytvoření o téměř 30 let později, v roce 1985. Reálně se hraniční kontroly přestaly uplatňovat ještě o dalších 10 let později, v roce 1995, kdy se k původní schengenské pětce přidalo Portugalsko a Španělsko.

Zpočátku tedy nezahrnoval všechny členské státy a fungoval mimo rámec Evropského společenství na mezivládní úrovni. I přesto, že už je dnes plně implementován do evropského práva, jeho členy stále není všech osmadvacet zemí současné EU.

Česko spolu s dalšími 8 zeměmi, které do EU vstoupily jako my v roce 2004, se stalo součástí Schengenu na konci roku 2007. Před tímto vstupem se ale již v ČR aplikovala některá pravidla týkající se volného pohybu a přeshraniční spolupráce zejména v policejní a justiční oblasti. Vstupem do zóny bez vnitřních hranic, ale s harmonizovanými kontrolami na hranicích vnějších, se tyto oblasti ještě více posílily a byla také zavedena databáze údajů Schengenského informačního systému (SIS), což je klíčový nástroj, který shromažďuje údaje o hledaných osobách a předmětech.

V současné době zahrnuje Schengenský prostor 26 evropských zemí s více než 400 miliony občanů. Je ohraničen 42 673 kilometry námořních hranic a 7 721 kilometry pozemních hranic. Každý den „překročí“ pomyslné hranice asi 3,5 milionu lidí a napříč Schengenským prostorem se každoročně uskuteční 1,25 miliardy cest.

Aby to nebylo tak jednoduché, kromě současných 22 členských států EU jsou jeho součástí také země takzvaného Evropského hospodářského prostoru (EHP), tj. Island, Lichtenštejnsko a Norsko, a také Švýcarsko, které zase svou účast v EHP odmítlo. Volně cestovat v rámci Schengenu můžete také přes Monako, San Marino či Vatikán, přestože tyto země nejsou oficiální součástí EU ani EHP, ale aplikují se na jejich hranicích schengenské dohody.

Takto vypadá dnešní Schengenský prostor:

Prostor bez vnitřních hranic umožňuje občanům členských států a příslušníkům třetích zemí (s krátkodobými či dlouhodobými vízy či povolením k pobytu) pohybovat se bez překážek mezi zeměmi Schengenu.

Kontroly se uplatňují pouze na hranicích vnějších. Občanům členských států postačí cestovní doklad totožnosti. Státní příslušníci třetích zemí budou muset předložit nejen cestovní doklad, ale také vízum či povolení k pobytu a doklady o účelu cesty včetně potvrzení, že mají dostatek peněz.

Jsou v Schengenu, ale hranice kontrolují

Občas ale může dojít k tomu, že se hranice i v těch zemích Schengenu dočasně obnoví, což je přípustné, ale nemělo by to být věčné. Stalo se tak po teroristických útocích v Paříži v roce 2015 a v souvislosti s migrační krizí.

Kvůli trvající obavě z bezpečnostních hrozeb jsou kontroly i nadále každý půl rok „obnovovány“ po souhlasu Evropské komise v případě Německa, Rakouska, Francie, Belgie nebo Švédska a také Norska.

Evropskému parlamentu však není lhostejné, že Schengen je takto limitován už dva roky. Zrovna tento týden europoslanci diskutovali na plenárním zasedání ve Štrasburku o obnově prostoru bez vnitřních hranic.

Kontroly uvnitř Schengenu způsobují obrovské ztráty. Čtěte více >>>>

Omezení Schengenu ale neznamená, že bychom najednou v těchto státech museli přestat pracovat, cestovat, studovat nebo trávit důchod. Jen se „volný pohyb“ přes hranice ztíží čekáním na hraničních přechodech při kontrole.

Svobodu pohybu a pobytu na území členských států zaručuje tzv. evropské občanství, které doplňuje (ale nenahrazuje) občanství národní.

Takový volný pohyb je dnes právem považován za největší úspěch evropské integrace, což pravidelně dosvědčují i statistiky Eurobarometru.

Co ale ty státy EU, co nejsou v Schengenu?

Můžeme také být členy EU, ale nadále si zachovávat kontroly na hranicích, tedy nebýt členem Schengenského prostoru. To je dnes případ Bulharska, Rumunska, Chorvatska, Kypru, Velké Británie a Irska.

V prvních čtyřech případech země jednou do Schengenu musí vstoupit, protože se k tomu zavázaly svým vstupem do EU. V současné době ale jejich vstup buď brání neshoda mezi členskými státy nad jejich vstupem (v případě Bulharska a Rumunska), nebo nedostatečné plnění přístupových kritérií. Není totiž jednoduché vstoupit do prostoru bez vnitřních hranic a s povinností patřičně chránit hranice vnější. Musí splnit řadu striktních bezpečnostních podmínek.

V posledních dvou zmíněných zemích (Velké Británie a Irsko) si státy samy vybraly nebýt součástí prostoru bez vnitřních hranic, a mají proto výjimku, která jim umožňuje se neúčastnit Schengenské spolupráce. Přesto v některých oblastech spolupracují se státy Schengenu – například v rámci tzv. Schengenského informačního systému. Británie a Irsko jinak dnes mají společnou cestovní zónu (common travel area), která umožňuje jejich občanům volně se pohybovat mezi zeměmi.

Musíme tedy počítat s tím, že na těchto hranicích po nás budou požadovat pas nebo občanský průkaz, s čímž se naopak nesetkáme, jedeme-li například na dovolenou do Paříže nebo Říma. Kontroly u zemí mimo Schengen ale nejsou mnohdy nijak zdlouhavé.

Stejně tak platí, zvolíme-li pro cestování na britské ostrovy letadlo. V tom případě nás na pražském letišti neodbaví na Terminálu 2, který je určen pro země Schengenské dohody (tedy těch 26 výše zmíněných zemí), ale musíme na Terminál 1, který je určen pro mezikontinentální lety a tedy i lety do zemí mimo Schengen, které jsou považované za externí.

Co se výhod plynoucích ze členství EU týče, na to nemá účast v Schengenu dopad. Můžete v Británii studovat, pracovat či cestovat svobodně, stejně jako v Rakousku nebo Belgii, bez nezbytného povolení nebo víz.

Není hranice, jako hranice

Snad Vám z toho ještě nejde hlava kolem. Je potřeba také rozlišovat mezi EU, jednotným trhem, celní unií a Schengenským prostorem. Každá z forem spolupráce vznikla v odlišnou dobu a znamená trochu něco jiného.

Celní unie vznikla již v 60. letech a umožňuje svým členům bezcelní styk. Užívají také společný celní sazebník vůči třetím zemím. Dalším krokem bylo vytvoření jednotného společného trhu s volným pohybem čtyř svobod, který de facto začal fungovat až před 25 lety.

EU tak s některými státy spolupracuje jen v rámci celní unie (například s Tureckem, ale nikoliv se státy EHP či Švýcarskem), nebo naopak jen v rámci jednotného trhu, jako v případě států EHP.

Pojďme si ten rozdíl ukázat na příkladu Švýcarska, které sice není členem EU, ale je součástí jednotného trhu (s volným pohybem čtyř svobod) a také Schengenu. Už ale není v celní unii a v daňovém režimu EU. To znamená, že i když občané mohou volně cestovat přes hranice, nákladní vozy musí procházet celními kontrolami, což může způsobovat komplikace a zdlouhavé fronty na hranicích.

Co tedy znamená členství v EU a v Schengenu?

Pokud jsme už pochopili podstatu rozdělení EU a Schengenu, může nás zarazit formulace níže, která vedla k sepsání tohoto dílu jasnovEU:

Publiée par Pulse of Europe – Czech Republic sur Lundi 19 mars 2018

 

Opakování je matka moudrosti, tak si to ještě jednou pojďme upřesnit.

Díky členství v EU můžeme skutečně bez výraznějších komplikací cestovat na dovolenou k Jadranu, pracovat v německých firmách, studovat na nizozemských univerzitách nebo trávit důchod na Kanárech za relativně stejných podmínek jako místní občané. Dělat to tak můžeme v jakémkoliv jiném členském státě EU-28 či Evropském hospodářském prostoru (Norsko, Island, Lichtenštejnsko).

Schengenský prostor, tj. prostor bez vnitřních hranic mezi 22 členskými státy EU a dalšími čtyřmi zeměmi mimo ni, však zajišťuje, že tyto pohyby přes vnitřní hranice můžeme vykonávat, aniž bychom museli dlouze čekat na pasovou kontrolu. Je ale dobré mít při cestách u sebe alespoň jeden z dokladů, protože na hranicích nebo i vnitrostátně mohou probíhat namátkové kontroly.

V některých zemích však s kontrolami z různých důvodů (dočasných či setrvávajících) musíte nadále počítat a obrnit se trpělivostí.

Když je to tak komplikované, co s tím? Zrušit?

Hranice mezi jednotlivými státy, regiony či národy nikdy nebyly a dodnes nejsou vůbec lehkou záležitostí.

O trablech s hraničními kontrolami by mohl vyprávět třeba i houbař Antonín.

Hranice jsou na houby

Nevíme jak vy, ale my raději zakopneme o nějaký pěkný hřib než o hraniční patník. Jistě, každá věc má své mouchy, ať je to les nebo třeba Evropská unie. Je ale dobré mít stále na paměti, že těch dobrých věcí je většina – v lese můžeme sbírat houby a borůvky a v EU zase nemyslet na hranice ;-). #evropajsityVideo vyrobilo studio DRUŽINA

Publiée par Evropská komise v ČR sur Vendredi 16 juin 2017

Někteří obviňují Schengen za to, že způsobuje migraci.

Ale názory se liší.

V každém případě má Schengen řadu výhod.

Ale pozor, pokud jste porozuměli dnešní lekci z evropského práva, víte, že jen Schengen sám o sobě toto nezajistí. Naše ekonomika je závislá na otevřeném jednotném trhu s volným pohybem čtyř ekonomických faktorů, k čemuž přispívá i sám Schengen, ale není v EU automatický.