Měla zatočit s pašeráky osob, po pěti letech ale končí. Co se (ne)podařilo operaci Sophia?

© Shutterstock

Operace Evropské unie Sophia byla od roku 2015 součástí unijních snah dostat pod kontrolu migrační krizi. Teď končí, protože kvůli politickému patu prakticky přestala plnit své poslání.

Začátkem minulého týdne se unijní ministři zahraničí shodli na tom, že budou dohlížet na dodržování zbraňového embarga OSN v Libyi prostřednictvím nové, prozatím nespecifikované společné mise. Skončila tak v lednu diskutovaná naděje, že by tento úkol oživil operaci Sophia. Ta sice byla v září prodloužena a bude oficiálně ještě měsíc probíhat, její námořní část zaměřená mimo jiné na boj proti převaděčům migrantů však už přibližně rok stojí na mrtvém bodě. Země EU jí totiž kvůli politickým neshodám neposkytují svá plavidla.

„Dohodli jsme se na spuštění nové operace ve Středomoří a operace Sophia bude ukončena,“ řekl 17. února po jednání Rady novinářům šéf zahraniční politiky EU Josep Borrell. Mandát dosavadní operace vyprší 20. března.

Členské státy EU budou dohlížet nad zbraňovým embargem v Libyi

Státy Evropské unie budou dohlížet na dodržování zbraňového embarga OSN v Libyi prostřednictvím nové mise, shodli se dnes ministři zahraničí. Námořní operace Sophia nakonec obnovena nebude.

K čemu operace sloužila?

V roce 2015 vrcholila v Evropě uprchlická krize. Součástí zvoleného řešení byla i operace EU NAVFOR MED Sophia s velitelstvím v Římě, která začala 22. června 2015. Jejím hlavním posláním bylo pomáhat rozbíjet organizované skupiny převaděčů migrantů a obchodníků s lidmi v oblasti jižní části centrálního Středomoří, a obecně nastolovat námořní bezpečnost. Operace měla k dispozici jak lodě, tak i letadla.

Mezi další úkoly operace patřil výcvik libyjské pobřežní stráže a námořnictva nebo výše zmíněné prosazování zbrojního embarga poblíž pobřeží Libye. „Operace rovněž v souladu s rezolucemi Rady bezpečnosti OSN provádí činnosti dohledu a shromažďuje informace ohledně nedovoleného obchodování s ropou vyváženou z Libye,“ píše se na stránkách Rady EU.

Původní rozsah mise byl podle analytičky z London School of Economics and Political Science Julie Himmrichové ambiciózní – odhalit a monitorovat migrační sítě; naloďovat, prohledávat, zabavovat či odklánět plavidla podezřelá z účasti na pašeráckých aktivitách v mezinárodních i libyjských vodách; a přijímat nezbytná opatření proti těmto plavidlům. Podle dat Evropské služby pro vnější činnost (EEAS) se v rámci mise do poloviny roku 2018 podařilo zadržet 148 osob podezřelých z pašeráctví a obchodování s lidmi.

I když součástí mandátu operace přímo nebylo hledání a zachraňování migrantů na moři, Sophia přispěla k tomu, že se do července 2018 povedlo zachránit téměř 45 000 životů, a to v koordinaci s italskými a maltskými záchranářskými centry.

Situace v řeckých hotspotech pro migranty je kritická, europoslanci vyzývají k akci

V řeckém uprchlickém táboře Moria panují čím dál horší podmínky, nedostatek doktorů nebo základní hygieny si vybírají svou daň. Europoslanci tlačí na EU i členské státy, aby se situace vyřešila ještě před příchodem mrazů.

Nejednoznačný mandát a oběť politických neshod

První problém operace představoval už od začátku právě její nejednoznačný mandát, který podle Himmrichové společně s nerealistickými očekáváními znamenal pouze omezený úspěch. Složitou se podle ní ukázala realizace aktivit na území Libye. „V důsledku se priority operace posunuly ke shromažďování zpravodajských informací, námořní bezpečnosti, výcviku libyjské pobřežní stráže a sledování ilegálního obchodu s libyjskou ropou,“ poznamenala odbornice. Operace Sophia se podle ní zároveň ukázala jako klíčová pro sdílení informací o kriminálních činech, kdy spolupracovala se dvěma unijními agenturami – Europolem a Evropskou pohraniční a pobřežní stráží (Frontex).

Operace byla kritizována například za to, že samotná přítomnost EU ve vodách Středozemního moře motivuje migranty, aby se na cestu do Evropy vydali. Pochybnosti se pak objevily například také v otázce legitimity unijního výcviku Libyjců.

„Operace je kritizována i proto, že legitimizuje různé pochybné paramilitární jednotky na straně Libye, které vyzbrojuje, trénuje, dává jim prostředky, aby bránily migrantům vůbec vyplout,“ uvedl vloni pro Český rozhlas analytik Asociace pro mezinárodní otázky Tomáš Jungwirth.

Jako zcela zásadní pro fungování operace se nakonec ukázala neshoda na tom, kde mají lodě se zachráněnými migranty zakotvit. Podle nespokojené Itálie, tehdy ještě mluvící silným hlasem lídra Ligy Mattea Salviniho, končili všichni migranti právě v italských přístavech, a země proto tlačila na změnu unijní politiky a požadovala, aby i další členské státy sdílely toto břemeno. Zašlo to až do toho bodu, kdy Italové bránili lodím zakotvit ve svých přístavech. Plavidla s migranty tak kvůli neschopnosti dohodnout se na úrovni EU někdy musela zůstávat na moři dlouhé dny i týdny. I když část zemí nakonec pustila některé lodě do svých přístavů, o dlouhodobé řešení se nejednalo. V dubnu 2019 tak v důsledku nejasných pravidel pro vyloďování „námořní“ část operace prakticky skončila, země přestaly plavidla vypravovat. Aktivní zůstala pouze letecká část operace Sophia, která disponovala letadly a bezpilotními drony.

Salvini odepřel další lodi s migranty vstup do italských vod. Zakázány byly i pátrací lety

Itálie pokračuje v přísné protiimigrační politice. Další záchranná loď nedostala povolení zakotvit v italských přístavech pro vylodění Afričanů. Omezení dnes padla i proti letům pátrajících po migrantech.  

Ačkoliv počet migrantů snažících dostat se přes moře do Evropy v posledních letech klesá, statistiky Mezinárodní organizace pro migraci z roku 2019 ukazují, že procento úmrtí se naopak zvyšuje. Podle analytičky z Mezinárodního institutu pro strategická studia Amandy Lapové by mezinárodní námořní snaha zaměřená na lokalizaci a záchranu migrantů téměř jistě počet mrtvých redukovala, to by však prý záleželo právě na existenci politiky vyloďování odsouhlasené napříč celou EU. Lapová poukázala na to, že jejím zárodkem může být dohoda mezi Francií, Finskem, Německem, Itálií a Maltou z loňského září, která stojí na nezávazném mechanismu přerozdělování migrantů ještě před jejich vyloděním ve středomořských zemích.

Politický pat v kontextu operace Sophia je dle textu Himmrichové příznačný pro obecnější problémy migrační politiky Evropské unie, kde jsou rychlá jednorázová řešení přicházející zvenku upřednostňována před vlastními dlouhodobými řešeními. Server The Economist shrnul osud operace takto. „Operace Sophia se stala obětí jedovaté evropské politické diskuse okolo migrace.“ Jaký (ne)úspěch přinese nová operace se teprve uvidí.

2020: Reforma azylové politiky zůstává na mrtvém bodě

Jednou z nejkomplikovanějších a nejkontroverznějších agend Evropské unie je azylová a migrační politika a s ní spojená ochrana vnějších hranic. Podaří se v letošním roce institucím a členským státům nalézt dohodu na dlouhodobém společném řešení?