Jak přimět státy EU ke společnému řešení migrace? Možností je sáhnout jim na fondy

© Pixabay.com

Evropská komise už brzy představí nový pakt o migraci a azylu, kterým chce usmířit rozhádané evropské státy. K dohodě by je mohlo přimět propojení paktu s čerpáním peněz z evropského rozpočtu.

Na přelomu února a března začala na vnějších hranicích Evropské unie nová krize. Turecký prezident Recep Tayyip Erdogan udělal něco, čím dlouhodobě vyhrožoval – „otevřel bránu do Evropy“ uprchlíkům dočasně pobývajícím na tureckém území, přesněji řečeno, přestal jim bránit ve snaze dostat se do Řecka. Tato členská země EU však zareagovala razantně, a s unijní pomocí prozatím organizované migrační vlně odolává. Hlavní obětí jsou zde však právě uprchlíci, kteří se ocitli mezi dvěma „mlýnskými kameny“.

Za rozhodnutím tureckého prezidenta stálo podle analytičky Karolíny Lahučké z Asociace pro mezinárodní otázky jak úmrtí tureckých vojáků v syrském Idlibu a s tím spojená hrozba další migrační vlny do Turecka, tak proměna nálady vůči uprchlíkům v turecké společnosti v posledních dvou letech.

„Hlavní motivací pro Erdogana bylo uklidnit Turky a ukázat jim, že jsou pro něj stále na prvním místě,“ řekla analytička na nedávné on-line debatě, kterou zorganizoval EURACTIV.cz ve spolupráci s pražskou kanceláří Heinrich-Böll-Stiftung. Lahučká doplnila, že v posledním roce roste násilí a útoky na uprchlíky, kterých jsou v Turecku přibližně čtyři miliony.

Provokatér Erdogan, tvrdý Mitsotakis. Krize na řecko-turecké hranici možná opět ožije

Turecký prezident Erdogan naplnil své výhrůžky a na konci února „otevřel migrantům bránu do Evropy“. Server EURACTIV.cz přináší shrnutí relevantních události posledních měsíců, které vedly až k současné dynamické krizi na vnější hranici EU.

Podle řeckého novináře Sarantise Michalopoulose je situace na řecko-turecké hranici především politickou záležitostí. Athény i Brusel prý vnímají Erdoganovy kroky jako vydírání, a vše je spojeno s vývojem v Libyi a se situací okolo ropných vrtů ve východním Středomoří.

„Pocit tady v Bruselu je takový, že Erdogan hraje skrze migranty velmi nebezpečnou hru. Otázkou je, jak dlouho mu to bude Brusel tolerovat,“ uvedl reportér s tím, že EU se prozatím zdráhala sáhnout k ráznějším krokům.

Ředitelka Migration Policy Institute Europe Hanne Beirensová připomněla, že i když si unijní instituce v kontextu řecko-turecké krize vyslechly kritiku za pomalou reakci nebo za upozadění svých hodnot v azylové politice, předseda Evropské rady Charles Michel nakonec prohlásil, že „řecké hranice jsou evropské hranice“, a vyjádřil tak členské zemi podporu. EU Řekům pomohla i materiálně.

Jakub Dürr: Kroky Turecka jsou za hranou, EU to dala jasně najevo

Podle českého velvyslance při EU Jakuba Dürra Unie v reakci na nedodržení dohody o zadržovaní migrantů ze strany Turecka ukázala jednotu a dala Ankaře najevo, že její jednání je za hranou. Dürr to řekl v rozhovoru s ČTK, ve kterém se vyjádřil i k jednání o unijním dlouhodobém rozpočtu.

Koronavirová krize sice dokázala na nějaký čas spor mezi Řeckem a Tureckem utlumit, postupné znovuotevření hranic by však situaci mohlo opět vyhrotit.

Dohoda EU-Turecko 2016 a budoucí vztahy

Když Evropa čelila v letech 2015 a 2016 masivnímu přílivu migrantů, významně ji ulevila dohoda s Tureckem. Nešlo však o dlouhodobé systémové řešení, ale spíše o „odložení nepohodlného problému“. Obě strany navíc zdaleka neplnily a neplní své závazky.

Současná krize na hranicích dostala v březnu unijní a turecké špičky k jednacímu stolu. Erdoganovi se nelíbí především plnění finančních příslibů ze strany EU, v prosinci přitom Unie dokázala pro Turecko zmobilizovat slíbených 6 miliard eur na pomoc se zvládáním uprchlíků a na podporu lokálních komunit.

Turecko chce upravit migrační pakt z roku 2016

Migrační dohodu Turecka s Evropskou unií z roku 2016 je kvůli vývoji v Sýrii nutné aktualizovat. V rozhovoru poskytnutém státní agentuře Anadolu to dnes řekl turecký ministr zahraničí.

Podle Lahučké je dobrá zpráva, že se podařilo obnovit jednání mezi EU a Tureckem, a případná aktualizace dohody by mohla pomoct vyřešit nedostatky v jejím plnění. „Musíme najít konstruktivní přístup, ne pouze kritiku. (…) Pro Erdogana je důležité, že mu někdo naslouchá,“ poznamenala.

Ředitel Organizace pro pomoc uprchlíkům Martin Rozumek se naopak staví proti podobným dohodám. „Měli bychom se vrátit ke společnému evropskému azylovému systému, (…) a nenahrazovat ho dohodami s diktátory,“ nechal se slyšet a dodal, že sama dohoda s Tureckem nebyla dostatečně jasná.

Jak Rozumek připomněl, dohoda zavedla výměnný princip – za každého člověka navráceného do Turecka měla EU přijmout jiného se syrskými kořeny, a to na dobrovolné bázi. V Turecku se však nacházejí také uprchlíci mnoha jiných národností. „Pokud vím, země jako Česká republika, Polsko, Maďarsko nepřevzaly nikoho. Dohoda se nám a našim politikům líbí, ale nerespektujeme naše povinnosti, ani nás nezajímá porušování mezinárodního práva jiných uprchlíků než ze Sýrie, například z Íránu,“ uvedl ředitel.

Dokud se krize v Sýrii nevyřeší a EU nepřijde s konkrétním, promyšleným a jednotným plánem v oblasti migrační politiky, Turecko bude mít podle Michalopoulose v ruce silnější kartu. Zástupci EU a Turecka se mají znovu sejít v červenci a ambicí je najít společné řešení migrační otázky.

Erdogan se bojí koronaviru mezi uprchlíky, říká odbornice na Turecko

V Turecku hrozí mezi uprchlíky i vzhledem k epidemii výbušná situace, říká v rozhovoru pro EURACTIV.cz politoložka Lucie Tungul. EU si podle ní nepřipravila záložní plán místo dohody z roku 2016, a pouhé poskytnutí peněz nepředstavuje dlouhodobé řešení.

Migranti a koronavirus

Na jaře se na vnějších hranicích EU propojily dvě krize. K napětí okolo uprchlíků se připojila globální pandemie koronaviru. Ta zapříčinila také to, že se i běžné migrační procesy zbrzdily, protože země uzavřely hranice.

Nemoc COVID-19 a s ní spojená opatření podle Rozumka přispěly k tomu, že v roce 2020 dorazil do Evropy nejnižší počet uprchlíků za posledních 13 až 14 let. Data Úřadu Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR) ukazují, že letos přes Středozemní moře připlulo do jihoevropských zemí „pouze“ 25 000 migrantů.

„Nelze však říct, že by se situace stabilizovala. Řecká čísla jsou stále velmi vysoko, podle UNHCR se nyní v Řecku nachází přibližně 120 000 žadatelů o azyl či migrantů, což je samozřejmě hodně. Ti lidé se odtamtud nemohou dostat, protože relokační program v podstatě přestal fungovat,“ podotkl Rozumek.

Alespoň nějaké relokace probíhají v případu nedoprovázených dětí, o které se chce postarat několik ochotných států. Rozumkova nezisková organizace společně s dalšími vyzvala v květnu českou vládu, aby Čechům dovolila se do programu také zapojit.

Pomoc dětským uprchlíkům? Přístup vlády nedává smysl, říkají organizace

V řeckých táborech pro uprchlíky se nachází více než 5000 dětí bez doprovodu. Jedenáctka evropských států už se zavázala, že se o část z nich postará. Zapojit se chtějí i české občanské organizace, potřebují k tomu však souhlas vlády.

Na další současné problémy Rozumek poukázal v souvislosti s porušováním práv a nelegálními aktivitami na hranicích.

„Jde například o natlačování [migrantů] z Řecka do Turecka nebo naprosto nepřijatelné chování chorvatské pohraniční stráže, která migranty bila a přivazovala ke stromům. Mohli jsme sledovat také porušování mezinárodního a evropského práva v případě Malty, která nedovolila lodím s uprchlíky zakotvit,“ vyjmenoval Rozumek. Tato porušení práva podle něj unikla bez trestu.

Jak upozornil Michalopoulos, potenciální destabilizace situace v Libyi by mohla do Evropy „vyslat“ přes Středozemní moře dalších 20 000 migrantů. „Doplatí na to Řecko, protože zajištění dostatečné podpory pro operaci IRINI vyměnilo za souhlas s tím, že migranty pustí do svých přístavů,“ řekl editor serveru EURACTIV.com a korespondent řecké MEGA TV v Bruselu. Nová unijní operace IRINI má být zaměřená především na dohled nad dodržováním zbraňového embarga v Libyi.

Nová námořní operace EU startuje, situace v Libyi se dramatizuje

Odkládaná námořní mise EU s úkolem dohlédnout na zbraňové embargo vůči Libyi začne brzy fungovat. Vůdce Libyjské národní armády Chalífa Haftar v pondělí odstoupil od dohody s OSN z roku 2015, čímž snížil šance na diplomatické řešení konfliktu v zemi.

Jak prosadit reformu

Mezi členskými státy EU zůstávají hluboké propasti v pohledu na migrační a azylovou politiku, především pak na „sdílení břemene“ uprchlíků. Evropské komisi se dlouhé roky i kvůli citlivosti tématu nedaří zprostředkovat kompromis. Změnit by to měl nový Evropský pakt o migraci a azylu, který má spatřit světlo světa na přelomu června a července a předcházela mu série diskusí se členskými zeměmi. Komise má rozhodně na stole velké sousto.

S novým paktem se podle Beirensové na jednu stranu pojí velká očekávání. EU se prý chce poučit z let 2015 a 2016 a uvědomila si, že vztah se třetími zeměmi je klíčový při zvládání migračních vln. Tento element tak má být významnou součástí návrhu. Předpokladem pro takové vztahy s partnerskými zeměmi však podle ní musí být shoda uvnitř EU. „I když se Komise snaží najít kompromis, rozdíly v pohledu států jsou stále obrovské,“ doplnila ředitelka.

Hamáček: Uprchlické kvóty odmítáme. ČR se podařilo vytvořit koalici podobně smýšlejících států

„Jasně jsme řekli, že odmítáme jakékoliv povinné kvóty a jsme připraveni pracovat na nějakém konstruktivním řešení toho, jak nakládat s migrací,“ uvedl dnes ministr vnitra Hamáček.

Kamenem úrazů zůstává povinné přerozdělování uprchlíků, které česká vláda nedávno opět ostře odmítla. Podle zdrojů ČTK pracovní návrh Komise ze začátku června počítal se systémem povinných kvót pro výjimečné případy. Michalopoulos podle svých slov nevěří tomu, že v konečném paktu bude silný právní základ pro povinný relokační mechanismus.

„Z dostupných informací jsem pochopil, že se [Evropská komise] rozhodla pro možnost více způsobů zapojení členských států. Například Česká republika nebo Maďarsko mohou nabídnout peníze na stavbu škol a nemocnic na řeckých ostrovech, místo aby přebíraly uprchlíky a migranty,“ popsal novinář možné fungování nových pravidel. Podle Rozumka takový systém pravděpodobně nebude přijatelný pro nejvíce postižené země jako Itálie nebo Řecko.

Ohlédnutí zpět: Proč ČR v roce 2015 odmítla uprchlické kvóty a stálo to za to?

Některé členské státy EU vracejí na stůl otázku nechvalně proslulých mechanismů na přerozdělování žadatelů o azyl, které Česko dlouhodobě odmítá. Z čeho tento český postoj vychází? Nabízíme ohlédnutí za událostmi roku 2015.

Další novinkou, o které se v minulosti mluvilo například v souvislosti s dodržováním pravidel právního státu, může být propojení s unijnímu financemi. „Nepřekvapí mě, pokud bude nový fond obnovy propojen s migračním paktem, protože [Komise] musí najít způsob, jak donutit země nějakým způsobem přispět. (…) Všechno je nakonec o penězích, jedná se o jediné řešení, jak přesvědčit Visegrád,“ nechal se slyšet Michalopoulos.

Beirensová podotkla, že koronavirová krize ukázala vzájemnou solidaritu mezi evropskými státy, a existuje šance, že se tento přístup projeví i v otázce migrace. Podle Michalopoulose závisí jakékoliv budoucí zvládání migrace na vyřešení krize v Sýrii.

EU posledních pět let promarnila, říká expertka na migrační politiku Bauerová

EU sice odmítla Orbánův přístup k migraci, nyní se ale chová v podstatě stejně, protože nebyla schopna přijmout jiná pravidla, říká v rozhovoru pro EURACTIV.cz Helena Bauerová. EU by podle ní neměla v případné revizi dohody s Tureckem příliš ustupovat.