Evropská unie v příštích letech nejspíš přehodnotí postoj k energii z jádra

energetika

Na včerejší panelové diskusi pořádané Centrem pro sociální a ekonomické strategie pod patronací Úřadu vlády a ČEZ se hovořilo o energetické bezpečnosti v Evropské unii.

Stoupající ceny surovin:

Cena téměř všech důležitých surovin na světových trzích se za poslední roky zdvoj až zčtyřnásobila, což nutí státy intenzivněji řešit otázky zásobování a skladby energetických zdrojů. Podle Pavla Kaviny, analytika Ministerstva průmyslu a obchodu, ale suroviny nedocházejí. I odhady, podle kterých by ropa měla vydržet maximálně dalších 40 let, jsou velmi hrubé, protože chybí spolehlivé informace o zásobách v různých zemích. Je ale pravda, že docházejí levné suroviny. Nelze proto očekávat, že by se ceny důležitých komodit ještě vrátily na předchozí úrovně. Spíše je nutno očekávat jejich další růst.

Evropská energetická politika:

Evropská unie se věnuje energetické bezpečnosti ve větší míře od roku 2000. V tomto roce se pozornost na zásobování energií upřela ještě více, což ale není podle účastníků diskuse pouze důsledek lednového sporu Ruska s Ukrajinou. Rusko totiž k podobným krokům přistupovalo už v devadesátých letech při jednání s Pobaltím nebo Ukrajinou. Jak řekl Ivo Hlaváč, specialista pro evropskou agendu firmy ČEZ: „Evropská politika se musí přizpůsobit tomu, že energetická zbraň je standardní součástí ruské zahraniční politiky.“ Náměstek ministra zahraničních věcí ČR pro unijní záležitosti Vladimír Müller k tomu dodal, že ačkoli je Rusko v současnosti největším energetickým partnerem Evropské unie, nemusí tomu tak být navždy, protože Rusové hledají nová odbytiště v Číně a v ostatních částech světa. Evropská unie proto musí usilovat o co největší diverzifikaci svých energetických zdrojů.

Ivo Hlaváč upozornil na nedostatečný rozvoj vnitřního trhu s energiemi v Evropské unii, kterým se ovšem poměrně úspěšně zabývají směrnice druhé generace o obchodu s plynem a elektřinou, jež ještě musejí členské státy transponovat do svých národních právních řádů. V centru pozornosti musejí být i investice do sítí, kde je zřejmě zapotřebí až jeden trilión eur.

Panelisté se shodli na potřebě integrovat energetickou politiku EU mezi další politiky s vnější dimenzí. Jarní summit věnovaný energii je v tomto ohledu dobrým základem pro budoucí jednání. Podle Vladimíra Müllera jsou ovšem pozice států v tomto okamžiku dost rozdílné.

Jaderná energetika:

Účastníci diskuse se také shodli v tom, že evropské státy budou muset přehodnotit svůj postoj k energii z jádra. Jaderná technologie totiž nabízí odpovědi na palčivé problémy dnešní energetiky. Atomové elektrárny neprodukují skleníkové plyny a nepřispívají tak ke globálnímu oteplování. Zejména je ale pro provoz reaktoru zapotřebí relativně malý objem paliva, takže se státy mohou zásobit dopředu na mnoho let a vyřešit tak problémy se zabezpečením dodávek.

Jaderný fyzik profesor František Janouch vidí v jaderných technologiích řešení pro střednědobý horizont a významný příspěvek do energetického mixu států i z dlouhodobého hlediska. Moderní reaktory podle něj navíc zcela minimalizovaly nebezpečí jaderné katastrofy a nová generace reaktorů typu ADTT, které se v současnosti vyvíjejí, také pomocí dalšího zpracování vyhořelého paliva i částečně řeší problém jaderného odpadu. Profesor Janouch předpokládá, že Evropa prožije v příštích 10-15 letech velký boom ve stavbě jaderných elektráren, čehož je první vlaštovkou rozestavěná elektrárna ve Finsku. Evropské země tak budou následovat další státy světa, které s jadernou energetikou pro budoucnost počítají.