Česko odolává zahraničním vlivům dobře, slabinou je nedůvěra Evropské unii

© Pixabay

Česká republika je odolná vůči zahraničním vlivům autoritářských režimů, je na tom dokonce nejlépe z celého regionu střední a východní Evropy. Češi mají v porovnání s ostatními státy kvalitní státní správu, silnou občanskou společnost a dobře fungující zpravodajské služby. Co se však zatím daří autoritářským režimům úspěšně zneužívat ve svůj prospěch, je názorově rozdělená společnost a český euroskepticismus.

Vyplývá to ze studie, na které se podílel slovenský think-tank GLOBSEC a český Prague Security Studies Institute (PSSI). Vliv zahraničních aktérů hodnotili autoři na pěti dimenzích veřejného života: postoji veřejnosti, politické scéně, státní správě, informačním prostředí a občanském a akademickém prostředí.

Česko má odolné úřady a instituce. Experti chválí práci tajných služeb a příslušných oddělení ministerstev vnitra a obrany, dosud se jim totiž dařilo rozpoznávat škodlivé vlivy ze zahraničí. Jmenovitě jde např. o Velitelství informačních a kybernetických sil a Centrum proti terorismu a hybridním hrozbám. České orgány rovněž dobře reagovaly na snahy ovlivňovat zakázky kritické infrastruktury, např. vyloučením Číny a Ruska z jaderného tendru na dostavbu Dukovan či varováním před firmou Huawei v otázce budování 5G sítí.

Mezery mají české úřady pak zejména v nedostatečné regulaci lobbingu a rozšířenému praní špinavých peněz.

Podle analytika PSSI a jednoho z autorů studie Jonáše Syrovátky si Česko ve srovnání s ostatními státy střední a východní Evropy nevede špatně a má navíc dobrou startovací pozici ke zlepšení. Mezi české silné stránky podle něj kromě státní správy patří také prozápadní politické elity a pevná pozice veřejnoprávních médií, zejména České televize.

„Je však nutno dodat, že pokud bychom se srovnávali se státy západní Evropy, míra české odolnosti by za nimi velmi pravděpodobně zaostávala,“ podotkl Syrovátka.

Čínský vliv na vysokých školách

Relativně dobrá odolnost Česka spočívá také ve kvalitě občanského prostředí. Tuzemská společnost se obecně staví vstřícně k nevládním organizacím, podle studie z roku 2019 až 75 procent Čechů sympatizuje nebo finančně přispívá nějakému občanskému uskupení. Navíc, zahraniční vlivy skrze tyto organizace jsou v Česku zatím pouze minimální.

Trochu jiná je však situace na domácí akademické půdě, kde je aktivita autoritářských režimů stále více patrná. Příkladem může být odhalení čínského financování konferencí a výzkumných aktivit na Univerzitě Karlově z roku 2019 či aktuální případ z letošního listopadu, kdy se ukázalo, že vysoko postavený pracovník Akademie věd píše oslavné texty pro čínský režim. Vliv Číny v českém prostředí posilují rovněž Konfuciovy instituty financované Pekingem či server Sinoskop (dnes Asiaskop), skrytě podporovaný společností Home Credit.

Předsednictví EU jako příležitost lépe komunikovat

Zahraniční vlivové operace zneužívají konkrétní témata s cílem názorově rozklížit českou společnost. Již tradiční téma migrace, které doposud mezi veřejností rezonuje a bylo i tématem letošní předvolební kampaně, tak doplní také stále aktuálnější téma boje proti klimatické změně, zejména Zelená dohoda pro Evropu. Ta se s velkou pravděpodobností stane cílem budoucích dezinformačních snah. Česká republika by proto měla situaci předejít a vést o klimatické politice konstruktivní diskusi, uvádí studie.

Obecně lepší komunikace unijních témat směrem k lidem je cestou, jak může Česko zvýšit svoji odolnost vůči autoritářským tendencím. To představuje úkol zejména pro politiky, kteří by měli vice hovořit o významu členství v EU a o českých aktivitách v Bruselu. V tomto kontextu se České republice otevírá zásadní možnost v podobě blížícího se předsednictví v Radě EU, které započne na začátku příštího léta.

Kandidát na ministra zahraničí za Piráty Jan Lipavský v rámci debaty organizované PSSI uvedl, že předsednictví je šance nejen pro „lepší prezentaci významu EU českým občanům“, ale také je to výborná příležitost, jak „procvičit“ strategickou komunikaci jednotlivých resortů a státní správy jako celku.

Česká odrůda euroskepticismu

Česká slabina spočívá zejména v postoji tuzemské veřejnosti. Ten je dán ekonomickým pragmatismem a nedůvěrou k jakýmkoliv mezinárodním ideologickým projektům, na jejichž prosazování reagují Češi spíše podrážděně. Výsledkem je rozšířený euroskepticismus se specifickými českými prvky.

Češi by se nejraději ubírali svým vlastním směrem, podobně jako Švýcarsko. Celkem 58 procent dotázaných v rámci studie odpovědělo, že se necítí být součástí ani Západu, ani Východu, nýbrž „něčím mezi“.

„Česká debata o EU byla dlouho otrávena pochybnostmi, zda v EU a NATO setrvat,“ upozornil Lipavský. Rozložení politických sil v parlamentu dlouhodobě dává protiunijním stranám prostor k tomu, aby téma možného odchodu ČR z EU stále udržovaly při životě. Nová vláda se podle Lipavského k těmto otázkám jasně vymezí a bude vést debatu o tom, „jakým členem západních struktur Česko bude, nikoliv zda vůbec“.

Členství v Unii postojem české veřejnosti zatím ohroženo není a pro vystoupení z EU by v potenciálním referendu hlasovalo pouze zhruba 20 procent obyvatel, uvádí studie. Český euroskepticismus se tak vyznačuje spíše pasivitou a nezájmem. Češi mají zkrátka pocit, že v EU nemohou nic ovlivnit. Tyto postoje se ve výsledku přelévají do činnosti politiků, kteří nemají zájem investovat svůj politický kapitál do evropských témat.

Podle autorů výzkumu je v této otázce důležité „nenálepkovat“ každý projev euroskepticismu či podpory antisystémových stran jako výsledek zahraničních vlivových akcí. Ač tyto tendence mohou z části znamenat sympatie k autoritářským režimům, jejich proponenti nemusí vždy sloužit jejich zájmům. Zobecňující „nálepkování“ tak odpůrce EU v jejich názorech pouze utvrdí.

Bývalý ministr zahraničí Tomáš Petříček (ČSSD) v diskuzi rovněž zdůraznil otázku důvěry ve stát a polarizaci jako dva zásadní problémy české společnosti. Bez důvěry ve státní orgány podle něj Češi nebudou moci dobře čelit krizím. Navíc, pokud bude česká společnost názorově rozdělená a polarizovaná, tak bude rovněž náchylná právě k nežádoucím vlivům ze zahraničí.

Nejde ale jen o český problém. „Hlavní překážkou pro zlepšení odolnosti zemí střední a východní Evropy je nedůvěra obyvatelstva k politickým elitám a státním institucím. Bez dlouhodobého a systematického úsilí v této oblasti budou tyto země nadále zranitelné nejen vůči vlivům cizích mocností, ale i dalším bezpečnostním výzvám, jako je například pandemie koronaviru,“ upozornil analytik Syrovátka.

Lepší koordinace v bezpečnostních otázkách

Přestože tedy Česko a jeho státní správa patří v regionu k těm nejodolnějším, mezery v administrativě přetrvávají. Jedná se například o problém v koordinaci jednotlivých bezpečnostních aktérů, tedy mezi ministerstvy obrany, vnitra, zahraničí a tajných služeb. Tyto státní orgány v krizových situacích nedostatečně spolupracují a věnují se převážně svojí agendě.

To bylo podle Lipavského patrné např. v kauze Vrbětice. Tento tzv. resortismus by podle něj chtěla budoucí vláda narušit. Konkrétní kroky, zejména vytvoření pozice poradce pro národní bezpečnost, tedy superúředníka koordinujícího činnost různých resortů, však vyžadují podrobnou debatu o kompetencích, a jsou tedy zatím „během na dlouhou trať“.