Analytici varují před bohatou Evropou bez vlivu

Mezi odborníky sílí obavy, že pokud EU nepřistoupí k určitým změnám bude její význam v mezinárodní politice klesat. Ačkoliv se Unie může pyšnit vysokým HDP a relativním blahobytem, jako silná politická entita zatím vystupovat nemůže. Také po stránce vojenské Evropa silně zaostává za USA a sama je neakceschopná a nejednotná, postěžovali si účastníci pražské bezpečnostní konference.

Konference o bezpečnosti EU a České republiky v multipolárním světě na začátku druhé dekády 21. století se konala v pátek 20. listopadu v Praze. Proběhla již po páté a pořádalo ji Centrum pro sociální a ekonomické strategie (CESES), think-tank při Karlově univerzitě. Řešily se peripetie současné mezinárodní politiky a také vize. Setkání odborníků vycházelo z premisy, že současný svět je již skutečně multipolární a kromě USA jsou globálními aktéry také Čína, Rusko, Indie nebo EU, která sice není národním státem, ale disponuje mnohými podobnými pravomocemi.

Jednodenní program byl rozdělen do tří tematických bloků, přičemž první se týkal příležitostí a rizik pro EU a ČR, druhý energetické bezpečnosti a poslední nových bezpečnostních hrozeb. Bude za několik desetiletí Evropa stále důležitým aktérem a co pro to učinit? Zůstanou USA globálním aktérem? To byly nejdůležitější otázky, které tvořily rámec celé debaty.

Zaručí Unii silná ekonomika i politický vliv?

Měnící se globální ekonomické a mocenské poměry, čili alfa a omega politických analýz dneška, se staly úvodním tématem konference.

Z prognózy na níž se odkazoval vstupní příspěvek Miloše Balabána, vedoucího Střediska bezpečnostní politiky CESES, bude za dvacet let největším světovým producentem HDP Čína, síla USA bude postupně klesat a evropský potenciál bude podobný jako americký.

Je přitom známé, že ekonomické faktory často primárně ovlivňují mocenské postavení subjektů v mezinárodních vztazích. Některé rychle rostoucí ekonomiky s obrovským počtem obyvatel mimo centrum transatlantické osy (například Brazílie nebo Indie) však doposud nezískaly politický vliv odpovídající jejich ekonomickému a regionálnímu postavení. Nejsou kupříkladu členy Rady bezpečnosti OSN, která se i podle účastníků konference vzhledem k posilování multipolarity pomalu stává orgánem ztrácejícím legitimitu.

Podobný problém jako tyto státy by mohla mít v budoucnu EU. Evropa je pro zbytek světa stále významným obchodním partnerem a producentem HDP číslo jedna, ačkoliv disponuje pouze asi 7 % světové populace. Ovšem jaký je a bude její faktický politický vliv? Její podíl na světové populaci bude téměř jistě dál klesat. Navíc Unii chybí v rámci multipolárního světa, kde stále ještě hrají prim národní státy, některé důležité kapacity, kterými jsou jiní aktéři zajištěni, a to zejména vojenské.

Již v minulosti se přitom politologové shodovali na tom, že politická moc musí být podpořena prostředky, jak ji vynutit či uplatnit. Evropa se za poslední dekádu snaží skrze Evropskou bezpečnostní a obrannou politikou (EBOP) zvýšit svoji vojenskou akceschopnost. Chce velet vojenským akcím po celém světě, vycvičit síly rychlého nasazení a vysoce specializované jednotky. Problémem však zůstává, kdo to celé zaplatí.

Těmito plány starý kontinent pomalu ustupuje od svého tradičního profilu tzv. „soft power“, tedy od modelu uspořádání, které se může chlubit ekonomickou stabilitou, sociálními jistotami, respektem k lidským právům, životnímu prostředí, udržitelným rozvojem a jinými devizami, které mohou být pro ostatní země vzorem. Zda jsou to vize reálné, není doposud jasné. „Akcelerace těchto procesů je však pomalá a koordinaci EBOP brzdí neochota států přispívat na obranné rozpočty více peněz“, podotkl starosta Prahy 6 Tomáš Chalupa. Kupříkladu Německo nebo ČR v současnosti do zbrojení investují 1,3 % HDP, kdežto USA 4,8 % (cílem prezidenta Baracka Obamy je však snížení na 3 %).

EBOP: poloplná sklenice

Mluví se o tom, že jediným hráčem, který je skutečně schopen provést akci kdekoliv na světě jsou Spojené státy. Když NATO a EU projevily nejednotu, zvláště pokud jde o poslední války v Afghánistánu a Iráku, USA byly přesto schopny operaci vést a za pomoci několika zemí provést. „Spojené státy, na které se v oblasti bezpečnosti otevřeně spoléhají hlavně mnohé východoevropské země, budou transatlantickou vazbu podporovat jenom tak dlouho, jak dlouho budou američtí daňoví poplatníci ochotni ji platit,“ zmínil politolog a diplomat Otto Pick. „Vojensky jsme v Evropě při pozitivní mysli tak třicet let za USA.“ Spojené státy již i naznačily, že se jejich zraky v budoucnu budou více upírat na asijské partnery, což prokázala i nedávná Obamova návštěva Číny.

Co tento posun znamená pro Evropu? „Pokud Evropané nemobilizují své síly, bude Evropa za nějakých pár desítek let takové Superšvýcarsko. Bude se tu žít blaze, tráva bude zelená, ale globální význam bude na nule,“ řekl EurActivu Otto Pick.

Podle místopředsedy Evropského parlamentu Libora Roučka si EU svou globální roli stále nedefinovala. „Lisabonská smlouva a posílení integrace by mohly být cenným impulsem. A silná EU nemusí nutně znamenat víc moci v Bruselu.“

Poslední dvě „velké války“ nového tisíciletí ukázaly nekonzistenci postojů členů NATO i EU, které teď ještě v souvislosti s EBOP stojí před problémem vymezení kompetencí (například pokud jde o síly rychlého nasazení). Konkrétně Česká republika ve své bezpečnostní strategii zmiňuje jako jediné záštity své obranné politiky právě NATO a EU. Nejsilněji byly však české jednotky v posledních letech nasazeny pod americkým patronátem v Afghánistánu a Iráku, tedy mimo tento rámec. Je skutečně třeba si přiznat, že bezpečnostní záruky nemají v jasné kontury a schopnost Evropy nezávisle konat v krizi je spíše touhou než realitou. „Kdo je optimista, vidí sklenici poloplnou, já jako pesimista či realista ji vidím poloprázdnou,“ prohlásil Pick o NATO i EBOP.

Rozšíření EU o Turecko může stabilizovat Střední východ

Dalším aspektem evropské bezpečnosti, který byl na konferenci diskutován, byla politika rozšiřování EU. V této souvislosti se hovořilo hlavně o Turecku. „Turecko by mohlo fungovat jako jakýsi most k muslimskému světu, mohlo by ukázat muslimským zemím, že EU není struktura vyhraněná proti nim,“ myslí si Gunilla Herlof ze Stockholmského mezinárodního institutu pro výzkum míru. Strategická poloha země mezi křesťanským a muslimským světem, sekulární forma vlády a dlouholeté členství v NATO jsou prý možnostmi, jak stabilizovat pomocí „evropského“ Turecka Střední východ. Tato otázka je i jednou z priorit nynějšího švédského předsednictví. Pozitivní přístup k Turecku prosazovali i ostatní členové panelu. Podle ministra pro evropské záležitosti Štefana Füleho je ostatně politika rozšiřování zatím nejúspěšnější společnou zahraniční politikou Unie.