Vztah Evropské unie a OSN

Vztahy Evropské unie a Organizace spojených národů (OSN) se v posledních letech stále posilují. Pro Evropany je OSN nejdůležitějším prvkem mezinárodního systému a pro OSN je zase unie důležitým partnerem.

(Zveřejněno 27.7.2006; naposledy aktualizováno 14.8.2013)

Nejnovější vývoj a další kroky:

  • 1974: Evropské společenství získalo status pozorovatele při OSN  a původní informační kancelář se změnila v delegaci při OSN
  • 1991: Organizace OSN pro výživu a zemědělství přijala Evropskou komisi jako první agentura OSN jako rovnoprávného člena s rovným hlasovacím právem;
  • 2001: EU jako první nestátní entita hostila summit OSN, konkrétně Konferenci nejméně rozvinutých zemí;
  • únor 2005: Kjótský protokol vešel v platnost;
  • července 2006: poprvé zasedala Rada OSN pro lidská práva, o jejímž zřízení rozhodl summit OSN v září 2005;
  • prosinec 2009: kodaňská konference zemí Rámcové úmluvy OSN o klimatických změnách (UNFCCC), která měla přijít s dokumentem, jenž by nahradil Kjótský protokol. Výsledný dokument je však „pouze“ nezávazný text, s nímž navíc řada zemí nesouhlasí (EurActiv 21.12.2009);
  • květen 2011: Valné shromáždění rozhodlo, že jménem všech členských států EU může na půdě OSN nyní vystupovat jak unijní „ministr zahraničí“ tak i předseda Evropské rady. Ti mohou také podávat námitky, předkládat dodatky k rezolucím a deklaracím nebo se účastnit procedurálního hlasování. Doposud tak činil zástupce předsednické země (EurActiv 4.5.2011);

Souvislosti:

Vztah mezi Evropskou unií a Organizací spojených národů má dlouhou historii a několik úrovní. Vzhledem k tomu, že se členy OSN mohou stát jen státy, nemůže být Unie zastoupena přímo, ale jen jejich prostřednictvím. Na půdě Spojených národů proto mluví jménem Unie vždy ten stát, který právě drží předsednictví v Radě. Kvůli zabezpečení kontinuity působí při OSN kancelář EU, která je součástí sekretariátu Rady. V Radě bezpečnosti, nejdůležitějšímu orgánu v architektuře OSN, reprezentují Unii vždy zastoupené členské státy. Vzhledem k tomu, že jsou Británie a Francie stálými členy RB s právem veta, je zde Unie zastoupena stále.

V roce 1974 získalo Evropské společenství, status pozorovatele při OSN. Původní informační kancelář Evropské komise v New Yorku se změnila v delegaci při OSN, která je pověřená reprezentací postojů Komise. Zástupci Komise zasedají jako pozorovatelé v celé řadě mezinárodních organizací a agentur při OSN, jako jsou například Světová zdravotnická organizace, Kancelář vysokého komisaře pro lidská práva nebo v poslední době často zmiňovaná Mezinárodní organizace pro atomovou energii.

Organizace OSN pro výživu a zemědělství přijala Evropskou komisi jako první agentura OSN v roce 1991 jako rovnoprávného člena s rovným hlasovacím právem, což svědčí o sílícím významu ES/EU na světové scéně, alespoň v některých oblastech. Komise zastupuje členské státy vždy v případech, že na ni byla převedena zodpovědnost za danou otázku. Od roku 2011 mohou unijní „ministr zahraničí“ a stejně tak „prezident“ půdě tohoto orgánu vystupovat ve jménu všech členských států EU, podávat námitky, předkládat dodatky k rezolucím a deklaracím nebo se účastnit procedurálního hlasování (EurActiv 4.5.2011). Nemá však nadále hlasovací právo.

Organizace spojených národů je pro Evropskou unii velmi důležitá, protože představuje základní kámen evropského vidění světového pořádku. V rámci OSN se také Unie snaží prosazovat řadu svých klíčových témat, jako je například boj proti globálnímu oteplování. Neméně důležitá je i Evropská unie pro OSN. Příspěvků členských států EU pokrývají téměř dvě pětiny rozpočtu OSN (35 % v roce 2011) a Unie je se svými členskými státy největším světovým donorem rozvojové pomoci (37 % v roce 2011), což je pro OSN jedno z klíčových témat. Evropská unie se ale zatím nebyla pokaždé schopna sjednotit na společných postojích států v OSN a na téma OSN. To se ukázalo například při diskusi o reformě OSN v září roku 2005.

Témata:

Multilateralismus

Evropská unie vznikla na základě multilaterální smlouvy a stále ještě do určité míry je multilaterální organizací. Nelze se proto divit, že je pro Evropany multilateralismus, a to zejména „účinný multilateralismus“ klíčovým prvkem, od kterého se odvíjí celé jejich uvažování o mezinárodních vztazích a mezinárodní bezpečnosti. Organizace spojených národů je potom esencí multilateralismu, protože jejími členy je 192 států světa.

Evropská bezpečnostní strategie „Bezpečná Evropa v lepším světě“ schválená Evropskou radou v prosinci 2003 jasně stanoví: „Základním rámcem mezinárodních vztahů je Charta OSN. Rada bezpečnosti OSN má primární zodpovědnost za udržení mezinárodního míru a bezpečnosti. Posílení OSN a její vybavení, aby plnila své povinnosti a jednala účinně, je evropskou prioritou.“ Na základě vlastní historické zkušenosti si Evropská unie představuje svět složený z regionálních organizací, které zajišťují stabilitu a bezpečnost ve své oblasti, pod nejvyšší autoritou Spojených národů.

V případě, že je porušeno mezinárodní právo a Rada bezpečnosti rozhodne o způsobu řešení, jsou Evropané připraveni takové kroky podporovat a asistovat OSN při řešení krátkodobých krizí a státům, které prošly konfliktem. V praxi se tato pomoc může projevit například podporou mise OSN v nestabilní zemi (případ vojenské operace EU v Kongu v roce 2006) nebo převzetím úkolů jednotek OSN (případ policejní mise v Bosně a Hercegovině od roku 2003).

Rozvojová pomoc

Organizace spojených národů schválila na Summitu tisíciletí v roce 2000 osm cílů, jichž chce dosáhnout do roku 2015. Tyto Rozvojové cíle tisíciletí tvoří páteř současné rozvojové politiky OSN a obsahují široké spektrum témat od odstranění extrémní chudoby a hladovění až po boj s HIV/AIDS nebo malárií.

Rozvojová pomoc patří i k hlavním zahraničně-politickým aktivitám Evropské komise, kde je jí věnováno portfolio zvláštního komisaře. Přestože si Evropská unie stanovuje vlastní priority při rozdělování pomoci, stále větší roli hraje využívání existujících mezinárodních systému, jako je především Rámec pro rozvojovou pomoc OSN (UNDAF). EU je také tradičně aktivní na rozvojových konferencích OSN, jako byl například summit v Johannesburgu v roce 2002, kde prosadila návrhy týkající se čisté vody (Water for Life) a energie.

Reforma OSN

To že OSN potřebuje po šedesáti letech fungování reformu, která by ji adaptovala na současnou situaci ve světě, již dávno nikdo nezpochybňuje. V září 2005 se při šedesátém výročí založení OSN sjeli do New Yorku vrcholní zástupci členských států, aby takovou reformu nastartovali. I přes některé dílčí úspěchy je výsledek summitu hodnocen převážně negativně a to zejména proto, že se nepodařilo vyjednat definici terorismu a vypadly pasáže o odzbrojení a nešíření zbraní hromadného ničení.

Evropská unie se jako pozorovatel příliš rozhovorů o reformě OSN účastnit nemůže. Přesto se zástupci členských států chtěli shodnout na společném stanovisku, které by mělo poměrně velkou váhu vzhledem k počtu a významu evropských zemí. Už v březnu 2005 ale Rada konstatovala, že se jí nepodaří dosáhnout jednotného postoje, což se později potvrdilo. Během důležitých jednání o reformě, jako už mnohokrát v případě důležitých zahraničněpolitických témat, tak stál každý členský stát sám za sebe.

Reforma Rady bezpečnosti

Důležitým bodem sporu mezi členskými státy je zejména reforma Rady bezpečnosti (RB), nejdůležitějšího orgánu OSN. V současnosti jsou dva členské státy EU, Francie a Británie, stálými členy RB s právem veta. Rozdělení mandátů v RB ovšem odpovídá situaci po druhé světové válce a neodráží dnešní reálnou situaci v mezinárodní politice. Obzvláště Německo, které je jedním z největších přispěvatelů do rozpočtu OSN, by rádo získalo stálé místo. Ve své snaze se spojilo s Japonskem, Indií a Brazílií, které se také domnívají, že by jejich regionální i globální význam měl být zohledněn stálým členstvím.

Někteří evropští politici přišli s návrhy, aby Evropská unie měla jedno společné křeslo v Radě bezpečnosti. Přestože myšlenka vzbudila ohlasy v médiích, v současné situaci je s největší pravděpodobností nereálná.

Boj proti změně klimatu

Evropská unie patří na mezinárodní scéně k hlavním propagátorům boje proti změnám klimatu. Hlavní část tohoto úsilí se odehrává na půdě konferencí OSN. V roce 1997 byl podepsán protokol k Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu, tzv. Kjótský protokol. Evropská unie je jeho hlavním advokátem a pravděpodobně jen díky jejímu úsilí se nakonec podařilo shromáždit dostatečný počet ratifikací, aby protokol vstoupil v platnost. Podobně je Evropská unie aktivní i při dojednávání dalších dohod, které by měly navázat na Kjótský protokol po jeho platnosti, jako je například Montrealský akční plán z listopadu 2005.

Výsledek dvoutýdenní konference v Kodani v prosinci roku 2009, na níž o budoucí mezinárodní klimatické dohodě jednali zástupci 192 zemí světa, však byl přinejmenším rozpačitý. Kodaňská dohoda je totiž pouze nezávazným textem, s nímž navíc řada (převážně rozvojových) zemí nesouhlasí (EurActiv 21.12.2009).

Stanoviska:

Bývalý britský premiér Tony Blair ve svém projevu v květnu 2006 na Georgtownské univerzitě podpořil reformu OSN a rozšíření členství v Radě bezpečnosti: „… Rada bezpečnosti, v níž je Francie jako stálý člen, ale není v ní Německo, je Británie, ale není Japonsko, je Čína, ale není Indie, nemluvě o chybějícím řádném zastoupení Latinské Ameriky a Afriky, nemůže být v moderním světě legitimní.“

Pro reformu Rady bezpečnosti se na summitu v září 2005 vyslovil i francouzský ministerský předseda Dominique de Villepin, který se domnívá, že návrh Německa, Japonska, Indie a Brazílie posiluje práva všech kontinentů i samotnou Radu bezpečnosti. Podpořil také vznik Organizace OSN pro životní prostředí.

Bývalý německý ministr zahraničí Joschka Fischer prohlásil, že bezpečnost ve 21. století znamená investice do rozvoje, demokracie a lidských práv. Rozvojové cíle tisíciletí jsou podle něj „sociální Magna Charta naší doby“.

Podle předsedy Evropské komise José Manuela Barrosa charakterizují vztah EU a OSN dva termíny: „účinný multilateralismus“ a „Rozvojové cíle tisíciletí“. Barroso se také domnívá, že Evropská unie je „zcela oddána OSN“ a spolupráce mezi Evropskou komisí a Spojenými národy je výborná.

Bývalý generální tajemník OSN Kofi Annan věří, že spolupráce mezi Evropskou unií a OSN v posledních letech nabývá na důležitosti. Partnerství mezi oběma organizacemi se projevuje v mnoha oblastech – udržování míru, řešení konfliktů a rozvojové politice.