EU a vnitřní bezpečnost: Policejní spolupráce, migrace a kyberbezpečnost

© Pixabay

I když otázka vnitřní bezpečnosti zůstává především v rukách členských států, v rámci EU funguje spolupráce v celé řadě oblastí. Které to jsou? A jaké plány má Unie do budoucna?

Evropská unie zastřešuje velmi rozmanité otázky vnitřní bezpečnosti pod politiku nazvanou „Migrace a vnitřní záležitosti“ („Migration and Home Affairs“). Ta zahrnuje vše od společných pravidel schengenského prostoru „bez hranic“, policejní spolupráce, boje proti terorismu až po společný přístup k nelegální migraci. Důležité je zdůraznit, že role EU, konkrétně unijních institucí včetně Evropské komise a různých agentur, je většinou pouze koordinační a podpůrná.

2020: Bezpečnost, migrace, terorismus a (staro)nové výzvy

K zajímavému vývoji došlo v EU letos také v otázkách bezpečnosti nebo migrace. Témata jsme pozorně sledovali.

V současné době, v období 2020–2025, se všechny návrhy v oblasti vnitřní bezpečnosti vznikající na půdě Evropské komise řídí tzv. Strategií bezpečnostní unie, která spatřila světlo světa v červenci 2020. Komise chce skrze ni „hodnotně podpořit členské státy při zajišťování bezpečnosti všech lidí žijících v Evropě“. Dokument nicméně nepředstavuje hotovou komplexní strategii, ale spíše rámec a časový harmonogram, podle kterého vznikají další nové návrhy a iniciativy.

EU dál opatrně prohlubuje bezpečnostní spolupráci, pro ČR to může být přínosné

Se strategiemi Evropské komise se v poslední době „roztrhl pytel“. Minulý týden přistála na stole tzv. strategie bezpečnostní unie EU, která má za cíl zefektivnit společný boj proti kybernetickým hrozbám, obchodu s lidmi nebo terorismu.

Strategie se soustředí na boj proti terorismu a organizovanému zločinu, prevenci a odhalování hybridních hrozeb, zvyšování odolnosti kritické infrastruktury nebo podporu kybernetické bezpečnosti či výzkumu a inovací. „Pomocí nové strategie spojujeme všechny články k vybudování reálného bezpečnostního ekosystému,“ prohlásil při představování strategie místopředseda Komise Margaritis Schinas.

Strategie bezpečnostní unie má podle českého ministerstva vnitra ambici vytvořit zastřešující rámec pro všechny dílčí strategie bezpečnostní politiky EU a snaží se o ještě užší propojení mezi vnitřní a vnější bezpečností.

Jak konkrétně vypadá spolupráce v oblasti vnitřní bezpečnosti dnes a co dalšího se chystá?

Pro více informací o jednotlivých oblastech klikněte na nadpis níže. Policy brief vznikl ve spolupráci s pražskou kanceláří Hanns-Seidel-Stiftung.

Schengenský prostor, hranice a víza

Schengenský prostor je území bez vnitřních hranic, kde se mohou obyvatelé EU a legální návštěvníci z jiných států pohybovat bez nutnosti kontrol při cestách mezi jednotlivými zeměmi. Státy Schengenu (nepatří sem všechny státy EU, několik mimo EU naopak ano) mají také společný systém kontroly vnějších hranic – jejich překračování funguje na základě Schengenského hraničního kodexu. Společná je také vízová politika.

Zcela klíčové je sdílení informací mezi jednotlivými státy a úřady. K tomu napomáhá Vízový informační systém (VIS), v rámci kterého schengenské státy sdílejí především data o žádostech o krátkodobá víza, a Schengenský informační systém (SIS II), kde se uchovávají data o lidech podezřelých z trestných činů nebo neoprávněného pobytu, pohřešovaných osobách či ukradeném majetku. Oba tyto systémy, stejně jako databázi otisků prstů žadatelů o azyl EURODAC, řídí Evropská agentura pro provozní řízení rozsáhlých informačních systémů v prostoru svobody, bezpečnosti a práva (EU-LISA).

V roce 2022 mají začít fungovat dva dodatečné systémy – automatizovaný Systém vstupu a výstupu (EES) zaměřený na registraci cestujících ze třetích zemí a Evropský systém pro cestovní informace a povolení (ETIAS) sloužící k odhalení nebezpečných osob ještě před jejich vstupem do EU.

V červnu 2021 představila Evropská komise návrh reformy schengenského prostoru, který počítá s větší  spoluprací členských zemí. EU opakovaně kritizovala, jak během pandemie jednotlivé státy samy omezovaly pohyb přes své hranice. Nová opatření mají zlepšit i kontrolu nad vnějšími hranicemi.

Spolupráce bezpečnostních složek

Aby bylo možné efektivně bojovat s přeshraničním zločinem a terorismem v EU, bezpečnostní složky v jednotlivých členských zemích musí spolupracovat. Unie jim pro to poskytuje platformu.

Ve středu veškeré této unijní podpory leží Agentura EU pro spolupráci v oblasti prosazování práva (Europol). Ta národním orgánům nabízí expertízu a operační podporu v otázce předcházení a boje se závažnou trestnou činností, terorismem a dalšími formami zločinů. Jedná se o centrum sdílení klíčových informací – k tomu slouží například Informační systém Europolu (EIS). K operační koordinaci mezi Europolem, členskými státy a státy mimo EU při řešení kriminálních aktivit pak slouží speciální středisko.

Podle Evropské komise je nutné ke skutečně efektivnímu posílení evropské vnitřní bezpečnosti mimo jiné posílit právě i Europol. V prosinci 2020 proto navrhla dát mu dodatečné pravomoci. „Navrhujeme dát Europolu moderní nástroje a prostředky, aby mohl podporovat členské státy během vyšetřování kriminality,“ uvedla tehdy eurokomisařka pro vnitřní věci Ylva Johanssonová. Agentura by měla lépe spolupracovat se soukromými firmami a dalšími unijními orgán nebo být schopná analyzovat větší množství dat.

Boj proti terorismu a radikalizaci

Mezi nejzávažnější přeshraniční hrozby pro EU patří terorismus. Unie se v rámci evropské spolupráce společně soustředí na tři hlavní oblasti – předcházení radikalizaci, ochrana lidí a kritické infrastruktury a boj s financováním terorismu.

I když byly poslední roky z hlediska teroristických útoků relativně „klidné“, tato hrozba nikam nezmizela. Evropská komise proto v prosinci 2020 představila novou Protiteroristickou agendu. Nové plány razící heslo „předvídat, předcházet, chránit a reagovat“ mají za úkol zintenzivnění boje proti terorismu a násilnému extremismu, zvýšení odolnosti EU a „pomoc členským státům lépe předvídat teroristické hrozby, předcházet jim, reagovat na ně a chránit občany“. EU má lépe využívat nové technologie, ochraňovat hranice a více se zaměřit na rychlé odstraňování teroristického obsahu na internetu.

Boj proti organizovanému zločinu a obchodu s lidmi

Se společným bojem proti organizovanému zločinu, zneužívání lidí a obchodování s nimi pomáhají na evropské úrovni především tři agentury – kromě Europolu se jedná o Agenturu EU pro justiční spolupráci v trestních věcech (Eurojust) a Agenturu EU pro vzdělávání a výcvik v oblasti prosazování práva (CEPOL). Konkrétně Europol každé čtyři roky připravuje analýzu hrozeb závažného a organizovaného zločinu v unijních zemích (EU SOCTA).

Zmíněná analýza pro rok 2021 se stala základním kamenem nové strategie, kterou v dubnu představila Evropská komise. Strategie má podobu pětiletého programu na podporu vymáhání práva v Evropě ve fyzickém i digitálním světě. „Díky opatřením, která navrhujeme, přejdeme od příležitostné policejní spolupráce ke stálým policejním partnerstvím a budeme sledovat peníze, abychom zadrželi pachatele trestné činnosti prostřednictvím finančního vyšetřování,“ vyjmenovala některé unijní plány komisařka Johanssonová. Speciální pozornost si pak vysloužilo obchodování s lidmi, ke kterému Komise představila zvláštní strategii.

Legální migrace a integrace

Komplexní politika legální migrace a integrace (lidí ze zemí mimo EU) se na evropské úrovni teprve vytváří, to ale platí v podstatě o všech oblastech společné migrační a azylové politiky. V otázce legální migrace už fungují společná pravidla týkající se například pracovních povolení, trvalých pobytů nebo studia.

V listopadu 2020 Komise představila Akční plán integrace a inkluze na období 2021–2027, který se soustředí na společný přístup ke vzdělání, zaměstnání, zdravotní péči a bydlení cizinců s cílem zajistit jejich co nejhladší integraci do evropské společnosti.

Společný evropský azylový systém

Evropská unie má společnou zodpovědnost poskytnout ochranu uprchlíkům, kteří unikají před pronásledováním ve svých zemích a hledají azyl v Evropě. I když dlouhodobý a udržitelný azylový systém zatím neexistuje, EU se určitými společnými pravidly řídí. Mezi ty patří například tzv. dublinský systém, což je označení pro mechanismus, kterým je v rámci EU určován jediný stát, který projedná žádost cizince o mezinárodní ochranu a ve věci rozhodne.

V rámci EU funguje Evropský podpůrný úřad pro otázky azylu (EASO), jehož úlohou je usnadňovat, koordinovat a posilovat praktickou spolupráci mezi členskými státy v mnoha aspektech azylové problematiky. Státy EU se v červnu 2021 dohodly s Evropským parlamentem na posílení tohoto úřadu, které má zefektivnit řízení s žadateli o azyl. Z úřadu do budoucna vznikne Azylová agentura EU.

Neregulérní migrace a návratová politika

Vedle legální migrace a pomoci uprchlíkům nicméně existuje také migrace neregulérní (nelegální). Společné evropské úsilí se v této oblasti soustředí především na boj s pašováním migrantů, stejně jako na ochranu a kontrolu vnějších hranic. K tomu všemu slouží Evropská pohraniční a pobřežní stráž (Frontex). Ta se nicméně v letech 2020 a 2021 potýká s kritikou, že svoji roli nezvládá.

Další společnou oblast představuje návratová politika, tedy navracení nelegitimních migrantů či žadatelů o azyl zpět do země původu. Evropská komise preferuje dobrovolné návraty migrantů, což dala najevo představením nové strategie v dubnu 2021.

V realizaci návratové politiky a dalších oblastí ve společné migrační a azylové politice EU finančně pomáhá Azylový, migrační a integrační fond (AMIF).

Nový pakt o migraci a azylu

Azylová a migrační politika je na úrovni EU velice citlivým tématem. Politika zůstává především v rukou jednotlivých členských států. Nicméně, i přesto vyvstává potřeba řešit tuto problematiku na celoevropské úrovni, což ukázala poslední migrační krize, kvůli které vyvstal najevo fakt, že EU není jako celek schopná nelegální migraci efektivně řešit. Neefektivita v této oblasti a zároveň neschopnost jednotlivých členských států se dohodnout, se tehdy projevila především u dnes již všeobecně známých relokačních kvót.

Hlavní iniciativa v řešení otázky migrace přišla ze strany Evropské komise, která v září 2020 představila Nový pakt o migraci a azylu. Ten má zakotvit takové mechanismy, které zajistí hladké řešení v případě příchodu další takové krize, jakou EU zažila v letech 2015–2016 . Pakt má reagovat na potřeby států ležících na hranicích Unie, volajících po větší solidaritě, ale zároveň vytvořit taková pravidla, se kterými budou ochotné souhlasit i zbylé členské státy.

Samotný Pakt se zaměřuje na tři dimenze. První je vnější dimenze, která se týká především spolupráce se třetími zeměmi, odkud často pocházejí lidé následně ilegálně migrující do Evropy. Druhá dimenze řeší právě správu vnějších hranic a jednotných procedur při jejich přechodu. Poslední dimenze se zaměřuje na samotné ustanovení vnitřních pravidel tak, aby odpovědnost za přicházející migranty dopadala přibližně rovnoměrně na všechny členské státy. Právě otázka převzetí zodpovědnosti je však hlavním jablkem sváru mezi jednotlivými členy.    

Ohledně Paktu budou v dalších letech na pořadu dne mnohá jednání a jeho finální podoba se bude pravděpodobně výrazně měnit. Nicméně, už nyní dochází ke kritice z různých stran, a to především kvůli ústupkům, které Komise v Paktu udělala na základě tlaku ze strany Visegrádské čtyřky. Dle hnutí Amnesty International (AI) při takových ústupcích Pakt upřednostňuje „zvyšování zdí a plotů“ před solidaritou s lidmi prchajícími před nebezpečím ze svých zemí. Jinými slovy se Unie více zaměřuje na bezpečnost a zapomíná na lidi.

Motivací EU ke konstruktivnímu jednání by mělo být také chování ze strany Turecka. I přes existenci dohody EU s Tureckem z roku 2016 dochází k jejímu častému porušování. A to například v únoru 2020, kdy Turecko otevřelo migrantům své hranice pro cestu do Evropy. V roce 2021 se zvýšila snaha Turecka řešit konflikty s EU zejména dialogem, avšak i přesto je evidentně potřeba, aby se Unie měla na pozoru, jelikož pro prezidenta Recepa Tayyipa Erdoğana jsou změny v přístupu k ní více než typické. Navíc situace okolo pandemie covidu-19 zhoršuje ekonomickou situaci Turecka, a tak i finanční zátěž při péči o migranty na jeho území.

V souladu s principy představenými v Paktu se EU také rozhodla „obnovit“ vztahy se zeměmi Severní Afriky a Blízkého východu. A to na základě dokumentu vydaného v únoru 2021. Hlavním cílem partnerství má být zajištění stability, do čehož spadá právě i otázka migrace z tohoto regionu. I zde je však EU vyčítáno zaměření na externalizaci kontroly hranic a přesunutí řešení migrace mimo své území.

Česká republika je na evropské úrovni jednou ze zemí, která dlouhodobě odmítá tzv. uprchlické kvóty. I z toho důvodu čeští politici a političky často volali po změnách unijní migrační a azylové politiky. Takové změny má přinést právě Nový pakt o migraci a azylu.

Současná česká pozice se odráží především v pozici vlády ČR. Vláda zdůrazňuje, že tuto snahu obecně vítá, nicméně negativně se staví k navrhovanému mechanismu solidarity. Ten podle ní až moc připomíná právě tak Českem neoblíbené relokační kvóty. Naopak pozitivně se staví ke snaze o zefektivnění hraničních procedur a navracení. Současně také klade důraz na spolupráci se třetími zeměmi a řešení nelegální migrace mimo EU. Česku se nezamlouvá posílení pravomocí Komise na úkor Rady, která by ideálně měla být více zapojena. Této pozici vlády následně vyjádřil podporu Parlament ČR, konkrétně Výbor pro evropské záležitosti PS PČR.

Bezpečná digitální transformace

Evropská unie se v posledních letech čím dál více zaměřuje (minimálně ve svých ambicích) na digitální transformaci. S tou přirozeně souvisí také kybernetická bezpečnost, která se týká mnoha oblastí. Jednou z nich jsou například 5G sítě – Evropská komise vydává doporučení členským státům, jak k jejich budování přistupovat bezpečně.

Unijní spolupráce v kybernetické bezpečnosti se opět týká především sdílení dat a zkušeností na společné platformě. Právě v tom pomáhá Agentura Evropské unie pro kybernetickou bezpečnost (ENISA), která státům poskytuje svou expertízu.

Evropská komise v prosinci 2020 zveřejnila „Strategii EU pro kybernetickou bezpečnost v digitální dekádě“, ke které se postupně vyjadřují také další instituce. Strategie se zaměřuje na tři hlavní oblasti. První z nich se týká „odolnosti, technologické suverenity a leadershipu“ EU v kybernetické bezpečnosti, druhou představují „operační kapacity k prevenci, odstrašování a reakci“ na kybernetické hrozby (sem patří i plány vybudovat Společnou kybernetickou jednotku JCU), třetí oblast se týká „spolupráce vedoucí ke globálnímu a otevřenému kyberprostoru“. 

V roce 2021 se na světlo světa dostaly také ambice EU regulovat umělou inteligenci.

Boj proti kybernetickým zločinům

Kybernetické zločiny souvisí se všemi ostatními typy vnitřní bezpečnosti. „Mnoho druhů trestné činnosti, včetně terorismu, obchodování s lidmi, pohlavního zneužívání dětí a obchodu s drogami, se přesunulo online nebo je internetové prostředí usnadňuje. V důsledku toho má většina trestních vyšetřování digitální složku.“ Konkrétně agentura Europol má své vlastní Středisko pro kybernetické zločiny (EC3).

Společné unijní zákony a aktivy se zaměřují na „zlepšování prevence, vyšetřování a stíhání kybernetických zločinů“, „budování kapacit bezpečnostních složek a soudnictví“ a „spolupráci s průmyslem na posilování a ochraně obyvatel“.

Regulace digitálního prostředí

Kybernetická bezpečnost není jen o potlačování zločinů, ale také o regulaci neustále se vyvíjejícího digitálního prostředí. EU v současné době jedná o balíčku dvou dlouho očekávaných a v prosinci 2020 představených nařízeních – aktu o digitálních službách (Digital Services Act) a aktu o digitálních trzích (Digital Markets Act). Jejich cílem je vytvoření závazných pravidel nejen pro internetové giganty a celosvětově rozšířené online platformy včetně sociálních sítí, ale pro všechny, kdo působí v internetovém prostředí.

Speciální pozornost si v posledních letech vysloužil boj s dezinformacemi.