EU a boj proti terorismu

I když určité společné postupy v boji proti terorismu existovaly v EU již před 11. zářím 2001, po útocích na USA a následných akcích teroristů v Madridu (11. března 2004) a v Londýně (7. července 2005) se tato agenda stala prioritou členských zemí i institucí EU. Klíčovým dokumentem v této oblasti je Strategie EU pro boj proti terorismu přijatá na konci roku 2005.

(Zveřejněno 2.10.2006; naposledy aktualizováno 14.8.2013)

Přestože se role EU na poli boje proti terorismu neustále posiluje, určující jsou stále jednotlivé členské země, které také nesou hlavní váhu konkrétních protiteroristických operací, odpovídají za fungování justice, policejních sborů a zpravodajských služeb. Stále častěji ale v rámci EU hledají nejlepší postupy (tzv. best practices), které mohou být využity pro boj proti terorismu. Spolupráce některých členských zemí (například tzv. skupina pěti nebo Salzburská skupina) je také v určitých oblastech protiteroristické politiky velmi úzká, momentálně není ale reálné, aby tímto způsobem mohla fungovat celá Unie. EU v současné době zajišťuje především lepší výměnu informací, společný právní rámec a spolupráci s mezinárodními partnery. 

 Nejnovější vývoj a další kroky:

  • 11. září 2001: teroristické útoky v New Yorku;
  • prosinec 2003: schválena Evropská bezpečnostní strategie;
  • 11. března 2004: teroristické útoky v Madridu;
  • 7. července 2005: teroristické útoky v Londýně (EurActiv 8.7.2005);
  • prosinec 2005: přijata Strategie EU pro boj s terorismem;
  • 2009: zpráva s názvem „Zajišťování bezpečnosti v měnícím se světě“, která hodnotí 5 let Evropské bezpečnostní strategie;
  • květen 2010: Evropská rada přijala Stockholmský program, který stanovuje priority v oblasti bezpečnosti pro období 2010-2014;

Souvislosti:

Terorismus není v Evropě novým jevem, velké zkušenosti má například Velká Británie, Irsko, Španělsko nebo Francie. Evropské země vždy chápaly terorismus spíše jako „domácí“ fenomén, na který je potřeba odpovědět především pomocí vnitřních nástrojů jednotlivých států. Na rozdíl od USA, které vidí terorismus jako hrozbu, která přišla zvenčí a se kterou je také možné úspěšně bojovat mimo své vlastní území, je proto boj proti terorismu i v rámci EU chápán spíše jako záležitost justičních a policejních orgánů a také zpravodajských služeb.

Důraz na roli armády a operace mimo vlastní území není oproti Spojeným státům tak velký. Přesto boj proti terorismu zasahuje v rámci EU do všech tří pilířů, v rámci kterých jsou od Smlouvy z Maastrichtu rozděleny její politiky, procedury a legislativa. Důraz na rozlišování mezi tím, zda je terorismus vnější či vnitřní hrozbou, se postupně mění reaktivně v závislosti na proměnách terorismu jako takového a vzniku jeho nových globálních forem. Pod globálním terorismem by ale bylo mylné si představovat hierarchicky organizovanou globální síť s přesně stanovenými pravidly a jednotnou ideologií, jak bývá někdy v médiích prezentována organizace Al–Kajda. Termín globální je v tomto smyslu myšlen spíše v souvislosti s termíny dosah, prostředky, technologie a dostupnost. Na využívání možností a kanálů daných globalizací je pak nutné nalézt odpověď také na nadnárodní rovině. Teroristé jsou díky globálním strukturám například schopni generovat a převádět velké množství finančních prostředků, získávat falešné dokumenty, zbraně či výbušniny.

Především proti těmto aktivitám se pak zaměřují kroky, které EU v souvislosti s bojem proti terorismu podniká, další část tvoří posílení spolupráce členských zemí v kritických oblastech. EU vytváří expertní týmy, které se jednotlivým otázkám věnují. Zaměřují se například i na možnost, že by teroristé vyvinuli či získali chemické nebo biologické zbraně. Jde ovšem o operace značně finančně i technologicky náročné. Proto nebyly tyto látky zatím naštěstí použity ve větší míře (úspěšný byl v podstatě zatím pouze útok sekty Óm Šinrikjó v tokijském metru) a nárůst počtu útoků této povahy je i do budoucna velmi nepravděpodobný. Větší nebezpečí v této souvislosti znamená možnost, že by teroristé získali a použili jadernou nálož (hovoří se často o tzv. špinavé bombě). Úsilí mezinárodního společenství na poli nešíření a kontroly jaderných zbraní a materiálu je proto i nadále jednou z klíčových priorit EU i USA.  

Na základě Amsterodamské smlouvy, která posiluje roli EU a jejích institucí ve třetím pilíři, začaly členské země pracovat na užší spolupráci v oblasti justice a vnitra intenzivněji již od roku 1999. Na základě tzv. programu z Tampere měla být mj. zajištěna bezpečnost občanů a rozvíjena zásada vzájemného uznávání rozhodnutí justičních orgánů, program hovoří konkrétně i o boji proti terorismu. Důležitým výsledkem tohoto procesu a jeho pokračování (tzv. Haagský program) je například Evropský zatýkací rozkaz (eurozatykač), sjednocování skutkových podstat trestných činů souvisejících s terorismem a také minimálních trestních sazeb či založení Eurojustu. Impulsem k rychlému dokončení některých kroků navržených v Tampere se staly útoky na Spojené státy v září 2001.

Na útoky z 11. září 2001 reagovala EU na Evropské radě 21. září 2001 přijetím dokumentu Akční plán boje proti terorismu, který sumarizuje nutné kroky společenství. Tento plán je od útoků v Madridu každého půl roku revidován. 3. října 2001 pak Evropská komise navrhla členským zemím, aby zmrazily veškeré finanční prostředky 27 organizací a dalších jednotlivců, kteří se podílejí na teroristických aktivitách. Jako poslední na něj bylo v létě 2013 přidáno  bojového křídla libanonského hnutí Hizballáh.

V červnu 2002 Evropská rada přijala Rámcové rozhodnutí o boji proti terorismuJeho součástí je především Rámcové Rozhodnutí Rady ze dne 13. června 2002 o evropském zatýkacím rozkazu a postupech předávání mezi členskými státy. Toto rozhodnutí dále například definuje společný koncept teroristického činu, včetně pro některé členské země nových trestních činů jako založení teroristické skupiny, které musely být implementovány do právních řádů jednotlivých zemí a již zmiňovanou minimální výši trestních sazeb, která zajišťuje, aby teroristé nemohli hledat útočiště v členských zemích, které mají nejmírnější tresty či nedostatečně definované skutkové podstaty. Dalším krokem bylo například nařízení týkající se bezpečnosti leteckého provozu  nebo Rámcové rozhodnutí Rady o vytvoření společných vyšetřovacích týmů. Europol dostal další prostředky, aby mohl analyzovat a vyhodnocovat hrozbu teroristických útoků a mohlo v jeho rámci docházet k výměně informací. V únoru 2002 byl založen Eurojust.

V prosinci 2003 byla v rámci II. pilíře přijata Evropská bezpečnostní strategie. Dokument identifikuje nejdůležitější tři bezpečnostní hrozby, mezi kterými je jmenován terorismus a navrhuje i způsoby, jak těmto hrozbám čelit. Cílem tohoto stručného dokumentu bylo také překonat rozpory způsobené předchozí iráckou krizí, a to jak mezi členskými státy navzájem tak i mezi některými členskými státy a USA. Jelikož jde o bezpečnostní strategii, je zde v duchu výše uvedené distinkce terorismus chápán jako vnější hrozba a řešení, jak jí čelit, odpovídají tomuto chápání problému – tj. účinný multilateralismus, ale i použití síly. V duchu principů EU ovšem strategie zdůrazňuje, že právo a bezpečnost musí zůstat v rovnováze.

Impulsem pro další posílení úsilí v oblasti boje proti terorismu se staly útoky v Madridu (11. března 2004), jejichž povaha se od ostatních útoků, které proběhly ve světě od 11. září 2001, lišila provedením (nešlo o sebevražedné útoky) i profilem pachatelů. Zhodnocení těchto útoků vedlo EU k další sérii protiopatření, která se týkala například obchodu s výbušninami a jejich označováním. Některá opatření byla ale dotažena do konce až po útocích v Londýně (viz níže). Evropská rada, která zasedala 25. března 2004, rozhodla o vytvoření funkce protiteroristického koordinátora EU, který spadá pod úřad Vysokého představitele pro SZBP. Do této pozice byl členskými státy zvolen Gijs de Vries, kterého v roce 2007 nahradil Nizozemec Gilles de Kerchove (EurActiv 20.9.2007).

Evropská rada dále vydala Deklaraci o boji proti terorismu, která uvádí priority, které je nutné splnit. Akční plán EU boje proti terorismu je od této chvíle revidován každých šest měsíců. Protiteroristický koordinátor ve spolupráci s Evropskou komisí začíná od prosince 2005 zveřejňovat také tzv. scoreboard, kde je dokumentován postup jednotlivých členských zemí při implementaci důležitých aktů společenství, ale i mezinárodně přijatých úmluv. Pomocí této taktiky se v mnoha členských zemích podařilo uspíšit proces implementace důležitých nástrojů, mj. i evropského zatýkacího rozkazu. Evropská komise sama zveřejnila v červnu 2004 zprávu o tom, jak členské státy naplňují Rámcové rozhodnutí o boji proti terorismu z roku 2002.

V listopadu 2004 byl přijat Haagský program, který nahrazuje předchozí program z Tampere a obsahuje mnoho ambiciózních bodů. Jedná s například o zlepšení výměny informací, bezpečnost cestovních dokladů nebo další posílení justiční a policejní spolupráce. Některé kroky byly na papíře realizovány rychle, příkladem může být nařízení Rady o bezpečnostních prvcích a biometrických informacích v cestovních dokumentech vydávaných členskými státy z prosince 2004. Na žádost Evropské rady Evropská komise v březnu 2004 dále navrhla, aby členské státy začalypředávat některé údaje Interpolu, konkrétně údaje o ukradených cestovních dokladech. Další návrhy Komise se týkaly možnosti sdílení policejních databází členských států a užší spolupráce s Europolem. Schválení legislativy i faktická implementace se ovšem v některých případech protáhne. 

11. březen je nadále v EU pamětním dnem obětí teroristických útoků. Boj proti terorismu vyžaduje mobilizaci celé společnosti, pamětní den by měl mj. všem občanům tuto skutečnost připomínat. Evropská komise vyhlásila také program, který přijímá projekty zaměřené na pomoc osobám postiženým teroristickým útokem a rodinám obětí teroristických útoků.

Po útocích v Madridu EU zdůrazňoval upravený akční plán boje proti terorismu následující priority, které obsahují například i závěry Evropské rady z června 2005, těsně před útoky v Londýně:

  • Posílit mezinárodní spolupráci v boji proti terorismu, konkrétně usilovat o vytvoření jednotné konvence proti mezinárodnímu terorismu na půdě OSN
  • Snížit možnost přístupu teroristů k finančním prostředkům a omezit možnost financování jejich aktivit, konkrétně se zaměřit na vytvoření postupu zabraňujícímu zneužívání charitativních organizací a posílení procedury zmrazování finančních prostředků
  • Zvýšit kapacitu členských zemí vyšetřovat a postihovat pachatele těchto trestních činů.
  • Posílit bezpečnost mezinárodní dopravy a ustavit efektivní systém hraničních kontrol
  • Posílit koordinaci mezi členskými státy a tím i prevenci a vyrovnání se s následky teroristických útoků
  • Identifikovat faktory, které přispívají k náboru členů teroristických skupin a vytvořit strategii a akční plán proti radikalizaci a náboru teroristů
  • Pokračovat ve sledování doporučení, která byla jednotlivým členským státům zaslána po proběhnutí tzv. evaluačních misí, které zkoumaly jejich připravenost
  • Posilovat civilní ochranu v jednotlivých členských zemích
  • Podporovat aktivně třetí země, aby se efektivněji věnovaly boji s terorismem, poskytovat jim finanční i expertní pomoc
  • Posílit spolupráci celních úřadů.

Rok a půl po útocích v Madridu (7. července 2005) došlo k bombovým útokům v Londýně (EurActiv 8.7.2005). Na zasedání mimořádné Rady EU ve složení ministrů vnitra bylo dojednáno, že některá opatření budou přijata prioritně. Hovořilo se především o Evropském důkazním příkazu, posilování Vízového informačního systému (VIS), biometrických údajích cestovních dokladech, financování terorismu, prevenci radikalizace a náboru teroristů a kontrole obchodu, uskladňování a dopravě výbušnin. Co se týče výbušnin, Evropská komise již 18.7. 2005 zaslala nové sdělení, které se týkalo všech uvedených aspektů. V září 2005 pak představila Evropská komise další skupinu návrhů na legislativu, která zahrnovala i známý návrh směrnice o uchovávání dat, sdělení o zprávě o radikalizaci a rozhodnutí o alokaci finančních prostředků na prevenci a přípravu na odstraňování důsledků teroristických útoků. Většina navrhovaných opatření je stále ve stádiu dokončování tvorby legislativy viz zde.

30. listopadu 2005 byla zveřejněna nová Strategie EU pro boj s terorismem, kterou připravil protiteroristický koordinátor a oficiálně schválili ministři spravedlnosti na jednání Rady 1. prosince 2005. Hlavním cílem dokumentu je přehledně představit nejširšímu publiku hlavní cíle a nástroje Unie na poli protiteroristické politiky. Vše je shrnuto do čtyř hlavních témat (viz níže): prevence, ochrana, stíhání reakce. V rámci těchto čtyř kategorií se dokument snaží propojit nástroje a opatření přijatá v rámci různých unijních politik a zdůraznit úzkou vazbu mezi opatřeními přijímanými na domácí, evropské i mezinárodní úrovni.

Protiteroristický koordinátor EU nepřestává vyhodnocovat naplňování revidovaného akčního plánu, dá se očekávat, že do jednotlivých členských zemí přijedou znovu evaluační mise, aby na místě zjistily, jakým způsobem se daří reformovat nalezená slabá místa. Jedním z hlavních problémů na poli vytváření protiteroristické politiky v rámci EU ale zůstává její rozdělení do tří pilířů a v návaznosti na to také skutečnost, že o mnoha důležitých opatřeních se stále hlasuje jednomyslně. Jednání v Radě jsou pak velmi pomalá (viz například jmenování nového ředitele Europolu, které trvalo rok) a kvůli nutné jednomyslné shodě jsou nakonec výsledkem často mírné kompromisy. V této souvislosti bylo možné sledovat snahu bývalého komisaře Franca Frattiniho, který u příležitosti hodnocení výsledků dosažených ve III. pilíři apeloval na členské země, aby byla část agendy III. pilíře přesunuta do pilíře prvního (pilíře byly zrušeny Lisabonskou smlouvou). To by mimo jiné znamenalo větší zapojení Evropského parlamentu do rozhodování, ale také možnost Evropského soudního dvora vymáhat na členských státech plnění těchto povinností.

Témata:

Strategie EU pro boj s terorismem z prosince 2005 shrnuje protiteroristickou politiku EU do čtyř hlavních témat: prevence, ochrana, stíhání a reakce.

Prevence

Prevence radikalizace a náboru členů teroristických skupin

Prevencí radikalizace a náboru členů teroristických organizací chce EU dojít ke kořenům fenoménu terorismu. Situace se ovšem v každém členském státě významně liší, proto nelze očekávat vytvoření jednotného přístupu v této oblasti, spíše shrnutí doporučení a nejlepších postupů. V září 2005 zveřejnila Komise sdělení, ve kterém analyzuje způsoby, kterými může být radikalizaci jednotlivců předcházeno pomocí vzdělávání – jak klasicky ve škole, tak například na internetu. Rada následně schválila další postup práce na tomto tématu. Studie o radikalizaci a jejímu předcházení, na které se kromě expertů na terorismus podílejí například i mediální odborníci, by měla být zveřejněna koncem roku 2006.

Zabránění financování terorismu

Pro členské země je zabránění financování terorismu jednou z hlavních priorit. Zaměřují se na dvě hlavní oblasti – zabránění financování teroristických útoků a zabránění financování teroristických skupin jako takových, tj. především náboru a radikalizace. V některých členských zemích bylo především nutné posílit skupiny vyšetřující podezřelé finanční transakce a získat odborníky. Bylo nutné vytvořit speciální útvary, většinou při ministerstvech financí, které identifikují, sledují, zmrazují a konfiskují prostředky, které slouží k financování terorismu. Rada a Evropský parlament přijaly v říjnu 2005 tzv. třetí směrnici proti praní špinavých peněz, která reflektuje doporučení mezinárodní skupiny FATF (Financial Action Task Force), ustavené G–8 v roce 1989. Podle této směrnice musí být každá podezřelá transakce nad 15.000 eur ohlášena speciálním útvarům pro boj s finanční kriminalitou, které mají v gesci financování terorismu a praní špinavých peněz. Další návrhy se týkají regulace údajů, které musí obsahovat jakýkoli převod peněz, zabavování důkazních materiálů, kontrolu převádění finančních prostředků mimo hranice EU, zmrazování majetku jako důkazního materiálu, zavedení postupu pro zabránění zneužití charitativních organizací teroristy a teroristickými skupinami a ratifikace Konvence o financování terorismu, kterou přijala Rada Evropy. V prosinci 2005 Komise navrhla společný postup pro předávání informací o podezřelých finančních operacích mezi členskými státy a pravidla pro zlepšení finanční transparentnosti a účetnictví neziskových organizací. Především toto druhé opatření bylo přijato velmi kontroverzně, protestoval samozřejmě především neziskovým sektorem. Rada EU následně v prosinci přijala tzv. pět principů, které by měly být brány v potaz při implementaci opatření proti zneužívání neziskových organizací pro financování terorismu.

Výbušniny

Především po útocích v Madridu se EU zaměřila na posílení bezpečnosti v souvislosti s obchodem, transportem a označováním výbušnin a rozbušek, ale i ručních palných zbraní. Sdělení Evropské komise se zabývá zajištěním větší bezpečnosti celého cyklu výroby a dodávek těchto produktů. Navržena byla opatření na lepší spolupráci se soukromým sektorem především v oblasti označování výbušnin vyrobených pro civilní potřeby.

Ochrana

Ochrana občanů

V rámci ochrany občanů se EU nezaměřuje pouze na hrozbu, kterou představuje teroristický útok, ale na celkovou bezpečnost jedince i v případech nečekaných událostí (tzv. all hazards approach). Částečně se tak překrývá s některými dalšími oblastmi, které jsou ve strategii uvedeny. Opatření přijatá v rámci tohoto tématu se týkají především zabránění přenosu expertízy o výrobě a použití trhavin a výroby bomb, bezpečnosti počítačových sítí a Internetu (tzv. Cybersecurity), kde je navrhováno vytvoření speciálního útvaru, který by se zaměřovala na tyto hrozby, ale patří sem také schopnost reakce na případný chemický, biologický či jaderný útok (CBRN). Jedním z konkrétních kroků na tomto poli bylo například vytvoření databáze vojenských útvarů a schopností, které je možné využít v případě útoku na civilní obyvatelstvo. Evropská komise také financuje několik výzkumných projektů, které s zaměřují na CBRN a kybernetickou bezpečnost.  

Ochrana infrastruktury

Pojem kritická infrastruktura zahrnuje fyzické objekty, informační technologie, sítě a služby při jejichž narušení by došlo k vážnému ohrožení či dopadům na zdraví, bezpečnost a ekonomický blahobyt obyvatelstva. Nejedná se ovšem pouze o prvky fyzické infrastruktury, ale i o komplexní síť služeb a systém dodavatelů, producentů a zpracovatelů těchto základních komodit (například voda či elektrická energie). Členské země měly ve spolupráci s Komisí připravit do konce roku 2005 seznam kritické infrastruktury. Evropská komise také otevřela debatu o tom, kdo je vlastně za ochranu kritické infrastruktury před teroristickým útokem odpovědný. V letech 2007–2012 by na zlepšení ochrany vytipovaných částí civilní infrastruktury mělo být z unijního rozpočtu vyčleněno zhruba 140 milionů eur. Evropská komise začala také pracovat na projektu Systému varování pro kritickou infrastrukturu (Critical Infrastructure Warning Information Network – CIWIN), který je součástí Evropského programu ochrany kritické infrastruktury (EPCIP), Návrh na vytvoření tohoto systému by měl být hotov koncem roku 2006.

Ochrana hranic

V říjnu 2004 byla ustavena Evropská agentura pro ochranu vnějších hranic (FRONTEX) a za její sídlo byla zvolena Varšava. Tato agentura, která má zajišťovat koordinaci mezi členskými státy, poskytovat trénink pohraničním strážím a také vyhodnocovat rizika, byla formálně otevřena v červenci 2005. FRONTEX by měl v budoucnu  úzce spolupracovat s Europolem. Do tohoto okruhu témat patří také bimoterické ochranné prvky v cestovních dokladech, jejich zavádění a databáze biometrických údajů (databáze otisků prstů žadatelů o azyl EURODAC).

Stíhání

Ustavení právního rámce EU pro boj s terorismem

Klíčovým dokumentem v této oblasti je Rámcové rozhodnutí o boji proti terorismu (viz výše), které ustavuje základy této politiky a harmonizuje relevantní části trestního práva. Přijetí společné definice teroristických trestných činů umožnilo další expanzi a rozvoj protiteroristické politiky EU. Některé části Rámcového rozhodnutí ale všechny členské země stále neplní. Česká republika má například problémy se zavedením institutu trestní odpovědnosti právnických osob. 

Posílení spolupráce policejních, zpravodajských a celních útvarů

Stíhání pachatelů trestních činů spadá zcela do kompetence členských zemí, EU se snaží poskytnou lepší nástroje pro posílení jejich vzájemné spolupráce. Jedním z posledních návrhů Komise v této oblasti je návrh Rámcového rozhodnutí Rady o tzv. principu dostupnosti, který by měl policejním sborům, včetně Europolu, umožnit získávat relevantní informace v rámci všech členských zemí. Dalším návrhem Komise je zpřístupnění systému VIS úřadům členských zemí, které jsou odpovědné za bezpečnost a také Europolu a na zlepšení spolupráce zpravodajských služeb. Jedním z klíčových témat je v rámci tohoto tématu ochrana osobních dat. Jedním z dosažených úspěchů je již zmiňovaný Evropský zatýkací rozkaz, který zkracuje extradiční řízení mezi členskými státy na zhruba 45 dní a jehož implementace byla dlouhodobá a v některých členských zemích obtížná (Česká republika, Itálie, Německo). Dalším krokem je přijetí Evropského důkazního rozkazu (viz výše). V únoru 2006 pak Rada přijala směrnici o uchovávaní telekomunikačních dat, jejíž návrh představila Komise v září 2005 a která vyvolala bouřlivou diskusi. Návrh směrnice, která by nařizovala telekomunikačním společnostem a internetovým providerům uchovávat data (ne obsah) všech telefonních hovorů, emailů a návštěvnosti stránek byl poprvé představen Velkou Británií, Francií a Švédskem již v roce 2004. Evropský parlament ale tento návrh zcela odmítl. V září 2005 představila Komise svůj vlastní návrh, který ukládal uchovávání dat po dobu jednoho roku (telefonní rozhovory) nebo šesti měsíců (emailová  komunikace). Náklady na toto opatření měly původně nést členské státy, které ale prosazovaly, aby část nákladů nesly i firmy samotné. Výsledná podoba směrnice z února 2006 je kompromisem co do doby délky uchovávání, tak financování. Paralelně s tímto návrhem představila komise i návrh na rámcové rozhodnutí Rady o ochraně dat (viz výše). 

Posílení soudní spolupráce

Viz Eurojust

Reakce

EU se v rámci boje s terorismem zaměřuje také na připravenost a zlepšování managementu krizových situací. Pouze efektivní zvládnutí krize zajistí co nejmenší ztráty. Odpovědnost za krizový management a integrované záchranné systémy nesou členské státy. EU se snaží napomoci usnadnění vzájemné spolupráce jednotlivých členských zemí, a to především pro případ, kdy by došlo k útokům v několika členských zemích najednou. Evropská komise spustila krizový koordinační systém ARGUS, který spojuje všechna specializovaná pracoviště EU a Komise.

Lidská práva

Imperativem boje proti terorismu EU je udržování rovnováhy mezi přijímanými opatřeními a lidskými právy, mezi svobodou a bezpečností. Respektování práv jednotlivců je kromě ostatních mezinárodních a evropských nástrojů posíleno i přijatou Chartou základních práv z konce roku 2002. Explicitní reference k dodržování lidských práv v souvislosti s bojem proti terorismu je uvedena ve Strategii EU boje proti terorismu z roku 2005. Diskuse, které v EU vznikají především v souvislosti se spoluprácí některých členských zemí s USA na nelegálním převozu vězňů a tajných věznicích, které jsou údajně umístěny na území některých členských a kandidátských zemích zatím zůstavají bez dostatečných důkazů. Zpráva Rady Evropy, která za účelem prošetření těchto obvinění vytvořila speciální skupinu, byla spíše výtahem z médií a neposkytovala žádné přesvědčivé důkazy. Zpráva speciálního výboru Evropského parlamentu, který se zabývá obviněními z nezákonného vydávání, by měla být k dispozici koncem roku 2006.

Mezinárodní spolupráce

Spolupráce se třetími zeměmi a mezinárodními organizacemi v boji proti terorismu je důležitou součástí agendy EU. Kromě spolupráce s OSN se EU soustřeďuje na klíčové partnery, mezi které patří především sousední země. V nedávné době došlo například k uzavření dohody o Euro–středomořských pravidlech jak čelit terorismu (Euro-Mediterranean Code of Conduct on Countering Terrorism). Podobná dohoda byla uzavřena i s Ruskem v rámci jednání o tzv. čtyřech prostorech. Terorismus pokrývají také dohody uzavřené se sousedními státy v rámci Evropské sousedské politiky (ENP). Sousedním zemím poskytuje EU také nezanedbatelnou technickou a finanční asistenci, která má napomoci boji proti terorismu na jejich území.  Jedním z hlavních partnerů EU jsou USA. V rámci této spolupráce bylo od útoků 11. září 2001 uzavřeno šest významných vzájemných smluv, například o extradici, bezpečnosti kontejnerové dopravy či nedávno zpochybněná dohoda o předávání údajů cestujících do USA (PNR).