Jan Kudrna: Neexistuje právní cesta, jak změnou Ústavy uniknout zbraňové směrnici

© Shutterstock

Tento článek je součástí Special reportu: Směrnice EU o zbraních

Pokud by chtěla ČR vyváznout ze zbraňové směrnice, musela by tvrdit, že je v ohrožení a že ji mohou zachránit pouze nově zakázané zbraně v rukou občanů. V rozhovoru pro EURACTIV to uvedl odborník na ústavní právo Jan Kudrna. 

Jan Kudrna působí jako odborný asistent na katedře ústavního práva Právnické fakulty Univerzity Karlovy. Je také členem Legislativní rady vlády.

Málokterá směrnice přijatá na evropské úrovni vzbudila v ČR takovou vlnu nevole jako právě směrnice o zbraních. Má stát nějakou možnost vzepřít se evropské směrnici poté, co byla schválena řádným legislativním procesem v EU?

Česká republika přenesla část své zákonodárné pravomoci na orgány Evropské unie, celá řada evropských norem se tak stala naším právním řádem. Je to podobná situace, jako kdybychom se bavili na Floridě ve Spojených státech amerických o tom, zda jsou nebo nejsou federální normy normami Floriďanů. Může ale vyvstat otázka, jak je to s ústavními předpisy. Řeší to článek 10a Ústavy, který znamená, že pokud je nějaká záležitost v oblasti výlučné působnosti EU, tak naše ústavní úprava podléhá úpravě evropské. Příkladem je takzvaný evropský zatýkací rozkaz, který je podle mého názoru v potenciálním rozporu s Listinou základních práv a svobod. Požaduje totiž, abychom na základě evropského zatykače vydávali své vlastní občany do zahraničí k trestnímu stíhání. Naše Listina základních práv ale zakazuje nutit občany k opuštění státního území. Ústavní soud to nakonec vyřešil interpretací listiny takzvaným eurokonformním způsobem. Je to jeden z příkladů, kdy ústavní práv ustoupilo tomu, co požaduje evropské právo, ke kterému se ČR dobrovolně zavázala.

Nepřípustná by byla situace, kdy by Evropská unie jednala proti demokratickému právnímu státu a její legislativa by citelně zasahovala do občanských práv, práv na spravedlivý proces a podobných záležitostí. Pokud by se evropská legislativa dotýkala jakéhosi „tvrdého jádra ústavnosti“, které se týká práv jedince, jeho důstojnosti či přístupu ke spravedlnosti, tak v tom případě by se členský stát mohl vzepřít. Je ale otázkou, zda by takový předpis mohl v EU vůbec projít. Já si myslím, že nikoli, ani že existuje nějaké potenciální ohrožení. Existují ale případy, kdy se evropské právo dostalo do sporu s ústavou členského státu. V takovém případě je to na rozhodnutí soudů, které již několikrát v historii rozhodly ve prospěch evropského práva nad ústavním.

Měnit ústavu ve snaze zabránit dopadům směrnice je tedy nesmysl?

Podle mě to možné není. Neexistuje právní cesta, jak změnou Ústavy nebo jiného předpisu ze zbraňové směrnice uniknout. Je to můj dlouhodobý názor, který jsem uváděl i vysokým představitelům vlády. Říkal jsem jim, že změna Ústavy rozhodně není cesta. Museli bychom totiž tvrdit, že je Česká republika v ohrožení a jediné, co ji může zachránit, je ponechání nově zakázaných zbraní civilistům bez jakéhokoli omezení. Nikdy bychom to ale nemohli dokázat. Jednalo by se o otázku přežití národa, což je absurdní, protože takové ohrožení neexistuje a ani není na obzoru.

Jiná situace by nastala, kdyby ČR měla od roku 1989 obdobu amerického II. dodatku, kde by bylo tradičně garantované právo držet zbraň. Žádný evropský stát ale nic takového nemá. Navíc, pokud by ČR nebo jakýkoli jiný dodatek Ústavy skutečně měl, vědělo by se to už v okamžiku sjednávání směrnice a dokonce v době vstupu do Unie. Unie by věděla, že jsou tu státy, k jejichž kultuře desítky nebo stovky let patří, že lidé mohou mít u sebe arsenál, jaký chtějí. V tu chvíli by směrnice vůbec nevznikla nebo by obsahovala celou řadu výjimek. ČR by také mohla říci, že svého tradičního modelu nikdy neustoupí.

Představa, že stačí do Ústavy napsat právo vlastnit zbraň, je tedy naprosto falešná. ČR by si jinak naprosto nepoctivě mohla dát třeba to, že jí vadí nařízení EU o vysavačích a tak podobně.

Tomáš Gawron: V implementaci zbraňové směrnice je ČR premiantem

Ať se lidé, kteří hovoří o regulaci zbraní, vžijí do kůže šéfredaktora Charlie Hebdo. Byl to sportovní střelec a dostával každý týden výhrůžky smrtí. V této situaci si podal žádost, aby u sebe mohl nosit nabitou zbraň. Žádosti nebylo vyhověno.

Pokud by ale přeci jen ke změně Ústavy došlo, jaké by to mělo právní následky?

ČR se změnou Ústavy rozhodně nevyváže z povinnosti směrnici naplnit. I kdybychom si do Ústavy přímo napsali, že směrnice na území EU neplatí, tak by to pořád neznamenalo konec našeho závazku vůči evropskému právu. ČR by se musela domoci nějaké výjimky, teprve tehdy by mohla uspět. Jinak by se pouze vyrobil právní rozpor. Situace by byla právně řešitelná buď změnou směrnice, výjimkou nebo tím, že ČR zvítězí v soudním sporu, který právě probíhá v Lucemburku. Zatím ale rozhodnuto není, pouze bylo odmítnuto udělení dočasné výjimky pro ČR, o které naše vláda Evropský soudní dvůr žádala.

Návrh na změnu Ústavy ČR a zakotvení práva na držení zbraně se přesto objevil…

Ano, ale byl stejně napsaný tak, že nemohl naděje držitelů zbraní naplnit, nemohl se tomu ani přiblížit. Bylo v něm napsáno, že občané mají právo vlastnit zbraň v mezích zákona a speciálně tam bylo zdůrazněno, že to právo může být omezeno. Důvodem k omezení mohlo být předcházení zločinu, boj proti kriminalitě, zajišťování pořádku a celá řada dalších bodů, které by omezující zákon legitimizovaly. Pokud by byla ústavní novela v takové podobě schválena, výsledkem by byla idea, že stát nemá automaticky odebírat lidem zbraně, pouze pokud k tomu má vážný důvod. Už nyní ale zákon, který umožňuje odebrání zbraně, existuje. Dříve zákon dokonce počítal s tím, že pokud bude vyhlášen v zemi výjimečný stav, stane se to automaticky. Pak byl ale zákon změněn tak, aby odebrání nebylo automatické, ale aby stát měl možnost k tomu přikročit.

Ústavní novela, o které hovoříme, by tedy neměla žádný valný vliv. Vypukl kolem ní rozruch, byla součástí jakési politické „hurá“ akce, že když si dáme něco do Ústavy, tak EU kapituluje. V souvislosti s návrhem se objevila spousta zmatků, dezinterpretací a falešných příběhů, co všechno by mohla novela znamenat. Spousta lidí ji ale vůbec nečetla, a pokud ano, viděli v ní napsané něco, co tam není.

Možná pak vznikly i další návrhy, ty ale nikdy nebyly vážně diskutovány.

ČR nevyužila všechny možnosti, jak směrnici zastavit

Směrnice již měla být implementována, ale stále není. Co z toho pro ČR vyplývá?

Běžně se stává, že implementace směrnice trvá déle. ČR rozhodně není jedinou zemí s implementačními resty. Všechno je ale omluvitelné, pokud zpoždění není zaviněné přímým úmyslem nebo pokud není implementace vědomě zanedbána. Evropské orgány počítají s tím, že v členských státech probíhají například parlamentní volby, které mohou implementaci směrnice zbrzdit i o rok. Možnost, že by se směrnice neimplementovala vůbec, ale rozhodně není a ani se o ničem takovém nemluví. Postoje Ministerstva vnitra ČR jsou již od začátku velice kvalitní, koncepce se připravovala již při projednávání návrhu a rozhodně se neobjevila žádná snaha o nekorektní postup. Ministerstvo naopak již od začátku upozorňovalo, že na implementaci byl dán velice krátký čas. Navíc u nás proběhly parlamentní volby.

Využila podle Vás ČR veškeré možnosti, které jí evropské právo dává k tomu, aby přijetí směrnice zabránila?

Podle mě ne. Obě dvě parlamentní komory mohly využít takzvané žluté karty a avizovat evropským orgánům, že byla porušena zásada subsidiarity nebo že se směrnice dotýká citlivé záležitosti. Nic takového se ale nespustilo. Téma směrnice se objevilo ve veřejné diskusi v září 2016, vysocí politici o něm začali diskutovat a celé to vlastně skončilo až hlasováním v orgánech EU v březnu 2017. Proč se během té doby nezaktivizoval evropský výbor v Poslanecké sněmovně nebo v Senátu? Proč se Poslanecká sněmovna neusnesla a neavizovala ten problém? Údajně se k tomu schylovalo, ale nakonec ani jedna z komor možnosti nevyužila.

Zbraňová směrnice EU: Od kritizovaného návrhu až po výsledný kompromis

Diskuse o zpřísnění evropské zbraňové legislativy se intenzivně vede již několik let. Jak bylo držení a nabývání střelných zbraní řešeno dříve a jaké změny přinesla zbraňová směrnice? Dozvíte se v podrobném přehledu.