Dohoda o migraci Dublin IV je na dosah, Merkelovou budou tlačit ke kompromisu, říká odborník

© European Union, 2018

Diskuse o reformě azylové a imigrační politiky EU jde po letech vyjednávání do finále. Již příští čtvrtek se sejdou v Bruselu lídři členských zemí EU, od kterých se očekává, že se konečně shodnou na kompromisu. Podle odborníka Martina Hrabálka na tom má podíl i situace v Německu.

Martin Hrabálek je odborník na evropskou politiku, migraci a ochranu hranic EU z Fakulty regionálního rozvoje a mezinárodních studií Mendelovy univerzity v Brně.

Reformu společné azylové a imigrační politiky, která měla reflektovat migrační krizi z roku 2015, předložila Evropská komise již před více než dvěma roky. Evropský parlament se již k návrhům vyjádřil, jak ale nyní vypadá jednání mezi členskými státy?

Doposud se jednání hýbala poměrně pomalým tempem. Hlavní brzdou byla jednání o nové podobě dublinských pravidel, která určují stát zodpovědný za vyřízení žádosti o azyl, tzv. Dublin IV. Na něm státy nedokázaly najít shodu především v oblasti sdílení břemene, tedy možnosti redistribuce žadatelů o azyl mezi členskými státy.

Evropský parlament chce co nejrychlejší reformu azylového systému. Více >>>>

Dosud se stále hovořilo o těchto redistribucích, a to i přesto, že jsou pro některé členské státy včetně ČR nepřijatelné. Neexistují snad žádné alternativy, nějaké inspirace ze světa?

Inspirace ze světa tu zcela jistě jsou. Často bývá uváděna Austrálie a její migrační a azylová politika, která je založená na praktické nemožnosti získání azylu pro osoby, které se dostanou přímou na australskou půdu a do táborech na ostrovech. Australská politika však bývá často kritizována například ze strany OSN jako nehumánní. Naopak evropské státy ve většině případů kladou větší důraz na dodržování mezinárodních pravidel, než státy z jiných regionů. Především trvají na dodržování principu non-refoulment, tedy nenavracení osoby do státu, kde by mohla být ohrožena.

Stávající evropský systém ale zcela jednoznačně zatěžuje některé státy více, než jiné. Jedná se o Německo či vstupní státy, jako je Itálie nebo Řecko. Systém je tak vnímán jako nespravedlivý a je zde snaha jej změnit.

Kvóty nefungují

Změnu měl přinést právě nový systém založený na solidaritě – tedy na přerozdělení migrantů mezi členskými zeměmi. Proč podle Vás tento nástroj vzbudil tak rozsáhlou pozornost?

Jedním z hlavních důvodů byl proces, jakým byl tento nástroj přijat. V Evropské unii málokdy dochází k tomu, že se státy přehlasovávají, nadto v tak citlivé oblasti, jakou nyní migrace je. Druhým důvodem jsou otevřená řízení proti některým státům, které se pravidlům nechtějí podřídit.

Podle současné debaty na evropské úrovni se zdá, že povinné kvóty nakonec v EU fungovat nebudou. V jakém časovém horizontu můžeme čekat kompromis mezi členskými státy?

V současné chvíli je časový horizont relativně krátký, pravděpodobně k nějaké formě dohody bude muset dojít na nadcházející Evropské radě příští týden. Nějakou formu evropského řešení totiž po Angele Merkelové požaduje její ministr vnitra a koaliční partner Horst Seehofer.

Merkelová odmítá vracet migranty z německých hranic. Chce o tom jednat s celou Unií. Více >>>>

Očekáváte, že se příští týden rozhodne, jak bude azylová a imigrační politika EU vypadat v budoucnu?

Očekávám intenzivní jednání, protože na rozdíl od jednání minulých je v současnosti dost jiná realita – politická krize v Německu a nová vláda, která nastoupila v Itálii. Domácí tlak bude nutit Angelu Merkelovou, aby se pokusila nalézt evropský kompromis.

Myslíte tedy, že Merkelová bude tou osobou, která jednání příští týden rozhýbe právě kvůli politické situaci v Německu?

Ano, domnívám se, že summit bude hodně o Merkelové a o Německu.

Hledání kompromisu

Jaký vliv na konečnou podobu azylového systému bude podle Vás mít nová italská vláda?

Nová italská vláda se k migračním otázkám staví výrazně rázněji než ta předchozí – viz například odmítnutí lodi Acquarius, které se setkalo se značnou kritikou především ze strany Francie. V pondělí se odehrála schůzka mezi premiérem Contem a kancléřkou Merkelovou, které migrace dominovala. Po schůzce se zdálo, že mezi oběma panuje velká míra shody, tudíž by se Německo mohlo pokusit prosadit některé z přijatelných italských vizí, jako jsou například centra mimo samotnou EU.

Jak by mohl vypadat výsledný kompromis?

Za mě by mohla představovat kompromis centra mimo Evropu, kde by se rozhodlo, zda je daná osoba skutečně osobou hledající ochranu či zda se jedná o ekonomického migranta. Mezi země, kde by takové centrum mohlo být, bývá řazeno například Tunisko. Se zmíněnými centry je spojena řada otázek, včetně ochrany práv, a diskutuje se o nich už dlouho. Nicméně především napjatá situace v Německu si žádá, aby se v migrační otázce o něco pokročilo. Domnívám se, že právě toto by mohl být jistý kompromis, se kterým by se Angela Merkelová mohla vrátit domů.

I přes tento posun v debatě o migraci jsou v Česku stále klíčovým tématem kvóty, a to zejména ve spojení s nově vznikající vládou – vždyť předběžný návrh programového prohlášení z května identifikuje jejich odmítnutí jako prioritu. Proč jsou tomu tak je a je to adekvátní?

Za prvé se kvóty jeví jako ne zcela funkční, což může být jeden důvod. Za druhé jsou kvóty v Česku vrcholně nepopulární, takže jejich odmítáním vláda reflektuje pozici české společnosti. A za třetí to vládě může přinášet politické body.

Článek vznikl v rámci projektu Evropa v souvislostech, který společně realizují EURACTIV.cz a vydavatelství Economia s podporou Evropského parlamentu.