Zaměstnávání zdravotně postižených: Najde ČR inspiraci v Evropě?

zdroj: FreeDigitalPhotos.net; autor: Master.

I přesto, že by nově přijaté změny v oblasti zaměstnávání zdravotně postižených měly podle jejich tvůrců usnadnit vstup těchto občanů na trh práce v ČR, není to pravidlem. Jak jsou na tom jiné členské země EU? Může se jejich legislativou Česko inspirovat?

Práva a povinnosti, které souvisejí se zaměstnáváním osob se zdravotním postižením, upravuje v České republice Zákon o zaměstnanosti. Problematice se ale věnují i jiné normy, například zákoník práce, zákon o veřejných zakázkách, o daních z příjmů nebo o důchodovém pojištění.  

I přesto, že v průběhu roku vstoupily v platnost nové úpravy, které by měly zaměstnávání osob se zdravotním handicapem usnadnit, podle zjištění EurActivu má legislativa stále své mezery (EurActiv 26.9.2012). 

Připomeňme, že povinnost zaměstnávat zdravotně postižené osoby mají v České republice společnosti zaměstnávající více než 25 zaměstnanců. V takovém případě musí firma zaměstnat i zdravotně postižené, tak aby osoby se zdravotním handicapem tvořily minimálně 4 % jejich pracovního kolektivu. Firmy ale stále dávají přednost tzv. náhradnímu plnění, kdy se z této povinnosti jednoduše vykoupí. 

Jak jsou na tom jiné členské země EU? Jak ony upravují práva a povinnosti pro zaměstnávání osob se zdravotním postižením? Odpovědi hledal EurActiv v nedávno vydané publikaci Ligy lidských práv s názvem Analýza zaměstnávání osob se zdravotním postižením. 

Zvolíme si důvěrníka 

Začněme například Německem. Ve Spolkové republice Německo práva a povinnosti spojené se zaměstnáváním zdravotně postižených občanů upravuje dvojice zákonů: Devátá kniha Sociálního zákoníku a Zákon o rovných příležitostech. První zmíněná legislativa se věnuje nemocenským dávkám a přisuzuje právo všem organizacím, které zastupují osoby se zdravotním handicapem, obracet se na soud v případě, že dojde k porušení tohoto zákona. 

Zákaz diskriminace těchto osob ve všech sférách života najdeme i v Zákonu o rovných příležitostech. Dalším opatřením je pak povinnost spolkové vlády odstraňovat bariéry nejen ve všech oficiálních budovách, ale i na ostatních veřejných místech. 

Stejně jako v České republice se v Německu setkáme s kvótami při zaměstnávání osob se zdravotním postižením. Každý zaměstnavatel, který poskytuje zaměstnání více než 20 zaměstnancům, musí zajistit, aby na minimálně 5 % pracovních míst pracovali zdravotně postižení. Pokud zaměstnavatel tuto povinnost nedodrží, riskuje sankci ve výši až 260 eur měsíčně. 

„Jelikož zákon neukládá zaměstnavateli povinně aktivně pracovní místa pro lidi s postižením vytvářet, nebo nahradit stávající zaměstnance lidmi s postižením, v praxi většina zaměstnavatelů kvóty nedodržuje,“ uvádějí v publikaci její autorky Denisa Slašťanová a Zuzana Durajová

Legislativa také zaměstnavateli ukládá, aby upravil pracovní prostředí tak, aby mohl do svého pracovního kolektivu přijmout i osobu s těžkým zdravotním postižením. Pokud se takovýchto zaměstnanců ve firmě sejde 5 a více, mají právo na zvolení tzv. Důvěrníka (Vertrauresmann). Jeho hlavním úkolem je kromě poradenství také kontrola dodržování zákonů. Zaměstnavatel je například povinen konzultovat s ním veškerá svá rozhodnutí, která se týkají najímání či propouštění zdravotně postiženého. 

Sociální podniky a clubhousy 

Další zajímavou zemí je z pohledu zaměstnávání osob se zdravotním postižením Finsko, které  se v poslední době více než na chráněné zaměstnávání soustředí na podporované zaměstnávání. Velkou roli tu sehrává finská vláda, která se svou aktivní politikou snaží přispívat ke zvyšování zaměstnávání zdravotně postižených. 

Většina osob se zdravotním postižením tak pracuje v tzv. sociálních podnicích, které jsou součástí volného trhu a běžně podnikají v nejrůznějších odvětvích. Poté, co se tyto společnosti zaregistrují (a splní určité podmínky) mohou žádat až o 75 % výše mzdy pro své zaměstnance z řad postižených. 

Ve Finsku fungují i tzv. clubhousy, tedy centra pro celostátní rehabilitaci. „Je to terapeutická komunita, která kromě denních aktivit a ubytování byla ve Finsku rozšířena o možnost zaměstnávání nebo vzdělávání,“ píše se v publikaci. Podle jejích autorek v současnosti existuje ve Finsku 22 clubhousů. 

Aktivní politikou v oblasti zaměstnávání zdravotně postižených osob je i Velká Británie, kde se o podporované zaměstnávání a penze stará Odbor práce a penzí při Ministerstvu práce a penzí. Kromě toho zde funguje i platforma Jobcentre Plus, která poskytuje informaci například o volných pracovních místech, o dávkách či příspěvcích. 

Zkrácený úvazek a diskriminace 

Neméně zajímavým příkladem je další členská země EU Nizozemsko, které se aktivně soustředí na postupné snižování počtu zdravotně postižených lidí závislých na sociálních dávkách usnadňováním jejich přístupu na otevřený pracovní trh. 

„Aktivity nejsou zaměřeny na skupinu lidí se specifickým postižením, nesoustředí se na zaměstnávání specifické skupiny lidí s postižením, z toho důvodu mají lidé s tělesným postižením z podpůrných programů větší prospěch,“ vysvětlují autorky publikace. 

Podpora lidí s postižením se v Nizozemsku podle nich opírá o dva pilíře: stimulaci zaměstnavatele „sankcemi“ a podporou lidí s postižením různými (re)integračními programy či rekvalifikačními kurzy. Od roku 2000 je zajišťují soukromí poskytovatelé. 

Většina osob s tělesným handicapem v Nizozemsku pracuje na zkrácený úvazek (častěji než běžná populace) a je zaměstnána v soukromém sektoru. Případy diskriminace řeší Komise pro rovné zacházení, která byla zřízena v roce 1994. Působí také jako poradní orgán vlády nebo zaměstnanců. 

Vybrat za každé země to dobré 

A který systém podpory zaměstnávání osob se zdravotním postižením je pro Českou republiku nejlepší? Kterým by se měla inspirovat?

Podle autorek publikace na tuto otázku neexistuje jednoduchá odpověď. „Nelze jednoznačně říct, že by jeden konkrétní model byl nejlepší. Každý má své pro a proti,“ sdělila EurActivu Denisa Slašťanová. 

„Ideální by bylo vybrat pro Českou republiku z každé země to dobré a pokusit se to aplikovat na naši praxi,“ dodala.