NGOs: Evropa ´ignoruje´ sociální dopady hospodářské krize

Chudoba a sociální vyloučení patří k nejtíživějším problémům v Evropě, jehož řešení znesnadňuje stále probíhající hospodářská krize. Nedávná studie, kterou včera publikoval Eurostat, ukazuje, že podmínky pro život se v evropské sedmadvacítce stát od státu velmi liší.

Život na začátku jednadvacátého století není v žádném případě jednoduchý. Před dvěma lety se Evropou prohnala globální hospodářská krize, která si i ještě dnes vybírá svou daň. Vlády šetří, kde se dá, a utahování opasků pociťuje každý z nás. 

Podle celé řady evropských neziskových organizací (NGOs) jsou na tom ale zcela nejhůře ti nejchudší z nás. Jejich situace je prý o to vážnější, protože politici na národní i evropské úrovni jejich potřeby a problémy „zcela systematicky ignorují“, říkají NGOs. 

Na tom podle jejich názoru nic nemění ani fakt, že Evropská unie vloni v červnu přijala hospodářskou strategii Evropa 2020, mezi jejíž konkrétní závazky zařadila i cíl snížení počtu lidí žijících v chudobě o 20 milionů. 

„Často se zdá, že i přes závazek stanovit si strategii, která by vedla ke snížení chudoby, jsme stále na hony vzdálení tomu proměnit tato krásná slova v realitu,“ uvedl Fintan Farrell, ředitel Evropské sítě proti chudobě a sociálnímu vyloučení (EAPN; z angl. European Anti-Poverty Network). 

A kde je podle EAPN zakopán pes? Podle zprávy, kterou organizace vydala v loňském roce a k jejímuž vzniku přispěly organizace ze 17 členských států EU a šestice panevropských NGOs, politikům při jejich rozhodování o tom, kde ušetřit, často scházejí aktuální a přesné informace o chudobě a sociálním vyloučení.  

„Sociální dopad (hospodářské krize) je systematicky podhodnocován a ignorován,“ píše se v dokumentu. Farrell EurActivu vysvětlil, že „oficiální data, která se týkají problematiky chudoby a sociálního vyloučení jsou v okamžiku jejich sběru obyčejně až dva roky stará.“ 

To, že politici pracují se zastaralými údaji, je také důvod, proč mnohem raději přihlížejí k jiným indikátorům, jako je hospodářský růst (HDP) nebo míra zaměstnanosti. 

Rozdílné životní podmínky 

O tom, že chudoba je stále jedním z palčivých problémů Evropy, svědčí i nedávný výzkum, který provedl evropský statistický úřad Eurostat. 

„Deprivace v oblasti bydlení je jedním z nejextrémnějších příkladů chudoby a sociálního vyloučení v dnešní společnosti,“ dočteme se ve zprávě, která byla zveřejněna včera (23. února). 

Dokument, který pracuje s údaji z roku 2009, poměrně jasně ukazuje, že životní podmínky obyvatel se členský stát od státu liší a vzájemné rozdíly mezi zeměmi jsou mnohdy propastné. 

Tak například na Kypru, který do EU vstoupil v roce 2004 společně s Českou republikou, 1 % obyvatel žije v domě, který je přeplněný a kde je kromě nedostatku prostoru i málo světla – Eurostat takto definuje dům v případě, že v něm není počítáno s jednou místností na jednoho člověka. V Irsku už je tomu tak ale u 3,4 % obyvatel a v Itálii dokonce u 23,3 %. 

Ještě hůře jsou na tom obyvatelé bývalého východního bloku – v Bulharsku tato hodnota dosahuje 47 %, v Rumunsku 55,3 % a v Lotyšsku dokonce 57,7 %. 

V kolonce pro Českou republiku najdeme údaj 4 %. 

Sečteno podtrženo, v evropské sedmadvacítce v takovýchto podmínkách žije celkem 18 % obyvatel – tedy zhruba každý šestý Evropan. 

Dalších 16 % Evropanů bydlí pod střechou, která netěsní a prosakuje, nebo mezi zdmi, které jsou vlhké nebo mají okna se shnilými rámy. 

Spousta dalších lidí je nucena žít v podmínkách, které nesplňují nejideálnější sanitární podmínky. V Rumunsku má 43 % lidí domov, kde nejsou k dispozici žádné splachovací toalety. V Bulharsku se s tímto problémem potýká 26 % obyvatel a v Litvě 17 %. V jiných 15 členských zemích EU to platí o méně jak 1 % občanů.