Komise chce zavést celoevropskou minimální mzdu

zdroj: FreeDigitalPhotos.net; autor: zole4.

Evropská komise hodlá zítra (18. dubna) zveřejnit návrh na zavedení minimální mzdy v EU. V některých členských zemích, jako je například Německo, totiž tato nejnižší přípustná odměna za práci neexistuje, v jiných je zase příliš nízká. Uvádí se to v dokumentu, který má EurActiv k dispozici.

Mít placené zaměstnání ještě v Evropě zdaleka neznamená, že se člověk nemusí ocitnout pod hranicí chudoby. Podle statistik Evropské komise je to případ více než 8 % Evropanů, kteří pracují ve členských zemích EU.

„Riziko, že budete čelit chudobě i přesto, že jste zaměstnaný, je vysoké, a to obzvlášť v zemích, kde dochází k nerovnoměrnému přerozdělování příjmů, kde jsou nízké minimální mzdy a nízká intenzita práce, nebo kde lidé pracují na dočasné pracovní úvazky. Ohroženy jsou i domácnosti, kde se o děti stará jeden rodič,“ píše se v dokumentu Evropské komise, který má redakce EurActivu k dispozici a který bude zveřejněn zítra.

Evropský komisař pro sociální záležitosti László Andor v něm zamýšlí navrhnout zavedení minimální mzdy, která by měla platit po celé Evropě. V evropské sedmadvacítce totiž stále najdeme státy, které minimální finanční ohodnocení za práci ve svých zákonech nemají, nebo je velmi nízké.

„Stanovení minimální mzdy nám pomůže zabránit zničujícímu honu za co nejnižšími náklady na práci a je to také důležité pro zajištění odpovídající kvality pracovních míst,“ dočteme se také v návrhu.

Německo je tím příkladem

Jak již bylo řečeno, většina evropských zemí včetně České republiky minimální mzdu zavedenou má (v českém případě základní sazba minimální mzdy pro týdenní pracovní dobu 40 hodin činí 8.000 Kč za měsíc nebo 48,10 Kč za hodinu), ale její výše není pochopitelně stejná.

Například v Rumunsku představuje nejnižší přípustná odměna za práci minimálně čtvrtinu průměrné mzdy v zemi. V Irsku zase platí, že jde o polovinu běžné mzdy.

I přesto, ale v rámci evropské sedmadvacítky existují země, které tak z nejrůznějších důvodů neučinily.

K této skupině patří Německo, Itálie, Rakousko a skandinávské státy, kde spodní hranice mzdy není určována zákonem, ale vzniká na základě jednání mezi zaměstnavateli a odbory v jednotlivých odvětvích hospodářství.

„Německo je přesně tím příkladem,“ nechal se slyšet úředník z blízkosti Evropské komise, který si nepřál zveřejnit své jméno.

I když evropské instituce nemají v oblasti sociální politiky nebo politiky zaměstnanosti členských zemí přílišné pravomoci, a konečné rozhodnutí tak vždy zůstává na národních vládách, mohou po členských zemích požadovat jejich revizi.

„Samozřejmě to neříkáme Řecku,“ uvedl již citovaný bruselský úředník. Připomněl také, že o řeckém sociálním systému je dlouhodobě známo, že je štědrý, a proto minimální mzda, která zde dosahuje zhruba poloviny průměrné hrubé mzdy, bude muset být snížena.

„Stanovování minimálních mezd by mělo brát v úvahu konkurenceschopnost hospodářství jednotlivých členských zemí,“ píše se v návrhu Evropské komise.