Petr Hanuš: Společnost si pomalu zvyká, že lidé se zdravotním postižením jsou její součástí

Petr Hanuš, ředitel odboru sociálních služeb a sociální práce MPSV.

Česká společnost, která po mnoho let brala za samozřejmost, že lidé se zdravotním postižením žijí za zdmi velkokapacitních ústavů, si začíná pomalu zvykat, že tyto osoby nikoho neohrožují a mají také právo na běžný život. O tom, jak tuto myšlenku odráží politika Ministerstva práce a sociálních věcí, si s EurActivem povídal ředitel odboru sociálních služeb a sociální práce Petr Hanuš.

  • Letos na jaře skončil projekt Podpora transformace sociálních služeb pro zdravotně postižené, který usiloval o to, aby v České republice došlo k velké změně – tedy, aby systém nenutil zdravotně postižené spoluobčany žít ve velkokapacitní péči, ale naopak jim umožnil život v běžném prostředí, například v jejich vlastní domácnosti či v komunitní péči. Jak Ministerstvo práce a sociálních věcí, kde projekt vznikl, hodnotí jeho výsledky? 

Jedná se o velmi přínosný projekt, který nemá v rámci zemí střední a východní Evropy obdobu. Je jedinečný i tím, že se věnuje transformaci systémově a propojuje podporu k provedení změn v ústavních sociálních službách s investicemi. Kolegové ze sousedních zemí z něj nyní také čerpají a využívají naše zkušenosti – například na Slovensku. 

  • Říkáte, že se jedná o přínosný projekt. Co se tedy v jeho rámci podařilo? 

K 31. březnu letošního roku více než 555 lidí se zdravotním postižením, kteří dosud žili v ústavech, ústavy opustili. 126 z nich odešlo do vlastních domácností a dalších 429 do sociálních služeb poskytovaných v komunitě, tedy v běžném prostředí. Vyzkoušeli jsme a vytvořili řadu metodických postupů, návodů a příruček, takže se dá říci, že ti, kteří budou nyní provádět  transformaci ústavu, mají z čeho čerpat.  

Jako překvapivý musíme vyhodnotit odpor některých spoluobčanů k tomu, aby mezi sebe přijali lidi se zdravotním postižením, kteří ústavy opouštějí. Řadu let jsme byli zvyklí, že ústavy, kde žijí lidé s postižením, jsou uzavřeny za zdí a vraty. Nyní z nich tito lidé vycházejí a často vůči nim zaznamenáváme obavy. Ty mohou vyplývat i z toho, že veřejnost předpokládá, že k jejich uzavření v ústavech byl nějaký důvod a mohou například někoho ohrozit. Tak to ale není. Společnost si tu pomalu zvyká na to, že lidé se zdravotním postižením jsou její součástí. 

  • Jaká ponaučení si z pilotního projektu můžeme odnést do budoucnosti? V roce 2013 totiž odstartovala další fáze projektu, která nese název Transformace sociálních služeb. 

Nastínil jsem to v předchozí odpovědi. Ponaučením tedy je: lépe se připravit na to, že ne všichni nahlížíme na věci stejně. Ne všichni si myslíme, že lidé se zdravotním postižením mají žít v běžné společnosti, kterou to zároveň obohacuje a dělá lepší. A někteří lidé mají v tomto ohledu velmi extrémní názory, kdy jejich argumentem k odporu je „kdo se na ně má dívat“. Také jsme zjistili, že někdy nejsme schopni překročit to, jak jsme řadu let uvažovali o lidech žijících v ústavu jako o skupině, nikoliv o jednotlivcích, kteří mají různé potřeby a přání. Také nastavování nového systému služeb se neobejde bez omylů a různých „přechodných fází“, vždy je ale důležité zajistit bezpečí pro ty, kteří jsou nejvíce ohroženi.  

  • Na co se tedy bude navazující projekt konkrétně soustředit? 

Start máme za sebou, nyní se připravují vstupní analýzy, které se uskuteční u všech čtyřiceti zapojených poskytovatelů. Projekt částečně pokračuje v tom, co se začalo už v roce 2009 předchozím projektem. Do roku 2015 má totiž z ústavů odejít do svých domácností nebo jiných typů služeb dalších více než 800 lidí, a bude tedy třeba vzdělávat a podporovat uživatele i pracovníky, vytvářet nové služby, zavádět nové metody práce atd. Poskytovatelé, kteří vstupují do projektu nově, budou podporováni při vytváření transformačních plánů a plánování změn.  

  • Jak je nový projekt financován? Stejně jako tomu bylo v případě pilotní fáze, tedy formou spolufinancování z evropských fondů? 

Ano, projekt Transformace sociálních služeb je financován Evropským sociálním fondem, Operačním programem Lidské zdroje a Zaměstnanosti, a to téměř 20 miliony Kč.  

  • Jak si rezort představuje koncepci sociálních služeb po roce 2015? 

Stávající systém chce MPSV reformovat, a to jak z hlediska financování, tak z hlediska typologie služeb, vstupu do systému (registrace) i výsledku služby. Podklady pro reformu vycházejí z dalšího systémového projektu MPSV Podpora procesů v sociálních službách, na kterém se podílí stovky odborníků z praxe.  

Předpokládáme přeměnu současných nevyhovujících typů služeb, u kterých klesá poptávka, ve služby nové, lépe reflektující potřeby klientů. Předpokládáme vyšší důraz na komunitní typy služeb (tedy služby pro menší počet lidí a v rámci komunity jak místně, tak lidsky), na zvláštní úpravu služeb pro děti, podporu pečujících, přísnější a zároveň jednodušší systém registrace.  

Věříme také, že se podaří vytvořit modely kalkulačních vzorců tak, aby si poskytovatelé i zadavatelé služeb mohli propočítat optimální náklady své služby i optimální personální obsazení. V budoucím reformovaném systému bude jedním ze zásadních ukazatelů výsledek služby, tedy jasný a měřitelný indikátor, k čemu služba pomohla a kam člověka s potřebou pomoci dostala.