Marielle de Sarnez: Evropa schovává před romskou otázkou hlavu do písku

Marielle de Sarnez, francouzská europoslankyně (ALDE); zdroj: WikimediaCommons.org; autor: Marie-Lan Nguyen

Evropa před řešením romské problematiky utíká, řekla francouzská poslankyně Evropského parlamentu Marielle de Sarnez (ALDE) v rozhovoru pro EurActiv, v němž vyzývá členské státy a instituce EU, aby si „zametly před vlastním prahem a přijaly svůj díl odpovědnosti.“

Marielle de Sarnez je francouzskou poslankyní v Evropském parlamentu (ALDE). EurActivu poskytla rozhovor, který se uskutečnil během jednání o rezoluci týkající se deportací francouzských Romů. Parlament dokument, ve kterém požaduje, aby vyhošťování Romů z Francie a ostatních členských států EU okamžitě přestalo, schválil (EurActiv 10.9.2010).

  • Aktivně jste se zapojila do debat ohledně vyhoštění Romů z vaší země, Francie, a stejně tak do diskusí o často nezáviděníhodných situací, do kterých se Romové dostávají v celé řadě dalších evropských zemí. Dnes (8. září) v Evropském parlamentu jednáte o rezoluci, která se tohoto tématu také týká. Její schválení by však eventuálně vyžadovala širokou podporu, včetně Evropské lidové strany (EPP), do které patří také strana prezidenta Nicolase Sarkozyho Svaz pro lidové hnutí (UMP). Je to vůbec možné?

Opravdu doufám, že je. Podle toho, jak jsem to pochopila, lidovci řekli, že by nepodepsali žádnou rezoluci, která ukazuje přímo na Francii. Já osobně jsem pro to, aby se na země, které jednají nebezpečným způsobem, prstem ukázalo. A Francie není jediná, která to dělá.

Každý před romskou otázkou schovává hlavu do písku, ale já si myslím, že by si spíše měl zamést před vlastním prahem a přijmout svůj díl odpovědnosti. Francie se na této odpovědnosti podílí a mně se nelíbí politická rétorika, která z této země vychází a hází celou romskou komunitu do jednoho pytle. To poukazuje na to, že něco není v pořádku a Evropa nepřijme takovou diskriminační politiku.

Také se domnívám, že odpovědnost je i na straně zemí, ze kterých Romové pocházejí. Pokud se rozhodnou emigrovat, je to proto, že se cítí být odmítnuti, opomíjeni a ve své vlastní zemi si připadají jako druhořadí občané. Je proto zapotřebí vyvinout větší úsilí, aby se integrovali ve své vlastní zemi.

Avšak ani Evropa si před vlastním prahem nezametla a nepostavila se čelem k problému, který s sebou přineslo rozšíření. Komise si nepoložila otázku, jak integrovat migrující skupiny. Na romskou problematiku připadlo již mnoho peněz – jen 13,3 miliard eur z Evropského sociálního fondu, ale Romové stále nežijí v lepších podmínkách.

  • Během debatování na plénu někteří poslanci argumentovali tím, že vlády nejsou příliš ochotny vydávat peníze na Romy, protože to zbytek populace, která žije ve srovnatelně špatných sociálních podmínkách, vnímá negativně.

Ano, ale ty peníze jsou stejně k dispozici. Pokud nebudou použity na Romy, bude je čerpat někdo jiný.

  • Nebo nemusí být vyčerpány vůbec… A zároveň je také pravda, že Bulharsko a Rumunsko mají potíže s čerpáním peněz z fondů EU…

Souhlasím, obě tvrzení jsou správná. Řešení pro Romy spočívá v jejich integraci ve školách, v podpoře vzdělávání či v pomoci při zařizování bydlení atd. Neexistuje jiná cesta.

  • Setkáváme se však se dvěma přístupy. Francouzský ministr pro přistěhovalectví Eric Besson tvrdí, že integrace musí proběhnout v zemích původu. Evropská komise je naopak přesvědčena, že se musí odehrávat v zemi, kde se Romové rozhodli žít. Kdo má pravdu?

V ideálním případě by se Romové cítili klidněji v jejich vlastní zemi, to by bylo rozhodně nejlepší. Oni se ale rozhodli své země opustit a přestěhovat se do jiných jako je Itálie, Francie, Německo, takže i my musíme vyvinout úsilí, aby zapadli do naší společnosti.

Je také pravda, že země, odkud Romové přicházejí, nepostupují správně. Vím, že se nalézají v těžké ekonomické i sociální situaci, to je asi důvod, proč se nedokáží postarat o Romy. Je to zkrátka začarovaný kruh. Čím méně jsou Romové integrovaní, tím častěji se stávají obětními beránky, jako ve Francii.

  • Ministr Besson říká, že Francie mezi etniky nerozlišuje. Zároveň tvrdí, že to je důvod, proč nemůže integrovat Romy. Kdyby se tak totiž stalo, Paříž by musela přijmout všechny nelegální imigranty.

Není pravda, že Francie nediskriminuje podle etnického klíče. Avšak do takové debaty se pouštět nechci, spíš se snažím diskusi někam posunout a neřešit pouze čistě francouzský problém. Nelíbí se mi slova, která během léta pronesli francouzští vládní představitelé a nelíbilo se mi ani, co dělala a říkala Itálie před rokem a půl. V každém případě jsme si vědomě vybrali stigmatizování jedné komunity a přenesli jsme na její bedra celou odpovědnost, a to z vnitřních politických důvodů.

Ve Francie žije pouze dvanáct tisíc Romů, nedávalo by smysl, pokud by toto skromné číslo mělo být odpovědno za veškeré problémy s násilím a nezaměstnaností ve Francii.

  • O stigmatizování Romů se už mluvilo hodně, ale Francie by také podle vás za viníka označována být neměla, je to tak?

Snažím se vysvětlit, že nesouhlasím s politikou, která ubližuje Romům ve Francii a Itálii, ale zároveň se nestavím proti deportacím, pokud je tato politika v souladu s EU a národní legislativou a pokud se dotyčný nachází v ilegálním postavení.

  • Nemyslíte si, že Francie nakonec ustoupí, potom jaké vyvolala reakce?

Jsou tu dvě odlišné věci. Politická rétorika a realita vyhoštění. Doufám, že to vláda dá zase do pořádku. Stejně jako francouzští občané i já nerada vidím, když je má země souzena, kvůli tomu, že její zástupci říkají nepřijatelné věci.

Považovala bych je za nepřijatelné od jakékoliv země, ale především od Francie, země, jejíž lidská práva by měla jít příkladem. Navíc by to mohlo povzbudit další země.

  • Ještě mě napadá jedna věc: Rumunsko patřilo mezi východoevropskými zeměmi k největším spojencům Francie…

Ano, tím se celá věc ještě zamotává. Je to ostudné pro vztahy, které jsme měli v minulosti.

  • Co říkáte na Bulharsko, které se celé záležitosti vyhýbá a přitakává Sarkozymu?

Chápu, že je to pro tyto země složité. Extrémní pravice (ve Francii) říká, že přijetí Rumunska a Bulharska bylo chybou. Naštěstí svět může být založený na toleranci, na porozumění a ne na konfliktech.