Věčná cesta Ukrajiny do Evropy

UPOZORNĚNÍ: Názor autora/autorů se nemusí shodovat s názorem redakce EurActiv.cz

© Shutterstock

V pondělí Ukrajina podala přihlášku do Evropské unie. O členství už ale usiluje skoro dvacet let. Proč to trvalo tak dlouho? A jak se tedy vztahy mezi Ukrajinou a Unií vyvíjely doposud?

V roce 2004 zfalšovala ukrajinská vláda prezidentské volby, podle oficiálních výsledků vyhrál proruský kandidát Viktor Janukovyč. Proti tomu se vzedmula série protestů dnes známých jako Oranžová revoluce. V opakovaném druhém kole voleb zvítězil proevropský kandidát Viktor Juščenko. Ne všichni obyvatelé Ukrajiny, především ti na Krymu a Donbasu, však s Oranžovou revolucí souzněli.

Ukrajina začala usilovat o členství v EU, Evropská rada to ovšem odmítala. Místo nabídky členství v roce 2004 spustila EU novou Evropskou politiku sousedství, díky které se Ukrajina mohla s Unií integrovat alespoň částečně. To mělo probíhat podle hesla „více za více“, tedy více integrace a výhod za více provedených reforem. V roce 2007 skutečně začalo jednání o asociační dohodě. V realitě byly ale reformy provedené Ukrajinou pouze částečné a ani úroveň demokracie se příliš nezlepšila – i Juščenko po vzoru svých předchůdců utlačoval opozici. Ukrajina se navíc kvůli sporům prezidenta s proruskými stranami a později i premiérkou Julijí Tymošenkovou několikrát ocitla v politické krizi.

Tyto krize nakonec vedly k Juščenkově drtivé porážce v prezidentských volbách 2010, které vyhrál samotný Janukovyč. Ten velmi rychle začal koncentrovat moc ve svých rukou. I přesto EU v jednáních o asociační dohodě pokračovala. Obávala se totiž, že by se Ukrajina odvrátila směrem k Rusku. Heslo „více za více“ tedy šlo stranou. V roce 2012 sice začala na reformách opět trvat, ale nakonec od svých požadavků ustoupila a naplánovala podpis asociační dohody na listopad 2013.

Janukovyč však den před podepsáním obrátil. Zároveň oznámil posílení vazeb s Ruskem, Ukrajina se měla stát členem Eurasijského celního svazu, ruské alternativy EU. Proti tomuto rozhodnutí se ozvala skupina Ukrajinců, která začala protestovat na Náměstí Nezávislosti v Kyjevě. Janukovyčův režim ale po několika dnech začal protesty násilně rozhánět. Pokus zneškodnit protesty však vyvolal opačný efekt – hnutí vzrostlo a v důsledku revoluce, dnes známé jako Euromajdan, Janukovyč utekl do Ruska. Pár týdnů na to Rusko anektovalo Krym a poté sehrálo klíčovou roli v nezákonném odtržení Doněcké a Luhanské oblasti.

Dne 27. června 2014 podepsal nový prezident Petro Porošenko asociační dohodu s EU, v platnost vstoupila o tři roky později. Podobné dohody uzavřela EU i s Moldavskem a Gruzií. Díky asociačním dohodám se tyto země ve vybraných sektorech podílejí na evropském jednotném trhu. Mezi EU a asociovanými zeměmi jsou tedy rušena cla a jiné restrikce, k tomu navíc přijímají tyto země část evropského práva. V asociačních dohodách však nebyla zakotvena perspektiva plného členství.

Ukrajina o něj i tak nadále usilovala. V roce 2019 byl dokonce schválen ústavní dodatek, který zemi zavazuje ke členství v EU i NATO. Na odmítavé pozici ze strany Unie to však nic nezměnilo. Porošenko i přes prozápadní rétoriku podobně jako Juščenko neprosadil mnoho reforem, a tak jej v prezidentském křesle v květnu 2019 po drtivém vítězství vystřídal herec a komediant Volodymyr Zelenskyj.

Před několika dny provedlo Rusko plnou invazi na Ukrajinu. I přesto, nebo spíše právě proto, že ruská armáda stojí před Kyjevem, se Zelenskyj rozhodl pro historický krok a podepsal oficiální přihlášku Ukrajiny do Evropské unie. Dokonce volá po „okamžitém“ vstupu pomocí „nové speciální procedury“. Prezidenti osmi postkomunistických členských států včetně Miloše Zemana se vyslovili pro urychlený přístup. I předsedkyně Evropské komise kandidaturu Ukrajiny podpořila.

Pokud se Ukrajina ubrání, tak i přes tyto proklamace ji do Evropské unie čeká trnitá cesta. Sebrat odvahu na podání přihlášky trvalo Ukrajině skoro dvacet let, během kterých zažila dvě revoluce a několik prezidentů neschopných či neochotných zemi skutečně reformovat. Navíc, čím více se Ukrajina k EU přibližovala, tím více Rusko dělalo pro to, aby jí v tom zamezilo. A dnes vede Rusko s Ukrajinou válku o její budoucnost.