Rozšiřování: ambice nahradila střízlivost

UPOZORNĚNÍ: Názor autora/autorů se nemusí shodnovat s názorem redakce EurActiv.cz

Pražský studentský summit/Prague Student Summit

Rozšiřování EU je tradičním podzimním tématem, jelikož Evropská komise vždy v říjnu uveřejňuje soubor tzv. zpráv o pokroku. V nich hodnotí šance jednotlivých zemí na členství v Evropské unii. Jak se rozšiřování posledních letech vyvíjelo, jak ho zasáhly hospodářské otřesy posledních let a jaký může být vývoj do budoucna?

Autorem komentáře je Kristián Léko, redaktor novin Chronicle, které doprovází projekt Pražský studentský summit.  

Po dlouhá léta bylo rozšiřování EU čímsi přirozeným. Evropské ekonomiky posledních několik desítek let rostly, některé rychleji a jiné pomaleji, některé přirozeně a jiné za cenu stálého růstu veřejného deficitu. Tato „konjunktura“ usnadnila rychlé a zdánlivě bezproblémové přijímání nových zemí do EU, rozšiřování Schengenského prostoru, zavedení společné měny a její přijetí většinou starých členských zemí. 

Východní rozšíření

Jednou z nejvýznamnějších událostí poválečné evropské historie byla jistě tzv. východní rozšíření – roku 2004 bylo přijato deset zemí, většinou z bývalého východního bloku. O tři roky později pak do EU vstoupilo Rumunsko s Bulharskem. Bylo to čistě politické rozhodnutí, založené spíše na snaze o rozšiřování evropských hodnot než ekonomické kalkulaci. Celkem totiž přibylo téměř sto milionů Evropanů, jenže nové členské země měly oproti těm starým významně slabší ekonomiky – jejich průměrné HDP na osobu bylo jen čtvrtinové! Rapidně tak narostly především výdaje ze strukturálních fondů. 

Rozšíření o východoevropské země mělo obrovský význam, jelikož znovusjednotilo Evropu, kterou rozdělily zločinné režimy dvacátého století. Za podobných okolností a ekonomických nákladů došlo také ke znovusjednocení Německa a lze předpokládat, že jednou k něčemu podobnému jednou dojde také na Korejském poloostrově. Jihokorejská vláda dokonce už začala shromažďovat finance nutné k možnému budoucímu spojení s KLDR. 

V době před americkou hypoteční a finanční (a následně celosvětovou hospodářskou) krizí se evropští představitelé bili v prsa, kdo vydá ambicióznější prohlášení ohledně rozšiřování EU. Hlásalo se, že v blízké budoucnosti bude přijato Chorvatsko, vlastně celý západní Balkán a hodně se hovořilo také o možném členství Turecka. Přístupová smlouva s Chorvatskem je již připravena k podpisu a země by do EU měla vstoupit v červenci roku 2013. U dalších zemí je situace o poznání složitější, navíc u Chorvatska je na místě otázka, proč se stává členem EU až nyní. 

Turecko, Rusko a další adepti

Po krizi se vyjádření uklidnila a ambice vystřídala opatrnost. Našly se ale i výjimky – například Vladimír Špidla v rámci loňského ročníku Pražského studentského summitu prohlásil, že během několika dekád do EU vstoupí nejen Turecko, ale také Rusko či dokonce Brazílie. Současný eurokomisař pro rozšíření Štefan Füle krátce po nástupu do úřadu ale již celkem střízlivě odhadl, že by se během jeho funkčního období mohli stát členy EU pouze Chorvatsko a Island. U této severské země je ovšem situace komplikovanější, neboť přístupové rozhovory začaly teprve letos v červnu. 

Na závěr podotkněme, že vedle slov skeptiků, že se v důsledku probíhající krize zhroutí vedle eurozóny také celá EU, rozšiřovací proces samozřejmě běží dál, byť není tolik na očích. Letošní zpráva o pokroku považuje za největšího „skokana“ Černou Horu. Možná také kvůli tomu, že se zde platí eurem…? 


Tento komentář vyšel v novém čísle novin Chronicle, které můžete nalézt pod tímto odkazem. Pořadatelem Pražského studentského summitu je Asociace pro mezinárodní otázky. EurActiv.cz je mediálním partnerem projektu