Nováčci se v Unii těžko prosazují

Zdroj: Wikipedia Commons

Přestože mají země ze střední a východní Evropy své zvláštní oblasti zájmu jako je energetika či politika sousedství, svou agendu v Bruselu nenastolují. Vyplývá to z čerstvě zveřejněné studie, která byla zpracována na slovenské Univerzitě Komenského.

Ještě před rozšířením o 12 nových členů měly státy původní patnáctky obavy, že bude docházet ke zpomalování rozhodovacích procedur v Unii. Podle univerzitní studie však nic podobného nenastalo.

Cílem výzkumu bylo zhodnotit, jaký vliv mají nové členské státy na nastolování agendy a rozhodovací procedury v EU. Ze zemí, které do Unie vstoupily v roce 2004 a 2007, se výzkum nezabýval Maltou a Kyprem. Podle autorů práce jsou tyto ostrovní země „jiným specifickým případem“.

Studie, jejíž výsledky autoři prezentovali 1. června v Bruselu, naznačuje, že nové členské státy jsou obecně nakloněny hlubší integraci, ale snaží se udržet si autonomii v oblastech jako jsou daně či sociální politika. Práce stojí na více než stovce rozhovorů, které vědcům poskytli pracovníci evropských institucí a hlavy států.

Rozhodování je stejně efektivní jako kdykoli předtím

Navzdory obavám „starších zemí“ ke zkomplikování rozhodovacích procesů nedošlo, řekl Vladimír Bilčík z Univerzity Komenského. „Skutečně, zástupci nových členských zemí jen výjimečně hlasují v Radě ministrů proti diskutovanému opatření,“ dodal Bilčík.

V rámci celé sedmadvacítky se průměrná podpora nové legislativy v Radě ministrů pohybuje kolem 93,7 %. Z nových členských zemí hlasovaly mezi lety 2004 a 2009 častěji proti jen Polsko a Litva – Poláci podpořili 91,2 % rozhodnutí a Litva 92 %. Jsou to sice podprůměrná čísla, ale některé „staré země“ v tomto období legislativu odmítaly ještě mnohem hojněji. Například Nizozemsko schválilo 89 % návrhů, Velká Británie 87,9 % a Švédsko jen 83,7 %.

Konkrétně v roce 2009 se v Radě rozhodovalo kvalifikovanou většinou 150krát. Britové zvedli ruku pro 88 % diskutovaných opatření, Rakušané pro 86 % a Dánové jen pro 74 %. Naproti tomu většina zemí z východu kontinentu (Česko, Maďarsko, Slovensko, Slovinsko, Polsko, Litva, Estonsko a Bulharsko) loni posvětila veškeré návrhy, o nichž se rozhodovalo kvalifikovanou většinou.

Novým zemím schází iniciativa

Ačkoliv „nováčkové“ návrhy ochotně schvalují, s novými tématy nepřicházejí. Výjimkou jsou záležitosti týkající se Východního partnerství či jaderné energie.

Autoři studie také poukazují na fakt, že existující regionální uskupení, jako je i Visegrádská čtyřka (Polsko, Maďarsko, Česko, Slovensko), již od roku 2004 nepřišla s žádnou legislativní iniciativou.

Prezentace výsledků studie se zúčastnil i Piotr Kaczyński, expert z Centra pro evropská politická studia (CEPS). Politolog konstatoval, že pokud politické ideje scházejí na regionální úrovni, tedy v rámci Visegrádské čtyřky, je jasné, že si pak nenaleznou cestu ani na evropskou úroveň.

EurActiv se výzkumníků zeptal, proč studie opomíjí výrazné rozdíly v přístupu Západu a Východu ke klimatickým změnám nebo v postoji ke strategii Evropa 2020. Darina Malová z Univerzity Komenského vysvětlila, že problematika nové strategie ještě nebyla obsažena v rozhovorech, neboť jde o poměrně čerstvý balíček cílů a závazků. Malová dodala, že některým politikům z postkomunistických zemí podobné plány připomínají komunistické pětiletky a svazácké cíle.