Kdy EU po dietě jménem brexit „ztloustne“ o další členy? Realistický je rok 2030

© Shutterstock

S brexitem a očekávanými evropskými volbami stojí Evropská unie před nejasnou budoucností. Kam do toho všeho zapadá plánované rozšíření členské základny o země západního Balkánu?

Evropská unie přichází s vystoupením Británie o jednoho svého člena a zároveň soustavně řeší žádoucí míru své budoucí integrace. Zda má v této konstelaci vůbec prostor a ambici detailně se věnovat přijímání nových členských států, zjišťoval EURACTIV.cz od odborníků.

Podle Zdeňka Sychry z Katedry mezinárodních vztahů a evropských studií na Fakultě sociálních studií MU není pochyb o tom, že rozšíření EU na Balkán zůstává jednou z priorit.

„Unie to neustále opakuje a snaží se udržet proces integrace tohoto regionu v chodu. To není v rozporu s tím, že prioritou je teď také řešit vlastní budoucnost. Proto je také vyloučené přijetí nějakého nepřipraveného kandidáta,“ poznamenal Sychra. Rozšiřování bude podle výzkumníka navíc pozvolné. „Jedná se o maximálně čtyři malé země, které mají reálnou šanci se do Unie dostat. Nepůjde tedy o žádný velký dopad na integraci,“ dodal.

Jana Juzová z think-tanku EUROPEUM poukázala na to, že mezi těmi, kteří vyzdvihují důležitost dalšího rozšiřování, a těmi, kteří by raději definovali žádoucí integraci současných členů, nicméně dochází v poslední době k pnutí. Děje se tak podle ní „zejména po prohlášení prezidenta Emmanuela Macrona, že Francie nepodpoří žádné další rozšiřování, dokud sama EU neprojde potřebnou reformou a nebude mít dostatečnou kapacitu na přijetí nových členských států,“ řekla analytička.

Ambice EU přijímat další země je z pohledu Juzové každopádně jednoznačná a ukázalo se, že oblast západního Balkánu, její stabilita a vliv EU v ní je pro Unii existenčně důležitá, a to například v kontextu migrační krize nebo s narůstajícím vlivem externích mocností v regionu.

„Pro západní Balkán i pro EU je zcela jasné, že neexistuje jiná alternativa, než konečné členství daných zemí v EU. Otázkou je jen, kdy k tomu dojde,“  vysvětlila Juzová. S pomalým tempem přijímání nutných reforem a především jejich implementací v zemích ucházejících se o členství se podle ní však zdá, že EU nebude muset minimálně příštích deset let tomuto rozhodnutí čelit.

Delší přechodné období po brexitu by pomohlo uzavřít rozvodovou dohodu s EU

Za akceptování delšího přechodného období po brexitu, které EU nabídla Británii, si britská premiérka Mayová původně vysloužila doma kritiku. Pomohlo by však prodloužit jednání o nejpalčivější otázce budoucího režimu na severoirské hranici.

Efekt brexitu

Experti hodnotili také dopad brexitu samotného na unijní proces rozšiřování. Zdeněk Sychra větší přímou souvislost nevidí. „Nepřímo ho ovlivňuje v tom, že agenda brexitu zastiňuje řadu ostatních otázek včetně rozšiřování. Ale vstup dalších států stejně nebyl v tomto funkčním a volebním období Komise a Evropského parlamentu na pořadu dne,“ poznamenal výzkumník. Podle Sychry je ovšem pro Unii klíčové v rozšiřování pokračovat a fakticky tak demonstrovat, že EU zůstává i při odchodu Británie stále atraktivní pro další státy.

Podle Juzové má odchod Británie z EU na další rozšiřování dvojí dopad – na jedné straně je to ztráta jednoho ze členských států, který je od devadesátých let poměrně aktivní v oblasti západního Balkánu a země na jejich cestě k evropské integraci tradičně podporuje.

Na straně druhé to politiku rozšiřování EU podle ní mnohem citelněji negativně ovlivňuje v tom smyslu, že na síle nabývají argumenty v duchu, že se EU musí sama nejprve reformovat a stabilizovat, než bude schopna se rozšiřovat co do počtu členských zemí. „V době, kdy je zpochybňována samotná další podoba a budoucnost EU a evropské integrace jako takové, se mnohem obtížněji obhajuje potřeba dalšího rozšiřování,“ podotkla Juzová.

Balkánské země chtějí založit společnou ekonomickou zónu

V albánském Drači se s eurokomisařem Johannesem Hahnem včera neformálně sešli zástupci západobalkánských zemí. Účastníci se shodli na tom, že do budoucna by mezi státy měla vzniknout společná ekonomická zóna. Řeč přišla i na rozšiřování EU.

Kdo má do EU nejblíže

Co se týká plánovaného rozšíření, EU zatím zahájila přístupová jednání s Černou Horou (2012) a se Srbskem (2014). „Postupně si plní ,domácí úkoly‘ a postupují vpřed v jednotlivých kapitolách. Mají toho ale ještě dost před sebou, zvláště Srbsko, které začalo z historických důvodů vyjednávat později,“ popsal současný stav Sychra. Také podle Juzové je Černá Hora vzhledem k počtu otevřených a uzavřených kapitol ve vyjednávání před svým sousedem napřed.

Albánie a Makedonie se v současnosti těší kandidátskému statusu, zatímco Bosnu a Hercegovinu, stejně jako Kosovo prozatím EU označuje pouze jako potenciální kandidáty. Přistoupení Turecka je podle Sychry dnes už mimo hru.

Odhadovat datum vstupu Černé Hory a Srbska podle něj není jednoduché, vždy může dojít k nějaké komplikaci. „Už jsme to v minulosti několikrát zažili. Komisař pro rozšíření Johannes Hahn letos zmínil jako orientační termín rok 2025. To je zajímavé, protože Unie se termínům většinou vyhýbá, ale realistické to je,“ řekl analytik. V tomto ohledu se s Juzovou neshodnou.

Rok 2025 Komise zmiňuje také ve své „Strategii pro západní Balkán“ vydané v únoru tohoto roku. „Toto je však velmi ambiciózní odhad, který předpokládá, že postup v požadovaných reformách v rámci přístupového procesu půjde hladce, což je v případě zemí západního Balkánu skutečně velmi optimistický předpoklad,“ řekla Juzová.

Postupně je tak přistoupení v roce 2025 zpochybňováno a mluví se spíše o roku 2030, který se jeví realističtěji. I tento scénář je však podle ní založený na dvou problematických předpokladech. „Za prvé, že kandidátské země budou skutečně odhodlány nutné reformy přijímat a důsledně také implementovat, a za druhé, že uvnitř samotné EU bude panovat atmosféra podporující přístup zemí ve chvíli, kdy budou připraveny,“ podotkla výzkumnice.

V dubnu letošního roku vydala Juzová analýzu, ve které zmíněnou Strategii Komise hodnotila. Plány podle ní reprezentují pokus EU demonstrovat svůj závazek k regionu a jeho budoucnosti a snaží se motivovat tamní lídry k urychlení přijetí potřebných reforem. Dokument však podle ní zároveň zapomíná na některé klíčové překážky, kterým proces rozšíření na Balkán čelí. „Poraženým“ je pak v jejích očích Kosovo, kterému je na rozdíl od ostatních států v dokumentu věnováno málo prostoru a postoj EU vůči němu zůstává nejasný.

V rámci vývoje celého regionu se podle Juzové však Unie nezříká své odpovědnosti a ve Strategii představila šest nových iniciativ v oblastech společného zájmu. EU na Balkáně dlouhodobě investuje v rámci tzv. Nástroje předvstupní pomoci (IPA II), který má za cíl pomoci s přípravou zemí na členství v EU a s reformami v mnoha oblastech. Celkový rozpočet nástroje na období 2014-2020 (pro země Balkánu a Turecko) činí 11,7 mld. eur.

EU a západní Balkán

Region západního Balkánu je pro EU strategicky důležitý především z bezpečnostního hlediska. V 90. letech zde proběhlo několik ozbrojených konfliktů těsně za hranicemi EU. Cílem EU tedy je zabránit tomu, aby se tato situace někdy opakovala. V červenci 2013 vstoupilo do EU Chorvatsko. Kandidátský status má Srbsko, Černá hora, Makedonie a Albánie.

Český pohled

Jak řekl v rozhovoru pro ČTK nový český ministr zahraničí Tomáš Petříček (ČSSD), v případě západního Balkánu je zcela zřejmé, že by tyto země by měly mít garantovanou evropskou perspektivu. „Pro nás bude důležité, aby příští rok začala přístupová jednání s Albánií a s Makedonií, a aby se urychlilo jednání s Černou Horou a se Srbskem,“ řekl Petříček.

O věci jednal minulý týden na návštěvě Slovenska se svým kolegou Miroslavem Lajčákem. „Určitě budeme společně apelovat na naše partnery, ať už se to týká Francie nebo Nizozemska, aby přehodnotili svůj momentálně rezervovaný postoj k dalšímu rozšiřování,“ řekl.

Při provádění potřebných reforem, které vstup do EU vyžaduje, by balkánským státům mohly podle Petříčka pomoci zkušenosti zemí Visegrádské skupiny. „Myslím, že země V4 jsou dobrou ukázkou toho, že motivace stát se členem Evropské unie vedla k tomu, že reformy probíhaly výrazně rychleji, než by asi proběhly bez té perspektivy,“ řekl. Ministr se chce věnovat i budoucímu vztahu se zeměmi Východního partnerství.

Česká republika se ústy premiéra Andreje Babiše (ANO) už v květnu společně se svými partnery z Visegrádské čtyřky vyjádřila kriticky o absenci přesnějšího časového plánu vstupu zemí západního Balkánu do EU.

Ve sporu EU s Polskem a Maďarskem podporují Česko i Slovensko dialog

Ministři zahraničí Česka a Slovenska se shodují v názoru na řízení EU vůči Maďarsku a Polsku. Rozdíly však zatím panují v přístupu zemí k plánovanému globálnímu paktu o migraci z dílny OSN.

Budoucnost (dez)integrace

Při polemizování nad procesem rozšiřování a integrace Evropské unie vyvstává  také otázka, jestli se naopak nedá čekat nějaký typ dezintegrace (uvolňování, rozpadu) společenství. Hovoří se o tom například v kontextu nadcházejících voleb do Evropského parlamentu příští rok na jaře, kdy se očekává posílení euroskeptických nebo „antievropských“ stran, které by mohly mít na tomto vývoji zájem.

„S narůstající podporou euroskeptických stran z mého pohledu hrozí především určitá dezintegrace v podobě dvourychlostní Evropy, kdy některé státy budou stát v centru mnohem hlouběji integrované EU, a jiné státy se naopak mohou ocitnout na ,integrační periferii‘,“  nastínila možnou budoucnost Juzová. „Periferní“ státy by pak podle ní mohly mít relativně omezené možnosti spolupráce s ostatními zeměmi.

„Jedna věc je posilování euroskeptických formací, což je trend, který v Evropě jasně vidíme. Nebezpečný je v tom, že podkopává legitimitu EU. A v tom případě pozvolná dezintegrace není nereálný scénář,“ podotkl Sychra.

Euroskeptici ale podle Sychry jasně říkají, co chtějí a co je jejich cílem. Mnohem větší nebezpečí spatřuje v populismu. „Politické strany nebo politické elity, které antievropské nejsou, ,najíždějí‘ na tuto euroskeptickou vlnu, podkopávají důvěru v EU a obecně pocit společné identity,“ popsal současný vývoj expert.

Tento trend je podle něj dobře vidět v České republice. Populisté tím „napomáhají oslabování legitimity Unie, ale jiným způsobem, což je z hlediska dezintegrace mnohem nebezpečnější,“ uzavřel Sychra.

Dezintegraci v podobě dalšího „-exitu“ si Jana Juzová reálně představit nedokáže. Dle veškerých racionálních měřítek je členství v EU podle ní pro všechny země nejvýhodnější alternativou.

„Zejména složitost vyjednávání o brexitu a dopady, které vystoupení Británie bude na zemi a její obyvatele mít, podle mého názoru velmi jasně ukázala iracionalitu tohoto rozhodnutí a všechna negativa, která z něj vyplývají,“ uvedla Juzová s tím, že Británie by mohla v důsledku sloužit pro ostatní euroskepticky naladěné země jako „odstrašující příklad“.

Soudní dvůr EU jako klíčový hráč evropské integrace

Soudní dvůr EU (SDEU) ovlivňuje životy Evropanů více, než by se mohlo na první pohled zdát. Ročně řeší až 1600 případů, čímž převyšuje kterýkoli národní soud.