Europoslanci přiblížili Srbsko k EU, ale se značnými výtkami

Srbsko udělalo další krůček na své cestě do Evropské unie. Ve středu (19. ledna) dali totiž europoslanci zelenou Dohodě o stabilizaci a přidružení, jenž upevňuje politické a ekonomické vztahy EU a Srbska. I tak ale musí Bělehrad znásobit své úsilí v mnoha oblastech, včetně spolupráce s Mezinárodním tribunálem pro bývalou Jugoslávii.

V Srbsku zavládla radostná atmosféra, poslanci Evropského parlamentu totiž v drtivé většině zvedli ruku pro schválení Dohody o stabilizaci a přidružení (SAA), jež jinými slovy znamená upevnění vzájemných vztahů mezi Bělehradem a EU. Proces ratifikace této dohody však ještě zdaleka není u konce, musí ji totiž posvětit i všechny národní parlamenty zemí sedmadvacítky.

Prozatím ji odsouhlasilo dvanáct států, přičemž tím posledním byla Česká republika, která dohodu ratifikovala minulý týden.

„Ratifikací SAA Evropský parlament důrazně doporučuje Srbsku, aby podnikalo další kroky na jeho historické cestě k EU. Uznáváme a vítáme úspěchy Srbska v uplynulém roce. Současně jsme poukázali na všechny problémy, které ještě stojí před námi. Bělehrad musí plně spolupracovat s Mezinárodním tribunálem pro bývalou Jugoslávii (ICTY), aby proces ratifikace SAA mohl hladce pokračovat,“ prohlásil slovinský poslanec Jelko Kacin (ALDE), zpravodaj Evropského parlamentu pro Srbsko při úterní rozpravě v plénu.

Cesta Srbska k tomuto úspěchu byla ale velmi zdlouhavá a trnitá. O dohodě se totiž začalo jednat již v roce 2004, podpisem byla však stvrzená až o čtyři roky později. Během této doby uvízla jednání na mrtvém bodě a následně byla opět obnovena. Hlavním důvodem bylo, že Srbsko nedostatečně spolupracovalo s ICTY. Pozastavení procesu přidružení a stabilizace v minulosti prosazovalo především Nizozemsko.

SAA je pro proces rozšíření důležitá hned z několika pohledů. Umožňuje zemím západního Balkánu lépe přijímat evropskou legislativu, účastnit se finanční pomoci a také se zapojit do zóny volného obchodu.

Nátlak na jednání s Kosovem

Poslanci se také dotkli citlivého místa srbské zahraniční politiky, kterou není nic jiného než Kosovo. Evropský parlament ve své rezoluci naléhá na srbské představitele, aby bez otálení začali se svou bývalou provincií jednat a na dobro vyřešili otázku jeho statutu.

Plénum také vyzvalo Bělehrad, aby nebránil spolupráci unijní mise EULEX (Mise EU pro prosazování práva v Kosovu) se Srby, kteří žijí v severním cípu nového státu. Poslanci také poukázali na problémovou kosovskou oblast kolem severního města Mitrovica, jež je osídlena Srby, kteří odmítají vést společnou řeč s kosovskou vládou.

Dalším tématem týkajícím se Kosova jsou obavy z nadcházejících voleb. Europoslanci se snažili přesvědčit srbské politiky, aby upustili od přemlouvání jejich krajanů žijících v Kosovu, kteří by podle nich měli volební urny bojkotovat.

Evropský parlament se nevyhnul ani dalšímu evergreenu balkánské politiky. Poukázal totiž také na to, že Srbsko znásobí své šance na členství, pokud se aktivněji zapojí do vyšetřování haagského tribunálu a pomůže dopadnout válečné zločince Ratka Mladiče a Gorana Hadžiče.

Reformy na domácí scéně

Další nesnadný „domácí úkol“, který Srbsko, podobně jako ostatní země balkánského poloostrova, musí splnit, je boj s korupcí a především s přeshraničním pašováním.

Rozmáhání politické korupce nahrává totiž fakt, že srbští úřednicí často zastávají hned několik různých postů, což vede ke střetům zájmů a uplácení.

V srbském národním parlamentu je zase běžnou praxí, že politické strany důsledně sledují chování svých poslanců a drží je tím tak řečeno v šachu. Pokud bychom udělali malé resumé, europoslanci dali Srbsku jasně najevo, že v otázce vnitřní politiky se ještě mají, co do demokratických standardů, hodně co učit.

Kritika práv menšin

Kritice štrasburského pléna se nevyhnula ani otázka práv menšin, která se v případě Srbska také často skloňuje. Poslanci varovným prstem poukázali například na to, že národnostním menšinám žijícím v Srbsku, jakými jsou mimo jiné Bosňáci, Bulhaři nebo Romové, se v dostatečné míře nedostává vzdělání v jejich mateřském jazyce.

Z paměti europoslanců se také vyklubala vzpomínka na násilné střety, které doprovázely pochod homosexuálů v Bělehradě v říjnu loňského roku. Různé studie lidských práv v Srbsku dokládají, že nesmířlivý postoj vůči osobám menšinové sexuální orientace podněcuje i tamější pravoslavná církev.

Velké vrásky činí Srbsku také romská menšina, která se z velké části utápí v extrémní chudobě. Podle toho, co zaznělo v Evropském parlamentu, pouze 5 % ze srbských Romů má stálou práci.

Klaus v Srbsku

Do srdce Balkánu zavítal včera také prezident České republiky Václav Klaus, který se v Bělehradu setkal se svým protějškem Borisem Tadičem. Tématem diskuse státníků byla především cesta k budoucímu členství v Unii nejen Srbska, ale celého regionu. Česko je jednou ze zemí, která toto rozšíření velmi podporuje. Podle českého prezidenta ale nyní v EU velká vůle přijímat nové země nepanuje.

„Největšími překážkami jsou předsudky, které v části západní Evropy vůči Srbsku existují. Jsou to předsudky chybné. Dělat z Miloševičova Srbska konec světa a něco totálně nepřijatelného pro Evropu je trošku hloupé a dětinské. Srbsko je už dnes deset let po Miloševičovi a směřuje evidentně k normální evropské zemi. Já bych byl velice rád, aby se k němu přistupovalo bez předsudků,“ prohlásil v Bělehradu Klaus (citaci přinesl server Novinky.cz).