EU si chce západní Balkán připoutat investicemi. Turci se rychlým tempem vzdalují

Eurokomisař pro rozšiřování a sousedství EU Olivér Várhelyi © EPA

Zelenou transformací nemá projít jen EU, ale výhledově i její budoucí členské země ze západního Balkánu. Unie jim na to pošle miliardy eur v dotacích i zárukách. Otázkou je, jestli je region dokáže využít.

Členské země EU si nedávno od Evropské komise poprvé odnesly „vysvědčení“ z právního státu. Podobně se unijní exekutiva každoročně zaměřuje také na země západního Balkánu a Turecko, a hodnotí jejich posun v reformách nutných pro případné budoucí připojení k EU. Ty se týkají například soudnictví, boje proti korupci a organizovanému zločinu, bezpečnosti nebo hospodářského rozvoje. Klíčové je pro EU také uklidnění sporů v rámci regionu.

Hodnotící zprávy představené v úterý 6. října v rámci tzv. rozšiřovacího balíku zároveň zemím doporučují další kroky. Nově v souladu s upravenou metodologií rozšiřování, na které se EU shodla letos v březnu. Přístupový proces byl dlouhodobě „zaseklý“, což má napravit právě nová metodika.

Rozšiřování EU: Investiční plány, reformy a volby

I když se na květnovém „rozšiřovacím summitu“ EU jaksi zapomnělo na téma rozšíření, západní Balkán zůstává mezi bruselskými prioritami. Na podzim možná dokonce dojde k překročení jednoho nebo dvou zásadních milníků.

Pokrok v oblasti právního státu je podle Komise i nadále velmi problematický a často souvisí s nedostatkem politické vůle. „V celém regionu západního Balkánu přetrvává pomalé tempo změny justiční kultury – chybí zde dostatečné odhodlání dodržovat zásadu nezávislosti soudnictví,“ píše unijní exekutiva. Celkové tempo boje proti korupci se prý zpomalilo a výsledky většiny sledovaných zemí „zdaleka nesplňují požadavky na členství“.

Konkrétně v oblasti svobody projevu a plurality médií údajně došlo v loňském roce pouze k minimálnímu pokroku. Při zaměření na jednotlivé země vidí Komise optimisticky pokrok v Severní Makedonii a Albánii, naopak Černou Horu a především Srbsko kritizuje.

Speciální případ představuje Turecko. I když ho Komise stále zařazuje do skupiny k zemím západního Balkánu, jeho budoucí integrace do EU je dnes nereálná. Vzájemný vztah se navíc v posledních měsících podstatně zdramatizoval. Vše začal spor na řecko-turecké hranici, který se později přesunul na moře. Turecké průzkumné vrty u kyperských břehů donutily lídry členských zemí dokonce zvažovat sankce.

„Posun k horšímu můžeme vidět jen v Turecku, které se vzdaluje standardům EU zejména co se týče boje proti kurdským politickým silám, těžebních prací ve východním Středomoří a demokratického volebního procesu na místní úrovni,“ řekl redakci Tomáš Dopita z Ústavu mezinárodních vztahů s tím, že poslední bod se týká zejména Istanbulu a měst na jihovýchodě, kde dochází ke snahám o odstavení volených zástupců.

Sama Komise uznává, že „přístupová jednání s Tureckem se v podstatě zastavila a nelze uvažovat o otevření či uzavření žádných dalších kapitol [přístupového procesu].“ Země prezidenta Recepa Tayyipa Erdoğana však pro EU zůstává klíčovým partnerem, bez kterého se například při zvládání migrace neobejde, snahy o dialog tedy pokračují.

Boj o Středomoří: EU i NATO řeší „turecké dilema“

Evropští ministři zahraničí řeší komplikovanou otázku, jak zareagovat na aktivity Turecka ve východním Středomoří a jeho spory s Řeckem. Země prezidenta Erdogana představuje čím dál větší přítěž také pro Severoatlantickou alianci.

Nejblíže do EU má Černá Hora

Co se týká samotného procesu rozšíření Evropské unie, tento rok se řešilo především jeho zahájení v případě Severní Makedonie a Albánie. I když už obě země dostaly „zelenou“, stále se čeká na to, až ministři členských států schválí rámec pro jednání. Obstrukce by však vzhledem ke sporům se Severní Makedonií o výklad historie mohli dělat Bulhaři.

Až po splnění všech formalit může Komise se zmíněnou západobalkánskou dvojicí zahájit první „rozšiřovací“ mezivládní konferenci. Podmínkou pro další posun, především u Albánie, byly doplňující reformy. Podle Evropské komise se situace v tomto ohledu vyvíjí příznivě.

Nejbližší vstup do EU se může týkat Černé Hory, kde ale podle Dopity stále existuje problém s vyjednávajícími kapitolami týkajícími se fungování právního státu. „Pokud nově zvolená vláda tyto věci dokáže vyřešit, tak bychom během tří až čtyř let mohli mít prvního připraveného kandidáta,“ podotkl výzkumný pracovník.

K určitému posunu by prý v dohledné době mohlo dojít u Srbska a Kosova, ale pouze pokud se jejich představitelé dokáží dohodnout o přijatelné podobě svých vztahů, a pokud dohoda bude v obou zemích prosazena. „To je ale otázka politických a diplomatických vyjednávání, kterým politika rozšiřování může pomoci, ale nemůže je přímo zařídit,“ poznamenal Dopita.

EU chce v tomto případě evidentně více zapracovat také na diplomacii, letos totiž zřídila pozici zvláštního zástupce pro dialog mezi Bělehradem a Prištinou, kterou obsadil slovenský diplomat a bývalý ministr zahraničí Miroslav Lajčák.

Nová dohoda mezi Kosovem a Srbskem není tak historická, jak Donald Trump tvrdí

Evropskou unii nepříjemně překvapila dohoda, kterou v Bílém domě v rámci „normalizace ekonomických vztahů“ podepsaly Srbsko a Kosovo. Komplikuje totiž unijní snahy posunout tyto dvě balkánské země na jejich cestě do evropského bloku.

Ještě složitější je podle Dopity situace v Bosně a Hercegovině, která navíc není pro EU ani další aktéry v současné době prioritou. Klíčovou překážku zde prý představuje reforma vnitřního uspořádání, a to konkrétně v otázkách složení ústavního soudu a volební procedury ve Federaci Bosny a Hercegoviny, což je jedna z autonomních oblastí země. Shodnout se musí zástupci všech tří konstitutivních národů, tedy Bosňáci, Chorvaté i Srbové.

„Bez větší prioritizace ze strany vnějších aktérů však velké posuny čekat nemůžeme. Mohlo by jít například o jmenování zvláštního představitele EU pro zprostředkování politických vyjednávání, tak jako tomu je nyní v případě Srbska a Kosova,“ navrhl Dopita.

Rozšiřovací proces je každopádně běh na dlouhou trať. Odborníci odhadují, že k dalšímu navýšení počtu členských států Unie dojde nejdříve mezi lety 2025 a 2030.

„Zelený“ investiční plán

Vedle rozšiřovacího balíku představila Evropská komise tento týden také očekávaný hospodářský a investiční plán pro západní Balkán, který má mimo jiné pomoct s řešením důsledků koronavirové pandemie. Komise si od něj slibuje urychlení hospodářského růstu regionu a s ním spojené zelené a digitální transformace nejen v energetice. Základem má být výstavba infrastruktury a propojení měst, dalšími oblastmi pak lidský kapitál nebo konkurenceschopnost.

Vytvoření plánu by podle Dopity mělo Unii umožnit prosazovat své dlouhodobé priority a zároveň pomáhat jednotlivým zemím v přibližování se k EU.

Komise navrhuje mobilizovat až 9 miliard eur ve formě grantů v rámci nástroje předvstupní pomoci. Kromě toho má v plánu vytvoření záručního nástroje pro západní Balkán (Western Balkan Guarantee facility). Unijní záruky prý „pomohou snížit náklady na financování veřejných i soukromých investic a snížit riziko pro investory“. V příštích deseti letech by tento nástroj mohl přilákat až 20 miliard eur investic.

„Evropská komise plánem Western Balkan Guarantee facility ukázala, že se politika EU vůči třetím zemím stává do značné míry výrazně přehlednější. Priority, které formulovala při nástupu do čela Evropské komise Ursula von der Leyenová, se tak promítly zahraniční politiky – jasně definované oblasti, stanovený finanční rámec a de facto způsob kontroly,“ řekl Michal Vít z Metropolitní univerzity Praha.

Tento plán podle Víta přichází v době, kde se v regionu zásadně ekonomicky etabluje Čína, kterou evropské státy v tomto prostoru vidí jako vyzyvatele svého neomezeného politického vlivu. A nejde pouze o Čínu – své zájmy se zde snaží prosadit i Rusko, Turecko nebo státy Perského zálivu.

Zahraniční vliv v zemích západního Balkánu

Se změnou priorit v zahraniční politice USA v roce 2001 a stagnujícími hovory o rozšíření Evropské unie se zeměmi západního Balkánu tito dva zahraniční aktéři v regionu oslabili a otevřených příležitostí začali využívat další hráči. Jaké jsou strategie mocností a je pozice EU na západním Balkánu v ohrožení?

Nový plán může narazit na západobalkánskou realitu. Jak upozornil Vít, nebezpečím, který takto strukturovaný finanční rámec přináší, je fakt, že státy západního Balkánu nejsou schopny efektivně využívat finanční asistenci EU.

„Je tak reálné riziko, že Evropskou komisí budou preferovány státy se silným centralismem – jako je Srbsko – které za cenu ,vedlejších efektů‘ budou mít kapacitu z evropských fondů udělat geopolitické téma a využívat flexibilitu administrativního aparátu jako politický nástroj na místo efektivně směrovaného čerpání finančních prostředků do nejnutnějších oblastí,“ uzavřel odborník.