Cameron: Budu za Turecko bojovat

Britský premiér David Cameron, který v minulých dnech navštívil Ankaru, se opřel do členských států EU za neustálé protahování vstupních rozhovorů s Tureckem. Cameronova výtka přichází jen den poté, co Brusel odstartoval přístupové rozhovory s Islandem – přesně rok od přijetí islandské přihlášky.

„Jsem tu, abych za Turecko bojoval,“ prohlásil na včerejší (27. července) tiskové konferenci britský premiér David Cameron, který se v Ankaře setkal s tureckým premiérem Recepem Tayyipem Erdoganem. Ministerský předseda také Turkům slíbil, že „zůstane nejodhodlanějším obhájcem jejich přijetí do Evropské unie a většího vlivu na evropskou diplomacii“.

Slova britského premiéra, který Turecko ve své nové roli navštívil poprvé, měla jasný podtext. Evropská unie totiž včera odstartovala přístupové rozhovory s Islandem, a to navíc na rok přesně od momentu, kdy Brusel přijal islandskou přihlášku ke vstupu (EurActiv 27.7.2010). Očekává se, že jednání budou rychlá a pokud nenastanou nečekané komplikace, Island by mohl do EU vstoupit během několika let.

Ve srovnání s Tureckem tak příběh severoevropského ostrova působí téměř jako pohádka. Turecko projevilo o členství v EU zájem již v roce 1987, ale Evropská unie se rozhodla vstupní jednání zahájit až o sedm let později – v roce 2005. Od té doby se především kvůli pomalému tempu tureckých reforem podařilo uzavřít pouze jednu kapitolu z celkových 35. Osm kapitol zůstává i nadále zablokovaných.

„Když pomyslím na to, co udělalo Turecko pro obranu Evropy jako spojenec v NATO, a na to, co Turecko nyní činí v Afghánistánu po boku evropských spojenců, přivádí mě to k hněvu,“ rozčiloval se Cameron na setkání s tureckými podnikateli. „Nevěřím, že je správné, aby Turecko hlídalo tábor, ale nemělo možnost do něj vejít.“

Aniž by premiér kohokoliv jmenoval, přítomným bylo jasné, že jeho kritika směřuje především na ty členské státy EU, které v minulosti daly najevo, že s tureckým členstvím v sedmadvacítce více či méně nesouhlasí. Za  navrhovaným „privilegovaným partnerstvím“, tedy formou přidružení, které je na hony vzdáleno plnohodnotnému členství a které prosazuje především Francie a Německo, Cameron vidí hlavně „předsudky“.

Obě země (a jejich čelní představitelé) se totiž nejvíce děsí toho, že s Tureckem do EU přijde téměř 77 milionů muslimů (podle údajů CIA žije v Turecku 77,8 milionů obyvatel, z toho 99,8 % představují vyznavači islámu).

Podle premiéra Velké Británie, tedy země, která vždy hlasitě podporovala další rozšiřování EU (opomeňme z jakých důvodů), se ti, co mají k tureckému členství v EU výhrady, dělí na tři kategorie. První z nich představují "protekcionisté", kteří považují sílící tureckou ekonomiku za hrozbu pro evropské hospodářství. Další skupinou jsou pak "polarizovaní", kteří jsou přesvědčeni o tom, že Ankara by se měla rozhodnout, jakým směrem (východ vs. západ) se bude v budoucnosti orientovat – volba obou možností najednou v jejich představě neexistuje. A konečně poslední skupinu představují lidé, kteří mají vůči tureckému členství předsudky, protože si „vědomě chybně vykládají islám.“

„Vždycky budu trvat na tom, že hodnoty pravého islámu nejsou neslučitelné s těmi západními. Evropa není definována náboženstvím, ale právě hodnotami,“ nechal se slyšet Cameron.

To, že britský premiér vystoupil proti předsudkům zaměřeným proti muslimům, uvítal eurokomisař pro rozšíření Štefan Füle. „Jsme rádi, že Británie pomáhá s oživením přístupového procesu s Tureckem,“ dodal komisař.

Evropa i Spojené státy se v poslední době obávají toho, že Turecko, které je frustrované tím, že přístupový proces s EU zatím nepřináší téměř žádné ovoce, by se mohlo k Západu otočit zády a více se soustředit na spolupráci s Východem. Tato obava ještě vzrostla poté, co Ankara odmítla podpořit dodatečné sankce proti Íránu. Ten západní státy obviňují z toho, že tajně pracuje na výrobě jaderných zbraní (více EurActiv 27.7.2010 a EurActiv 26.7.2010).