Buď jsi s námi, nebo proti nám. Srbsko hazarduje se svou budoucností v EU

Srbský prezident Aleksandar Vučić © EPA

V posledních dnech se naplno ukazuje, které evropské země mají blízký vztah s Putinovým Ruskem. Jednou z nich je Srbsko, které nepodpořilo protiruské sankce, a může si tak zkomplikovat svou „evropskou budoucnost“.

Ruský prezident Vladimir Putin si za poslední roky dokázal v evropských zemích vybudovat skupinu spřátelených politiků. Po invazi na Ukrajinu se k němu řada z nich otočila zády, jmenovitě například český prezident Miloš Zeman nebo „věčná“ kandidátka na prezidentku Francie a představitelka krajní pravice Marine Le Penová.

Velice opatrně nyní našlapuje také Maďarsko a jeho premiér Viktor Orbán, který se ještě před několika týdny vydal na cestu do Moskvy, kde navzdory stupňujícímu se napětí u ukrajinských hranic domlouval pro svou zemi dodávky plynu. V současné době se Maďarsko „nechce vměšovat do ukrajinsko-ruské války“ a postavilo se tak proti tranzitu „smrtících zbraní“ pro Ukrajinu přes své území.

Visegrád se otvírá uprchlíkům z Ukrajiny, Maďarsko ale zůstává zdrženlivější

Zatímco v minulé migrační krizi si země Visegrádu společně vysloužily mezi evropskou sedmadvacítkou pověst nesolidárních zemí, v přijímání lidí prchajících před ruskou agresí na Ukrajině jdou Evropě příkladem. Na vztahu k Rusku se ovšem dlouhodobě neshodnou.

Poměrně spolehlivého sympatizanta má Rusko stále také v Srbsku, i když se jedná o komplikovaný vztah. Prezident Aleksandar Vučić ještě před plnou invazí prohlásil, že je připraven odsoudit Rusko za uznání nezávislosti separatistických regionů na východě Ukrajiny, ale pouze pokud jeho ukrajinský protějšek Volodymyr Zelenskyj odsoudí agresi NATO proti Srbsku v roce 1999. Následně se tato západobalkánská země odmítla přidat k protiruským sankcím, i když zároveň podpořila územní celistvost Ukrajiny a přislíbila pomoc uprchlíkům a dodávky humanitárního a zdravotnického vybavení.

Srbský hazard

Srbská „schizofrenie“ nezůstala bez odezvy. Evropský parlament ve své nové rezoluci „hluboce lituje toho, že se Srbsko nepřipojilo k sankcím EU uvaleným na Rusko, což poškozuje jeho proces přistoupení k EU…“.

Neochota přidat se k Západu může podle experta na rozšiřování EU Michala Víta z Metropolitní univerzity Praha pro Srbsko „defacto znamenat ukončení přístupového procesu“. Společně s Černou Horou je to přitom právě tato země, která je na cestě do EU nejdále.

Ne všichni odborníci to však vidí stejně. Jana Juzová z think-tanku EUROPEUM připomněla, že Srbsko poslední dekádu neustále balancovalo mezi EU a Ruskem, současný postoj tedy není žádnou novinkou. Vztah k Rusku podle ní dlouhodobě výrazně komplikuje slaďování srbské zahraniční politiky se společnou zahraniční politikou EU, což je jedna z kapitol přístupových vyjednávání.

Na tento problém upozornili také europoslanci ve zmíněném usnesení. „Od kandidátských zemí (se) očekává nejen sladění s acquis EU (primární právo Unie, pozn. red.), ale i se společnou zahraniční a bezpečnostní politikou EU“.

„Zároveň je však třeba říci, že v přístupovém procesu Srbska jsou další velmi problematické body, zejména otázka Kosova, ale i vážné nedostatky v oblasti demokracie a vlády práva. Současnou krizi nevidím jako převratnou ve vztazích mezi Srbskem a EU, jelikož je v souladu s dlouhodobým trendem srbské zahraniční politiky. Přístupový proces Srbska do EU to tak dle mého názoru nepoznamená, alespoň ne do té doby, než Srbsko dosáhne postupu ve všech dalších oblastech,“ řekla Juzová s tím, že zahraničněpolitické neshody nakonec bude nutné vyřešit.

Budoucnost rozšiřování

Na „čekací listině“ však samozřejmě není jen Srbsko se svým nejednoznačným směřováním. Ani další země západního Balkánu, které mají výrazně více proevropské vlády, se už dlouho nikam neposunuly. Narážely jak na výtky konkrétních členských zemí, které jejich postup blokovaly, tak na plošnou neochotu a nechuť k přijímání nových členů. EU navíc řešila řadu svých interních problémů, a na západní Balkán tak nezbýval čas.

„Ukrajinská žádost o členství v EU a veskrze pozitivní odezva od unijních představitelů i členských zemí může naznačovat určitý obrat v politice rozšiřování. Současná krize přitáhla bezprecedentní pozornost EU směrem k jejím sousedstvím a s trochou optimismu lze očekávat, že toto uvědomění si vzájemné blízkosti a závislosti bude přeneseno i do otázky budoucnosti západního Balkánu,“ myslí si Juzová.

S tím souhlasí i Michal Vít. Podle něj se nyní mohou otevřít dveře do EU pro Severní Makedonii a Albánii, které v „předsíni nesmyslně čekají už více než dekádu“.

Pozvánka Ukrajiny do EU je silným symbolem. Západní Balkán žádný takový nedostal

Zatímco Ukrajina čelí ruské invazi, její prezident Volodymyr Zelenskyj podepsal žádost o okamžité přijetí své země do Evropské unie. Něco takového je nereálné, i když k posunu v evropské integraci by dojít mohlo, například z hlediska ukrajinské pracovní síly.

Pokud jde přímo o Ukrajinu, odborníci se shodují, že i když je její urychlený vstup do EU kvůli náročnosti a komplexnosti přístupového procesu nereálný, současná situace může být novým impulsem pro spolupráci s východní Evropou.

Juzová označila za obrovský přelom to, že dlouho zpochybňovaná perspektiva členství v Unii pro země Východního partnerství, či alespoň tzv. Asociovaného tria (Gruzie, Moldavsko, Ukrajina), jim byla ze dne na den otevřena.

„Doposud byla možnost budoucího členství v EU přislíbena pouze zemím západního Balkánu, v případě VP chyběla na straně EU politická vůle a návrhy tohoto typu byly blokovány některými členskými státy, z velké části právě kvůli obavám z reakce Ruska,“ vysvětlila Juzová s tím, že aktuální vývoj tak zcela jistě vnese do rozšiřování EU novou dynamiku a zamíchá aktuálním procesem.

Konkrétně Gruzie, která se stala terčem ruské agrese v roce 2008, ve čtvrtek (3. března) následovala Ukrajinu a také podala přihlášku do EU. Ke stejnému kroku se odhodlala i Moldávie. Věci se tedy, alespoň symbolicky, dávají do pohybu.