Tento článek je součástí Special reportu: Ohlédnutí za rokem 2020: Klima, brexit, právní stát a mnoho dalšího
Rok 2020 nabídl poměrně zajímavý vývoj také v otázce vztahů EU s jejím nejbližším okolím – se státy západního Balkánu a zeměmi Východního partnerství. Dopředu se posunul také vztah s Afrikou. Shrnujeme nejdůležitější momenty.
Vztah Evropské unie se západním Balkánem dostal hned zkraje roku 2020 nový rozměr, a to kvůli tomu, že předsednictví Rady EU se ujalo Chorvatsko. Pro Chorvaty byl důraz na integraci tohoto regionu něco zcela přirozeného, a chtěli sehrát roli prostředníků. Šlo především o to přesvědčit skeptičtější členské státy EU, aby daly zelenou začátku přístupových rozhovorů se Severní Makedonií a Albánií.
Český ministr zahraničí Tomáš Petříček v lednovém rozhovoru pro EURACTIV.cz poukázal na jeden z problémů rozšiřovacího procesu EU.
„Měli bychom otevřít debatu o tom, jak zabránit situaci, kdy jeden členský stát zablokuje možnost EU postupovat společně a prosazovat společnou vizi řešení. Přiznám se, že je značně frustrující, když vidíte, že naprostá většina států ví, kam bychom měli směřovat, ale dva státy to zablokují,“ nechal se slyšet Petříček.
Ve snaze „odblokovat“ rozšiřování Unie a přesvědčit především Francii, že vztahy se západním Balkánem je potřeba posunout vpřed, představila Evropská komise v únoru reformu rozšiřovacího procesu.
Maďarský eurokomisař zodpovědný za téma rozšiřování Olivér Várhelyi popisoval při své únorové návštěvě Prahy důvody, proč je proces tak dlouho „zaseklý“.
„Těch důvodů je mnoho. Když se podíváte na metodologii, kterou jsme navrhli, tak tam najdete odpovědi. Jde o nedostatek důvěryhodnosti, nedostatek politické odpovědnosti, nedostatek dynamiky, stejně jako o samotný administrativní proces v celé jeho šíři. Proto se snažíme o jeho revitalizaci a chceme reagovat na všechny jeho nedostatky,“ uvedl pro EURACTIV.cz komisař.
V březnu jsme se v článku blíže zaměřili na Severní Makedonii, která na své cestě do EU musela překonat spoustu překážek a další ji čekaly.
Evropská komise nezapomněla ani na země Východní partnerství, kam patří i Ukrajina nebo Gruzie. Novou strategii vůči tomuto regionu představila unijní exekutiva v březnu.
Ve stejném měsíci představila také novou strategii k africkému kontinentu, ke kterému chce nyní přistupovat jako k rovnocennému partnerovi.
Ještě na konci března se státy EU shodly na tom, že se Severní Makedonií a Albánií přístupové rozhovory zahájí. Zdálo se tedy, že neshody se podařilo překonat.
Zvláštní zmocněnkyně ministerstva zahraničí pro západní Balkán Janina Hřebíčková na dubnové debatě upozornila, že pokud by budoucnost tohoto regionu nebyla „evropská“, pro EU by to znamenalo velký bezpečnostní, politický i ekonomický problém. „Váhavost“ Unie v posledních letech podle ní v regionu dala prostor zvyšování vlivu Ruska, Číny a dalších mocností, které chtějí pomocí měkkých nástrojů oslabit evropskou bezpečnost a spolupráci.
„Hrozí nám, že země [západního Balkánu] budou sedět na dvou či třech strategických židlích, a i když si od nás budou brát pomoc, budou zároveň ,flirtovat‘ ještě s dalšími partnery. To není v zájmu EU ani jejích zemí,“ poznamenala Hřebíčková.
Stejně jako další zahraničněpolitická agenda i rozšiřování EU muselo do velké míry ustoupit jiné prioritě – řešení koronavirové krize. V květnovém rozhovoru na to upozornil odborník na EU Tomáš Weiss.
Lídři EU a jejích zemí se na květnovém videosummitu se svými protějšky ze západního Balkánu zavázali, že regionu poskytnou rozsáhlou pomoc při řešení dopadů pandemie. Jeho směřování do EU však podpořili jen vágně, přetrvávaly navíc spory v zahraničněpolitických prioritách.
Na povrch se navíc dostala další potenciální překážka rozšíření EU o Severní Makedonii a Albánii – bulharské veto.
Po srpnových prezidentských volbách EU reagovala na dramatickou situaci v Bělorusku. Evropští lídři na mimořádném videosummitu odmítli akceptovat výsledky voleb a dali zelenou sankcím proti osobám zodpovědným za manipulování voleb a následné násilné represe. „Jsme na vaší straně,“ vzkázal běloruskému lidu předseda Evropské rady Charles Michel.
S koncem léta se opět „rozběhla bruselská mašina“. Kolegové z EURACTIV.com na konci srpna shrnuli, co nejdůležitějšího EU v následujících měsících v otázce rozšiřování čekalo.
Evropskou unii v září nepříjemně překvapila dohoda, kterou v Bílém domě v rámci „normalizace ekonomických vztahů“ podepsaly Srbsko a Kosovo. Komplikovala totiž unijní snahy posunout tyto dvě balkánské země na jejich cestě do evropského bloku.
V říjnu Evropská komise představila tzv. rozšiřovací balík, v rámci kterého hodnotila pokrok zemí západního Balkánu a Turecka v reformách nutných pro případné budoucí připojení k EU. Vedle toho zveřejnila ještě očekávaný hospodářský a investiční plán pro západní Balkán, který má mimo jiné pomoct s řešením důsledků koronavirové pandemie.
Květnové obavy se potvrdily v říjnu, kdy Bulharsko oznámilo, že přístupové rozhovory se Severní Makedonií vetuje. Bulharské vládě se nelíbí „protibulharská kampaň“ v makedonských médiích nebo nedostatek ochoty shodnout se na společné historii a zárukách pro menšiny.
K zatím poslednímu vývoji v otázce Severní Makedonie došlo v polovině prosince. Česká republika a Slovensko zablokovaly důležitý dokument týkající se dalšího rozšiřování Evropské unie, a důvodem bylo právě bulharské veto na zahájení přístupových rozhovorů se Severní Makedonií. Podle ministra Petříčka by mohl dokument dále zkomplikovat přístupová jednání.
Bělorusko zůstává pro EU důležitým tématem i nadále. Zástupci unijních zemí se v polovině prosince shodli na rozšíření běloruského sankčního seznamu o prvních sedm institucí či firem. V Evropském parlamentu zároveň převzala Sacharovovu cenu za svobodu myšlení Svjatlana Cichanouská, jedna z vůdkyň běloruské opozice.