Vztahy EU a Islandu

Hlavním důvodem, proč se islandská vláda rozhodla, že 16. července 2009 podá přihlášku do EU, byly dopady finanční a ekonomické krize, která ostrovní hospodářství zasáhla v roce 2008.

(Aktualizováno: 21.2.2014)

Historie vztahů EU-Island

  • 1. ledna 1970: Island se stává členem Evropského sdružení volného obchodu (ESVO).
  • 1. ledna 1972: Dvoustranná Dohoda o volném obchodu uzavřená mezi Evropským hospodářským společenstvím (EHS) a Islandem vstupuje v platnost.
  • 1. ledna 1994: Dohoda o Evropském hospodářském prostoru (EHP), kterou Island podepsal, vstupuje v platnost.
  • 19. prosince 1996: Island se stává součástí Schengenské dohody o volném pohybu osob, avšak ve výkonném výboru nedisponuje hlasovacím právem.
  • 25. dubna 2001: V platnost vstoupilo rozhodnutí Rady EU z 1. prosince 2000, které ustanovilo uplatňováníschengenského acquis.
  • 12. května 2007: Začátek vlády koalice Strany nezávislosti a Pokrokové strany, která se netajila spíše vlažnějším přístupem ke členství v EU.
  • srpen 2008: Znárodnění banky Glitnir Bank of Island kvůli neschopnosti splácet své krátkodobé dluhy. Posléze jsou ze stejného důvodu znárodněny další banky – Landsbanki a Kaupthing. Ve všech třech institucích je zaveden bankovní dozor (Úřad pro finanční dohled – FME).
  • 26. ledna 2009: Pád islandské vládní koalice.
  • 30. ledna 2009: Prohlášení komisaře pro rozšíření Olliho Rehna o vstupu Islandu do EU společně s Chorvatskem (v té době se mělo za to, že Chorvatsko se členem EU stane v roce 2011).
  • 25. dubna 2009: Předčasné parlamentní volby, ve kterých zvítězila Sociálně-demokratická aliance (SDA). Posléze vstoupila do koalice se stranou Levicoví zelení (LGP).
  • 26. dubna 2009: Nová premiérka Jóhanna Sigurdardóttir (SDA) prohlašuje, že Island se stane členem EU a přijme jednotnou měnu euro v horizontu čtyř let.
  • 16. července 2009: Island podává přihlášku ke členství v EU.
  • 27. července 2009: Rada EU požádala Evropskou komisi, aby k islandské přihlášce připravila oficiální stanovisko.
  • 14. října 2009: Evropská komise vydala novou strategii pro rozšíření, ve které zdůraznila, že bude ke každé kandidátské zemi přistupovat individuálně.
  • 18. října 2009: Island souhlasí s dohodou o vyplacení ztracených vkladů britským a nizozemským střadatelům, kteří o ně přišli v důsledku islandské bankovní krize. Uzavření dohody o kompenzacích představuje překážku pro zahájení přístupových rozhovorů s Islandem o členství v EU.
  • 28. října 2009: Mezinárodní měnový fond (MMF) přislíbil Islandu půjčku ve výši 167,5 milionu dolarů.
  • 2. listopadu 2009: Islandský ministr zahraničí jmenuje Stefana Haukura Johannessona hlavním vyjednavačem o islandském členství s EU.
  • 16. listopadu 2009: Komisařka pro vnější vztahy Benita Ferrero-Waldner a islandský ministr zahraničních věcí Össur Skarphedinsson podepsali dohodu o zřízení  Delegace EU na Islandu.
  • 5. ledna 2010: Islandský prezident Olafur Grimsson odmítá podepsat zákon schválený parlamentem o kompenzaci vkladů britských a nizozemských střadatelů v internetové pobočce Icesave zkrachovalé islandské banky Landsbanki.
  • 8. ledna 2010: Islandská premiérka Jóhanna Sigurdardóttir oznamuje uspořádání referenda o zákonu o kompenzacích britských a nizozemských vkladů v bance Icesave.
  • 24. února 2010: Evropská komise doporučuje zahájení přístupových rozhovorů s Islandem.
  • 6. března 2010: Obyvatelé Islandu odmítají v referendu kompenzovat ztracené vklady britských a nizozemských občanů ve zkrachovalé bance Icesave.
  • 8. března 2010: Komisař pro rozšíření Štefan Füle Island ujišťuje, že záležitost s bankou Icesave je vnímána jako bilaterální a tudíž neohrozí zahájení přístupových rozhovorů s EU.
  • 18. dubna 2010: MMF schválil půjčku ve výši 160 milionů dolarů (zhruba tři miliardy korun). Půjčka je součástí úvěrové pomoci v celkového hodnotě 2,1 miliardy dolarů.
  • 17. června 2010: Evropská rada dala souhlas se zahájením přístupových jednání s Islandem.
  • 7. července 2010: Evropský parlament na svém plenárním zasedání souhlas Evropské rady potvrdil.
  • prosinec 2010: Island se dohodl s Velkou Británií a Nizozemskem na znění dohody o odškodnění pro střadatele zkrachovalé banky Icesave.
  • 15. února 2011: Dohoda prošla islandským parlamentem poměrem hlasování 44:16.
  • 20. února 2011: Prezident oznámil, že zákon o dohodě vetuje – dokument budou schvalovat občané v referendu (termín zatím nebyl stanoven).
  • červen 2011: Poté, co Island završil fázi tzv. screeningu, mezivládní konference odstartovala jednání ve čtyřech kapitolách (veřejné zakázky, informační společnost a média, věda a výzkum a vzdělání a kultura), z čehož hned poslední zmíněnou dvojici prozatímně uzavřela (EurActiv 27.6.2011).
  • duben 2012: Zvláštní islandský soud, který se zabývá soudními kauzami bývalých i současných ministrů, vynesl verdikt, podle něhož bývalý islandský premiér Geir Haarde svým jednáním nepřispěl k hospodářskému kolapsu země v roce 2008 (EurActiv 24.4.2012).
  • duben 2013: Parlamentní volby vyhrály dvě opoziční středopravicové strany Strana nezávislosti a Pokroková strana. Obě partaje se před volbami profilovaly jako odpůrci evropské integrace (EurActiv 30.4.2013).
  • září 2013: Island s EU přerušil přístupové rozhovory. Současný kabinet chce spolupracovat s EU, aniž by se však stal jejím členem.

Souvislosti:

Island je nejstarší parlamentní demokracií na světě (islandský parlament Althing byl založen v 10. století), avšak svou plnou nezávislost získal až v roce 1944 (od 14. století pod nadvládou Dánska). V roce 1949 vstoupil do NATO.

Ostrov Island se nachází v severní části Atlantského oceánu těsně pod severním polárním kruhem (prochází pouze ostrovem Grimsey). Kvůli působení Severoatlantického proudu (jedna z větví Golfského proudu) jsou teploty na Islandu mnohem vyšší než je tomu v regionech se stejnou zeměpisnou šířkou. To je také důvod, proč mohou být islandské přístavy využívány celoročně.

Jelikož se Island nachází na Středoatlantickém zlomu v místě tzvhorké skvrny (kde díky posunu litosférických desek dochází k silné vulkanické činnosti), jeho geotermální energie je snadno dostupná.

Na Islandu žije 320 tisíc obyvatel. V případě, že by byl ostrov přijat do EU, stal by se jejím nejméně lidnatým členem. Z tohoto důvodu by váha jeho hlasu při hlasování v Radě EU odpovídala váze hlasu Malty (která má 400 tisíc obyvatel). Islandština by se stala 23. oficiálním jazykem EU.

Ač Island o plnohodnotném členství v EU od počátku evropské integrace vážně neuvažoval, historie jeho vztahu s ES/EU je poměrně dlouhá. Již v  roce 1974 byla mezi tehdejším ES a Rejkjavíkem podepsána dvoustranná Dohoda o volném obchodu a na základě dohody mezi EU a ESVO se Island stal v roce 1994 členem EHP.

V roce 1996 se Island stal přidruženým členem tzv. Schengenské dohody (1986), která zrušila hraniční kontroly. Důvod, proč se islandská vláda (společně ještě s norskou) rozhodla k dohodě přistoupit, byla obava ze ztráty výhod, které s sebou přinášela účast v Severské pasové unii (Nordic Passport Union). Díky ní mohli od poloviny padesátých let obyvatelé Dánska, Švédska, Norska, Finska a Islandu mezi těmito státy volně cestovat, aniž by k tomu potřebovali platné vízum.

Aby se Island mohl stát členem EHP a schengenského prostoru, musel harmonizovat své právo s evropským acquis. Podle bývalého komisaře pro rozšíření Olliho Rehna dosavadní přijetí téměř dvou třetin evropské legislativy umožní Islandu, aby poté, co od EU získá status kandidátské země, snáze a rychleji dokončil jednání v přístupových kapitolách.

Islandská ekonomika je do značné míry závislá na rybolovu, který zajišťuje 40 % příjmů z vývozu a zaměstnává 8 % práceschopného obyvatelstva. Poslední desetiletí však zaznamenalo růst sektoru služeb a výroby, a to zejména v oblasti finančnictví, softwaru a biotechnologií.

V roce 2008 bylo islandské hospodářství silně zasaženo finanční a ekonomickou krizí. V září zbankrotovaly tři hlavní islandské bankovní domy – Glitnir, Landsbanki a Kaupthing, ve kterých byl následně zaveden bankovní dozor.

V období mezi lednem a září 2008 se islandská koruna vůči euru propadla o více než 35 % a náklady na splácení vysokého státního dluhu se ještě zvýšily poté, co klesla důvěra ze strany mezinárodních trhů.

Členství v EU je proto vnímáno jako řešení, které by zemi navrátilo její důvěryhodnost u věřitelů, a jako faktor při stabilizaci měny po přijetí eura. Předpokládá se, že ekonomické záležitosti budou ústředním tématem budoucích přístupových rozhovorů.

Dvanáctiletá vláda Strany nezávislosti a Strany pokroku (tj. politických stran, které se k možnému členství Islandu v EU stavěly zamítavě) skončila poté, co v zemi proběhly na jaře roku 2009 předčasné volby. Jejich vítězem se stala Sociálně-demokratická aliance (SDA) současné premiérky Jóhanny Sigurdardóttir, která vstoupila do koalice s Levicovými zelenými (LGP). Obě vládní strany se hlásí k proevropské orientaci, kterou zpečetily zasláním přihlášky do EU v 16. července 2009.

Ve volbách v dubnu 2013 se však na první dvě místa opět vrátily středopravicové partaje Strana nezávislosti a Strana pokroku. Voliči tak vyjádřili svoji nespokojenost s tvrdými úspornými opatřeními, které v předchozích letech prováděla sociálnědemokratická vláda. Dá se tedy předpokládat, že přístupové rozhovory, které se výrazně zpomalily již před volbami, se v dohledné době znovu nerozběhnou (EurActiv 30.4.2013).

Témata:

I přesto, že se Islandu podařilo implementovat podstatnou část evropské legislativy, přístupová jednání nebudou pravděpodobně probíhat tak hladce, jak dopředu avizovaly islandské vládní instituce.

Jednu z možných komplikací může představovat skutečné množství implementovaného evropského acquis – přesné údaje o stavu jeho implementace se totiž rozcházejí. Zatímco islandská vláda a bývalý evropský komisař pro rozšíření Olli Rehn tvrdí, že Island dosud přijal kolem dvou třetin evropské legislativy, studie, kterou zveřejnilo ESVO, uvádí, že implementace proběhla pouze u 6,5 % zákonů.

Pokud je pravdivý druhý údaj, znamenalo by to, že množství evropských zákonů, které je ještě třeba do islandského práva zakomponovat, je mnohem větší, než se původně předpokládalo, a to zcela jistě povede ke zpomalení přístupových jednání.

Další oblastí, ve které se mohou vyskytnout určité komplikace, je politika rybolovu. Rybolov totiž představuje polovinu islandského exportu a podílí se 10 % na hrubém domácím produktu.

Islandský ministr zahraničí Össur Skarphéðinsson prohlásil, že Rejkjavík nepřistoupí na žádnou dohodu, která by negativně ovlivnila jeho politiku rybolovu. Aniž by označil nějakou konkrétní oblast, tehdejší evropský komisař pro rozšíření Olli Rehn uvedl, že „ve výjimečných a náležitě odůvodněných případech EU může přijmout přechodná opatření, která by umožnila, aby některé předpisy EU nabyly účinnosti až jistou dobu po přistoupení. Samozřejmě s tím, že každé takové opatření bude časově a místně omezené, protože usilujeme o řešení, nikoliv výjimky“.

Za další možnou překážku islandskému členství v EU je považován nedávný a dosud neurovnaný spor mezi Islandem na jedné straně a Velkou Británií a Nizozemskem (členy EU) na straně druhé, ve kterém se tato trojice států snaží dohodnout na výši a způsobu kompenzování britských a nizozemských občanů, kteří ztratili své vklady bankrotem internetové pobočky islandské Landsbanki.

Představitelé států za tímto účelem podepsali 18. října 2009 dohodu, která byla 6. března 2009 předložena islandským občanům v referendu – 94 % zúčastněných voličů s jejím přijetím však nesouhlasilo.

Nizozemsko, které původně tvrdilo, že kvůli sporu hodlá členství Islandu v EU blokovat, na konci března oznámilo, že tak neučiní. Šéf nizozemské diplomacie Maxime Verhagen v této souvislosti vyjádřil své přesvědčení, že odstartování přístupových rozhovorů s Islandem by mělo probíhat paralelně s jednáním o finanční náhradě ztracených vkladů poškozeným občanům.

Podobné stanovisko zaujal i MMF, který 18. dubna 2010 Islandu schválil dlouho odkládanou půjčku ve výši 160 milionů dolarů (přibližně 3 miliardy Kč). Zároveň vyzval všechny zúčastněné strany, aby spor urychleně vyřešily.

Islandské členství v EU by mohlo ohrozit i veřejné mínění ostrovního obyvatelstva, které je v tomto ohledu spíše skeptické. Série průzkumů, které byly provedeny mezi různými skupinami obyvatelstva v letech 2005 až 2009, ukazuje, že i přesto, že je podpora zahájení přístupových rozhovorů mezi islandským obyvatelstvem velká, plné členství se stejné podpoře v žádném případě netěší.

Stanoviska:

Islandská premiérka Jóhanna Sigurdardóttir na parlamentním zasedání prohlásila, že žádost Islandu o členství v EU „představuje v dlouhodobějším horizontu jasnou strategii pro směřování země i její vizi. Uplatňování a přijímání zákonů vysílá jasný a uspokojivý signál okolnímu světu.“

Stefan Haukur Johannesson, hlavní vyjednavač o členství Islandu v EU, oznámil, že jeho vláda plánuje zahájit informační kampaň o EU. Taktéž uvedl, že přístupové rozhovory by mohly být ukončeny již v průběhu roku 2011 (EurActiv 20.7.2009).

Postoj islandské Strany nezávislosti, bývalé vládní a současné nejsilnější opoziční strany, která však vyhrála volby v dubnu 2013: „Strana nezávislosti zastává názor, že národní zájmy Islandu jsou nejlépe zajištěny, když země stojí mimo struktury EU. V případě plnohodnotného členství v EU hrozí, že Unie převezme kontrolu nad největším islandským zdrojem – rybolovem. Strana nezávislosti klade také důraz na to, že tím, kdo bude mít poslední slovo o zahájení přístupových rozhovorů i o následném vstupu země do EU, bude islandský národ.“

Evropský komisař pro rozšíření Štefan Füle poté, co Evropská komise v únoru 2010 vydala oficiální doporučení na brzké odstartování přístupových jednání, uvedl: „Oficiální stanovisko je důležitým krokem v přístupovém procesu a poskytuje Islandu rady, jak se stát členem EU. Jsem přesvědčen, že Island udělá vše proto, aby výzvy, které se uvádějí ve stanovisku, překonal.“

V souvislosti se zahájením přístupových rozhovorů na Evropské radě, která se konala 17. června 2010, komisař Füle prohlásil: "Evropská komise i nadále podporuje aspirace Islandu na členství v Evropské unii. Rozhodnutí Rady jasně podtrhuje fakt, že Island má v Evropské unii své místo. Jsem si jistý, že Island bude stejně jako dosud vyvíjet snahu, aby dosáhl pozitivního výsledku v přístupových rozhovorech."

V rozhovoru, který Füle poskytl EurActivu v červenci 2012, řekl mimo jiné: „V jednání s Islandem v zásadě všechno probíhá podle plánu. Během kyperského předsednictví by podle mého názoru měl být otevřen maximální počet kapitol. I v případě, že nebudou otevřeny všechny, budou na stole vyloženy všechny karty. Ještě před volbami, které mají proběhnout na jaře, tak bude jasno i v takových citlivých otázkách, jako je kapitola číslo třináct, tedy oblast rybolovu.“

Nizozemský ministr zahraničí Maxime Verhagen v červnu 2009 (pár dní poté, co islandská vláda podala přihlášku ke členství v EU) řekl, že urovnání sporu kolem internetové banky Icesave „urychlí posouzení islandské přihlášky a ukáže, že Island bere evropské směrnice vážně.“

Ministr Verhagen později prohlásil, že Amsterdam nemá v úmyslu blokovat zahájení přístupových rozhovorů EU s Islandem, pokud budou probíhat ruku v ruce s jednáním o způsobu kompenzace ztracených bankovních vkladů nizozemským občanům. „Raději bych, aby byli (Islanďané) u vyjednávacího stolu, než aby se k EU otočili zády,“ citovaly agentury Verhagena, který dodal, že „rozhovory s EU nemohou být nikdy ukončeny bez toho, aniž by Island nesplnil veškeré podmínky pro členství, včetně splacení dluhu.“

Mark Flanagan, který stojí v čele islandské mise při MMF, tvrdí, že plán hospodářské pomoci, který byl v té době již připravený (a který byl v důsledku sporů s některými státy zpomalen), povede k ekonomickému oživení země již v polovině roku 2010.