Zdeněk Sychra: Černá Hora má slušnou pozici i kredit

Zdeněk Sychra

„Vysoký ekonomický růst, rozumný přístup k veřejným financím, liberální daňová politika a ekonomické reformy z předchozího období staví Černou Horu do mnohem lepší pozice, než v jaké se nacházejí jiné balkánské i další evropské státy,“ soudí v rozhovoru pro EurActiv Zdeněk Sychra z Katedry mezinárodních vztahů a evropských studií Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně.

  • Co pro Černou Horu znamená případné členství v Evropské unii?

Velmi jednoduše řečeno to, co pro ostatní státy střední a východní Evropy, které se staly před několika lety členy EU, tedy začlenění do politicky i bezpečnostně stabilizovaného prostoru, ekonomické výhody a příležitosti, zvýšení atraktivity země, možnost podílet se přímo na dění v Unii. Speciálně pro Černou Horu jako balkánskou zemi a jeden z nejmladších států v Evropě je to dost cenná deviza. A zároveň příležitost se politicky vymanit z postjugoslávského prostředí, které bylo v důsledku událostí posledních dvou desetiletí vnímáno značně negativně.

  • Černá Hora na své cestě do Unie zaznamenala již několik významných úspěchů, vyzdvihněme především zavedení bezvízového režimu v prosinci loňského roku. I přesto se ale předpokládá, že cesta bude ještě dlouhá a náročná. Kdy je podle vás reálné, aby se tato západobalkánská země stala plnohodnotným členem Evropské unie?

Nemyslím si, že to bude v dohledné době, přesné datum je velmi těžké odhadnout. Evropská unie ještě dostatečně nevstřebala východní rozšíření, jsou zde problémy spojené s absorpční kapacitou, obecná nechuť členských států k rychlému rozšiřování. Navíc Černá Hora bude přijata jako součást skupiny dalších balkánských států, určitě ne samostatně, takže bude možná muset počkat na méně připravené kandidáty. Reálný je horizont deseti let. Jaké konkrétní problémy Unie na straně Černé Hory ještě vidí, bude mnohem jasnější po vydání stanoviska Komise k černohorské žádosti o členství.

  • Jaké překážky musí ještě překonat a jak si při tom vede?

Celkově si vede velmi dobře. Je to žhavý kandidát na získání statusu kandidátské země. Od prvního května začala platit Stabilizační a asociační dohoda s EU, což je klíčová věc a předstupeň členství. Černá Hora je teď přidruženým členem EU. Při srovnání stavu země při získání nezávislosti s dnešní situací je viditelný nesporný pokrok. Přesto zde problémy jsou: vliv politických elit na soudní orgány a veřejnou správu, nedostatečné administrativní kapacity, organizovaná trestná činnost, rozsáhlá korupce a nedostatečná efektivita boje proti ní, přílišná centralizace rozhodovacích procesů, značný rozsah stínové ekonomiky. Problémem je, že se spousta věcí formálně zlepšila, byly přijaty nové normy, ale horší je to s jejich uplatňováním a prosazováním v praxi. Tyto věci může Černá Hora ovšem během přístupového procesu postupně zlepšovat, klíčové priority evropského partnerství plní dobře.

  • Jak byste ve srovnání s ostatními západobalkánskými zeměmi zhodnotil dosavadní integraci Černé Hory do Evropské unie? Je ve své snaze a ambicích vstoupit do Unie něčím výjimečná?

Především má tu výhodu, že nebyla de facto zasažena válkou, jako ostatní bývalé jugoslávské republiky, což jí samozřejmě pomáhá. Země také neměla nikdy problém efektivně spolupracovat s Mezinárodním trestním tribunálem pro bývalou Jugoslávii. Ekonomicky je na tom relativně dobře. I přes působení a negativní dopady ekonomické krize zde proběhla řada strukturálních reforem. Výjimečná je také tím, že podobně jako Kosovo používá jako platidlo euro, i když jednostranně bez vazby na měnovou unii Unie. Integrace je tedy poměrně rychlá, což souvisí s jasně proevropským postojem černohorských vlád.

  • Jednou z priorit českého předsednictví byla i podpora integrace západobalkánských států do Evropské unie. Byly v tomto ohledu ambice České republiky úspěšné? Podařilo se dosáhnout nějakých výsledků?

Jisté výsledky české předsednictví určitě mělo. I když nebylo reálné očekávat nějakou zásadní událost v této oblasti. Pokud jde o podporu integrace západního Balkánu, svoje ambice splnilo. Hlavní přínos spočíval v tom, že se přes řešení akutních problémů, jako byla finanční krize nebo energetika, na tento region „nezapomnělo“, bylo to jedno z hlavních témat neformálního zasedání ministrů zahraničí v březnu 2009. Konkrétním výstupem je například řešení záležitostí týkajících se budoucnosti Bosny a Hercegoviny a úloha Unie v tomto procesu nebo česká podpora většímu zapojení Kosova do regionální spolupráce v Evropě.

  • Jak jsou západobalkánské země vnímány ve členských zemích Evropské unie?

To nelze takto jednoduše říct. Jednotlivé země je třeba vnímat zvlášť. Jiný je pohled na Chorvatsko a jiný třeba na Srbsko. Svoji roli hrají také vazby členských států na jednotlivé země západního Balkánu, což se pak projevuje i v jejich přístupu. Černá Hora má slušnou pozici i kredit. Je oceňována za postupný a klidný přechod k nezávislosti, o několik let odložený právě na naléhání Společenství, za ekonomické reformy, politickou stabilitu i dosavadní spolupráci. Z hlediska veřejného mínění v Unii je Černá Hora považována za stejně dobrého kandidáta jako Srbsko nebo Makedonie. Na rozdíl třeba od Chorvatska, které je jednoznačně preferováno, nebo Albánie, u které je tomu naopak. Najdou se samozřejmě regionální rozdíly ve veřejném mínění v jednotlivých zemích.

  • Černá Hora v roce 2002 jednostranně přijala jednotnou měnu euro, aniž by ale vstoupila do eurozóny. Co jí k tomu vedlo?

Ještě před zavedením eura používala Černá Hora německou marku. Už od listopadu 1999 měla fakticky dva měnové systémy, od roku 2001 odstraněním jugoslávského dináru pak pouze jeden. Důvodem byla snaha eliminovat inflační tlaky tehdejší federální centrální banky a podpořit tím ekonomický rozvoj země. Mělo to i rozpočtové výhody.

Samotnou unilaterální „euroizaci“, jak se tomuto postupu říká, Unie nerada vidí, ale fakticky proti ní nemůže nic dělat. U budoucího kandidáta na členství by mohla přehodnocení tohoto kroku svázat se vstupem, ale představitelé Evropské unie nebudou určitě nutit Černou Horu k návratu k národní měně, protože by to mělo negativní dopady na její ekonomiku. Navíc by to byl krok na poměrně krátkou dobu. Černá Hora bude muset i přesto, že platí eurem, plnit konvergenční podmínky vstupu do eurozóny a nemusí se stát automaticky jejím členem dnem vstupu do EU.           

  • Pomáhá jí jednotná evropská měna v současné hospodářské situaci? Jak si vlastně černohorské hospodářství v současné době stojí?

Existence eura pomohla hospodářství k dosažení makroekonomické stability a nízké inflace, země se stala atraktivnější a bezpečnější pro zahraniční investice. Právě jejich růst se ale vzhledem k ekonomické krizi značně zpomalil, což vedlo k negativním důsledkům pro financování dalšího rozvoje země, například v oblasti cestovního ruchu nebo dopravní infrastruktury. Přesto jde o jedinou zemi západního Balkánu, kde i v období recese příliv investic rostl. Došlo také k výraznému poklesu cen a snížení poptávky po nemovitostech. Dopady krize tedy viditelné rozhodně jsou. Na druhou stranu vysoký ekonomický růst, rozumný přístup k veřejným financím, liberální daňová politika a ekonomické reformy z předchozího období staví Černou Horu do mnohem lepší pozice, než v jaké se nacházejí jiné balkánské i další evropské státy.