Válka v Bosně může začít kdykoliv, varuje expertka. Bude to výzva i pro české předsednictví

© archiv VS

Některé spory na západním Balkáně jsou velmi těžce řešitelné a EU s nimi v současnosti nic nezmůže. Peníze by přesto měla posílat dál, čelí totiž konkurenci mimo jiné ze Saúdské Arábie, která mění pojetí islámu na Balkáně, říká v rozhovoru pro EURACTIV.cz Věra Stojarová z Masarykovy univerzity.

Věra Stojarová působí jako docentka na katedře politologie Fakulty sociálních studií MU. Dlouhodobě se zabývá politicko-bezpečnostní problematikou v regionu západního Balkánu. Absolvovala několik stáží a výzkumných pobytů v zahraničí, mj. v Haagu, Berlíně, Vídni, Heidelbergu.

Určitě se shodneme na tom, že politická situace v zemích západního Balkánu bude vždy zajímavé téma. Na jaký vývoj z poslední doby by se ale podle Vás měla Evropská unie hlavně soustředit, protože je to v jejím životním zájmu? Co je potřeba sledovat?

Asi bych začala celkovým pohledem – kvalita demokracie není v zemích západního Balkánu na dobré úrovni. Týká se to svobody slova a médií, nezávislosti soudního systému, férovosti voleb. Kvalita demokracie se dlouhodobě snižuje.

Když bych vzala každou zemi zvlášť, tak nejpalčivější je teď Bosna a Hercegovina. Současná krize je asi úplně nejhorší, co od Daytonu (smlouva o míru v zemi z roku 1995, pozn. red.) byla. (Prezident Milorad) Dodik chce vyhlásit nezávislost Republiky srbské (jedna z částí konfederace, pozn. red.), zhoršuje se bezpečnostní situace. Na tu by se měla EU soustředit.

Pak je tu samozřejmě Kosovo – neřešitelný oříšek, který vyřeší snad jen chytrá horákyně. Obrovský pozor je v Kosovu třeba dát na vládnoucí stranu Vetëvendosje, která má ve svém programu sjednocení albánských území, vytvoření Velké Albánie. A nejde jen o deklarace, strana už podniká kroky, buduje si půdu v Albánii, v západní Makedonii a v jihovýchodním Srbsku. Vetëvendosje  má nicméně zatím velkou podporu voličů a byla zvolena demokratickou cestou.

A co přímo Srbsko a zbytek západobalkánských zemí?

V Srbsku budou letos zajímavé prezidentské a parlamentní volby. Pokud nenastane nějaká krize, například okolo těžby lithia, tak je vcelku pravděpodobné, že vyhraje strana SNS prezidenta Alexandra Vučiće. Vučić má kolem sebe výborný tým na politický marketing, má fantastické PR, když se podíváte na jeho politická vyjádření, je v tomto smyslu velmi podobný Andreji Babišovi. Opozice je velmi roztříštěná, na změnu vlády v Srbsku by bylo potřeba její sjednocení. I kdyby se opozice sjednotila na ekologických tématech, v ostatních tématech se strany diametrálně odlišují.

Co se týká Severní Makedonie, tak tam vidíme velmi silně polarizovanou společnost – na jedné straně proevropský tábor, na té druhé ten tradiční, národně orientovaný. Uvidíme, jak se bude dařit nové vládě. Důležitá je samozřejmě otázka Bulharska a jak tato země přistoupí ke členství Severní Makedonie v EU, které blokuje.

V Černé Hoře budou místní volby, trochu sílí nechuť proti současné vládě. Kontroverzní otázky, které se řeší, jsou majetek srbské pravoslavné církve a také to, že Černá Hora nabízí občanství za ekonomické investice. A kdo zde ekonomicky investuje? Rusko a Čína. Evropská unie si ale je vědoma, že Rusko se vždycky angažovalo na Balkáně, stejně tak Čína, Turecko, arabské státy. Každý by chtěl svůj kousíček.

Vy už jste nakousla téma evropské integrace, tedy vstupu západobalkánských zemí do EU, nebo alespoň nějaké další propojování se zbytkem Evropy. Směřuje tato integrace někam, nebo je neřešitelně zaseklá?

Jedna věc je ekonomické propojení, Evropská unie je pro tento region z hlediska exportu a importu největší partner, politická stránka je ale jiná věc. Já západní Balkán miluji, ale jsem v tomto ohledu pesimista. Dokud místní elity nebudou ochotny ke kompromisu, zůstane na Balkáně status quo. Nejprve musíte vyřešit otázku Bosny a Hercegoviny a Kosova, poté můžete řešit integraci do EU.

Přijmout jen několik států je také velmi problematické, například Srbsko nemůžete do EU přijmout bez vyřešení otázky Kosova. Kdyby do Unie vstoupila například Albánie, musíte zase vyřešit propustnost hranic do Kosova, kde se nyní jezdí jen na občanku. Těch problémů je spousta.

Evropská unie i západní Balkán si tedy nalhávají, že to vzájemné propojování má budoucnost, ale v podstatě je to neřešitelné.

Bohužel je to tak. Myslím si, že když mi zavoláte za deset let, budu mluvit úplně stejně.

Evropské peníze nesmí přestat proudit

Zmínila jste téma demokracie, se kterým souvisí také právní stát. Evropský účetní dvůr vydal nedávno zprávu, ve které kritizuje, že miliardy z Evropské unie investované v zemích západního Balkánu právě na rozvoj nezávislých institucí, boj s korupcí a podobně se minuly účinkem. Unie podle auditorů totiž používala příliš mnoho cukru a málo biče. Selhala podle Vás EU?

Přijde mi, že se vina neustále přičítá Evropské unii, přitom ten pes je zakopaný na Balkáně. Určitě bych přísun evropských financí nezastavovala, ty jsou velmi důležité, i když je samozřejmě nutné je kontrolovat. EU se při utrácení zodpovídá svým daňovým poplatníkům.

Money makes the world go round – peníze hýbou světem. Například v Bosně jsou vidět obrovské investice z arabských zemí, ty pak mění identitu celé země. V Bosně býval tzv. sekularizovaný islám, a posledních pár let po válce se toto pojetí mění. Najdete zde vesnice, které jsou odříznuty od světa a propagují radikální pojetí islámu. V Sarajevu je čím dál více žen na ulici zahalených, ve veřejném prostoru jsou viditelné arabské nápisy, kurzy arabštiny. Alkohol je těžší koupit. Peníze zemi mění.

Abychom nebyli jen pesimističtí, Evropská komise si tento týden pochvalovala výsledek srbského referenda, které potvrdilo změny v ústavě směrem k více nezávislému soudnímu systému.

Evropská unie sice chválí, na druhou stranu spousta občanských neziskových organizací ty změny velmi kritizovala, vedla se kampaň proti referendu upozorňující na to, že řada těch novinek může být do budoucna zneužita a nakonec justice nezávislá vůbec nebude. Je to vidět i na výsledcích z hlavního města Bělehradu, kde bylo v referendu více voličů proti.

Co zmůže předsednictví?

Na přelomu roku skončilo v čele Rady EU Slovinsko, země bývalé Jugoslávie. Vidíte za slovinským předsednictvím nějaké výsledky ve vztahu mezi Unií a zeměmi západního Balkánu?

Slovinské předsednictví se chválí hodně, nicméně za půl roku toho moc zvládnout nestihnete. Můžete říct „západní Balkán je naše priorita“, uděláte summit, ale to je tak všechno.

Předsednická pochodeň předána. Slovinci nezklamali, od Francouzů se možná čeká příliš

Do čela Rady EU se na půl roku postavila vláda Emmanuela Macrona. Ten má velké ambice, ale zároveň co dělat, aby zvládl situaci doma. Blíží se totiž prezidentské volby a zároveň sílí pandemie omikronu.

O západním Balkánu jako o prioritě mluví i Česká republika, a to dlouhodobě. Jak vážně tento český zájem brát? Není to jen fráze, která se sice neustále opakuje, ale nemá žádný obsah?

Česká republika vždycky měla a bude mít západní Balkán jako prioritu, stejně to má i Slovensko. V Česku máme spoustu expertů a hluboké propojení na Balkán, stačí se podívat na univerzity, spolupráce probíhá už od první republiky.

Z naší pozice ale moc vyřešit nejde. Můžete například nabídnout svého člověka na pomoc při vyjednávání mezi zeměmi, jako byl (Miroslav) Lajčák (zvláštní zmocněnec EU pro Srbsko-Kosovo, pozn. red.), ale na vyřešení sporů na západním Balkáně by asi potřeboval kouzelnou hůlku.

Chápu, přece jen se zeptám. Co praktického může Česká republika během svého letošního předsednictví Rady EU udělat, aby situaci v tomto regionu a jeho evropské integraci pomohla?

Přednost před integrací teď určitě má bezpečnost. Situace v Bosně je taková, že válka může vypuknout kdykoliv. Česko by se mělo angažovat v uklidnění situace, aby se alespoň podařilo zachovat status quo.

Nebude to spíš úkol pro unijní diplomacii? Předsednická země přece jen už nemá tak silné postavení v zahraniční politice jako v minulosti.

Pokud si ale něco takového vytkneme jako prioritu předsednictví, budeme o tom mluvit a upozorňovat na to, může to mít svoji váhu.

Jaké signály v tomto ohledu zaznívají od nové vlády Petra Fialy? Vidíte nějakou velkou změnu v českém postoji k západnímu Balkánu, Východnímu partnerství nebo k dalším zemím v blízkém sousedství Evropy?

Všichni relevantní lidé v nové vládě deklarují, že tyto země budou priorita.

Teď jde i o to, jaký pohled na Evropskou unii vykrystalizuje konkrétně v ODS. Jestli budou stále převládat (europoslanci) Alexandr Vondra a Jan Zahradil, nebo do budoucna posílí někdo více proevropský. V rámci celé vládní koalice by to možná mohl být Mikuláš Bek (ministr pro evropské záležitosti, pozn. red.).