Qazim Tepshi: Členství v EU je velký sen Albánců

Fotografie není k dispozici.

„Albánci se vždy cítili být pevnou součástí Evropy,“ říká v rozhovoru pro EurActiv velvyslanec Albánské republiky v České republice Qazim Tepshi. Řeč se nevedla pouze o případném členství Tirany v EU, ale dotkla se i očekávaného zrušení vízové povinnosti pro albánské občany při cestování do schengenského prostoru a odkazu komunistického režimu Envera Hodži.

  • Albánie již několik let usiluje o členství v Evropské unie. Přesně před rokem podala v Praze přihlášku, kterou Unie následně přijala. Proč by se podle vás měla Albánie stát členem EU?

Albánie by se členem Evropské unie měla stát proto, že je demokratickou zemí, která se v minulosti i současnosti orientovala na Evropu, splnila kritéria v demokratické, sociální a ekonomické oblasti, přispěla a stále přispívá k posílení míru a stability nejen v balkánském regionu, ale po celé Evropě. Albánie je také členem nejdemokratičtější aliance, kterou je NATO.

Naše země o členství v Unii usilovala dlouhou dobu a nedávno odevzdala své odpovědi na dotazník, který ji zaslala Evropská komise. Věříme, že na konci roku se nám dostane kladné odpovědi a bude nám udělen status kandidátské země. Je to velký sen našich občanů.

  • Co může albánské členství v EU přinést ostatním členským zemím?

Albánie jako členský stát EU může Unii poskytnout energický „drive“ svých občanů, kteří jsou mladí, tvrdě pracující, inteligentní, mírumilovní a přátelští. Dále může nabídnout přidanou hodnotu své dlouhé historie a tradičního umění a zároveň se může podílet na větší jednotě a zajištění míru a stability. Pomůže Unii, aby se lépe vypořádala s výzvami globálního světa a ještě více upevnila demokracii. Dále může přispět svými zkušenostmi v boji proti organizovanému zločinu, terorismu, obchodování s lidmi a drogami a také se může podílet na ekonomickém a sociálním pokroku v Unii. Zároveň může přispět k posílení evropských institucí, práva a hodnot.

  • Členství v Unii se mezi albánskou politickou elitou i občany těší poměrně vysoké podpoře, která někdy přesahuje i 95%. Co je toho příčinou?

Důvod je jednoduchý: Albánci se vždy cítili jako pevná součást Evropy. Minulost naší země je totiž velmi frustrující. Jelikož Albánie leží na strategickém místě balkánského poloostrova, byla nejen ve středověku, ale i během minulého století cílem pravidelného plenění. Náš lid byl komunistickým režimem donucen žít v izolaci a až po demokratických změnách, které proběhly před dvaceti lety, si lidé uvědomili pravý smysl demokracie a svou schopnost budovat úspěšný život.

I přesto, že dnes Albánie zaznamenává skutečný pokrok a vyvíjí se jako jiné evropské země, pořád si je vědoma toho, že tomu tak kvůli komunismu nemuselo být. Každým dnem naše země rozkvétá. Potvrdit to může ten, kdo se sem vrátí třeba jen po roce – změny, ke kterým v době jeho nepřítomnosti došlo, ho překvapí.

  • Jak Albánci nahlížejí na evropskou integraci?

Evropská integrace je v Albánii vnímána jako povinnost každého, tedy nejen politiků, ale i každé instituce, hospodářských kruhů, sociálních skupin a občanské společnosti. Naše země si uvědomuje, že dosáhnout standardů Evropské unie v oblasti právního řádu, demokratických institucí nebo tržní ekonomiky je velmi obtížné, a víme, že to nepůjde bez obětí. Bez nich nedosáhneme pokroku, úspěchu a dobré životní úrovně, tedy života v opravdové demokracii s vyspělou ekonomikou.

  • I přesto, že Albánie v posledních letech zaznamenala na cestě do Evropské unie řadu úspěchů, např. v roce 2009 vstoupila v platnost Stabilizační a asociační dohoda, rychlý vstup do EU se neočekává. Důvodem je kritika ze strany Unie za nedostatky při uplatňování principů právního státu a v boji proti přeshraničnímu zločinu a korupci. Jaké kroky učinila albánská vláda, aby se s těmito problémy vypořádala?

Albánská vláda, parlament, politické strany, demokratické instituce, občanská společnost i hospodářské kruhy moc dobře vědí, že integrační proces bude obtížný. Albánie již dlouho pracuje na upevňování právního státu, lepším fungování státních institucí či nezávislosti soudnictví. Také bojuje proti korupci, organizovanému zločinu a obchodování s lidmi a drogami. Poslední hodnotící zpráva Komise bere tyto úspěchy v potaz a když Albánii navštívíte, uvidíte, že jsme v těchto oblastech dosáhli mnohdy většího pokroku než jiné balkánské země. A na dalším pokroku ještě pracujeme.

Albánii se podařilo vymanit se z izolace a aby dosáhla takového pokroku, každá její vláda musela vyvinout dvojnásobné úsilí než její protějšky ve členských státech Unie. V některých ohledech jsme na tom dokonce lépe. Naše země je připravena splnit všechny podmínky a zhruba v pěti letech budeme připraveni na to, abychom do Unie vstoupili. Když si vezmete třeba situaci Řecka nebo Portugalska před tím, než se staly členy EU, uvidíte, že Albánie si vede lépe. A to je důležité.

  • Pojďme se nyní věnovat otázce nezávislosti Kosova, kterou Albánie uznala. Nemyslíte si, že by postoj vaší země ke Kosovu, které pro ni představuje přirozeného politického a ekonomického partnera, mohl cestu do Unie zkomplikovat?

Nezávislost Kosova je významným historickým momentem, protože koloniální správa nesmí být trpěna ani v Evropě ani kdekoliv jinde. Je výsledkem boje kosovských obyvatel proti genocidě a příšerným zločinům a také Evropské unie za mír a stabilitu v regionu. Je zároveň výsledkem spolupráce mezi USA, NATO a Unií. Když se na to díváme z tohoto úhlu, komplikaci pro přístupový proces s Albánií, Srbskem a Kosovem to podle mého názoru nepředstavuje.

Vezměme si historii. V roce 1918 bylo vytvořeno Království Srbů, Chorvatů a Slovinců a Kosovo bylo jeho součástí. Později patřilo i do Jugoslávie. I přes toto všechno Srbsko nezákonně a proti vůli Kosovanů požadovalo, aby bylo jeho provincií. Tato kapitola je už ale jednou provždy uzavřena a Srbsko by mělo nyní pracovat na tom, aby mělo s Kosovem dobré vztahy.

  • Ale některé státy v regionu, mezi nimi i členové EU (např. Rumunsko a Řecko), diplomatické styky s Kosovem navázat odmítají…

Ano, jsou tu některé členské státy EU, které ještě nezávislost Kosova neuznaly, mluvíme tu o Řecku, Rumunsku, Slovensku, Španělsku a Kypru. Ač k tomu mají tyto státy jakékoliv důvody, vnímají to chybně. Pokud chtějí usilovat o jednotu a budoucnost Evropy, nezávislost Kosova v budoucnosti uznají. Je to nezbytné pro dosažení míru, stability a demokracie nejen na Balkáně, ale i v Unii.

  • V prosinci loňského roku začal mezi některými západobalkánskými zeměmi a EU platit bezvízový styk. Ač Evropská komise jednala i s Albánií, Tirana byla prozatím z rozhodnutí vyloučena. Podle nejnovějších zpráv by mohl být vízový režim odstraněn ještě tento rok. Nicméně necítili jste prosincové vyloučení jako nespravedlnost?

Nelze vedle sebe stavět to, čeho Albánie dosáhla, a její roli přispěvatele k bezpečnosti, míru a stabilitě na Balkáně. Albánci nechápou, jak je možné, že kritéria pro vízovou liberalizaci splnila třeba Makedonie nebo Srbsko. Makedonie se potýká s velkými společenskými obtížemi – albánská populace tady dosahuje téměř stejné velikosti jako makedonská. Srbsko zase vedlo válku proti všem státům bývalé federace a navzdory tomu bylo posouzeno jako způsobilé pro zrušení vízové povinnosti. Na druhou stranu je třeba říct, že země nehodnotili vždy ti stejní odborníci. Nechci říct, že by za tím stálo něco politického. Albánie se snaží a je pyšná na to, že byla do procesu zahrnuta a že budou víza odstraněna tento rok.

  • Na začátku února byla Evropským parlamentem schválena nová Komise, ve které post komisaře pro rozšíření zastává český zástupce Štefan Füle. Jaká jsou v Albánii od nového komisaře očekávání?

Jsme šťastni, že Štefan Füle, skvělý kariérní diplomat z České republiky, se kterým máme výborné vztahy, byl jmenován komisařem pro rozšíření. On a Česká republika si tento důležitý post, který má vliv na budoucnost Unie, zaslouží. To, že pochází ze středovýchodní Evropy, nasvědčuje tomu, že lépe chápe, čeho všeho musí naše země ještě dosáhnout, aby se dostala na úroveň EU. Štefan Füle s Albánií úzce spolupracuje a také tuto zemi navštívil. Jsme přesvědčeni o tom, že úsilí Albánie zhodnotí spravedlivě a s pochopením. To je to, co potřebujeme.

  • Kolega z redakce EurActivu v létě roku 2007 Albánii navštívil a podivoval se tomu, jak je možné, aby v evropské zemi byly běžné několika hodinové výpadky elektřiny. V čem tkví potíže Albánie s dodávkami energií? Je v současnosti už situace lepší?

Kéž by váš kolega mohl Albánii navštívil letos v létě, protože by narazil na čisté pláže a průzračné a teplé moře, dobré a zcela nově postavené hotely. V roce jeho návštěvy jsme opravovali turbíny vodních elektráren a navíc to byl obzvlášť suchý rok. Již dva roky jsme se ale s výpadky elektřiny nesetkali. Albánie staví mnoho vodních, solárních, větrných i tepelných elektráren a jednou budeme skvělým dodavatelem energie pro region i Unii.

  • Za vlády komunistického diktátora Envera Hodži docházelo k častému porušování lidských práv, byla potlačována svoboda projevu, náboženské svobody apod. Režim je známý i pro svou brutalitu, která v poslední době opět vystrčila své růžky. Narážím například na odkrytí masového hrobu obětí režimu, který se nachází jen několik kilometrů od hlavního města Tirany, nebo na to že, Albánie jako jedna z mála bývalých komunistických zemí dosud neodkryla tajné archívy z této doby. Jak se Albánie vyrovnává se svou komunistickou minulostí?

Stalinistický režim Envera Hodži byl mnohem krutější, než komunistické režimy v jiných zemích železné opony. Jeho režim nedodržoval lidská práva, svobodu projevu a náboženství a ani soukromé vlastnictví. Lidé strádali chudobou a totální izolací. Tisíce občanů, kteří se odvážili vyslovit pouhé slovo nebo napsat báseň, byli okamžitě uvězněni, bez soudního rozhodnutí zavražděni nebo alespoň odvezeni na nějaké odlehlé místo. Tyto oběti režim Envera Hodži ničím nepoškodily. Máte pravdu, že se v poslední době podařilo objevit několik hrobů, i masových, které pocházely z té doby a dlouhou dobu byly ukryty.

Co se týče tajných archívů, tak musím říct, že od doby, co v zemi začaly probíhat demokratické změny, se archívy bezpečnostních složek komunistického režimu otevíraly a spoustu politiků z té doby bylo odsouzeno. I celá komunistická minulost byla odsouzena a nyní zde působí už jen dvě malé komunistické strany, které v parlamentních volbách dosáhly 0,001 %  hlasů. Lidé, kteří byli v té době souzeni, byli finančně odškodněni a společensky i politicky rehabilitováni. Jen v tomto roce vláda vydala více jak čtyři miliony eur těm, kteří trpěli ve věznicích komunistického režimu.

V Albánii také působí instituce, které hájí jejich práva a pracují na jejich rehabilitaci. Je možné navštívit muzea, výstavy, shlédnout programy ve veřejnoprávních i soukromých televizích či v tisku. Pořádají se přednášky, i ve školách, které odhalují tragickou minulost našeho národa. Demokracie v Albánii lpí na důstojnosti každého člověka, a to bez ohledu na jeho původ či barvu kůže.