Jan Havránek: EU teď nesmí ztratit o Bosnu zájem

Jan Havránek, bezpečnostní analytik a spolupracovník Prague Security Studies Institute.

„Bosna a Hercegovina přinese do EU zkušenosti z krvavé občanské války v devadesátých letech, které Unii připomenou, že mír není samozřejmostí a je nutné o něj pečovat,“ říká v rozhovoru pro EurActiv bezpečnostní analytik a spolupracovník Prague Security Studies Institute Jan Havránek.

  • Co pro Bosnu a Hercegovinu znamená členství v Evropské unii?

Členstvím v Evropské unii se pro Bosnu a Hercegovinu uzavře dlouhá kapitola, které jsme se naučili říkat „Bosna po Daytonu“. Byla to doba plná nejistot, krizí a přetrvávajícího politického i společenského napětí mezi etniky. Ale abychom se pořád neobraceli do minulosti, členství v Unii bude znamenat především politickou, právní, ale také ekonomickou stabilitu. A k ní má současná Bosna stále daleko. Bohužel současná ekonomická situace v Evropě příliš Bosně nepomáhá, více než polovina exportu jde do zemí EU zasažených finanční krizí.

  • Co může naopak Bosna a Hercegovina přinést evropské integraci?

Bosna je zemí s obrovskou kulturní a etnickou rozmanitostí a historií. Do Evropské unie si s sebou přinese zkušenosti z občanské války v devadesátých letech, která byla nejkrvavějším konfliktem na evropském kontinentě od roku 1945. I to může Evropské unii, která se právem pyšní tím, že je největším demokratickým blokem na světě, připomenout, že mír není samozřejmostí a je nutné o něj pečovat.

A v neposlední řadě je to impuls pro evropské instituce, které se nyní snaží najít modus vivendi po ratifikaci Lisabonské smlouvy. S každým dalším členem se při současném institucionálním uspořádání opět rozrostou evropské instituce a hrozí další prohlubování demokratického deficitu, zejména v Evropské komisi. To není nic proti Bosně, pravidla jsou tak nastavená, ale je na Unii, nakolik bude schopna připravit hřiště pro dalšího hráče.

  • Bosna a Hercegovina patří k nejzaostalejším zemím západního Balkánu. V jakých oblastech je třeba ještě provést nezbytné reformy, aby se zvýšily její šance na členství v Unii?

Zní to jako klišé, ale je potřeba stále vylepšovat právní systém, bojovat s korupcí. Od roku 2008, kdy Bosna od EU obdržela plán na liberalizaci vízového režimu, se situace ohledně korupce nezlepšuje. Jakékoliv vládní reformy selhávají na úplatnosti celého systému. Přitom paradoxní je, že odstraněním vízové povinnosti by zmizela jedna oblast, v níž se korupci daří nejvíce.

Dále je potřeba harmonizovat dva odlišné právní systémy uvnitř bosenského státu a zlepšovat spolupráci mezi oběma entitami. Je nutné provést zásadní strukturální reformy, které povedou ke zlepšení situace na trhu práce, a pomohou tak obyčejným lidem. Politické elity Bosny musí pochopit, že reformy nedělají kvůli Evropské unii, ale kvůli své zemi a jejím občanům.

  • V prosinci loňského roku došlo ke zrušení vízové povinnosti při cestování do zemí schengenského prostoru pro některé balkánské země (Srbsko, Makedonie a Černá Hora), avšak Bosna a Hercegovina byla prozatím z tohoto procesu vyloučena. Komisař pro rozšíření Štefan Füle, který zemi nedávno navštívil, však přislíbil, že Bosna bude tyto státy brzy následovat. Myslíte si, že je to reálné? Co se stalo, že se věci tak urychlily?

To, že Bosna není v bezvízovém balkánském klubu má své politické důvody, které jsem popsal prve. Z hlediska Unie se jedná o typický příklad politiky „cukru a biče“, neviděl bych v tom nějaký dramatický posun v její pozici.

  • Nemáte pocit, že Evropská unie má na balkánské země v souvislosti s jejich přistupováním dvojí metr?

Myslím, že v případě Balkánu musí Unie posuzovat situaci obezřetně. Každá země bývalé Jugoslávie je svým způsobem specifická, myslím z hlediska poválečné situace. Navíc i Unie dokázala v případě Bosny hledat jiná řešení. V roce 2008 předložila ambiciózní plán plně integrované federální policie. Ten se ukázal jako nesplnitelný, Unie se proto zaměřila na efektivitu v policejní spolupráci.

  • Válku v Bosně a Hercegovině ukončil podpis tzv. Daytonské dohody v roce 1995. Tato dohoda byla ale od počátku kritizována za nerespektování principů mezinárodního práva a její kritici tvrdili, že takovéto rozdělení země je do budoucna neudržitelné. Postupně se ukazuje, že možná nebyli příliš daleko od pravdy. Jak se bude situace vyvíjet dál? Hrozí například rozpad této balkánské republiky? Jak se to podepisuje na vztahu s EU a spolupráci s regionem?

Rozpad Bosny a Hercegoviny by tuto zemi uvrhl do ještě těžší situace než je dnešní stav. Ano, ústavní systém není dokonalý a do jisté míry je i diskriminující tím, že upřednostňuje etnická práva před občanskými, ale v roce 1995 nebylo jiného řešení. Zástupci obou entit musí pochopit, že 15 let po skončení války cesta k prosperitě nevede přes nezávislost Republiky srbské.

Konstituční reforma, o níž se hovoří více než tři roky, se bohužel zasekla a na průlom v této otázce si budeme muset počkat nejspíše až do dalšího roku. Bosna se tím připravuje o silný argument pro integraci do Evropské unie. Je to dvousečná zbraň, protože naopak Unie teď nesmí ztratit o Bosnu zájem kvůli stagnující reformě ústavy. Z tohoto hlediska je například důležité, že Severoatlantická aliance udělila Bosně Akční plán členství, který je předstupněm členství v NATO. Na podzim čekají Bosnu a Hercegovinu klíčové parlamentní volby, které snad o budoucím vývoji napoví více.

  • Jak velkou komplikaci ve vztazích s Unií může pro Bosnu znamenat fakt, že odmítá uznat Kosovo?

Neřekl bych, samotná Unie není v otázce Kosova jednotná. Uznání Kosova nebude prioritou za  situace, kdy část elit v Republice srbské je připravena vyhlásit nezávislost, která by se rovnala zániku Bosny a Hercegoviny. Bosna uzná Kosovo teprve až tak učiní sousední Srbsko, a víme, že v jeho případě to je ještě komplikovanější.

  • Vstoupí Bosna do Evropské unie dříve než třeba Turecko?

Opravdu nedokážu věštit z „kouzelné integrační koule.“ Vstup Bosny do Unie završí integraci Balkánu, Turecko dodá Unii nový strategický rozměr. Jsou to dvě odlišné otázky.