Eurokomisař Hahn: Vyhlídky na vstup do EU jsou motorem pro reformy

eurokomisař pro sousedskou politiku Johannes Hahn; zdroj: Evropská komise.

EU zůstane minimálně během příštích pěti let v současných hranicích. Podle nového komisaře pro sousedskou politiku a vyjednávání o rozšíření Rakušana Johannese Hahna je to logické, protože žádná kandidátská země navzdory reformám, které přijímá, nebude na vstup do EU připravena. EU ale nesmí zaspat a musí vytrvale tyto země v jejich snažení povzbuzovat. „Nesmíme upřednostnit rychlost nad kvalitou,“ říká k tomu v rozhovoru pro EurActiv nový komisař.

EU nemá v plánu se v příštích pěti letech rozšiřovat. Na Balkáně je ale několik zemí, které dnes v podstatě klepou na dveře evropské osmadvacítky. Nebudou tyto země, zejména Srbsko, proti rozhodnutí EU dočasně zmrazit rozšiřovací proces protestovat?
Toto rozhodnutí odráží skutečnost, že žádná ze zemí, které doufají ve vstup do EU, na to nebude připravena do roku 2019. To potvrdily i zprávy o pokroku, které EU předložila letos v říjnu. Neznamená to ale, že zpomalujeme i ve vyjednávání. Spíše naopak. Udělám maximum proto, aby EU těmto zemím i nadále nabízela všemožnou podporu k přijímání potřebných reforem.

„Žádná ze zemí, které doufají ve vstup do EU, na to nebude připravena do roku 2019.“

Co budete jako evropský komisař pro sousedskou politiku a vyjednávání o rozšíření v reformním procesu v těchto zemí považovat za nejdůležitější?
Především přijímání reforem v ekonomické oblasti. Zároveň ale budu dbát na dodržování zásady „kvality nad rychlostí“. Naším cílem je připravit tyto země na vstup do EU tak, aby celý proces přinášel výhody i občanům EU. Zájmy EU se musí znovu stát prioritou. Jedině tehdy se současný skeptický názor mezi mnoha členskými zeměmi změní k lepšímu.

Jak odhadujete šance balkánských zemí na vstup do EU? Jak velké jsou překážky, které musí ještě překonat?
Vyhlídky na vstup do EU jsou motorem pro dlouho odkládané strukturální reformy a podporují demokratizaci. Je důležité, aby si každá země sama určila tempo a dynamiku přístupových jednání. Bylo to vidět i ve zprávách o pokroku, které poukazují na značné rozdíly ve vývoji v jednotlivých zemích. O překážkách proto nelze mluvit obecně, je třeba se podívat na každou zemi zvlášť.

Srbsko a Černá Hora bezpochyby učinily značný pokrok, ale v obou zemích je stále spousta oblastí, jako je třeba právní stát, kde je potřeba odvést ještě kus práce.

Jako komisař pro regionální rozvoj v Barossově Komise (2007-2013) jste měl výjimečně dobré vztahy s Řeckem, které blokuje přístupové rozhovory s Makedonií. Využijete svého politického vlivu, abyste pomohl tuto situaci změnit?
Ano, to je pravda. Bylo to proto, že Řecko bylo v té době „zlobivým dítětem“ a já sem musel často jezdit a dohlížet na implementaci reformního programu. S osobním nasazením, odborností a vytvářením dobře fungujících vztahů lze získat důvěru a dosáhnout úspěchů mnohem snáze, než když člověk sedí za stolem v Bruselu.

Samozřejmě, že svých dobrých vztahů s Řeckem využiji k řešení sporů, které má tato země s Makedonií. Po téměř dvaceti letech vyjednávání bez výsledků je čas podniknout jasné kroky.  

Turecko, s nímž EU také vyjednává o členství, patří ke kontroverzním a nelehkým případům. Nejen, že se vyjednávání nikam neposouvají, ale země je viněna z toho, že se nepřibližuje evropským právním normám a navíc v ní často dochází k porušování svobody tisku. Jaké plány máte v blízké budoucnosti s Tureckem?
Za prvé, musíme si uvědomit, že Turecko získalo slibné vyhlídky na členství v EU již dávno a nyní se těší statusu kandidátské země. To je potřeba si uvědomit, pokud chceme brát naše zásady vážně. Jsem přesvědčen, že přístupové rozhovory s Tureckem jsou v zájmu obou stran, jak Ankary, tak EU.

A nyní k podpoře reformního úsilí. Bylo by skvělé, kdybychom se mohli podívat na kapitoly 23 a 24 (soudnictví, základní práva a vnitřní bezpečnost). Pomohly by tu jasně zaměřené reformy, jejichž plnění by se dalo posuzovat podle přijaté cestovní mapy s měřitelnými „benchmarky“. Současně ale platí, že k otevření těchto kapitol je potřeba jednomyslnosti členských států. Té se nám zatím nepodařilo dosáhnout.

Jak odhadujete další vývoj vztahů mezi EU a Tureckem?
Jednání s Tureckem jsou otevřená, ostatně jako se všemi ostatními kandidátskými zeměmi. A stejně jako u všech ostatních států je v rukou Turecka, jakou dynamiku a směr jednání vezmou. EU ale nesmí slevit z kvality těchto jednání. Pokud Turecko doufá v nějaký posun, musí se zavázat k přijetí evropských standardů, jako je svoboda tisku, rovnoprávnost pohlaví, dodržování základních lidských práv, právní stát a tak dále.

Jak by se EU měla chovat ke svým sousedům ve Středomoří, kam patří i tak rozdílné země, jako je třeba Tunisko a Libye?
Naší prioritou je podpora vnitřní stability těchto zemí. Tunisko je v současné době na dobré cestě: nedávno skončené prezidentské volby proběhly podle unijní pozorovatelské mise bez problémů a transparentně. S Libyí je to horší, je to země, kterou zmítá krize. Zde se musíme zaměřit na vytváření základních státních struktur, jako je soudní systém, policejní síly a občanská společnost – a samozřejmě humanitární pomoc.

Vaší první středomořskou zemí, kam tento týden poletíte jako eurokomisař pro sousedskou politiku, bude Maroko. Proč zrovna sem?
Maroko představuje dobrý příklad, jak přistupovat k provádění reforem. Samozřejmě, musí se toho ještě hodně udělat, ale dosažený pokrok je povzbuzující. Partnerství EU s jejími jižními sousedy je z kvalitativního hlediska nejrozvinutější. Mou cestou do Maroka bych chtěl vzdát hold těmto vztahům.

Autor: Herbert Vytiska, EurActiv.de

Překlad: Marek Vondřich