Abdullah Gül: Nic než plné členství v EU nebereme

Abdullah Gül, zdroj: Evropská komise

„Turecko už není to, které jste znali před deseti dvaceti lety,“ říká v rozhovoru pro EurActiv turecký prezident Abdullah Gül (v úřadu od srpna 2007), který dodává, že jeho země nepřistoupí na žádný jiný druh partnerství s EU než na plnohodnotné členství.

  • Je vedle již existující celní unie mezi EU a Tureckem volný pohyb osob tím, co turečtí podnikatelé a běžní občané od Evropské unie chtějí? Díky němu by mohli cestovat po Evropě, aniž by k tomu potřebovali vízum, a pokud by chtěli, mohli by také v Evropě pracovat…

Nikoliv. Pracovat v Evropě není to, co by Turci chtěli. S vízy máte pravdu, ale opakuji, prioritou tureckých občanů není jet a pracovat do EU. Když si vezmete minulost (Hodně Turků odešlo v šedesátých a sedmdesátých letech do Spolkové republiky Německo na pozvání německé vlády. Ve známost veřejnosti pak vešli jako tzv. Gastarbeitři – pozn. redakce), Turci byli do Evropy lákáni a zváni.

Samozřejmě, že některé z nich k tomu vedly rodinné důvody a později si opravdu přáli do západní Evropy odejít, ale věřím, že pokud dojde k tomuto stupni integrace, mnoho Turků žijících v srdci Evropy, tj. v Německu a Francii, by se vrátilo zpátky. Možná byste se je pokoušeli zastavit, protože je potřebujete (smích). To se již ostatně stalo ve Španělsku a Portugalsku.

Podívejte, my už nejsme tím Tureckem, které jste znali před deseti dvaceti lety. Turecko se stává atraktivnějším. Francouzi a Němci sem přijíždějí a spousta z nich se tu usazuje. Říkají, že Turecko je lákavé. Tento názor nemám tedy jen já.

  • V roce 1963 byla s Tureckem uzavřena asociační dohoda, která do budoucna přislíbila možné členství v Evropském hospodářském prostoru (EHS). Od té doby se ale Evropská unie velmi změnila a někteří francouzští a němečtí politici se snaží plné členství Turecka v EU vyměnit za myšlenku jakéhosi „privilegovaného partnerství“. Turecko ale dalo jasně najevo, že tento typ partnerství je pro něj neakceptovatelný. Na druhou stranu je však zřejmé, že plného členství se nepodaří v krátkodobém horizontu dosáhnout. Měla by vaše země zájem stát se zakládající členem něčeho zcela nového, co by se podobalo původnímu EHS, kde by platily všechny svobody, ale zároveň by bylo ponecháno vlastní rozhodování v zahraniční politice?

Ne, ne, nechceme žádné nové rámce spolupráce. To, o co požadujeme, je dokončit probíhající přístupové rozhovory, které proměňují naši zemi. To je náš hlavní cíl.

  • I za cenu, že bude tento proces trvat dlouhou dobu? A že tak vlastně riskujete, že vás druhá strana odstaví?

Nemyslím si, že se to stane. Není to v zájmu Evropy. Nejde o frašku, ale o něco, co tu běží už půlstoletí.

  • Turecko se stalo silným mezinárodním hráčem a v zahraniční politice vyvinulo řadu  iniciativ. Zdá se, že je to signál, že země potřebuje nezávislou zahraniční politiku. Pokud byste byli členy EU, tak si takovou svobodu nebudete jednoduše moct dovolit. Nechcete si ji přece jen ponechat?

Ne, podepsali jsme více než 95 % zahraničněpolitických deklarací Evropské unie. Naše vztahy se sousedními zeměmi budou pro EU znamenat přínos, zvláště pak poté, co se staneme plnohodnotnými členy Unie. Známe zákony a pravidla společenství, ke kterému se snažíme připojit. Když může mít Británie zvláštní vztahy se zeměmi Commonwealthu a Španělsko s Latinskou Amerikou, my je můžeme mít se státy z našeho regionu. Británie ani Španělska se přece neptáte, zda se těchto vztahů vzdají, protože tu existuje nějaká společná evropská politika. Nebo snad ano?

  • Souhlasil byste s tím, aby se vytvořila zvláštní skupina členských zemí, mezi nimi Turecko a Ukrajina, které by se po vzoru úspěšného modelu zemí G20, sházely vždy před evropskými summity a diskutovaly by nejdůležitější otázky? To by znamenalo, že s Tureckem by se zacházelo jako se silnou zemí…

Lze diskutovat o tom, co je velká a co malá země, ale Turecko je členem G20. Co tím chci říct, je, že členství v EU je naším jasným cílem. Nacházíme se uprostřed vyjednávání a doufáme, že se nám ho podaří úspěšně završit.

Celý rozhovor si můžete přečíst v angličtině zde.