Sdílená ekonomika má mnoho tváří: Uber, Airbnb, ale i chytrá města a cesta, jak méně zatěžovat planetu

© Pixabay

Evropa zažívá rozvoj sdílené ekonomiky a objevuje se otázka, jak nové služby regulovat. Podle některých názorů není potřeba žádná regulace, jiní by doporučovali společný základ v podobě definic a jednoduchých principů. Co všechno vlastně do „sdílené ekonomiky“ patří?

O „sdílené ekonomice“ se mluví čím dál víc. Toto sousloví ale neoznačuje pouze jeden koncept, nýbrž celou řadu přístupů, které se mohou zásadně lišit ve své filozofii. Společný znak však mají.

„Všechno, o čem se tady bavíme, je z ekonomického hlediska lepší a efektivnější využití aktiv, která máme,“ vysvětlil během nedávné debaty v Brně poslanec Evropského parlamentu Luděk Niedermayer (TOP 09, EPP).

Kromě nejznámějších služeb sdílené ekonomiky zavadila diskuse o širokou škálu dalších projektů a budoucích možností. Padly zmínky například o aplikaci Waze šetřící čas při cestování, samořiditelné taxi službě Robo-Taxi, nebo o budoucím sdílení nejen aut a později autobaterií, ale také vědomostí a učení.

Analytik Asociace pro mezinárodní otázky (AMO) Kryštof Kruliš popsal rozdíly mezi jednotlivými přístupy v oblasti dopravy, kde se podle něj jednotlivé platformy a firmy často předhánějí v tom, kdo je ta „pravá sdílená ekonomika“.

Auto už nemusíte vlastnit

„Na jedné straně je tady čistě spolujízda, kde se nabízí při cestě pouze přispět na benzín, aby řidič nebyl nařknut z toho, že vytváří nějaký zisk bez živnostenského oprávnění. Tam je jasné, že se jedná o sdílenou ekonomiku,“ uvedl Kruliš během debaty, kterou AMO pořádala společně se serverem EURACTIV.cz.

„Jsou tu ale další koncepty. Například skrze ‚tržiště‘ lze nabídnout své vlastní auto nějaké jiné osobě. To je takzvaný carsharing. Na rozdíl od autopůjčovny, kde si pro auto musíte jet až na místo, se v tomto případě stačí pouze podívat na mapu, kde auto stojí a jen si ho vyzvednout. I oni mohou argumentovat tím, že se jedná o sdílenou ekonomiku, protože auto využívá větší okruh lidí a je vytíženější,“ dodal výzkumník AMO.

Jedno sdílené auto by mohlo nahradit až deset vozů v osobním vlastnictví.

Podle Kruliše mohou podobné služby ve výsledku přinést snížení počtu aut ve městech. Ta by totiž nestála většinu dne někde zaparkovaná, ale využíval by je někdo jiný. Ze studií prý vychází, že jedno sdílené auto by nahradilo až deset v osobním vlastnictví.

„Pak je tady samozřejmě Uber, který se jeden čas tvářil jako spolujízda, ale postupně se přerodil ve smluvní přepravu, kde je dopředu známá cena cesty z bodu A do bodu B. Je zde rozdíl oproti klasické taxislužbě, která vás veze za určitou taxu na kilometr. Řidiči Uberu se ovšem v současnosti profesionalizují a budou získávat stejná oprávnění jako řidiči taxislužby,“ přiblížil Kruliš.

Novými přístupy k mobilitě se zabývá i automobilka Škoda Auto. Zřídila za tímto účelem centrum Škoda Auto Digi Lab, které nové nápady rozvíjí, testuje a uvádí k životu.

Vlastní carsharing systém má i Škoda Auto. Výroba aut už firmě do budoucna nebude stačit.

„To že děláme auta, asi do budoucna nebude stačit. Z toho důvodu existuje Škoda Auto DigiLab, který hledá možnosti, jak naplnit potřebu člověka dostat se z bodu A do bodu B,“ vysvětlil během debaty Jan Edlman, který v centru působí.

Společnost se podle něj zabývá například ekosystémem spojeným s fungováním auta, ve spolupráci s městy pak efektivnějším parkováním nebo kontrolou a řízením dopravy. V oblasti sdílené ekonomiky má projekt HoppyGo. Jde o službu, která propojuje vlastníky aut a řidiče, kteří si chtějí auto půjčit. Umožňuje jim to mobilní aplikace. Podle Edlmana se služba slibně rozvíjí a zatím zahrnuje přibližně sedm set aut, a to i od jiných značek než Škoda.

Regulovat či neregulovat?

Diskutuje se také o tom, zda by měla do oblasti sdílené ekonomiky nějakým způsobem zasahovat Evropská unie.

„Evropská komise říká, že vítá koncept sdílené ekonomiky a že není radno do této oblasti moc zasahovat. V jejích analýzách zaznívá dominantní ne. Já si myslím, že je to správně,“ podotkl Niedermayer.

Regulace se nesmí přehánět, ale společné definice by možná pomohly.

Podle Kruliše by ale mohlo být užitečné alespoň sjednocení definice sdílené ekonomiky a základních pravidel ve všech zemích.

„S tím, jak se regulace těchto služeb od Berlína po Barcelonu rozestoupily a všude je to trochu jinak, bude těžké hledat společný přístup. Otázka je, jestli to není škoda a alespoň minimum by nemělo být společné,“ poznamenal Kruliš.

Nové služby, nové výzvy

Diskutující se shodli, že existuje několik problémů, které nesouvisí pouze se sdílenou ekonomikou, ale celkově s novými obchodními koncepty. První problém podle nich představuje riziko oligopolizace nebo dokonce monopolizace, které je způsobeno specifickými podmínkami na trhu s těmito službami.

„Druhá věc je otázka férových pravidel – aby například v Čechách dvě podobné služby nepodléhaly zásadně rozdílné regulaci. Další problém představují daně, kdy je například těžké řešit zdanění těch firem, které působí nadnárodně. Problematická je také ochrana spotřebitele,“ vyjmenoval klíčové body europoslanec Niedermayer.

Niedermayer: „Města a obce jsou ti nejvhodnější, kdo by měl do této oblasti případně zasahovat.“

Poznamenal také, že se často zapomíná na princip takzvané subsidiarity, na kterém EU stojí. Ten říká, že pokud může nějaký problém řešit nižší úroveň správy, nemá ta vyšší do této oblasti zasahovat.

„Velmi často se ukazuje, že problémy i benefity sdílené ekonomiky jsou lokální. Města a obce jsou tedy ti nejvhodnější, kdo by měl do této oblasti případně zasahovat. Spousta věcí se dá řešit na národní úrovni, takže nemyslím, že potřebujeme nějakou robustní evropskou regulaci,“ řekl Niedermayer.

Problém zvaný Airbnb

Jako dobrý příklad možných efektů regulace posloužila oblíbená služba Airbnb, přes kterou lidé nabízejí krátkodobý pronájem svého bytu nebo pokoje. Podle diskutujících se dá očekávat, že se přístup konkrétně k tomuto typu společností bude v blízké budoucnosti intenzivně řešit.

„Pokud budeme po službách jako Airbnb chtít stejnou ochranu spotřebitele a vůbec dodržování stejných podmínek, jako mají například klasické hotely, může to tento segment ekonomiky zlikvidovat. Záleží na tom, jestli si myslíme, že by taková služba tyto věci nabízet měla, nebo se jedná o úplně jiný koncept, který je prostě jinak nastavený, a tolik od něj neočekáváme,“ podotkl Niedermayer.

Čtěte také: Pravidla pro taxikáře jsou nesmyslná, sdílená ekonomika je ale budoucnost >>>>

Další problém s touto službou leží podle diskutujících v praktické rovině. „Airbnb je skvělé, pokud jedete na dovolenou, ale ne když si chcete v Brně nebo v Praze koupit byt. Pro někoho představuje příležitost, jak podnikat či zbohatnout, ale zároveň to zvyšuje ceny bytů. To pak postihuje ty, kteří ten byt nemají a chtějí si ho koupit,“ vysvětlil europoslanec.

Cesta k „chytřejším“ městům a k šetření zdrojů

Hosté se shodli, že kromě ekonomické roviny zasahuje koncept sdílené ekonomiky také do oblastí sociální a environmentální, kde se dá do budoucna očekávat jeho stále větší role.

„Ta sociální rovina je o tom, že mladší generace v jednadvacátém století směřují k čím dál větší individualitě, což pak znamená oslabovaní určitých sociálních interakcí. Ukazuje se, že podpora nějakého sdílení může sociální interakce naopak posilovat,“ řekl Niedermayer.

Podle diskutujících je problematika sdílení úzce spojená s tvorbou komunit a s hledáním společných řešení – to pak vytváří jakýsi až „intimní“ vztah.

Mladší generace směřují k čím dál větší individualitě, což znamená oslabovaní sociálních interakcí. Ukazuje se, že podpora nějakého sdílení může sociální interakce naopak posilovat.

Sociální oblast pak souvisí také s konceptem tzv. „chytrých“ měst, kam mimo jiné patří již zmíněné sdílení aut nebo parkovacích míst. Jan Edlman poznamenal, že řada měst včetně Brna svou „smart city“ strategii má. Ty pak podle něj nejsou pouze o technologiích, ale také o lepším propojení jednotlivých úrovní ve městech.

„Město by mělo zajistit komfort a zabezpečit své občany, a to myslím v tom nejširším smyslu. ‚Smart city‘ je pak z našeho pohledu úzká spolupráce mezi městem, občany a firmami,“ uvedl Edlman. Škoda Auto DigiLab pak podle něj rozumí v této oblasti dvěma tématům, a to mobilitě a infrastruktuře.

Edlman: „Chytré město je z našeho pohledu úzká spolupráce mezi městem, občany a firmami.“

V environmentální rovině pak může jít o snahu využívat zdroje efektivněji, a tím v konečném důsledku méně zatěžovat životní prostředí. Probíraným tématem je například snížení uhlíkové stopy.

„Koncept, o kterém se také hovoří, je cirkulární ekonomika. Ta se někdy chybně označuje za recyklaci. Jde ale spíše například o to, že místo toho, abyste mobil – až se vám přestane líbit –vyhodili, tak se využije v zemích, kde nemají tolik požadavků na jejich funkce. A nakonec se může využít ještě na součástky,“ přiblížil proces Niedermayer.