Airbnb je třeba regulovat, původní myšlenka je pryč, shodují se odborníci

© Shutterstock/AlesiaKan

Sdílení ubytování v poslední době přináší řadu problémů, které je třeba řešit. Podle odborníků i politiků je proto nutné platformy typu Airbnb svázat jasnými pravidly.

Sdílená ekonomika v oblasti ubytovacích služeb je fenomén, který se velmi rychle rozšířil po celém světě. Z původního konceptu, na kterém byla založena asi nejznámější online platforma tohoto druhu, se však vytvořil mnohamiliardový byznys, který výrazným způsobem mění centra velkých měst.

Název Airbnb totiž říká, že svému hostu poskytnete na pár nocí lůžko či nafukovací matraci a pohostíte jej snídaní. Současná situace je od původní myšlenky ale na hony vzdálená.

„Jen v rámci Prahy v současnosti na Airbnb naleznete přes 18 500 nabídek. Přitom u asi 73 % z nich se už nejedná o sdílení. Jsou to celé jednotky a byty, se kterými se obchoduje,“ zmínil na nedávné debatě týkající se online platforem v ubytování prezident Asociace hotelů a restaurací ČR Václav Stárek.

Panelová diskuze, kterou společně zorganizovalo CEBRE, Svaz průmyslu a dopravy a Zastoupení EK v ČR, se zaměřila především na to, zda a případně jakým způsobem tento nový fenomén v oblasti ubytování regulovat.

Czetö: „Je třeba chránit i běžné lidi, kteří platformy využívají. Znám hodně lidí, kteří si jdou po večerech zajezdit autem. Je třeba podporovat ty, kteří něco dělají a jsou aktivní.“

Lidé začínají hoteliéry chápat

Podle Stárka, který je zároveň viceprezidentem Svazu obchodu a cestovního ruchu, dosáhly výnosy z Airbnb v Praze jen za rok 2016 téměř 86 milionů dolarů (asi 1,8 miliardy korun).

„I z toho důvodu dochází k vytěsňování rezidentů z center měst a místní obyvatelé už začínají měnit názor. Ještě před dvěma lety hoteliéry obviňovali, že chtějí jen vydělat. Nyní už jejich pohled a kritiku chápou. Mění se totiž celá struktura center měst a místních služeb,“ dodal.

S tím, že je v tomto ohledu třeba nějakou formu regulace najít nakonec souhlasili všichni řečníci, a to včetně předsedy České asociace sdílené ekonomiky Patrika Czetö.

„Proti šedé ekonomice určitě chceme bojovat. Pokud má někdo 15 bytů a pronajímá je na nějaké platformě, tak na to by se mělo pohlížet jako na normální byznys,“ myslí si. Původní smysl sdílené ekonomiky je ale podle něj třeba chránit, v budoucnu se jí totiž nevyhneme.

„Pokud má někdo třeba vrtačku, která mu celý rok leží v garáži, je lepší si ji od takového člověk na hodinu půjčit. To je smysl sdílené ekonomiky. Mám nějaký zdroj, který půjčuju lidem v době, když ho zrovna nepoužívám,“ zdůraznil.

Stárek: „Jen v rámci Prahy v současnosti na Airbnb naleznete přes 18 500 nabídek. Přitom u asi 73 % z nich se už nejedná o sdílení, jsou to celé jednotky a byty, se kterými se obchoduje.“

Podle něj je třeba chránit také ty, kteří si takto občasně přivydělávají. „Je třeba chránit i běžné lidi, kteří platformy využívají. Znám hodně lidí, kteří si jdou po večerech zajezdit autem. Je třeba podporovat ty, kteří něco dělají a jsou aktivní,“ dodal.

Airbnb mění podobu měst

Určitá míra regulace je potřeba i podle europoslankyně Dity Charanzové (ANO, ALDE). „Nečekala jsem, že bychom během diskuze mohli dospět k nějakému jednotnému závěru, a to už proto, že se za řečnickým stolem kromě jiných sešli zástupci hoteliérů i provozovatelů platforem. Na druhou stranu shodli jsme se snad všichni na tom, že jistá míra regulace je potřeba,“ prohlásila.

Omezení sdílení v ubytovacích službách ale podle odborníků může spočívat i třeba jen v zajištění toho, aby všichni dodržovali stejná pravidla. Třeba podle Stárka je problém hlavně to, že stát v současné době nemá nástroje, aby zajistil dodržování stávajících zákonů.

„Když hoteliér zapomene dát podepsat cizinci ubytovací kartu, hrozí mu pokuta až 15 tisíc korun. V Praze ale máme 18 500 míst, o kterých absolutně nevíme, kdo v nich přebývá. Je zde velký prostor pro šedou ekonomiku a jen minimální nástroje pro kontrolu,“ připomněl.

Havlík: „Když se podíváte na sdílené ubytování na Praze 1 a někde v Podsázaví, tak vytvářet stejná pravidla by byla velká chyba.“

Charanzová však ve sdíleném ubytování vidí i další problémy. „Jde například o neplacení daní, je cítit tlak na růst cen za nemovitosti ve velkých, resp. turisticky atraktivních městech, vytlačování trvalých obyvatel z center, hluk v obytných zónách způsobený turisty a podobně,“ myslí si.

Ředitel odboru evropských záležitostí a vnitřního trhu z ministerstva průmyslu a obchodu Jan Havlík ovšem zdůraznil, že v případě hledání nových pravidel bychom neměli všem měřit stejným metrem.

„Když se podíváte na sdílené ubytování na Praze 1 a někde v Podsázaví, tak vytvářet stejná pravidla by byla velká chyba. Byla by to chyba pro danou místní ekonomiku, kde se hotely prostě neuživí,“ upozornil.

Pokud bude vytvářena nová legislativa, musí jít podle něj o legislativu národní, a nikoli evropskou. Pravidla také budou muset myslet v první řadě na místní obyvatele a až poté na turisty.

Článek vznikl u příležitosti debaty na téma „Online platformy v ubytovacích službách“, kterou v Evropském domě v Praze organizovaly Zastoupení Evropské komise v ČR a Informační kancelář Evropského parlamentu ve spolupráci se Svazem průmyslu a dopravy ČR a CEBRE – Českou podnikatelskou reprezentací při EU.