Podcast: Chci, aby ozelenění průmyslu bylo pro české firmy nejen výzvou, ale i příležitostí, říká Alena Mastantuono

© Archiv EUROCHAMBRES

Evropský průmysl čeká vzhledem ke klimatickým ambicím EU zelená a digitální revoluce. „Vůle k transformaci ze strany podniků je, musíme být však realističtí a přizpůsobit ambiciózní plány aktuální koronavirové situaci,“ říká v rozhovoru pro EURACTIV.cz k budoucnosti evropského průmyslu a environmentálním cílům Unie Alena Mastantuono.

Alena Mastantuono je členkou Evropského hospodářského a sociálního výboru. Působila také jako ředitelka CEBRE – České podnikatelské reprezentace při EU.  

Evropský průmysl má před sebou vzhledem ke klimatickým ambicím EU velké změny. Jak moc velká revoluce to podle Vás bude, když na jedné straně je v Evropě těžký znečišťující průmysl, ale na druhé straně se některé podniky už několik let snaží vydat cestou udržitelnosti?

Bude to velká změna, protože se bude jednat o zelenou transformaci ekonomiky, neboť se plánovaná dvojí transformace (zelená a digitální – pozn. red.) dotkne celé řady odvětví ekonomiky, tedy nejen průmyslu. Změna čeká všechna hospodářská odvětví a celou společnost od energetiky, přes zmiňovaný průmysl, dopravu, energetickou náročnost budov, zemědělství, ale i lesnictví. Dotkne se tedy nás všech v různých rolích, které pro ekonomiku představujeme.

V případě České republiky, kde má v evropském srovnání na tvorbě přidané hodnoty nadprůměrný podíl průmysl  – dlouhodobě okolo 30 procent – je samozřejmě na místě, abychom se zabývali dopady transformace na průmysl. Všechny průmyslové řetězce včetně energeticky náročných odvětví budou hrát v procesu přeměny klíčovou roli, protože všichni budou muset pracovat na snižování vlastních uhlíkových stop, ale také budou muset urychlit přechod na čistá technologická řešení a nové obchodní modely, což se neobejde bez masivních investic do výzkumu, vývoje, inovací, do moderní infrastruktury a zejména pak do vzdělávání lidí. To poslední mi občas v diskusi chybí. Právě inovace a vzdělávání nám pomohou obsadit nová pracovní místa, která se bez nových znalostí neobejdou. A pro Českou republiku, která i během krize covid-19 zaznamenala nízkou nezaměstnanost, bude nedostatek kvalifikovaných osob bezpochyby výzvou, protože předpokládá dlouhodobou přípravu. Ta změna se nestane ze dne na den a je třeba se na ni připravit.

Evropa se vydává z krize po zelené cestě. Tuzemsko táhne s sebou

Před rokem se začala Evropa potýkat s koronavirovou krizí. Již tehdy bylo jasné, že pandemie bude mít obrovský dopad na ekonomiku. EU se přitom jen pár týdnů před tím dohodla na plánu ochrany klimatu. Jaký bude mít dopad na ČR?

Česko je na jiné startovní čáře

Vy už jste nastínila výzvy, které před průmyslem stojí. Jaké budou ty klíčové?

Jednou z hlavních výzev na cestě k dosažení cílů je sladění procesu komplexní transformace a přizpůsobení se ambiciózní politice EU v oblasti klimatu. A zejména pro Českou republiku to samozřejmě znamená postupné ukončování dodávek uhlí. Také to znamená zajištění dodávky energie spotřebitelům za dostupné ceny, což je další fakt, se kterým je potřeba počítat. Další výzvou je, jak sladit vynaložení obrovských finančních výdajů na nové technologie tak, abychom zároveň zachovali konkurenceschopnost evropské ekonomiky.

Klíčovou výzvou také bude, jak investice správně nasměrovat do nových technologií. Pokud je v české ekonomice vysoký podíl průmyslu, tak to pro nás bude velká výzva na rozdíl od zemí, jejichž ekonomika stojí spíše na sektoru služeb.

Česko je také v zeleném přechodu na jiné startovní čáře, než jsou ostatní členské země. Podíváme-li se na jiné země, zejména třeba na severské země nebo Rakousko, tak ty mají ve skladbě energetického mixu velký podíl obnovitelných zdrojů energie. V červenci vyjde revize směrnice o obnovitelných zdrojích energie. Očekáváme, že pravidla v oblasti obnovitelných zdrojů stanoví závazný cíl zvýšení podílu obnovitelných zdrojů v EU do roku 2030 na 38 až 40 procent skladby zdrojů energie. To bude pro Česko, kde obnovitelné zdroje v energetickém mixu tvoří 6,75 procent, fosilní paliva 52 procent a zbytek jádro, velká výzva.

Česko je na tom v rozvoji obnovitelných zdrojů hůře než Srbsko či Albánie, říká Ladislav Miko

Slovensko, podobně jako Česko, čeká v souvislosti s obnovou po koronavirové pandemii rozsáhlý balík peněz, který by měl mimo jiné jít na environmentální a klimatická opatření. Kde je potřeba v této oblasti zabrat a zvládne to země pod Tatrami?

To by vlastně pro EU znamenalo zhruba zdvojnásobení využívání energie z obnovitelných zdrojů. Pro Česko pak mnohonásobné navýšení. Pro firmy to tedy znamená, že se musí transformovat do nových technologií, musí zmodernizovat své procesy, vnitřní technologie a zaměřit se na jiné zdroje. Takže ano, je to velká výzva a předpokládáme, že s sebou ponese velké investice.

Evropský průmysl čeká revoluce. Nesmíme rezignovat na energeticky náročná odvětví, zní z Česka

Jak by měl vypadat evropský průmysl budoucnosti? To načrtla Komise loni v březnu v průmyslové strategii a dotáhla letos v květnu v její postcovidové aktualizaci. Hlavní zpráva? Průmysl má být zelený, digitální a odolnější vůči krizím. Jak na změny nahlíží ČR?

Když říkáte, že je Česko na jiné startovní čáře, jak je na tom tedy v evropském srovnání?

Vedle příležitosti to bude pro průmysl velká výzva, a o to větší pro Českou republiku než pro země, které už transformaci nastartovaly, a které nejsou tak průmyslově založené jako Česká republika. Toto odráží diskusi mezi lídry Evropské unie a také mezi zástupci podnikatelských organizací v Bruselu. Náš diskurz, jako zástupců podnikatelské sféry, je poněkud odlišný od zástupců Francie, Dánska, Švédska nebo Rakouska, kteří mají jiný pohled na zelená opatření. Na druhou stranu s Francií se potkáváme například v otázce jádra.  Podíváme-li se na skladbu energetického mixu České republiky a Francie, tak je to zcela logické. Francie vyrábí 75 procent elektřiny z jádra. Proto se Francie připojila k zemím jako jsou Česko, Slovensko, Polsko a Maďarsko a společně s námi prosazuje vložení jádra na seznam tzv. taxonomie, která určuje, jaké technologie jsou považovány za čisté při podpoře investic.

Škodí jaderná energetika klimatu? Brusel zatím nerozhodl, Česko zůstává v napětí

Patří jaderná energetika mezi udržitelné zdroje energie? Právě na tuto otázku měla tento týden odpovědět Evropská komise. Rozhodnutí ale oddálila, otázka jaderné energetiky totiž patří v rámci Evropské unie k nejkontroverznějším.

Mluvíte o velké změně pro celou ekonomiku. Jak ale budou vypadat konkrétní dopady „ozelenění“? A lze říct, že některé sektory to budou mít těžší než jiné?

Veškeré legislativní návrhy v oblasti zelené transformace, které Evropská unie chystá, se prolínají všemi sektory, celou ekonomikou.

Komise připravuje legislativu, která se věnuje například i tomu, jak by měly korporace řídit své podniky. Teď narážím na odpovědnost firem, tzv. náležitou péči. Podle europoslanců by měla Komise předložit takový návrh, který zavede závazné požadavky na firmy, aby zajišťovaly, posuzovaly a napravovaly nepříznivé dopady mimo jiné na životní prostředí v celých hodnotových řetězcích. To by konkrétně znamenalo, že česká firma by měla být zodpovědná za vliv na životní prostředí takové firmy, která pro ni vyrábí komponenty například v Asii. Musíme si uvědomit, že v celém tom hodnotovém řetězci jsou zapojeny i menší firmy a může to na ně mít dopad. Není to jen o velkých firmách, je to i o menších firmách, protože dle europoslanců by takovou péči měly provádět i všechny kótované malé a střední podniky a vysoce rizikové malé a střední podniky. Z našeho pohledu by byl takový dopad na malé a střední podniky nepřiměřený.

Malé a střední podniky nesmíme utopit v regulacích, zaznělo na půdě europarlamentu

Evropští podnikatelé se vzpamatovávají z pandemie covid-19. Jak je Evropská unie podpořila? Reakci EU zhodnotili poslanci Evropského parlamentu, kteří diskutovali o stavu malých a středních podniků v EU.

Vedle toho Komise také představila návrh – tzv. směrnici na podávání zpráv o udržitelnosti podniků – který rozšiřuje již platnou směrnici o nefinančním reportování. Návrh stanovuje pravidla pro zveřejňování nefinančních informací a má za cíl rozšířit skupinu ekonomických subjektů, které budou mít povinnost nefinanční informace reportovat. Nově by se tak mohl týkat i malých a středních firem, které jsou veřejně obchodované. Samotná platnost směrnice ještě nebyla určena, přece jen je ale potřeba, aby se podniky na takový typ legislativy připravily.

Návrh Komise představuje pro firmy dodatečné náklady. Například Maltská obchodní komora vypočítala, že to pro velkou firmu může znamenat roční náklad ve výši 100 tisíc eur. Navíc návrh představuje rozdílný přístup k malým a středním podnikům, které jsou veřejně obchodované, a k těm, které ne. To jde úplně proti logice Evropské komise, která chce podporovat, aby Evropská unie měla čím dál více veřejně obchodovaných malých a středních podniků.

Chuť k ozelenění je, koronavirová krize ji ale upozadila 

Zmiňujete konkrétní legislativu. Evropská komise ale přišla také se zastřešující průmyslovou strategií, ve které vytyčuje cestu celé zelené a digitální proměně průmyslu a kterou po koronavirové krizi aktualizovala. Jak ji hodnotíte?

V té aktualizaci se objevila nová témata právě s ohledem na koronavirovou krizi, která ukázala několik důležitých parametrů pro evropskou ekonomiku.

Ta první premisa strategie je funkční vnitřní trh. Hned po vypuknutí prvních karantén v členských státech se začaly země uzavírat, což znemožňovalo podnikům poskytovat služby v jiných členských státech. Z naší strany, ze strany zástupců podnikatelů, jsme si uvědomili, jak je vnitřní trh důležitý. Jak je důležité, aby překážky nebránily podnikatelům jak obchodovat, tak i poskytovat služby v zemích Evropské unie. To je první kapitola aktualizované průmyslové politiky, která poukazuje na to, že se musí najít mechanismy, které by vzniku bariér předcházely.

Ze strany podnikatelů víme, že se museli potýkat s celou řadou různých požadavků ať už na testování nebo karanténu. Můžu uvést konkrétní případ. Pokud česká firma potřebovala v zahraničí opravit svůj stroj pro zahraniční firmu, tak její vyslaný zaměstnanec si musel nejprve projít 14denní karanténou. Jenže pokud máte havárii na zařízení, tak nemůžete čekat 14 dní. Firma se tak například musela domluvit s jinou zahraniční firmou, aby za ni tu zakázku zrealizovala. Takže to značně omezovalo firmy při poskytování služeb nebo obchodování na vnitřním trhu.

EU přepracuje svoji průmyslovou strategii. Chce zohlednit koronavirovou krizi i klimatické ambice

Evropská komise na jaře představila průmyslovou strategii vytyčující cíle unijní průmyslové politiky, pak se ale v Evropě rozšířila koronavirová pandemie. Evropský průmysl se tak bude muset kromě tzv. dvojí transformace vypořádat hlavně s dopady krize.

Druhá kapitola průmyslové politiky se věnuje strategické autonomii. Uvědomili jsme si, že jsme jako Evropská unie závislí na celé řadě třetích zemí. Ukázalo se, jak se při vypuknutí krize prodlužují všechny dodavatelské řetězce, respektive, prodlužuje se doba dodávek. Evropská komise má proto zájem, abychom se soustředili na ta odvětví, která jsou závislá na surovinách ze třetích zemí, abychom tuto strategickou závislost snižovali. Víme, že některé suroviny v EU zkrátka nejsou a nebude možné tuto závislost nějak snížit, ale na druhou stranu se nebráníme spolupráci s ostatními globálními ekonomikami na zlepšení vztahů v případě krize i mimo ni, nebo také spolupráci na společném investování do inovací a vývoje na území Evropské unie.

A potom tou další kapitolou je samotná zelená a digitální transformace. Tam bych řekla, že se tomu Komise už tak nevěnovala a dvojí transformaci se věnují spíše už jednotlivé legislativní návrhy.

Unie se chce poučit z krize. Evropský průmysl má být soběstačnější a odolnější

Když Evropská komise loni v březnu představovala průmyslovou strategii, zřejmě málokdo tušil, že celý kontinent na více než rok ochromí pandemie koronaviru. Komise proto strategii aktualizovala a pandemickou situaci v ní zohlednila. Co přináší dokument nového?

Zastavme se ještě u koronavirové krize. Ta značně dopadla na evropský trh a průmysl. Může podle Vás krize zpozdit proměnu evropských ekonomik k udržitelnosti? Protože vize Komise je taková, že by se země EU měly transformovat současně na cestě z krize…

Každý je v jiné startovní pozici. Navíc ta startovní pozice se lišila před rokem a půl, kdy řada firem měla chuť investovat do nových zelených technologií nebo vůbec do své vlastní zelené transformace. Potom ale přišla koronavirová krize a firmy se musely přeorientovat na řešení aktuálních problémů, mezi které patří udržení svých zaměstnanců a vůbec přežití té krize.

Víme sice, že koronavirová krize zasáhla různé sektory různě, nicméně řada sektorů je propojená. Také se na firmách podepsalo to, že vzhledem k pandemii nebyly plynulé dodávky z Asie. A řadu firem, byť samy tou krizí zasaženy nebyly, nakonec zasáhlo to, že neměly dostatek dodávek pro svou výrobu. Jsme teď trošku jinde, než jsme byli před rokem a půl, kdy Komise vlastně vyhlásila tuto dvojí, zelenou a digitální transformaci.  Nyní je třeba pochopit aktuální potřeby podniků, které se zaměřily na to, aby vůbec dokázaly přežít a v době pandemie nemohly řešit nějakou vlastní transformaci.  Na druhou stranu, vůle k transformaci ze strany podniků určitě je, musíme být však realističtí a musíme ambiciózní plány přizpůsobit aktuální situaci.

Podcast: Koronavirus vs. V4: Dopady, výzvy a příležitosti

Jak země V4 reagovaly na pandemii nového koronaviru? Jaké výzvy jim koronavirová krize přinesla? Jak se liší jejich zkušenost s bezprecedentní situací? Odpovídá redaktorka EURACTIV.cz Kateřina Zichová.

To, jestli se dostaneme z krize současně s dvojí transformací, předpokládá velké investice. Bez těch se to neobejde. Komise například říká, že to bude stát jeden bilion eur. My ale přesně nevíme, kolik nás to bude stát a nikdo vlastně ani pořádně nespočítal, co nám to přinese. Je potřeba se na to dívat z obou úhlů pohledu – co nám to vezme a co nám to naopak přinese. Jestli máme k proměně využít národní plán obnovy, tak je možné, že se nám ji možná povede i urychlit. Otázkou je, jestli si tím dokáže projít i privátní sektor, jestli bude mít dostatek financí, ale i dostatek kvalifikované pracovní síly.

Je to přece jen ambiciózní cíl, zejména v tuto chvíli. To, jestli se to podaří, uvidíme někdy v horizontu deseti let. V tu dobu se možná dočkáme nových cílů, Komise možná přistoupí k jejich aktualizaci, to zatím nevíme. Bez investic a podpory z veřejných zdrojů se to ale neobejde.

Bez velkých investic to nepůjde

Zmiňujete potřebu investic a zejména podporu z veřejných zdrojů. Současný víceletý rozpočet EU co do prostředků na zelené projekty velmi nabobtnal. Bude to zemím stačit?

Počítá se s podporou z evropských fondů nebo také z národního plánu obnovy. V něm má jít 41 procent financí na tzv. klimatickou tranzici a na fyzickou infrastrukturu a zelenou tranzici má jít přes 90 miliard korun. Podle nových pravidel navíc musí Interreg i Evropský fond pro regionální rozvoj a Fond soudržnosti věnovat alespoň 30 procent ze svých zdrojů na klima, oběhové hospodářství, na investice do udržitelného růstu a tvorbu pracovních míst. Česko bude moci využít také Modernizační fond, který podporuje projekty zaměřené na snížení emisí skleníkových plynů či zvýšení energetické účinnosti a rozvoje obnovitelných zdrojů energie. Dostupných bude asi 150 miliard. Také budeme moci čerpat z jiných programů na úrovni EU, jako je například Horizont Evropa, nebo z nástroje na propojení Evropy LIFE či skrze finanční nástroje, jako je InvestEU.

Modernizační fond má očistit průmysl od emisí. Peníze dostanou hlavně výrobci elektřiny a teplárny

Česká republika má jedinečnou příležitost dekarbonizovat svůj průmysl. Otvírá se jí Modernizační fond s rozpočtem 150 miliard korun. Většina peněz půjde na rozvoj obnovitelných zdrojů energie a modernizaci tepláren.

Abych ale neodbíhala od odpovědi, zda to bude možné zrealizovat, zda to bude stačit… Asi těžko by si firmy vystačily se samotnou podporou. Troufnu si říct, že větší část prostředků půjde z jejich kapes, byť Evropská komise říká, že větší část půjde z unijních peněz. Nevím, jak odhadnout, kolik nás proměna bude stát a kolik nám může ušetřit. Bylo by dobré, kdyby Komise předložila i takové odhady.

Fond obnovy pomůže Česku snížit emise, na splnění klimatických cílů ale stačit nebude

Česko musí bojovat s pandemií, znovu nastartovat hospodářský růst, transformovat energetiku a snížit emise skleníkových plynů. S tím vším má Česku pomoci evropský rozpočet. Zdrojů je dostatek, otázkou zůstává, jak je efektivně využit.

A je podle Vás tedy reálné, aby evropský průmysl do roku 2050, kdy chce EU jako celek dosáhnout klimatické neutrality, zvládl zezelenat?

Určitě je to něco, k čemu budeme směřovat. Nastavení cílů, byť tedy velmi ambiciózních, firmám přináší alespoň určitou předvídatelnost. Víme k čemu směřujeme, víme, do kterých oblastí bude možné investovat a doufáme, že se ty priority nebudou v následujících dekádách příliš měnit. Protože zainvestujete-li a priorita se za pět až deset let změní, tak taková investice přijde vniveč.

Je dobré mít cíle, je také dobré mít jednotný evropský cíl, protože každá ekonomika má jinou startovní čáru, takže některé země k transformaci asi přispějí více než jiné. Je těžké odhadnout, zda je to ten správný a reálný cíl, přece jen je to ještě několik dekád před námi. Pro nás je určitě důležité, aby Evropská komise měla při nastavování pravidel na paměti, že nesmí byt ohrožen evropský průmysl.

Chtěla bych, aby zelená transformace byla nejenom výzvou, ale i příležitostí pro české firmy. A připojila bych ještě apel na Komisi, aby byly evropské priority realistické.

Klimatická neutralita? Bez jaderné energie to nepůjde, tvrdí studie iniciována europoslanci

Obnovitelné zdroje energie nevystačí na to, aby Evropa do roku 2050 naplnila své klimatické cíle. Tvrdí to studie iniciovaná europoslanci, kteří argumentují, že k dosažení klimatické neutrality bude nutné vrátit jádro zpět do hry.