Bioekonomika a cirkulární ekonomika

UPOZORNĚNÍ: Názor autora/autorů se nemusí shodnovat s názorem redakce EurActiv.cz

[© Shutterstock/JPC-PROD]

Bioekonomika se zabývá výrobou obnovitelných přírodních zdrojů a jejich přeměnou na životně důležité výrobky, od potravin a krmiv k výrobkům založeným na bioproduktu a bioenergii. Základem bioekonomiky je zemědělství, lesnictví, akvakultura, potravinářský průmysl, energetika, chemický průmysl a biotechnologická odvětví, včetně farmacie.

Článek původně vyšel v říjnovém čísle časopisu Odpadové fórum, odborného měsíčníku pro průmyslovou a komunální ekologii.

V současné době zaměstnávají odvětví bioekonomiky v rámci EU 22 milionů osob a roční obrat je 2 biliony eur. Tato odvětví mají významný ekonomický, environmentální a sociální význam, a to jak dnes, tak i pro budoucí generace.

Cílem bioekonomiky je, aby se obnovitelné přírodní zdroje a biologické procesy více využívaly a přinesly ekonomické efekty. Bioekonomika je v podstatě sociální ekonomikou. Má se jednat o službu společnosti vykonávanou za účelem zlepšení kvality života. Spočívá primárně v pěstování zemědělských surovin pro průmyslové využití.

Je to právě rozvoj zemědělství, který je pro další budoucnost bioekonomiky klíčový. Dále do této oblasti patří výroba biologicky rozložitelných plastů, léčiv a případně pěstování geneticky modifikovaných potravin. Většina odborníků a politiků se shoduje, že 21. století je věkem bioekonomiky.

Příprava půdy pro společnou zemědělskou politiku EU po roce 2020

Evropská komise v červnu 2018 zveřejnila svůj dlouho očekávaný návrh pro společnou zemědělskou politiku EU (SZP) po roce 2020. Plány Komise ale vyvolaly vlnu kritiky a otázek ze strany evropských zemědělců a ochránců životního prostředí.

Biotechnologie nabízejí technologická řešení v primární výrobě, průmyslu a zdravotnictví. Významně přispívají k ekonomickému růstu. Bioekonomika zahrnuje tři základní prvky: pokročilé znalosti genů a komplexních buněčných procesů, obnovitelnou biomasu a integraci biotechnologických aplikací v jednotlivých odvětvích.

Z dlouhodobého pohledu se očekává v příštích desetiletích vlna bioekonomie, obdobně jako bylo využití fosilních paliv a souvisejících výrobků. Bioekonomie (jako teorie na bázi bioekonomiky) však má ve srovnání s fosilní ekonomií tu výhodu, že je postavena na obnovitelných (nevyčerpatelných) přírodních zdrojích.

S ohledem na základní společenské strategie lze sestavit priority, na které se bioekonomika zaměřuje v nadcházejícím období v časovém horizontu do roku 2030 (strategie a akční plán EU pro udržitelnou bioekonomiku z roku 2012).

Jedná se o:

  • potraviny,
  • ochranu klimatu,
  • zdraví,
  • biodiverzitu.

Bioekonomika zároveň předpokládá těsné spojení s udržitelným rozvojem. Udržitelný rozvoj však není prioritou, ale doprovodným aspektem všech priorit. Předpokládá, že hospodaření s obnovitelnými přírodními zdroji bude splňovat všechny parametry udržitelného rozvoje tak, aby byl zajištěn dostatečný potenciál dalšího rozvoje v této oblasti do budoucna.

Lze konstatovat, že v současné době se využívají v řadě případů přírodní zdroje neudržitelně a Evropská unie v reakci na to zavedla strategie cirkulární ekonomiky a bioekonomiky. Poslední zpráva Evropské agentury pro životní prostředí (EHP) „Cirkulární ekonomika a bioekonomika? Partneři v oblasti udržitelnosti.“ tvrdí, že zavedení těchto dvou koncepcí do tandemu uplatněním specifických principů v rámci systémového přístupu, by zlepšilo efektivnost využívání zdrojů a snížilo by dopady na životní prostředí. Je zřejmé, že obě strategie mají podobné cíle a oblasti intervence, včetně potravinového odpadu, biomasy a bioproduktů, a že by měly prospěch ze silnějších vazeb, zejména v oblasti návrhu produktů a infrastruktury a spolupráce v celém hodnotovém řetězci.

Infografika: Oběhové hospodářství EU je tady

Odpad nemusí vždy nutně končit v koši, ve spalovnách nebo na skládkách, ale může se recyklovat a znovuužívat. 4. července vstupují v platnost v celé EU nová pravidla a cíle, kterými mají členské státy přeměnit své hospodářství na oběhové.

Jako příklad lze uvést lesnickou bioekonomiku. Lesnická bioekonomika je založena zejména na výrobě dřevní suroviny jako primárního zdroje. Pro posouzení udržitelnosti vycházíme z celého životního cyklu, tzn. od sběru semene, pěstování stromků, zalesňování, pěstování lesa, lesní těžby, přes zpracování dřevní hmoty na konkrétní výrobky k jejich spotřebiteli.

Životní cyklus může být uzavřen různými způsoby, jako je tomu obecně v případě odpadů. Je přitom preferována recyklace před spalováním, neboť spalováním by došlo k uvolnění skleníkových plynů. Byl by tak dosažen rovnovážný stav mezi ukládáním uhlíku na počátku výrobního řetězce při posuzování životního cyklu a uvolňováním skleníkových plynů na konci.

Toto však není žádoucí v rámci udržitelného rozvoje a proto je současný výzkum a vývoj v této oblasti zaměřen například na nové materiály na bázi dřevoplastů, kde je dřevní surovina vázána a nedojde k jejímu rozkladu a uvolnění skleníkových plynů. Je tak naplněn princip udržitelnosti v obou strategiích – bioekonomice i cirkulární ekonomice.

Jan Maršák: Pro oběhové hospodářství potřebuje ČR nové zákony. Už může být ale pět minut po dvanácté

Výše recyklace komunálních odpadů, textilu nebo cíl pro hliníkové obaly v rámci balíčku oběhového hospodářství, který EU letos přijala, budou pro Českou republiku nové. Naopak třídění bioodpadu již v Česku známe. Jak si ČR stojí v oblasti cirkulární ekonomiky EU?

Obdobné příklady lze nalézt v dalších oblastech bioekonomiky. Je žádoucí, aby primární obnovitelné zdroje byly využívány udržitelně a na konci životního cyklu splňovaly požadavky cirkulární ekonomiky na další využití.

Je zřejmé, že obě strategie (bioekonomika i cirkulární ekonomika) mají stejný cíl a vzájemně se doplňují. Je proto vhodné pohlížet komplexně na tyto strategie při vědomí dlouhodobého potenciálu v průběhu přechodu od využití neobnovitelných přírodních zdrojů k obnovitelným.

Při uvědomění si velkého potenciálu při využívání obnovitelných přírodních zdrojů na základě principů udržitelného rozvoje je zřejmé, že v současné době ještě nemáme dostatečnou teoretickou ani praktickou úroveň znalostí k využití tohoto potenciálu a proto bude nezbytné orientovat do této oblasti více výzkum a vývoj a praktické aplikace směřované na inovace, nové technologie a postupy naplňující prioritní cíle bioekonomiky a cirkulární ekonomiky.