Snižuje vyšší počet studentů hodnotu diplomu?

zdroj: FreeDigitalPhotos.net; autor: David Castillo Dominici

Počet vysokoškolských absolventů posledních deset let výrazně roste. Do takzvaného terciárního vzdělávání ročně vstupují téměř tři z pěti mladých lidí. Nesnižuje proto nárůst vysokoškoláků hodnotu jejich titulu? Má bakalářský titul budoucnost? A jak je na tom Česká republika v porovnání s Evropou?

Téměř 60 % populace příslušného věku v dnešní době vstupuje do terciárního, tedy vysokoškolského vzdělání. K rychlému nárůstu studentů došlo v posledních deseti až patnácti letech, kdy se podle ministerstva školství (MŠMT) posunulo vysokoškolské vzdělávání od elitního přes masové až k univerzálnímu.

Jak redakci řekl Miroslav Jašurek, předseda Studentské komory Rady vysokých škol, vysoké školství se za posledních patnáct let výrazně změnilo. „Ještě před dvaceti lety bylo vysokoškolské vzdělání dostupné velmi malému počtu lidí. Dnes nastupuje na vysokou školu téměř čtyřicet procent maturantů z různých typů středních škol. To samozřejmě proměňuje vnímání vysokoškolského titulu i samotné prostředí vysokých škol – někdy se hovoří o inflaci vysokoškolského vzdělání.“

Podle výzkumného pracovníka Centra pro studium vysokého školství Karla Šímy se však nejedná o české specifikum. „V posledních minimálně dvaceti letech všude po Evropě přestal fungovat titul jako záruka sociálního vzestupu. Oproti tomu je ale stále vysokoškolské vzdělání výraznou hodnotou pro osobní rozvoj člověka, jeho šance uplatnit se ve společnosti nejen z ekonomického pohledu, ale například samostatným přístupem a odpovědností, nezávislostí a kritickým přístupem k informacím, občanskou odpovědností či angažovaností,“ sdělil Šíma EurActivu.

Přestože se může tedy zdát, že v České republice je nyní až příliš velké množství lidí s vysokoškolským vzděláním, ve srovnání s Evropou se v tomto ohledu nacházíme stále pod průměrem. Podle údajů Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) dosahuje terciárního vzdělávání v České republice 17 % obyvatel, průměr zemí OECD je přitom 31 %. Ve věkové skupině 25-34 let se pak jedná o 23 % ve srovnání s 38 % v zemích OECD. Míra vstupu do bakalářského studijního programu je u nás 60 %, což je také průměr EU-21, tedy zemí Evropské unie, které jsou členy OECD.

„Vysokoškolský titul má hodnotu obecnou jako výstup ve sféře vysokoškolského vzdělávání, které pod tlakem ekonomizace a ideologizace veřejného života nemá dostatek čestných obranných mechanismů proti podvodným způsobům ‘hry‘. Důsledkem je, že v očích řady lidí diplom ztrácí na prestiži a hodnotě,“ řekl EurActivu prorektor pro vzdělávání a záležitosti studentů Univerzity Pardubice Karel Rýdl. Dodal však, že jiné je to u vnímání hodnoty a prestiže  z hlediska jednotlivce. Jeho angažmá ve prospěch získání diplomu či titulu je totiž mírou vnímání prestiže vlastního diplomu.

„Béčkový“ bakalářský titul

Počet, zaměření a rozložení vysokoškoláků mezi bakalářské, magisterské i jiné studium však vyvolává spoustu dalších otázek a témat, na které například poukazuje i organizace EDUin v rámci své kampaně Česko mluví o vzdělávání. Průzkum OECD ukazuje, že se Česká republika vyznačuje vysokým podílem absolventů v navazujících magisterských studijních programech. Zatímco průměr zemí OECD je 19 %, v České republice je to 27 %.

„Problém naší země tedy není v tom, že máme mnoho studentů na vysokých školách, ale v tom, že máme nevhodnou strukturu vysokoškolského studia. Je třeba změnit v naší společnosti představu, že bakalář je nedostudovaný vysokoškolák. Jedná se o ucelené studium a existuje celá řada profesí, kde je tato úroveň studia zcela dostatečná,“ vysvětlila redakci Bohumila Potočná z tiskového oddělení MŠMT.

Také podle Jašurka z Rady vysokých škol je bakalářské vzdělání na rozdíl od magisterského stupně stále do jisté míry vnímáno jako neúplné. Bakaláři mají proto oproti magistrům nižší uplatnitelnost a také nižší platy. „Ukazuje se, že tento typ vzdělání plně nepřijala ani společnost, ani zaměstnavatelé. I většina vysokých škol se v době, kdy byly bakalářské programy zaváděny, postavila proti takovým změnám,“ doplňuje.

Potřebujeme VŠ pro všechny profese?

Jak upozorňuje Karel Šíma z Centra pro studium vysokého školství, v současnosti je na všech českých vysokých školách dohromady akreditováno 9.036 oborů. „Zdaleka ne všechny jsou skutečně realizovány, ale již samotný počet oborů, které jednotlivě posuzuje Akreditační komise ČR, svědčí o značné diverzitě. K jejímu rozvoji a uznání by však přispělo, kdyby i standardy pro jejich posuzování byly vnímány ‘diverzifikovaně‘, či aby byla vysokým školám dána větší volnost v jejich koncipování a realizaci,“ říká Šíma.

S uplatněním vysokoškolských absolventů jsou proto podle Vladimíra Čecháka, prorektora Vysoké školy finanční a správní, tak spojeny i další otázky. „Jaká je funkce a co očekáváme v dnešní době od vysokoškolského vzdělání? Je žádoucí, abychom v dnešní společnosti, kterou také nazýváme ‘vzdělanostní‘, měli ‘vzdělané‘ inženýry, ekonomy či právníky, nebo jen ‘profesně‘ vyučené či vycvičené?“ táže se Čechák.

Na to navazuje také prorektor Univerzity Jana Amose Komenského Petr Kolář. Jak řekl redakci, zaměstnavatelé požadují v mnoha případech „překvalifikované“ pracovníky, tedy vysokoškolské absolventy na jinak typicky středoškolské pozice.

Pomoc může praxe i všeobecné znalosti

Podle Rostislava Řepky z Institutu Svazu průmyslu České republiky je pak dalším problémem malé množství vysokoškoláků, kteří jsou ochotni zapojit se do praxe. Řepka tvrdí, že je tu mnoho absolventů bez kompetence, návyku k práci a výkonu či schopnosti reálně se zapojit do pracovního procesu.

Tato situace se však pomalu zlepšuje. Podle nejnovějšího průzkumu společnosti Deloitte více než dvě třetiny (68 %) vysokoškoláků vedle studia absolvuje praxi. Nadpoloviční většina (55 %) dotázaných navíc uvedla, že má zkušenosti s příležitostní či pravidelnou brigádou během studia (EurActiv 16.4.2013). 

Jak dodává Miroslav Jašurek, studie zaměřené na dlouhodobou uplatnitelnost absolventů ukazují, že důležité jsou také všeobecné znalosti a dovednosti, které dají absolventům vysokých škol široký přehled, schopnost učit se novým věcem a řešit nové situace. Přehnaný důraz na profesní charakter vzdělání pak naopak může vést k tomu, že absolventi sice budou vybaveni praktickými znalostmi, které odrážení aktuální potřeby trhu práce, ale při jakékoliv změně podmínek si práci budou hledat s velkými obtížemi, varuje Jašurek.

„Problém českých vysokých škol je nyní částečně v tom, že u nás neproběhla dostatečným způsobem diferenciace cílů mezi jednotlivými vysokými školami a také v naplnění různorodých požadavků studentů i budoucích zaměstnavatelů,“ uzavírá Potočná a dodává, že MŠMT chce toto změnit v rámci připravované novely zákona o vysokých školách, ve které je diferenciace studijních programů jedním z témat.