Je libo oliva z Marsu? Aneb jak evropské dotace a italští vědci dobývají vesmír

© pixabay

Je na Marsu život? Možná brzy bude. Co by se normálně zdálo být spíše hollywoodským sci-fi, než možným zemědělským výdobytkem, by se mohlo brzy stát skutečností. Italský projekt financovaný evropskými penězi se totiž věnuje pěstování rostlin v extrémně nehostinných podmínkách. Informoval o tom italský EURACTIV.

Nápad se na stříbrných plátnech objevil už několikrát. Poprvé v roce 1996 ve filmu Growing Artichokes in Mimongo (Pěstování lilku v Mimongu) a potom v americkém trháku Marťan, kde Matt Damon hraje ztraceného astro-botanika, který se snaží přežít svůj nevyzpytatelný úděl na červené planetě.

Nejspíše to byl ten druhý snímek, který inspiroval vznik nového projektu, jehož cílem je pěstovat olivovníky na té samé planetě.

První patent na technologie vyrábějící umělé mikro-systémy si zajistila italská Agentura pro technologii, energetiku a udržitelný rozvoj (ENEA), zařízení bylo vyvinuto v laboratoři Tripode Public-Private Laboratory. Výsledky tohoto výzkumného odvětví posunul o něco dále projekt ISAAC, který byl spolufinancovaný z evropského programu Horizont 2020, a to částkou 4,7 milionu eur.

Simulátor pole

Pěstování olivovníků na Marsu by mohl umožnit takzvaný mikrokosmos, ve kterém rostliny mohou růst i v extrémních a nepříznivých podmínkách. Tuto technologii vyvinula agentura ENEA ve výzkumném centru u Neapole.

Systém využívá půdu, a ne roztok vody a živin, jako tomu bývá u jiných modelů vesmírných zahrad. Tím dochází k zastřešené simulaci skutečného pole, kde lidé mohou pěstovat brambory, rajčata, salát, bazalku a dokonce (a to je zatím unikát) stromy. Díky tomuto systému mohou dřevnaté porosty růst i v jinak nepřívětivých prostředích jakou jsou letiště, stanice metra, obchodní střediska, ale i v extrémních podnebích jako jsou pouště či polární krajina.

„Naše mikrokosmy jsou opravdové ekosystémy, které se liší od tradičních skleníků a komor stimulujících růst. Jsou schopny důvěryhodně replikovat v laboratoři procesy, které by se jinak vyskytovaly na obdělávaném poli,” vysvětluje člen týmu ENEA Luigi d´Auino.

Celé to funguje na bázi dvou kultivačních komor: spodní část udržuje kořeny, zatímco horní část je určena pro kmen a korunu. I když se jedná o dva samostatné prostory, obě části na sebe navazují, a tím napodobují přírodní propojení mezi kořeny stromu a jeho kmenem.

V půdě, kde rostou kořínky, dochází k uvolňování plynů. Simulátor používaný projektem ENEA kontroluje a ovládá růst rostlin za použití hi-tech přístroje, který sleduje teplotu a vlhkost, zatímco LED žárovky regulují optimální míru světla.

Značný zájem místních médií a nadšení, kterým projekt ISAAC oplývá, je zajisté zasloužené. Bude však ještě dlouho trvat, než se nálezy otestují v odpovídajících podmínkách, například v kosmu či na Marsu.

Dobytí Marsu je sice na spadnutí, vědci z projektu ISAAC ale chtějí své poznatky nejdříve prověřit na pevné půdě na Zemi a až poté je předat nějaké vesmírné posádce. Evropské kohezní fondy tak nejprve pomohou Africe, než se vydají na svá vesmírná dobrodružství.