EU se obává o své filmové dědictví: přežije němý film?

Až 80 % starých filmů hrozí, že upadnou v zapomnění. Riziko se navíc nevyhne ani nejnovějším snímkům, které jsou uchovávány na základě nejmodernějších metod digitalizace. Uvádí se tak v nové zprávě Evropské komise, která byla zveřejněna na začátku týdne (6. července).

„Filmy by měly být dostupné všem, a to napořád. Evropská filmová produkce je jedním z kulturních pokladů současnosti,“ prohlásila na tiskové konferenci, která se konala u příležitosti představení nové zprávy Evropské komise, eurokomisařka pro digitální agendu Neelie Kroes.  

Podle dokumentu, který vydalo příslušné generální ředitelství Komise, Evropa v budoucnosti přijde až o 80 % starých filmů, které ještě neuměly pracovat se synchronizovanou zvukovou stopou. Metody ukládání němého filmu z přelomu 20. století totiž pravděpodobně nezachrání ani nejmodernější metody digitální éry. 

Osud jako videokazety? 

Problém podle Komise tkví v tom, že současná moderní doba nedokáže vyvinout spolehlivý postup, který by letité filmové pásky uchránil před nezastavitelným zubem času. Tradiční způsob uchovávání kotoučů se starými filmy v utěsněné schránce je v tomto ohledu nedostačující a současné metody digitalizace filmů se vyvíjejí tak rychle, že za pár let je může stihnout podobný osud jako videopásky či audio kazety. 

Na starý způsob konzervace filmů by se v každém případě nemělo zapomínat, upozorňuje Martin Koerber z berlínského muzea kinematografie, kterého oslovil server EUobserver.com. „Musíme si udržet kontakty na odborníky, kteří se vyznají v archivování starých filmů. Jednou můžeme jejich znalosti ještě potřebovat.“  

Ať tak či onak, pokud si Evropská unie a členské státy nedokáží s problémem urychleně poradit, varuje zpráva, hrozí, že příštím generacím bude kouzlo němého filmu (a nejen jeho) zcela zapovězeno. 

„Digitální technologie jsou nadějí pro záchranu našeho křehkého filmového dědictví, ale musíme si být jisti, že po celé EU se v průběhu jeho uchovávání aplikují ty nejlepší možné postupy,“ řekla na adresu digitálních metod komisařka Kroes a vyzvala národní instituce a archívy, aby se snažily co nejvíce držet krok s dobou a bedlivě sledovaly nejnovější vývoj v digitálním světě. 

Uchovávání a archivace filmů je v kompetenci členských států, Evropská unie může pouze přicházet s doporučeními. První doporučení v této oblasti spatřilo světlo světa v roce 2005 a vyzvalo členské státy, aby systematicky sbíraly, katalogizovaly, chránily a ukládaly své národní filmové dědictví tak, aby se z něj mohly těšit i budoucí generace. 

Evropská komise dále vyžaduje po národních státech, aby každé dva roky odevzdaly zprávu, jež bude obsahovat informace o tom, jak si v této oblasti ten který členský stát vedl. První takovou zprávu Komise obdržela v srpnu 2008.  

Ze sedmadvaceti členských zemí EU plnou digitalizaci svého národního filmového bohatství provedlo zatím jen Lotyšsko a Dánsko.