Český obranný průmysl si může sáhnout na miliony z fondů EU. Cesta k penězům je ale zatím trnitá

© EPA

Evropská armáda sice neexistuje, členské státy EU ale úzce spolupracují na vývoji a výrobě nových obranných technologií. Evropská unie chce jejich úsilí finančně podporovat, založila proto speciální fond. Ten může být obrovskou příležitostí pro rozvoj evropského i českého obranného průmyslu.

Evropská komise pod vedením Ursuly von der Leyenové si předsevzala, že bude Komisí geopolitickou. To má mimo jiné spočívat v tom, že se EU stane sebevědomým globálním hráčem na poli bezpečnosti a obrany.

Pokud chce EU tento cíl v následujících letech splnit, bude muset do obranného sektoru investovat více peněz, než tomu bylo doposud. A právě s tím počítá nový Evropský obranný fond (EDF), který začne během příštího roku finančně podporovat budování evropských bezpečnostních kapacit. Peníze do sektoru však plynou již nyní, a to z jeho „předskokana“, Evropského programu rozvoje vojenského průmyslu (EDIDP).

Zapojení do programů může být lákavé pro české firmy podnikající v obranném průmyslu. Ty mohou z evropského rozpočtu získat až 20procentní spolufinancování svých projektů. Podmínkou ale je, že na vývoji či výzkumu obranných technologií budou spolupracovat s partnery z minimálně dvou dalších členských států EU.

Českým podnikům se tak otevírají dveře do vyšších úrovní businessu. Myslí si to náměstek ministra obrany Tomáš Kopečný.

„Pro podniky nabízející nové, tzv. přelomové, technologie jde o uplatnění jejich produktů na trhu, pro další to může znamenat zapojení do dodavatelského řetězce finálních dodavatelů vojenského materiálu, jiné podniky to naučí působit v rámci přeshraničních kooperací,“ vyjmenovává příležitosti, které obranný fond podnikům nabízí.

České firmy podnikající v obranném průmyslu se podle Kopečného věnují zejména projektům v oblastech vzdušné nadvlády, elektronického boje či kybernetické bezpečnosti. Jejich doménou je také ochrana proti zbraním hromadného ničení, bezpilotní technologie a obrana proti nim, 3D tisk, lasery či ochrana prvků kritické infrastruktury.

Obranný fond je přitom příležitostí nejen pro české firmy, ale také pro výzkumné instituce a vysoké školy. Nejde totiž pouze o výrobu konkrétních produktů, ale o vývoj nových technologií a jejich využívání v praxi.

Kopečný potvrzuje, že české instituce mají o evropské obranné projekty čím dál větší zájem.

„Podniky i instituce samy aktivně přistoupily k přípravě projektů zaměřených podle oblastí jejich působení. Aktivně vyhledávají zahraniční partnery, připravují konsorcia řešitelů, nebo se do konsorcií pod vedením zahraničního partnera zapojují,“ dodává náměstek sekce průmyslu ministerstva obrany.

70 let evropské obranné politiky. Bude konečně funkční?

Společná obrana a bezpečnost se stává jednou z hlavních priorit evropské integrace. Její kořeny však sahají až ke konci druhé světové války. Od té doby však společná spolupráce v této oblasti spíše zaostávala. Situace se ale začala v posledních letech měnit, a to zejména kvůli ruské hrozbě a migrační krizi. Otázkou zůstává, zdali současné ambiciózní návrhy a iniciativy budou v nejbližší době skutečně realizovány a jestli se z Evropské unie stane silný hráč i v oblasti obrany a bezpečnosti.

Jak ale peníze z evropských fondů získat? Projevit zájem a požádat o ně rozhodně nestačí. Projekty musí zvítězit v celoevropské konkurenci. A jak vyplývá ze slov náměstka Kopečného, první kolo EDIDP nedopadlo pro české podniky příliš dobře.

„Jedna vynikající česká firma uspěla jako subdodavatel, tři čeští subdodavatelé ještě mají naději, ale s naším hlavním projektem jsme se neprosadili,“ vysvětluje Kopečný redakci EURACTIV.cz.

O podporu z EDF neúspěšně žádala společnost Aero Vodochody, která se přihlásila se svým prototypem cvičného letadla. „Projekt byl vyhodnocen jako dobrý a dostačující pro spolufinancování, nicméně na něj nevyšel rozpočet výzvy. Ten šel ke dvěma lépe hodnoceným projektům, které byly ve fázi studií, nikoliv prototypu před certifikací,“ říká redakci viceprezidentka společnosti Alice Undusová.

„Aero si tak odnáší poznatek, že studie je zřejmě přínosnější pro obranu EU než letadlo a že alokace zdrojů je evidentně určena především pro velké a politicky podporované firmy. Pokud nejsme schopni uspět s komplexním projektem, jakým je nový cvičný letoun, tak do budoucna nebudeme motivování pouštět se do parciálních projektů, které nám ani nejsou vlastní,“ neskrývá rozčarování Undusová.

Aero Vodochody i Tomáš Kopečný z ministerstva obrany podotýkají, že peníze z EDIDP zatím směřovaly zejména do zemí jižní Evropy. „S metodikou hodnocení ani s výsledky nejsem spokojen. Byli jsme velmi kritičtí a přidalo se k nám poměrně hodně dalších států, především ze střední, východní a severní Evropy, ale také např. Belgie,“ přiznává náměstek.

Firmy musí být aktivní

Proč se českým firmám nedaří? Podle odborníků hraje klíčovou roli komunikace společností s evropskými institucemi, a to již při vzniku patřičné unijní legislativy. Vyplývá to ze zkušeností zahraničních společností.

„Tyto firmy jsou zpravidla v Bruselu etablovány, mají zde dlouhodobě své zastoupení – znají procesní náležitosti, klíčové zástupce průmyslu z jiných členských států i klíčové stakeholdery z EU institucí, jejich strategické plány, postoje, názory a preference,“ vysvětluje na dotaz redakce Vojtěch Němec z bruselské konzultační společnosti Nemec+Chvatal.

Podle Němce by se české firmy měly nyní zaměřit na připravovaný EDF, který na EDIDP v příštím roce naváže. Neměly by přitom čekat na vypsání výzvy, ale aktivně se zapojit již nyní.

„Navzdory komplikovanému rozhodovacímu procesu má průmysl možnost upozornit na své priority, které budou brány v potaz, a strategicky tak podpořit svou pozici na EU trhu v následujících letech,“ říká Němec s tím, že Brusel je zkrátka „zvyklý naslouchat informacím ze strany průmyslu“.

Evropská obranná agentura – cesta k lepší evropské obraně?

Český diplomat Jiří Šedivý 5. května oficiálně usedl do ředitelského křesla Evropské obranné agentury. Čím přesně se agentura zabývá?

Blýská se na lepší časy?

Optimisticky se k budoucímu EDF staví i náměstek Kopečný. „Následující roky přinesou násobné rozpočty. Musíme být konstruktivní a pragmaticky se snažit zvrátit situaci v náš prospěch,“ uvádí Kopečný.

Podle současného návrhu, který v reakci na koronavirovou krizi Komise představila ke konci května, by měl EDF v příštím finančním období mohl disponovat 8 miliardami eur. Původní návrh ale počítal s částkou 13 miliard eur. Odborníci a politici se proto obávají, aby evropská obrana nebyla kvůli ekonomické obnově obětována. Varovala před tím například skupina bezpečnostních expertů z několika evropských zemí. Podobného názoru je i vysoký představitel EU pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku Josep Borell.

Nový plán rozpočtu pro EDF má ale i své světlé stránky. Jak píše redaktor portálu Defense News Sebastian Sprenger, navrhovaná částka 8 miliard eur je i přes výhrady stále vyšší, než kolik se původně pro přepracovaný víceletý finanční rámec odhadovalo. Analytička Center for European Reform Sophia Beschová se dokonce domnívá, že vzhledem k současné krizi a k tomu, že již před ní byla budoucnost financování evropské obrany nejistá, je výsledný návrh rozpočtu „vítězstvím.“

Více peněz pro fond, silnější evropská obrana

Založení fondu je třeba vnímat v širším kontextu snahy EU stát se více autonomním hráčem v oblasti obrany a bezpečnosti. Cílem fondu je ulehčit členským státům například společné objednávky vojenských technologií, což má v důsledku vést k zásadnímu snížení nákladů. Fond ale zároveň nabízí možnost financování společných výzkumných a vývojových projektů v oblasti obranných technologií nebo nákupy těchto technologií jednotlivými státy.

Snaha o větší působnost v oblasti obrany a bezpečnosti provází Unii od samotných počátků v 50. letech minulého století. Přes četné pokusy došlo k prvnímu skutečnému pokroku ale až v roce 1998, kdy byla spuštěna společná bezpečnostní a obranná politika (SBOP, tehdy EBOP). Navzdory vysokému očekávání ale ani ta neproměnila EU ve skutečně autonomního hráče v této oblasti, zejména kvůli tomu, že SBOP funguje čistě na bázi dobrovolné mezivládní spolupráce, na kterou unijní instituce nemají takřka žádný vliv.

Paradoxně se zdá, že zásadnější obranné iniciativy, jako je právě EDF, nastaly až s rozhodnutím Velké Británie opustit EU v roce 2016.

NATO bylo, je a bude skvělé, shodují se experti. Ne vše je ale v alianci v pořádku

Navzdory tomu, že za posledních 70 let prošlo mezinárodní prostředí mnoha změnami, Severoatlantická aliance dokázala zůstat relevantní. Má-li tomu tak být i nadále, je třeba zamyslet se nad jejím vnitřním fungováním, zaznívá od odborníků.

Lepší atlantická spolupráce…

Alespoň v tomto ohledu tak lze brexit považovat za určité štěstí v neštěstí, zejména s ohledem na to, že nedlouho poté byl Donald Trump zvolen americkým prezidentem. Ještě před nástupem do úřadu Trump několikrát připustil, že by USA mohly opustit Severoatlantickou alianci (NATO), která je od roku 1949 hlavním pilířem evropské obrany. Jelikož je aliance z velké části financována americkými výdaji na obranu, jak sám Trump evropským státům s oblibou předhazuje, taková možnost by znamenala její výrazné oslabení.

Posílení evropské obrany skrze EDF a podobné iniciativy tak lze zároveň vnímat jako možnou cestu k posílení NATO, jež mnozí i do budoucna stále vidí jako jedinou skutečnou záruku evropských států. Takového názoru je například nedávno zvolený šéf Evropské obranné agentury (EDA) Jiří Šedivý. Podle něho se silnější evropská obrana a NATO nejen nevylučují, ale naopak vzájemně doplňují.

Postoj EDA je v tomto kontextu zásadní. Přestože agentura existuje již od roku 2004, i ona získala ve světle brexitu větší roli v posilování evropské obrany. S příchodem nových iniciativ bylo totiž zapotřebí lepší koordinace na evropské úrovni tak, aby se jednotlivé obranné komponenty vzájemně doplňovaly. To znamená například zajištění toho, aby finanční prostředky v rámci EDF byly efektivně využity v dalších obranných iniciativách, jako je například stálá strukturovaná spolupráce – PESCO. EDA tak funguje jako pojící prvek. Jelikož se agentura zapojuje do všech nových programů týkajících se evropské obrany, dochází mezi nimi k větší soudržnosti a provázanosti. To do velké míry napomáhá správnému fungování EDF, jehož prostředky tak mohou být lépe vynakládány k tomu, aby došlo k posílení nejen evropské obrany ale i NATO.

…nebo větší evropská autonomie?

Jiní, jako například francouzský prezident Emmanuel Macron, ale vnímají evropské obranné iniciativy spíše jako cestu ke stále většímu osamostatňování evropské obrany. V rozhovoru, který minulý podzim poskytl týdeníku The Economist, to Macron vyjádřil s ohledem na to, že evropské státy se dlouhodobě nemohou spoléhat na americké spojenectví, a to ani v rámci NATO. Francouzský prezident tehdy uvedl, že aliance v současné době prožívá „mozkovou smrt“ a že kolektivní obrana garantovaná článkem 5 nemusí do budoucna platit. Skeptický postoj Francie k NATO ale není nic nového.

Přestože neexistuje jednotná vize toho, zdali by Evropa měla spoléhat do budoucna spíše na zaběhnuté struktury Severoatlantické aliance, nebo raději preferovat vlastní cestu, větší podpora evropské obrany se zdá být otázkou, na které panuje alespoň základní shoda. Širší finanční podpora EDF je jedním ze způsobů jak silnější evropské obrany docílit a i navzdory zaměření na ekonomickou obnovu se zdá, že příští finanční rámec by tuto skutečnost mohl reflektovat. Ať už skrze NATO nebo EU, nelze ignorovat Macronova slova, že bez většího sebevědomí v oblasti obrany Evropa riskuje, že „nebude mít v rukou svou vlastní budoucnost.“

NATO nemá boj s pandemií v popisu práce. V řešení koronakrize hraje jen malou roli, říkají experti

Od NATO a EU se v současné krizi často očekává něco, co nemají v popisu práce. Severoatlantická aliance pomáhá s klíčovou přepravou zdravotnického materiálu, jinak však má podle odborníků poměrně malý prostor, jak se zapojit.