Česká věda a výzkum příliš závisí na penězích zvenčí. Zlepšit by se měla i spolupráce firem a vědců

© Shutterstock

Tento článek je součástí Special reportu: ČR a Evropský semestr

Česko se bude muset vyrovnat s několika výzvami v oblasti vědy a výzkumu. Patří mezi ně závislost na evropských dotacích a potřeba udržet provoz výzkumných center, která vznikla za evropské peníze. Posílit by se měly i vazby mezi podniky a vědeckou sférou.

Příliv investic do české vědy a výzkumu během posledních deseti let výrazně posílil. Tento nárůst pramení hlavně z investic soukromých firem a dotací z evropských fondů. Do vědy a výzkumu ovšem dávají výrazně více peněz zahraniční firmy než české a závislost na evropských dotacích může být problematická.

Upozorňuje na to zpráva, kterou Evropské komise vydala v rámci každoročního cyklu zvaného Evropský semestr, jenž hodnotí fungování ekonomik členských zemí EU.

Zpráva sice ukazuje, že se české hospodářství začalo proměňovat v ekonomiku více založenou na vědě a výzkumu. Mezi státy EU patří mezi ty s největším nárůstem high-tech sektorů a služeb založených na znalostech.

Z národních veřejných zdrojů ale byly financovány jen 7,3 % investic do výzkumu a vývoje, což bylo o třetinu méně než v roce 2015. České firmy své investice za posledních dva roky také snížily. Téměř dvě třetiny všech investic do českého výzkumu a vývoje financovaly zahraniční firmy.

Nejnovější průzkum INKA zaměřený na inovační kapacity ovšem ukazuje, že rozhodujícím faktorem není původ či velikost firem, ale spíše jejich autonomie a ambice. Podobný názor zastává Svaz průmyslu a dopravy ČR, podle kterého je původ a vlastnictví investujících firem vedlejší. Problém vidí v přebytečné byrokracii.

Svaz průmyslu: Firmy se v nástrojích pro podporu výzkumu a vývoje stále potýkají s velkou byrokracií.

„Přes slovní deklarace představitelů státní správy o podpoře se totiž v praxi firmy potýkají s byrokratickými překážkami v nástrojích podpory výzkumu a vývoje. S současné době to vidíme především u daňových odpočtů,“ řekla serveru EURACTIV mluvčí Svazu Eva Veličková.

Na nevlídnost českého prostředí upozorňuje i expert společnosti Deloitte Luděk Hanáček, podle kterého by pomohlo posílení možnosti využívat různé druhy podpory výzkumu a vývoje jako přímé dotace nebo slevy na dani a zároveň snížení nejistoty při kontrolách těchto podpor.

Průmyslníci a vědci stále hledají vzájemnou důvěru

Českému výzkumnému prostředí by podle Hanáčka prospělo také zvýšení spolupráce firem s vysokými školami a výzkumnými organizacemi. Na tuto slabinu upozorňuje i Komise – ukazatele pro intenzitu spolupráce těchto dvou sfér je totiž v ČR pod evropským průměrem.

Česká vláda založila národní inovační platformy pro podporu dialogu mezi firmami a vědeckou sférou. Jejich fungování je ale stále v experimentální fázi a je příliš brzy na to hodnotit jejich úspěch.

Komise kladně hodnotí působení Technologické agentury ČR.

Velký přínos v tomto ohledu má vládní Technologická agentura (TA ČR), pod kterou velká část agendy výzkumu a vývoje spadá. Jedním z podpůrných projektů je například ÉTA, která zapojuje společenské vědy do výzkumu a vývoje inovativních technologií. K podobné fúzi dochází například v oblasti etické a právní kodifikace umělé inteligence.

Komise dále prosazuje rozšíření úspěšných projektů, jako jsou centra kompetence či voucherové programy, tedy subvence na nákup poznatků od regionálních výzkumných institucí.

Klíčová je dlouhodobá spolupráce a získávání společných zkušeností, říká mluvčí TA ČR Ivana Drábková. „Sdílením těchto zkušeností vzniká prostředí, které motivuje k další spolupráci a vytváří reálnější představu partnerů o společných aktivitách.“

Agentura má podle ní zkušenosti s několika úspěšnými příklady spolupráce v projektech, které se dotýkají rozličných oblasti jako pokrývání palivových článků jaderného paliva nanodiamantovou vrstvou pro zvýšení bezpečnosti, materiálů zvyšujících významně životnost kloubních náhrad anebo nových technologií pro rozpoznávání řeči při komunikaci člověka s počítačem.

Pozitivních příkladů spolupráce podniků a výzkumných institucí je spousta. Od materiálů pro kloubní náhrady až po komunikační technologie.

Podle Svazu průmyslu není situace ve spolupráci firem a výzkumných institucí tak špatná, jak by se mohlo zdát. „Problémem je totiž nenastavený transparentní systém vykazování spolupráce. Svaz se snaží motivační prvky prosadit do nastavení hodnocení výzkumných organizací, do programů podpory atd.  Pozitivních příkladů nalezneme mnoho od strojírenství přes optiku až po nanomateriály,“ uvádí mluvčí Veličková.

Optimistická je i Akademie věd (AV ČR), podle které spolupráci se soukromým sektorem prospěla některá nová opatření. „Naší nejznámější platformou je nepochybně Strategie AV21. Díky její realizaci se nám podařilo navázat intenzivní spolupráci vedle akademických institucí i s celou řadou průmyslových a komerčních subjektů,“ říká mluvčí Jan Martinek.

Dalším impulsem pro posílení vzájemné kooperace by mohlo být důsledné sladění české legislativy v oblasti výzkumu a vývoje s legislativou EU včetně zajištění ochrany duševního vlastnictví, dodává Martinek.

Pomohly by prý také silnější podněty, které soukromý sektor motivují k tomu, aby se angažoval ve veřejném výzkumu a vývoji. Jako pozitivní příklad Akademie uvádí nedávnou spolupráci vědců z Ústavu organické chemie a biochemie AV ČR s americkou univerzitou Johna Hopkinse, při které byly připraveny a otestovány nové látky na léčbu rakoviny.

„Výsledky jsou natolik slibné, že oslovily zahraniční investory, kteří se rozhodli vývoj léčiv podpořit částkou ve výši 40 milionů dolarů,“ uvádí mluvčí Martinek.

Hanáček: „Spolupráce firem a vědců není jen o nastavení věcného rozsahu spolupráce, ale také o nastavení systému sdílení výsledků a rizik.“

Podle Hanáčka z Deloitte jde ovšem ve spolupráci firem a vědců hlavně o princip nabídky a poptávky. Ani státní pobídky podle něj nemusí fungovat.

„Zavedení možnosti zahrnout náklady od veřejných škol a výzkumných organizací do daňového odpočtu na výzkum a vývoj v roce 2014 tuto spolupráci nijak zásadně nezvýšilo,“ říká Hanáček.

Řešení lze podle experta najít v komunikaci mezi podniky a výzkumnými organizacemi. „Nedůvěra mezi oběma skupinami je podle mého názoru stále viditelná. Vzájemná spolupráce není jen o nastavení věcného rozsahu spolupráce, ale také o nastavení systému sdílení výsledků a rizik,“ řekl redakci.

Stát si vědce neplatí

Průmysl pak upozorňuje na další důležitý aspekt. Je důležité, aby měly výsledky výzkumu větší šanci na dovyvinutí a lepší uplatnění na trhu. Svaz v této souvislosti zmiňuje úspěšný program Technologické agentury ČR s názvem GAMMA.

Působení agentury hodnotí kladně také Komise. Jeden z jejích dalších programů – DELTA – například podporuje mezinárodní spolupráci. To je důležité, protože podle Komise je jednou z hlavních slabin českého výzkumu a vývoje právě nedostatečné propojení s mezinárodní vědeckou komunitou.

Jednou z hlavních slabin českého výzkumu a vývoje je podle Komise nedostatečné propojení s mezinárodní vědeckou komunitou.

Zpráva upozorňuje také na zmíněnou závislost českého výzkumu na evropských strukturálních fondech.

Vlastní podíl české vlády na financování byl v letech 2010 až 2017 nepatrný. Akademie věd například uvádí, že přímo ze státního rozpočtu dostává již po několik let pouze třetinu svých financí.

„Ve srovnání s vědecky vyspělými zeměmi je to zoufale málo. Například německá Společnost Maxe Plancka získává od státu asi 80 % svého rozpočtu a Helmholtzovo společenství, které se na aplikovaném výzkumu podílí obdobně jako AV ČR, zhruba 70 %,“ říká mluvčí Martinek.

Posun by mohla přinést dohoda mezi akademickou obcí, AV ČR a vládou, inspirovaná německým příkladem. Podle dohody by mělo dojít k navýšení rozpočtu na výzkum a vývoj o pět procent každý rok.

Centra máme, provoz je ale třeba udržet

Financování ze strany státu má význam i proto, že s novým evropským dlouhodobým rozpočtem by Česko mělo mít z evropských fondů vyčleněno méně peněz. Znamená to také, že se bude muset naučit čerpat prostředky z centrálních programů, v nichž nejsou stanoveny národní obálky.

V případě výzkumu a vývoje je to program Horizont 2020, na který v novém rozpočtovém období naváže program Horizont Evropa. K čerpání je ale potřebná kvalita, protože projekty musí o peníze soutěžit.

Zajištění finanční udržitelnosti nových výzkumných infrastruktur vybudovaných za evropské peníze je podle Akademie jednou z hlavních priorit.

I přes hmotné zajištění se přitom v posledních letech kvalita výzkumu a vývoje v ČR nezlepšila. Podle Komise o tom vypovídá například to, že české výzkumné publikace jsou jedny z nejméně citovaných v Evropě.

S evropským financováním souvisí ještě jeden problém.

„K navýšení výdajů do veřejného výzkumného sektoru musí dojít i proto, že se v minulosti vybudovala velká výzkumná infrastruktura za podpory evropských fondů a nyní je nezbytné na jejich provoz zajistit financování,“ říká Hanáček.

Přidává se i Martinek z AV ČR. „Jednoznačnou prioritou do budoucna je zajištění finanční udržitelnosti nových výzkumných infrastruktur vybudovaných za evropské peníze. Pro první fázi udržitelnosti těchto projektů se zcela klíčovou jeví otázka jejich garantované institucionální podpory z domácích i evropských zdrojů tak, aby byl zajištěn jejich dlouhodobý provoz včetně nezbytné obnovy,“ říká Martinek.