Boj o miliardy na obranu? Europoslanci odmítají, aby je získaly jen zbrojní giganti

© Shutterstock

Brusel se chystá v letech 2021 až 2027 vyčlenit na společnou evropskou obranu až 13 miliard eur (v přepočtu 338 miliard korun). Otázkou ovšem zůstává, zda se peníze rozdělí jen mezi zbrojní giganty, anebo i menší firmy.

Obranný rozpočet je nezbytné navýšit kvůli novým bezpečnostním hrozbám. Ať už jde o islámský terorismus, či migrační krizi.

Návrh Evropské komise na konci listopadu podpořili europoslanci z výboru pro průmysl, výzkum a energetiku (ITRE). Celý Evropský parlament by se měl k věci vyjádřit v příštích měsících.

„Evropské peníze, v tomto případě 13 miliard eur, půjdou do výzkumu, vývoje a výroby špičkových bezpečnostních a obranných technologií. Pomohou Evropě přiblížit se k strategické autonomii,“ uvedl k návrhu český europoslanec a člen výboru ITRE Miroslav Poche (ČSSD, S&D).

Miliardové investice jsou součástí tzv. Evropského obranného fondu, který Evropská komise zřídila v červnu. Do fondu mají vlády členských zemí přispívat a následně si z něj mohou půjčovat na společné obranné programy.

Komise chce společný obranný fond, který nastartuje investice do vojenského výzkumu

Evropská komise chce zvrátit trend podfinancování vojenského výzkumu. Jedním z kroků může být i společný fond na obranu. Z něj by mohly státy čerpat prostředky třeba na nákup dronů či válečných lodí. Součástí plánu je i zrušení zákazu, který neumožňuje využívat unijní rozpočet a investice rozvojových bank na vojenský výzkum.

Mezi aktivity, které by z fondu mohly být financovány, patří například nákup a vývoj armádních dronů, vojenských helikoptér či válečných plavidel. Plně funkční by měl být od roku 2020.

Odhady ukazují, že nedostatečná spolupráce mezi členskými státy EU v oblasti obrany přináší roční ztráty ve výši 25 až 100 miliard eur. Čtyři pětiny veřejných zakázek v obranném průmyslu existují pouze na národní úrovni, což vede k neefektivní duplikaci vojenského výzkumu a kapacit.

Na financování fondu se musí shodnout jak Evropský parlament, tak členské země. Poche ale upozorňuje na možná úskalí celého projektu.

„Stále hrozí, že fond bude vysáván několika málo gigantickými zbrojními korporacemi a na menší firmy, jako jsou české, nezůstane moc peněz,“ varuje. Důležité podle něj je, aby poslanci a následně i ministři v Radě EU v návrhu ponechali záruky, že program bude poskytovat bonusy v případě, že se ho zúčastní malé a střední podniky.

Šance i riziko pro malé státy

Na to upozorňuje i místopředseda výboru ITRE Jaromír Kohlíček (KSČM, GUE/NGL). „Pozitivem je snaha zajistit, aby výroba byla nezávislá na dovozu ze třetích zemí. Negativem je známý problém, kdy menší státy, zejména země mimo tzv. EU 15, mají malé možnosti zúčastnit se takových projektů,“ prohlásil. Odkazuje tak na označení těch zemí, které byly součástí unie už před jejím rozšířením o postkomunistické státy.

70 let evropské obranné politiky. Bude konečně funkční?

Společná obrana a bezpečnost se stává jednou z hlavních priorit evropské integrace. Její kořeny však sahají až ke konci druhé světové války. Od té doby však společná spolupráce v této oblasti spíše zaostávala. Situace se ale začala v posledních letech měnit, a to zejména kvůli ruské hrozbě a migrační krizi. Otázkou zůstává, zdali současné ambiciózní návrhy a iniciativy budou v nejbližší době skutečně realizovány a jestli se z Evropské unie stane silný hráč i v oblasti obrany a bezpečnosti.

I přes snahy některých zemí prosadit v rámci projektu své zájmy či zvýhodnit velké zbrojovky jsou však očekávání od fondu vysoká.

„Jsem přesvědčen, že finální podoba Evropského obranného fondu bude obrovskou příležitostí pro české zbrojovky, ale i další firmy, jak získat lukrativní zakázky ve spolupráci s ostatními hráči na poli evropského obranného průmyslu,“ dodává Poche.

Podobně to vidí i Jiří Grund ze společnosti Glomex Military Supplies, která je dodavatelem bezpečnostních technologií. „Malé státy jsou schopny přijít s novými zajímavými technologiemi, ale stěží vyvinou moderní komplexní zbraňové systémy vzhledem k obrovské finanční náročnosti a nejistému konci projektu,“ upozorňuje.

„Rizikem je, že ti velcí a technologicky vyspělí si prosadí projekty ve svém zájmu a v zemích svého zájmu,“ dodává.

Pokud bude ale zajištěna férová distribuce prostředků a budou v projektu podporovány malé státy, pak je vytvoření fondu podle něj správným krokem.

Českou prioritou je účast na „vojenském“ Schengenu

Evropští politici zdůrazňují, že v případě obranného fondu rozhodně nemá jít o snahu nahradit NATO. Unijní obrana má pouze posílit evropské křídlo Severoatlantické aliance.

Druhým pilířem společné obrany je tzv. stálá strukturovaná spolupráce (PESCO). Díky ní mohou státy, které se k této spolupráci připojily, spolupracovat v oblasti obrany mnohem více než dosud. Obranný fond má na starosti zejména společné investiční a výzkumné projekty, PESCO zase sdílení zdrojů, společné plánování a větší propojení národních armád.

Ministři obrany schválili 17 projektů v rámci posílené spolupráce PESCO. Česko chce stát v čele tří z nich

Vojenská mobilita, Jednotné lékařské velení a Centrum excelence pro evropské tréninkové mise. To jsou tři obranné iniciativy, o jejichž vedení Česko usiluje. Nabídlo vybavení a personál. Jednání nad konkrétní podobou jednotlivých obranných projektů se budou vést v průběhu letošního roku. Už dnes je jasné, že bude potřeba dostatek financí.

Výhodou této spolupráce je, že státy si mohou samy určit, kterých iniciativ a programů se v rámci PESCO zúčastní. Jisté závazky však Česko přece jen má. Státy si totiž stanovily cíle, které je potřeba plnit. A každá země musí předem oznámit, na jakých projektech se bude podílet.

Česká republika v minulosti avizovala, že mezi její priority patří účast na tzv. vojenském Schengenu, tedy na zjednodušení přeshraničních přesunů vojsk. Dále se Češi zavázali přispět k rozvoji vojenského zdravotnictví či ke zřízení školicího centra pro evropské výcvikové mise.

Článek vznikl v rámci projektu Evropa v souvislostech, který společně realizují EURACTIV.cz a vydavatelství Economia s podporou Evropského parlamentu.